Jóga. To mi něco připomíná.... Jsem zpátky a je na čase, abych taky začala něco dělat (teda kromě toho schánět si podklady do školy)
2Katherine | Web | 8. září 2015 v 21:53 | Reagovat
[1]: No moc poctivě to teď taky neberu. Ale snažím se.
Nový komentář
Thu Jul 14, 21:35 Poslušně hlásím, že jsem úspěšně postoupila do dalšího stupně šílenství. Ano, vím, je to šokující odlahení, ale je to vskutku možné! A nebojte, také jsem tomu nevěřila. Důkazy však mluví jasně: Opět jsem se o krok přiblížila stavu totální demence.
Wed Jun 29, 12:41 Neudělala. O jedej jediný bod. Sakra! Tušila jsem, že mě v té obalce bude čekat jeden z takových podrazů. Už když jsem si pro ni šla... A to jsem si zrovna dneska říkala, že už bych se na ten internet mohla podívat, abych se dál nenapínala. Ale já se nevzdávám. Existuje odvolání. A kdyby nevyšlo, tak příští rok znovu. A tentokrát ne na sto ale dvě stě procent!
Wed Jun 15, 19:19 Dnes mi došel dopis z univerzity v Olomouci. Nepřijata - žádná novinka. Ale i tak mohu dnešek označit za skvělý den. Tak nějak se usmívám, mám dobrou náladu, postupně se zamilovávám do jména Jade a od své kamarádky jsem na DeviantARTU získala prémiový účet! Jako dárek. Děkuju. A moc se těším na PCF. Protože oni tam budou a já tam budu a ... řekla jsem si, že alespoň jednou za život. Že musím. A já si to splním. A užiju si to, i kdyby mělo celý den chcát. Tak. Tečka. Howk.
Magiie Stiefvater - Mrazení Když vlci stáhli jedenáctiletou Grace z houpačky, hladoví v mrazivé zimě z nedostatku potravy, nikdo, ani ona sama, nepředpokládal, že by přežila. A přece pak následujících šest let každou zimu vídá svého vlka, který ji z povzdálí sleduje žlutýma očima... [čti více]
Beth Revis - Napříč Vesmírem Sedmnáctiletá Amy se připojí ke svým rodičům, kteří byli jako jedni z mála vybráni, aby osídlili novou planetu. Na palubě nejmodernější vesmírné lodi Godspeed ji tak čeká 300 let, které stráví zmražená v ocelové krabici, než jako Šípková Růženka procitne ze svého kryotického spánku... [čti více]
Bohumil Hrabal - Ostře sledované vlaky Snad nejznámější Hrabalova novela nás zanáší na západ Čech, kde jednou malou nádražní stanicí projíždějí německé ostře sledované transporty. Příběh odehrávající se během jednoho dne na konci druhé světové války však není pouze o válečném konfliktu jako takovém... [čti více]
Na první pohled naprosto obyčejná středoškolačka Viola Yagami řeší nevšední problémy každý den. Pomalu proniká do tajuplného světa plného intrik a lží, kdy nevědomky odhaluje jedno velké tajemství, které s ní má společného mnohem víc, než se na první pohled zdá. Nedobrovolně se ocitá stále blíže lidem, s nimiž by neměla nejraději nic společného. Přitom to všechno začalo docela nevinně, když se jedna noční můra stala pravdivou...
Kapitola jedenáctá - Až ke hvězdám Štěstí je dáma nanejvýš vrtkavá. Když už si myslíte, že je vše v pořádku, že vás nic nemůže překvapit, najednou se něco zvrtne a vy z nebeských výšin padáte na pekelné dno. Milují se. Je tu něco, co je sbližije - společné zážitky, příběh, ale zároveň mezi nimi stojí propast, která se každým dnem prohubuje. Problémy však nezmizí, když předstírají, že ždné nejsou. Jen vyčkávají v pozadí na svůj okamžik, aby opět vypluly z hlubin na povrch a ukázaly se ve vší své ošklivosti... [kapitola]
Kapitola desátá - Čas žít Tajemství. Každý je máme. Existují i taková, o nichž nemají ponětí ani naši nejbližší. Právě před nimi je skrýváme. Kostlivci ve skříni, na než se snažíme zapomenout. Utíkame před nimi, talčíme je do nejtemnějšího koutku naší mysli, ale nikdy se jich nezbavíme. A občas nás začínají dohánět. Co se skrývá hluboko za ocelovými studánkami? A co se stane, když uvidí ducha...? [kapitola]
Cesty osudu jsou nevyzpytatelné. Nikdy nevíme, co se může přihodit. Příběh jedné existence, která se při cestě na vrchol propadla do těch největších hlubin. Každý slepec potřebuje hůl. Ale co když je mu nabídnuto světlo? Dokáže Michaela otevřít oči a spatřit pravdu? Nebo se opět ponoří do své lži?
VII. Rány na duši Chybovat je lidské. Každý občas šlápneme vedle, ale Míše se tentokrát podařil pořádný kopanec do cizích citů. Ledová královna se nestará, zda svými slovy zraňuje. Emoce však v sobě pohřbít nedokážeme. Maska dokonalosti vždy zůstane pohou maskou skrývající skutečnost. Uvědomí si Míša svou chybu? [kapitola]
VI. Curriculum vitae Paní Dokonalá se opět hlásí ke slovu. Její podrážděnost je tentokrát mířena na svou nejlepší kamarádku. Hádka plná výčitek. Raněné city. Uražená ješitnost. Čím to, že je Míša neustále nespokojená? Chyba v ostatních? Možná... [kapitola]
Jóga. To mi něco připomíná....
Jsem zpátky a je na čase, abych taky začala něco dělat (teda kromě toho schánět si podklady do školy)