Ztracena v čase
18. listopadu 2011 v 14:06 | Awia | My dear diary I want to tell you what happend to me...Komentáře
Je to jen chemie...Nevím, co bych ti na to měla říct, ale snad jen, Xindl má sakra dobrý a pravdivý texty.... Já věřím že se to zlepší...
život je boj,ale přece jen stojí za to ho žít
Už teď je líp! a každou minutou se to zlepšuje, jasný :)
Vzdušným zámkům zemětřesení neublíží...
... a právě proto se tak strašně bojím, že by mě snad někdo mohl shodit do reality...
To je optimismus. Ne mít se pořád dobře, ale věřit, že se mít dobře budeš...
Asi jsem moc mladá, hloupá a naivní, abych radila... Ale tvoje deprese trvá už moc dlouho na to, abych mlčela!
Takže si vezmi pořádně velkou a kalorickou čokoládu oblíbené příchuti, mp3jku, nebo cokoli z čeho posloucháš hudbu a zalez si někam do tmy!
Je to divné, ale ve tmě se světlušky života hledají úplně nejsnadněji... A nesejde na tom, kdo ti zhasnul světlo!
A depky se nejlépe řeší uzavřením problému/problémů, kterými začaly.
Teď už jenom můžu držet všechny palečky, které mám a snad i ty, které najdu cestou...
A hlavně proboha neříkej, že to nepomůže, že život je na nic, apod. Není to pravda, (Pozor, prohlásím klišé!!!) ikdyž to tak občas vypadá... ![]()
[1]: Bezejmené Esko: Vážně? Nevím... Jdu vůbec pochopit?
[2]: renátka Alatka: Někdy... někdy je to boj, který nekončí.
[3]: Taychi: Já od něj znám sice jen čtyři písničky, ale tahle mi k srdci přirostla nejvíc. Má v sobě poselství. Asi jako všechny. A máš pravdu - bude líp. Budu zase veselá, usměvavá, optimistická a plná energie. A potom zase spadnu dolů a pořád dokola. Jo, už se těším. :/
[4]: Verča a Heddy: Někteří lidé si to nemyslí. Ne, že bych mezi ně patřila.
[5]: Anežka: Jo, kéž by.
[6]: Opti-Mystique: Mě tam nikdo neshází, já tam padám sama. Asi bych se mohla odnaučit zakopávat o vlastní nohy...
[7]: Jane Ensslin: Eh?
[8]: Kimberly B.: Moje deprese v podstatě nikdy netrvá příliš dlouho, jen se ke mě pokaždé vrací. Je jako bumerang, který vší silou odhodím a on mě pak zezadu srazí na zem. Nevím, kde je problém. A věř mi, že bych ho ráda vyřešila. Jenže tohle nechutenství mi v tom brání. Vlastně ani nevím, jestli jsem v depresi. Přijde mi, že kolísám na provaze někde nad propastí. Můžu spadnout. Nebo vzlétnou do oblak. Ale nevím, jestli to chci.
[9]: Tak to je potom problém... Bude líp! ![]()
Abych řekla, tenhle podzim je totálně na nic. Lidi se rozchází, nebo naopak schází. A na mě všechno padá.Není lehký uvěřit, že je na tom stejně i někdo jiný. Ale já to mám teď opravdu jako ty.A vždycky, VŽDYCKY
Pardon, dříve odesláno
VŽDYCKY se to ke mě vrátí, když to nejmíň čekám. když jsem zrovna na chvíli "šťastnější" a tu situaci co nikdy nebude jako dřív už neřeším. Život je kruťárna. nezbyde nám, než se pořádně do něj opřít a dát mu nakládačku ![]()
Říká se že musíš věřit..ve zlepšení. Já už jsem to vzdala, tak mě překonej!
[10]: Kimberly B.: Snad...
[11]: a [12]: Rasiel: Podzim je vždy takové podivné období. Na jednu stranu je strašně krásný, když se listí stromů obarví do teplých tónů, a svítí sluníčko, ale pak se zatáhne, listy opadají, na zemi je bahno, prší nebo je pod mrakem a nálada jde do háje. To mám raději i tu bílou zimu, kdy je všechno pokryto sněhovou pokrývkou. Víš, nakopala bych život do zadku, ale ten se nějak blbě hledá...
[13]: Sach*: Ale teď jsi mě donutila se usmát. Nezaručuju úspěch, ale pokusím se. ;D
vlastně hrozně lituju, že internet, blogování a tohle všechno nebylo už v době, kdy mě bylo tolik, co tobě, a cítila jsem se dost podobně. Jsme si tady mohli v těch depkách společně s někým mně podobným pěkně lebedit. Aspoň bych se necítila tak sama - kdoví proč mi připadalo, že všichni kromě mě jsou v pohodě. Ale neboj, vážně bude líp. Když jsem to přežila já...













teď tě bohužel strašně chápu...