Jsem

17. listopadu 2011 v 12:35 | Awia |  My dear diary I want to tell you what happend to me...
Jsem jako lehce schizofrenní Martina, vnitřně rozervaná, v podstatě silná, ale vyčerpaná neustálím kolísáním mezi dvěma stranami, které spolu zápasí v nikdy nekončícím souboji světla a tmy. Jsem jako Viola, zlomená a osamocená duše, která bloudí po cestě životem, bez přátel a bez opory, protože ztratila veškerou víru v sebe i v druhé. Jsem jako Michaela žijící ve lži, ztracená ve tmě, kde se skrývám před pravdou ve světě iluzí, jež jsou krásné na pohled, ale ve skutečnosti mě pomalu, ale jistě ničí. Jsem jako důvěřivá a věčně naivní K., co si staví vzdušné zámky a věčně lítá s hlavou v oblacích, dokud nespadne na zem a nedojde ke srážce s realitou.
.
Jsem všechny dohromady a přitom žádná.
Jsem vyčerpaná, zlomená, nemocná.
Zcela nepoužitelná pro život.
Jsem…
.
A.
.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Veronika | Web | 17. listopadu 2011 v 12:46 | Reagovat

Jsem.... tak trochu jako ty.

2 tretackazdecina | 17. listopadu 2011 v 12:51 | Reagovat

hezký

3 Lied | Web | 17. listopadu 2011 v 12:59 | Reagovat

Moc krásný článek..Skvěle se mi četl..nádherný avšak smutný..

4 axe. | Web | 17. listopadu 2011 v 12:59 | Reagovat

Jsem právě v dobré náladě, ale tohle mi připomnělo můj stav asi tak před týdnem, možná dvěma.
Nicméně JSI a BUDEŠ.

5 werewolf's spirit | Web | 17. listopadu 2011 v 13:18 | Reagovat

Bože...proč tu jsou poslední dobou všichni schizofrenní? (přitom ani polovina beztak neví, co to vůbec znamená)...tím nechci říct, že je to tvůj případ, neznám tě...ikdyž mi moc z projevu schizofrenní nepříjdeš...spíš jen klasicky melancholická
a zápas dobro vs. zlo se odehrává v každým

6 Miriam | Web | 17. listopadu 2011 v 13:27 | Reagovat

Na to se nedá nic říct, kdžž tě neznám.
Můžu říct jen, to, že krásně a prožitkově píšeš. Není nic lepšího, než se vypsat z podivných pocitů schovaných uvnitř...

7 Awia | Web | 17. listopadu 2011 v 13:34 | Reagovat

[1]: Veronika: Jak můžeš být jako já, když nevíš, jaká jsem? :-?

[2]: tretackazdecina: Neřekla bych.

[3]: Lied: Jo, to je dobré vědět.

[4]: axe.: Zjistila jsem, že dobrá nálada pro mě vůbec není dobrá. Ale máš pravdu, jsem a bude.

[5]: werewolf's spirit: Neřekla jsem, že jsem schizofrenní. Je to jen přirovnání. Metafora. Mám sklony vyjadřovat se hodně obrazně. A za schizofrenní bych se nepovažovala už jen proto, že vím, co to znamená. Nejsem melancholická... Ne klasicky melancholická. Jsem porouchaná, rozbitá. Zničená.

8 Awia | Web | 17. listopadu 2011 v 13:36 | Reagovat

[6]: Miriam: Nejsem si jistá, zda by na to něco dokázal říct i někdo, kdo mě zná.

9 nuna | Web | 17. listopadu 2011 v 14:02 | Reagovat

Jsi. A to je hlavní ne? :)

10 werewolf's spirit | Web | 17. listopadu 2011 v 14:08 | Reagovat

sry, mea culpa

11 Hwi Nori | Web | 17. listopadu 2011 v 14:12 | Reagovat

Nepoužitelná pro život... myslím, že něco takového vlastně nejde.

12 Alisa | Web | 17. listopadu 2011 v 14:34 | Reagovat

V mojom svete toto nazývam sebaľútosťou . No, aj to je cesta, po ktorej občas musíme ísť, aby sme si uvedomili podstatu svojho života .

13 Kimberly B. | E-mail | Web | 17. listopadu 2011 v 15:12 | Reagovat

Jsem přesně jako ty, ale úplně jinak.
Roztříštěná na milióny prolhaných rozdvojenných střípků kdysi dávno melancholika. (btw, vím co to znamená schizofrenie ;-) náhodou jsem se tomu pár dní a nocí docela usilovně věnovala, protože mě to zaujalo)
Ale jinak žiju neustále s (falešným, ale přece!) úsměvem na tváři a měla bych se i docela dobře... Ovšem trpím záchvaty sebedestrukce, což by se dalo považovat za drobnou vadu v plánu. ;-)

14 Awia | Web | 17. listopadu 2011 v 15:44 | Reagovat

[9]: nuna: Občas si připadám, jako bych nebyla.

[10]: werewolf's spirit: Nemusíš se omlouvat. To já se vyjadřuji značně nepochopitelně. A možná je to tak i lepší.

[11]: Hwi Nori: Pro život jako takový nejspíš použitelná jsem, protože jinak bych tu nebyla. O životě v této společnosti se to však říci nedá.

[12]: Alisa: Lituji se v depresích. Toto je spíš takové zamyšlení. Občas je dobré, když člověk své myšlenky napíše, i když v jinotajích. Alespoň jim pak dá nějaký řád a může se o něco lépe vyznat v tom zmatku.

[13]: Kimberly B.: Sebedestruktivní sklony netrápí jen tebe, věř mi. Občas se ptám sama sebe, proč se na to všechno nevykašlu. Asi to nemám v povaze, vzdávat se. Nebo se nechci vzdát tak snadno. Nevím. Momentálně jsem unavená. Moje rozpolcenost mě vysává. A to není dobře.

15 Lomeril | Web | 17. listopadu 2011 v 17:46 | Reagovat

Já odpovím jen a pouze citátem ze svého oblíbeného seriálu Firefly:
"Polovina lidí na lodi byla postřelená, včetně tebe, a ukrýváš uprchlíky. Jak to může být dobrý den?"
"Pořád letíme."
"To není moc."
"Stačí to."

16 Awia | Web | 18. listopadu 2011 v 14:03 | Reagovat

[15]: Lomeril: Ano, žiju. Jsem. Ale co když mi to nestačí. Nechci jen přežívat. Chci ŽÍT. Naplno. A to teď nějak nejde.

17 Sach* | Web | 19. listopadu 2011 v 19:08 | Reagovat

Někdy se prostě stane...

18 evi | Web | 22. listopadu 2011 v 18:22 | Reagovat

úžasné, jak z toho vyplývá, že do každé ze svých postav dáváš kus sebe. A jinak - nepoužitelná pro život - úplně mě mrazí, když vidím takhle napsané to, co se mi tak často honívalo hlavou - a vlastně nejen v minulosti...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.