close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Closer to the edge.

14. října 2011 v 19:31 | Awia
Lidé si neradi připouštějí, že je něco špatně. Raději klamou sami sebe, skrývají se ve lži a utíkají před pravdou, která je jim neustále v patách. Každý běh však jednou skončí. A až nebudou moci dál popadnout dech, až se jim budou nohy podlamovat pod každým dalším krokem, pak se zastaví a na pokraji svých sil budou muset čelit všem těm věcem, které odsouvali stranou a odmítali si je připustit. Potom už je ale příliš pozdě.
.
Zastavila jsem se, zavřela oči a vykročila vstříc temnotě. Dobrovolně jsem se nechala pohřbít lavinou neřešených problémů, abych se jim konečně postavila čelem. Pohlédla jsem sama do sebe. A i když jsem se bála nejrůznějších hrůz, které by se z hloubi mé duše mohly vynořit, i když jsem se bála bolesti, kterou jsem tam skryla, nepřestávala jsem jít dál, pokračovala jsem v cestě, dokud jsem nedošla k samotnému středu a uviděla světlo. Když jsem pak oči zase otevřela, pohlédla jsem do jiného, nového světa.
Ne, svět se nezměnil. To já…
.
Utíkala jsem už příliš dlouho. Řítila jsem se kupředu jako dostihový kůň na běžecké dráze, slepá a hluchá ke svému okolí i sama k sobě. A má zubožená duše přitom křičela. Po dlouhých letech nezájmu jsem ji konečně vyslechla. Možná pozdě, ale lepší pozdě než nikdy. Teď už vím, že si za svoje šrámy můžu sama. A já jsem taky tím jediným, kdo je může vyléčit.
.
"Optimisto," ozvala se druhá svým jízlivým hlasem. "Copak to nechápeš? Nemůžeš být dokonalá…"
"Ale já nechci být dokonalá. Teď už ne. Chci být jen jiná, lepší."
"Dokonalá, jiná, lepší… Copak to není jedno a to samé? Kolikrát ses o to už pokoušela? A jak to dopadlo?"
"Proč se ptáš, když to víš? Stejně jako víš, že tentokrát je to jiné."
Ta druhá si jen opovržlivě odfrkla.
"Neboj, neumřeš," řekla jí konejšivě a povzbudivě se na ni usmála. "Nezmizíš. Pořád tady budeš. Protože i když jsme dvě, pořád jsme jedno."
.
Už nechci být slepá a dál jako kůl v plotě stát zamrzlá na mrtvém bodě. Chci jít dál. Nevím, jakou půjdu cestou, ale vlastně na tom ani nezáleží. Vlastně ani nevím, po které cestě jsem se vydala. Možná je to ta sebepoznání, kdy se učím přijmout takovou, jaká jsem. Žádné lži, žádná přetvářka. Jen já a nic víc.
.
Změním se. S nadějí budu čekat na nové zítřky plné příslibů. Půjdu dál a beze strachu. Hlavně se ale zbavím té nedůvěřivosti a otevřu se světu, abych už nebyla tím, komu se pomáhá, ale tím, kdo pomáhá. Chci rozdávat úsměvy. A přinášet světlo do šedivých dnů ostatních. Chci jít až na okraj a nahlédnout, co je za ním…

I'd like to live closer to the edge. And I will.

.
.Ta dětinská a věčně naivní
A.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kimberly B. | E-mail | Web | 14. října 2011 v 19:47 | Reagovat

Miluju metafory! Ovšem jen metafory, které chápu...
Obelhávání se je běh na dlouhou trať!

2 Rabe | Web | 14. října 2011 v 20:11 | Reagovat

kéž by to takhle v životě šlo

3 Taychi | Web | 14. října 2011 v 21:34 | Reagovat

Lidé musí problémy řešit hned.... né až jich je více.

4 Ta z davu | Web | 15. října 2011 v 17:26 | Reagovat

Potřebovala bych stejné odhodlání, ale také začít konat..

5 Awia | Web | 18. října 2011 v 10:17 | Reagovat

[1]: Kimberly B.: Obrazné vyjadřování má svou krásu. Že ne vždy jej ostatní pochopí. Pravda někdy možná bolí, ale pořád je to pravda.

[2]: Rabe: Přiznávám se bez mučení, že tuto reakci nechápu. Ten článek je o životě. O mém životě...

[3]: Taychi: Štěstí, že nejsem člověk.

[4]: Ta z davu: A kdo ti v tom brání? Stačí se jen na chvilku zastavit a potom pochopíš. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.