Když se dějí špatné věci
19. března 2013 v 16:56 | Awia | My dear diary I want to tell you what happend to me...Komentáře
Chápu, jak se cítíš, smrt zvířete vždycky sebere. Snad brzy bude líp a zbydou krásné vzpomínky.
Tvou mámu chápu, pejsek umřel nedávno a přijde mi, že tohle je zcela typický rodičovský přístup. Když nám umřela milovaná kočka, máma taky ještě několik měsíců poté prohlašovala, že žádnou další mít v domě už nechce. Mno a po půlroce jsme si pořídili kocoura a zbožňuje ho snad víc, než tu předešlou kočku.
Tak ji nech chvilku vydechnout a uvidíš, že třeba časem změní názor. Případně se na ni domluvte a psa stejně pořiďte, ona si zvykne ![]()
Hrozně hezky jsi to napsala. Já jsem (naštěstí) zatím smrt psa nezažila, ale úplně se děsím toho, až se tak jednou stane. Miluju ty naše paka víc než cokoli a musí to být asi hrozně těžké odvést psa na veterinu a dát to svolení, že se může nechat uspat.
Taky si myslím, že je ještě brzy na nového psa, ale asi je pořízení štěněte tím nejlepším lékem.
Zažila jsem stejnou situaci, když mi bylo 9. Nenáviděla jsem tátu za to, že naší milovanou fenku odvezl k doktorovi a nechal ho, aby ji zabil. Měla rakovinu a operace + léčba by vyšly draho. Víc, než jsme si mohli dovolit, ale vysvětli to devítiletý holce.
Taky jsem chtěla dalšího psa, viděla jsem v tom takovou malou spásu, ale moje matka taky dalšího psa nechtěla. Kupodivu ze stejných důvodů, jako ta tvoje. Já si ale myslím, že tím prostě chtěla předejít dalším slzám, až by pes odešel. A myslím, že to tak má i ta tvá.
A taky si myslím, že se z toho možná jen potřebuje oklepat, a pak si třeba dá říct. Naše maminka se oklepávala 6 let. Pak jsme domů prostě přitáhli štěně a ona se do něj i přes prvotní negaci zamilovala. Teď by svojí Ejbinku nevyměnila za nic na světě, miluje jí jako svoje třetí dítě a je šťastná, že jsme si toho dne postavili hlavu a neposlouchali její "nechci". Co to taky zkusit? :)
Páni, to je mi líto. Taky jsme měli psa, musela jsme ho utratit, protože měl nemocné klouby, jenom se tak snažil chodit a prostě už skoro vůbec nemohl, byl na něj hrozný pohled, měl různé vyrážky po těle, nemohli jsme ho ani hladit. Já sama jsem to samozřejmě nerozhodla, ale byla jsem ráda, že mu to trápení skončí. :/ Je to hrozný, zvířat je mi víc líto, než když umře nějakej člověk. Nedávno se nám ztratil pes (jen na den, ale i tak) a měla sjem hroznej strach, představovala jsem si, že ho už nenajdeme.. Ale našli, no.
Já myslím, že by nové zvíře pomohlo, ale chápu, že je to čerstvé a možná to tak cítí i tvoje máma a prostě nechce tohle cítit znovu. Těžko říct.













Špatné věci se stávají. Ale časem to bude lepší, uvidíš.