Únor 2012

Sue (pseudoportrét)

18. února 2012 v 18:05 | Awia |  Ateliér
Občas je výhoda kreslit někoho, koho znáte. Můžete totiž kreslit po paměti. Občas to ale docela nasere. Zvlášť, když vám podoba s každým dalším čmárnutím po tabletu uniká víc a víc. Promiň En, já se snažila… A ty rty to zkazily. Ale kdyby to nebyly ony, tak bych to stejně pokazila někde jinde, takže je to vlastně jedno, ne? Vždycky můžeš tvrdit, že je to někdo jinej… Však víš jak. A já můžu vždycky tvrdit, že jsem to tak nakreslila schválně.


Jinak En, výherkyně mé rychlé "soutěže"..
.
Teď ještě otázka. Zajímá vás, jak kreslím? Průběh tvorby jsem zcela netradičně dokumentovala a poctivě obrázek ukládala v několika fázích vývoje. Neslibuji video, ale nad pár okomentovanými screenshoty snad nebudete ohrnovat nosy. Mé (sedmimílové) kroky naleznete zde [odkaz].
.
PS: A protože jsem (občas) vážně hodná, tak mám pro některé z vás dobrou zprávu. Hlavně zájemci o obrázek by nyní měli zaměřit své zraky na obrazovky a pozorně přečíst pár následujících vět. Druhá "bleskovka" bude! A to přesně o měsíc později, než byla ta první. A když říkám přesně, myslím tím přesně (do minuty). Podmínky zůstávají stejné. Nejrychlejší vyhrává. Tak a teď si to někam laskavě poznačte, ať na to 9. března nezapomenete. Což mi připomíná, že bych si to mohla napsat taky, protože já na to určitě zapomenu…

Sue (krok za krokem)

18. února 2012 v 18:04 | Awia |  Ateliér
Jako první je samozřejmě náčrtek. Ten mi ale s tabletem moc nejde, proto si v počáteční fázi musím vystačit s tužkou a papírem. A upřímně mi to ani nevadí. Skicování já totiž ráda. Na papíře to navíc vždy vypadá tak nějak lépe. Obrázek má své kouzlo, i když je jen z pár "rychlých" čar. Tam si ta bílá místa můžete vždy nějak domyslet. Opravdový boj začíná za pomoci scanneru, kdy se tužkou načmáraná skica přerodí na podklad pro digitální kresbu. A přesně tam bych chtěla začít. V momentě, kdy se tužka skryje za nějaké to pozadí a na obrazovce nezůstane nic víc, než jen černé obrysy…
.
Nejprve obrázky. Text najdete níže.
.
.
.
.
1. U prvního okénka není moc co vysvětlovat. Jen bych ráda zmínila, že k vytvoření obrysu nepoužívám žádný nástroj k usnadnění práce, ale do nové vrstvy si to hezky tah za tahem překresluji. Nejspíš za to může fakt, že nevím jak na to. A když už jsme u toho, tak mi to vlastně ani nevadí, protože mě lineart většinou baví.
.
2. Oči. Vždy je vybarvuji jako první. Tvář bez nich mi připadá taková nijaká, možná až bezduchá, řekla bych. S očima si vždy ráda pohraji, i když se ve výsledku mnohé detaily ztrácí. Většinou pracuji ve třech vrstvách. V jedné je obrys spolu s zorničkou, v druhé duhovka, ve třetí bělmo. Jak můžete vidět, stínování začínám od spodu. Při vybarvování duhovky se potom zcela běžně odkloním od podkladové barvy. Ta pro mne není až tak důležitá, jako spíš výsledek, který se nejrůznějším mícháním barev snažím alespoň nějak přiblížit své představě. Nakonec přidám odlesky, dobarvím koutky a je hotovo.
.
3. U portrétu jsou podkladové barvy pro zbytek obrázku jednoduché. Jedna pro pleť, druhá pro vlasy. Na pleť většinou používám stejnou podkladovou barvu, stejně jako při stínování používám stejnou paletu. Po odstínování si pak ale mnohdy pohraji s nastavením odstínu, přidávám živost aj. Tentokrát jsem to však nepotřebovala.
.
4. Po velkém dilematu, zda nejprve dokončit pleť nebo vlasy, vyhrály vlasy. MILUJU vybarvování vlasů. Zdá se to jako titěrná práce, pravdou však je, že se jedná pouze o shluk spousty čar v různých barvách. Stejně jako pro pleť si i pro vlasy tvořím paletu. Její odstíny vychází z podkladové barvy. Začínám vždy tmavšími barvami. Jako první beru tu nejblíže podkladu, dál postupuji vždy po tmavších a tmavších barvách až k černé. Při přidávání světlých tónů postupuji zcela analogicky, jen s tím rozdílem, že jdu od podkladové barvy k bílé. Také jsem si vypěstovala zvyk nejprve vybarvit jednu stranu vlasů a potom tu druhou.
.
5. Dokončené vlasy. Také zmizelo obočí… to bylo jako další na řadě.
.
6. Zde můžete vidět nějaké to základní rozdělení stínů (které později stejně nedodržuji). A pokud jste pozorní, tak vám možná neunikla menší změna u obočí, které jsem posunula malinko níže k očím.
.
7. Teď začíná opravdový boj. Při stínování pleti se většinou několikrát naštvu, celé to smažu a kreslím pak hezky od začátku. Tentokrát však nade mnou svítila šťastná hvězda, protože jsem to zvládla hezky napoprvé. Nemám žádný speciální postup. Vlastně ani nezačínám od stejného místa. Někdy se jako první vrhnu na nos, jindy na bradu… tentokrát jsem to vzala od levého oka dolů.
.
8. Levá polovina je hotová, nos taky a teď ještě ten zbytek…
.
9. Hotovo! Nakonec ještě přidávám světlá místa a tím má práce na stínování obličeje končí. Také přibyly řasy.
.
10. Po úspěšném zvládnutí prvního boje jde na řadu má noční můra. Rty. Nesnáším je. Nikdy je nenakreslím tak, jak chci a (téměř) vždycky obrázek pokazí. Kvůli nim se pak musím smiřovat s menším zlem - tedy rty, které vypadají jako rty. A protože jsem ještě úplně nepřišla na to, jak je nakreslit v nějaké přirozené barvě, tak mají všechny moje dámy rtěnku. O pánech se raději zmiňovat nebudu… Navíc jsem kvůli nim musela posunout nos. A řeknu vám, že posunovat nos na dokončené pleti, kterou jste již sjednotily do jedné vrstvy, není zrovna nejpříjemnější.
.
11. Krk bývá poslední na seznamu. Tady jsem ho oproti náčrtku lehce prodloužila a posunula jsem klíční kosti. Pořád nevím, jestli to byla správná volba, ale když už jsem to jednou dokončila, nechtělo se mi to zase celé předělávat. Jsem prostě líná. A on je navíc poslední! A právě proto mi s ním většinou nechce moc zdržovat, tudíž jej značně odfláknu. Tady jsem ho dodělávala až o den později, než zbytek obrázku, takže jsem se mohla snažit. Ne, že by to šlo ve výsledku nějak poznat…
.
12. Doplňky (pokud jsou) představují jakousi třešničku na dortu. Ráda vás však vyvedu z omylu, že se s nimi nějak zázračně piplám. Opak je pravdou. Ten triad jsem měla hotový do minuty. Potom ještě rychlé překontrolování, jestli jsem někde nepřetáhla nebo nenechala nějaký flek a … voila, obrázek je hotový!
.
Jinak pracuji v programu Adobe Photoshop CS5 a vlastním tablet značky Genius, přesněji pak G-Pen M609X. A ačkoli si na Genius všichni stěžují, mně zatím pracuje stále stejně dobře. Doufám, že jsem to teď nezakřikla. Stejně bych si však příště pořizovala nějaký ten Wacom… To je vše, (ne)přátelé. Máte-li nějaké dotazy, směřujte je do komentářů pod článek. Možná vám i odpovím.
.
A.

Bleskovka!

9. února 2012 v 21:04 | Awia
Vážení spoluobčané, drazí spolublogovníci, pravidelní i náhodní návštěvníci, nejrůznější tvorové a podivná stvoření, zaostřete své zraky na tato písmena, neboť právě tady a teď máte jedinečnou příležitost, jak od mé skromné velikosti získat (pseudo)portrét jen tak, zadarmo, protože jsem rozhodla nebýt pro jednou ta zlá a udělat jednomu z vás radost. Jak na to? Jednoduše! Stačí jen rychle nadatlovat komentář pod tento článek. Podmínky? Jsou, ale nemyslím, že byste se jich museli nějak děsit... (1) Nesmí vám vadit můj styl kresby. Pochopitelně. Ukázky jsou k nahlédnutí níže. (2) Budu potřebovat vaši fotografii. A nemusíte se bát - pro srovnáni ji sem vážně dávat nebudu. Jen bych se ráda pokusila alespoň o vzdálenou podobu skutečnosti, kde bude figurovat něco víc, než jen podobná barva očí a přibližný odstín vašich vlasů. (3) Už dopředu se musíte smířit se skutečností, že můžete čekat opravdu dlouho. A nemusíte se dočkat. Ale nemusíte se bát. Ono je mnohem pravděpodobnější, že dříve zapomenete vy, že jste po mně něco chtěli, než já, že vám mám něco načmárat. Takže asi tak. Podrobněji se domluvím až s výhercem. Teď ty ukázky…