Nikdy to nepochopí, napadlo ji trpce. Pro ně to bude jen další příběh náctileté Nanynky, která se nešťastně zamilovala. Romantický příběh se smutným koncem. Nic víc, nic míň.
.
Ale v životě nikdy nic nekončí dobře nebo špatně, nic není černé ani bílé a i v neštěstí se může skrývat něco dobrého.
.
Pro mě to však bude vždy něco víc. Nikdy nekončící souboj jedince a společnosti. Život v iluzi, která se začala pomalu rozpadat. Boj o svou vlastní identitu. O své já. Protože je rozdíl, když děláte to, co se od vás očekává, a když děláte to, co si myslíte, že se od vás očekává. Protože když vidíte, ale přitom jste slepí, musí přijít někdo, kdo vám otevře oči, abyste mohli prozřít a spatřit svět takový, jaký je.
.
Neboj, konejšila ji ta druhá, vždycky můžeš umírat s myšlenkou, že jsi zůstala nedoceněna a za sto let tě možná někdo pochopí.
.
A nebo taky ne. Ale to už se já nikdy nedozvím. Protože na rozdíl od hrdinky mého románu nebudu v iluzi žít, ale budu v ní umírat. A právě v tom je ta neuvěřitelná krása a naprosto nesmyslná tragédie...
.
Chjo, už zase melu. Nakonec mě stejně proslaví má "úžasná" poezie, v níž všichni uvidí všechno, jen ne to, co se v ní doopravdy skrývá. Takže tak.
.
A.
.