close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

A pak nastalo ticho...

28. června 2012 v 22:23 | Awia |  My dear diary I want to tell you what happend to me...
Dnešní zkouškou jsem za sebou úspěšně uzavřela první ročník na vysoké. A stejně si nedokážu oddychnout. Myslela jsem, že počínaje dneškem celý ten blázinec skončí. Myslela jsem, že ze mě spadne všechen ten stres posledních dní a já si budu moci konečně odpočinout. Myslela jsem, že teď už mě čeká jen to lepší. Myslela jsem… Ano, já myslela. A v tom to nejspíš bude. Až se o to budu opět někdy pokoušet, praštěte mě někdo pořádně do hlavy a řekněte mi, abych to nedělala. Protože mi to evidentně vůbec nesvědčí. Pocit úlevy se stále ještě nedostavil a místo něj tu zůstala ona poněkud podivná a znepokojující směsice strachu, nejistoty a zvláštního napětí. Jako bych na něco čekala. Jen nevím, na co.
.
Nic se neděje. Nic mi nejde. Nic mě nebaví.
.
A při představě všech těch prázdných dní, co leží přede mnou, se mi chce křičet. Jakoby se mi letošní prázdniny rozhodly ukázat, že skutečně pocházejí od slova prázdný. Protože i když mám nějaké plány, stejně mám pocit, jako by mě nic nečekalo. Vlastně se tak i cítím. Prázdná. A přitom plná nejrůznějších pocitů, které mým nitrem zmateně poletují tam a zase zpátky. Měla bych si teď připadat jinak, lehčí. Tak proč? Proč mám dojem, že je tomu naopak?
.
A.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 eM. | 29. června 2012 v 1:01 | Reagovat

Proč...ten dojem mám taky? Čím to, že vždycky když skončí nějaká brutální zkouška, či něco podobného je potom takové prázdno. Tak ale trochu mě těší, že je to "normální" :-).
Do tý doby aspoň, než přijde nějakej nezasvěcenec a nezačne mektat něco na styl - Joo, to si teďka ale užíváš, viď?! :-D

2 Mathie D. | E-mail | Web | 29. června 2012 v 7:41 | Reagovat

aj ja mám prázdniny občas prázdne- také jednotvaré, až mi je to ľúto. nemôže povedať, že by som za posledných 5 rokov v tých voľných dňoch niečo strhujúce zažila... ale čo už :)
a tým- a pak nastalo ticho- si mi pripomenula jeden horor- Dead Silence :D ale to len tak, okrajovo.. :-|

3 Katie | Web | 29. června 2012 v 9:37 | Reagovat

Já mám takové prázdniny už asi dva roky. Nic si z toho nedělej, to přejde. :) Až na dva týdny na táboře a týden na chatě mě nic nečeká. Ale jde o to někam vyrazit, na všechno zapomenout a on se ten pocit dostaví. :)
A ohledně té zkoušky. Tak to mají asi všichni. Vždycky když něco zvládnu, neoddechnu si. Vždycky si říkám, že to mohlo být lepší apod.

4 Sedmikráska | E-mail | Web | 29. června 2012 v 15:42 | Reagovat

Také se cítím taková prázdná. Všichni kolem mě se radují z nadcházejících prázdnin, ale já, ačkoliv v neděli odjíždím na tábor a tak, si připadám...

5 Nikolas | Web | 29. června 2012 v 18:03 | Reagovat

Letos ten dojem sice opravdu nemám (to ta stáž nejspíš), ale jinak to chápu. Loni jsem měla v tomto stylu depresi celé prázdniny. Bylo to docela hrozné. Už se mi pak ani nechtělo nikam chodit, a tak jsem vesměs celé prázdniny proseděla doma.

6 Bareta | Web | 29. června 2012 v 21:16 | Reagovat

A víš, že se tak cítím taky. Do poloviny tohoto týdne jsem se ještě učila na poslední zkoušku, ale pak nic, nevím, co mám dělat. A asi to bude fakt tím, že nemám žádné konkrétní plány na prázdniny. Sice jsme si s přítelem říkali, že spolu pojedeme na dovolenou, ale nic domluveného zatím nemáme.

7 Awia | Web | 30. června 2012 v 11:46 | Reagovat

[1]: eM: Taktéž jsem ráda, že v tom nejsem sama. Snad ten pocit brzy přejde. Nebo spíš brzy najdu něco, čím se zabavím a nebudu se u toho neustále vztekat, že mi to nejde tak, jak jsem si představovala. Protože to já dělám pořád. Naštěstí (a naneštěstí druhých, protože v takových chvílích bývám značně podrážděná a nevrlá) se jen tak nevzdávám a po čase to zkouším znovu. Tak uvidíme. :)

[2]: Mathie D.: Taktéž si nepamatuji, že by se mi o prázdninách přihodilo něco zásadního. Já si většinou takové ty velké chvilky vyberu v tom nejhektičtějším obdobím za školního roku a pak si v létě stěžuji, že nemám co dělat. A když je škola, tak si stěžuji, že se musím učit. To si prostě nevybereš. :-D Ten horor jsem neviděla. A asi ani nikdy neuvidím, protože já na horory nekoukám.

[3]: Katie: No to doufám, že to přejde! :-D Nejde o to, že by to mohlo být lepší. Vlastně ano, mohlo by to být lepší, vždycky by to mohlo být lepší, ale to mě ani tak netrápí. Momentálně jsem ráda, že jsem prolezla. Jen jsem si myslela, že pak budu o něco lehčí, když jsem se jedné starosti zbavila, ale jen se na mě navalily další...

[4]: Sedmikráska: Můžeme jen doufat, že se to zlepší.

[5]: Nikolas: Mně vlastně téměř nic jiného, než sedět doma nezbývá. Problém je, že žiju na vesnici, s místními "burany" se nebavím a jezdit do města mám poměrně draho. Naprostou většinu svých přátel mám navíc různě  roztroušených po republice a na cestování za nimi opravdu nemám peníze. Jedinou útěchou mi může být akorát tak brigáda, kterou zaplním volný čas a odměnou mi pak budou penízky, které půjdu ... ještě nevím na co, ale nový tablet by mohla být dobrá investice. :)

[6]: Bareta: A já radím, abyste ani moc dopředu neplánovali. Prostě se pak jednou sbalte a jeďte. Takový výlety bývají nejlepší. Škoda, že jsem jich zatím moc nezažila... Teď už jen čekat, až ten pocit prázdnosti odezní. A upřímně doufám, že to nebude první den výuky, co mě po prázdninách čeká. :-D

8 Livien | Web | 30. června 2012 v 12:30 | Reagovat

Jako bych četla myšlenky ve své hlavě. Já tedy letos teprve maturovala, ale od ledna jsem se veskrze dost připravovala a poslední týden před maturitou vyloženě dřela. Pak najednou přišel konec a stála jsem na prahu téměř tří a půl měsíců volna. Neskutečně děsivá představa a přiznám to dobrovolně, dlouho se mi nestalo, že bych spadla do tak strašně špatné nálady a melancholie jako teď. Naštěstí jsem taková hyperaktivní duše, že to trvalo asi jen týden a dokázala jsem se zase zavalit hromadou práce a akcí. :) Takže snad dopadneš stejně jako já. ;)

9 Awia | Web | 30. června 2012 v 15:12 | Reagovat

[8]: Livien: Tak tedy já to o té přípravě říct úplně nemůžu, ale zase není to tak, že bych se vůbec nesnažila. Na volno jsem se těšila. Ale teď nevím, co s ním. A neboj, já to nějak zaplácám. Snad. ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.