Říjen 2015

Čtvrtek, 24. 9. 2015

4. října 2015 v 17:05 | Katherine
.
.

Člověk míní, život ... ?

1. října 2015 v 11:35 | Katherine |  What's up?
Měla jsem to všechno hezky naplánované. Ano, měla. Všímáte si toho minulého času? Tak to totiž bylo. Přesně jsem věděla, jakým směrem se bude můj život ubírat. Nebyla jsem z toho nějak zvlášť nadšená, ale byl to plán. Vlastně poměrně dobrý plán.
.
Udělám si bakaláře. Potom magistra. Možná získám učitelská minima. Pro lepší uplatnění. Dokončím latinu (alespoň bakaláře). Potom zaměstnání.
.
Docela dobrý a jasný plán na další tři roky, nemyslíte? Jenže ... Pak jsem jela do Řecka.
.
V momentě, kdy jsem začala uvažovat o výjezdu do zahraničí se mi náhle otevřely další dveře. Zjistila jsem, že si klidně mohu prodloužit studium o další rok a vlastně se vůbec nic nestane. A pak jsem prostě odjela. A vrátila se zpátky. Jenže ten člověk, který se po půl roce vrátil, nebyl ten stejný člověk, který tam před půl rokem odjížděl.
.
Co se stalo? Život
.
Poznala jsem nové lidi. Navštívila nová místa. Ale hlavně - otevřela jsem oči. A nejednou jsem viděla možnosti, které mi doposud zůstaly skryty. Teď je má budoucnost jeden velký otazník, ale to mě už dávno neděsí. Možná trošku. Ale už to není panika ochromující mé celé tělo, nýbrž pomalý nárůst adrenalinu před skokem do neznáma. Je tu tolik možností. Tolik cest po kterých se dát. Tak kterou si vybrat? Snad poprvé ve svém životě nemám strach z budoucnosti a konečně začínám chápat, že každá cesta je správná, i když ji ostatní nechápou. Vždycky se totiž najde někdo, komu se nebude líbit, naštěstí se však vždy najdou i tací, kteří mě na cestě za mými sny podpoří. Nebojte se, nejsem bez plánu; uvědomuji si však, že život mi může pod nohy hodit různé příležitosti, a tak mohu nakonec ze své původní cesty sejít a skončit u něčeho jako ...
.
Přestěhovat se do Německa, najít si tam zaměstnání a pokusit se přežít alespoň prvního půl roku. Dokončit bakaláře (konečně!) a získat ten zpropadený titul (když už nic jiného). Udělat si řidičák na auto i na motorku. Naučit se kódování stánek. Možná studovat grafický design.
.
Docela změna, nemyslíte? A ke všem těmto rozhodnutím jsem dospěla během posledního půl roku. Šílené? Možná. Ale občas mívám i o něco šílenější ambice. Jediný rozdíl mezi předtím a teď je v tom, že se tolik nebojím je realizovat. A zároveň také vím, že i když to nevyjde, tak je tu vždycky plán B. Nikdy nevíte, co se může stát. Třeba tyto tři měsíce s panem D. nepřežijeme. Třeba nás ještě více nakopnou. Však ono se to nějak vymyslí.
.
A časem vám tu pak možná napíši, jak jsem svých cílů dosáhla. Nebo přednesu nový plán. Uvidíme podle situace; zatím to ale vypadá tak, jak to vypadá, se spoustou otazníků a možností, které si všechny rozhodně neuvědomuju.
.
Zdar a sílu na každé cestě, po které se rozhodnete jít dál.
.