Červenec 2012

Dori (pseudoportrét)

30. července 2012 v 19:55 | Awia |  Ateliér
A po takřka měsíční omlce se ozývá ... Awia! No ano, je to skutečně ona. K vaší smůle stále živá a zdravá (alespoň tedy fyzicky). Ale teď už k věci. Vím, že jsem slibovala Fée, ale (kromě toho, že vůbec nebyl čas) uprostřed práce jsem se tak nějak zasekla a dál už to prostě nešlo. Tak jsem se vrhla na další v pořadí. Ale Fée by měla být příště. A po ní ještě Adelaine. A potom ... potom bude další bleskovka. S mým šnečím tempem bych to viděla někdy na září. Nebo možná na říjen? Lálalá...
Dori, blogerka sídlící na adrese http://sugarcoat.blog.cz/.

Krejdom (pseudoportrét)

3. července 2012 v 9:20 | Awia |  Ateliér
Krejdom. Autorka blogu http://krejdom.blog.cz/.

Krejdom: zaměřeno na vlasy

3. července 2012 v 9:19 | Awia |  Rubbish
A pokračujeme dál. Minule jsem vám přiblížila, jak stínuji pleť, teď už k dokončení obrázku zbývá jediné - vlasy. Miluju vlasy. Mluju dlouhé vlasy. Nejen ty kreslené. Ale při tvorbě si vlasy vždycky užívám. Je to taková moje malá úchylka... Každý něco máme, ne? Ačkoli se musím přiznat, že ze začátku jsem dokázala kreslit jen tmavé. Teď už můžu klidně všechny barvičky, ale vážně nětuším, jak to dopadne, až se pokusím třeba o melír. Zní to jako výzva. Ale teď zpátky ke Krejdom, jejíž vlasy již čekají na to, až budou vybarveny. Tedy alespoň ty na obrázku rozhodně.
.
.
.
.
.
Opět obrázek pro připomenutí.
A teď už...

We're all going to Hell

2. července 2012 v 18:27 | Awia |  My dear diary I want to tell you what happend to me...
Čekala jsem na dopis. Už při prvním zazvonění jsem si myslela, že je to pošťačka s tím, že mám jít za ní dolů a vzít si s sebou občanku. Jenže ona to nebyla ani při druhém zazvonění, kdy se mi nějaké neznámé slečny snažily prodat Bibli. Přišla až s tím třetím. Vlastně ani nemusela otevírat ústa, neboť jsem věděla, co po mně bude chtít. Občanku. A podpis. Přišel mi totiž doporučený dopis. Nemusela jsem ani vidět obálku. Věděla jsem, co přišlo. Slečně jsem ukázala průkaz totožnosti, věnovala jí svůj autogram a poté od ní převzala papír zabalený do jiného papíru. Ten nepříjemný pocit v okolí žaludku jen zesílil.
.
Tak hele holka, uděláme to takhle, přemlouvala jsem sama sebe, otevřeš to, podíváš se a pak to odhodíš. Stejně víš, co tam stojí. Tak proč to zbytečně odkládat? Proč se dál trápit? Bude to jako se strženou náplastí. Bolestivé a rychlé, ale ta bolest časem odezní. Podívala jsem se na bílou obálku na stole. Ale co když přece jen…? Ne! okřikla je se vzápětí a tu doufající část definitivně pohřbila. Pak jsem strhla náplast.
.
Zůstala jsem v šoku. Přijata. Nevěřícně zírám na ten kus papíru před sebou. Přijata. Nejrůznější pocity se překotně hlásí ke slovu, ale sotvaže jeden promluví, překřikuje ho hned druhý, třetí, čtvrtý… Přijata. Měla bych se radovat. Měla bych vyvádět, vřískat a nadšením skákat až kamsi ke stropu. Přijata. Sedím a s nepřítomný pohledem hledí kamsi před sebe. Občas zamrkám. Přijata. Přesně to jsem chtěla. Přijata. Přesně v tom jsem už ani nedoufala. A přesto… Přijata. I když jsem se po skončení oborového testu smířila s tím, že se to prostě nestane. Přijata. Znovu a znovu se dívám na ten papír, co leží na stole. Přijata. Musela se stát nějaká administrativní chyba. Přijata. A pak mi to pomalu začne docházet. Přijata. Protože skutečně jsem … přijata.
.
Přijata k prezenčnímu jednooborovému studiu bakalářského studijního programu Filologie, obor Anglický jazyk a literatura. Yeah!
.
Ale co teď? Probleskne mi hlavou. Ano, co teď? Mám prostě nechat stávajícího studia a vrhnout se na další? Nebo si dát zapsat dvojobor? Ne, s latinou neskončím. Ne teď, když jsem si k ní vybudovala jakýsi zvláštní sentimentální vztah. Opouštěla bych ji nerada. Ale tu mohu studovat i bez toho, abych ji měla jako obor. A dva jednoobory by byla jasná sebevražda. To je jasné i mně, i když o existenci vlastního pudu sebezáchovy dost často pochybuji. No matter what, I'm going to study my beloved English language and literature.
.
Bojím se.
Ale zároveň se taky těším.
Vím, že to chci.
..
A.

Krejdom: zaměřeno na pleť

1. července 2012 v 18:22 | Awia |  Rubbish
Sama jsem nečekala, že vytvořím pokračování, ale neuvěřitelné se stalo skutečností a tentokrát můžete nahlédnout na stínování pleti. Znovu opakuji, že jsem to nikdy nestudovala a rozložení světla a stínu dělám spíš odhadem, než že bych věděla, že to tak má skutečně být. Taktéž předem upozorňuji, že některé obrázky jsou opravdu velké, tak abyste se nelekli. Taktéž si díky tomu můžete v klidu užít všechny nedokonalosti hezky v detailu.
Tak přesně zde jsme skončili minule. A dál...