Září 2011

Suggestions

20. září 2011 v 20:45 | Awia
.
.
.
.
.
If you want to cry,
cover you face
with a faked smile.
.
If yu want to stay,
beg to your God
for every day.
.
If you want to die,
just don't move,
and stay
where you lie.
.
.
.
.
.
.
.

Hledání smyslu

16. září 2011 v 12:33 | Awia |  My dear diary I want to tell you what happend to me...
Psaní se stalo nedílnou součástí mého života ještě před tím, než jsem se naučila napsat první písmenko. Zdá se vám to nesmyslné? Ne tak docela. Abyste to však dokázali pochopit, musím se vrátit zpátky v čase, tam do dávné minulosti, kdy jsem přečetla svou první "knihu"…
.
Stalo se tak ještě před nástupem do školy. Nevím, zda mě tehdy hnala touha po vědomostech, potřeba učit se nebo jen prachobyčejné přání být tím, kdo příběh čte a ne jen ten, komu je předčítán. Již v raném věku jsem si tak vybudovala poměrně silný vztah jak je knize, tak k psanému slovu jako takovému. Ráda jsem četla, dychtivě hltala jednu stránku za druhou, a aniž bych si to uvědomovala, obohacovala jsem se do svého budoucího života mnohem víc, než jsem si dokázala představit. Rozvíjela jsem tím nově získanou schopnost, ale především pak svou představivost, díky níž jsem mohla později okusit strhující sílu vlastního procesu tvoření.
.
Odpovědět na otázku, kdy k onomu zásadními zlomu v mém životě, nedokáži, s jistotou však mohu říci, že skutečně nastal. Tenkrát jsem onen prachobyčejný fakt nijak nevnímala. Nepřipouštěla jsem, že číst už mi prostě nestačí. Nechápala jsem to. Přesto mne pouhé konzumování příběhu nedokázalo plně uspokojit. Ano, stále jsem se díky četbě vzdělávala, četba samotná mne však již nenaplňovala, nebo mne spíš nenaplňovala zcela, neboť se ve mně probudila nová potřeba, touha psát a kontrolovat příběh, jenž je plně v mé moci. Jenže tenkrát jsem ji ignorovala, nenaslouchala tomu slabounkému šepotu v mé hlavě a dlouhá léta tak zazdívala to, po čem má zubožená duše tak toužebně prahla.
.
Nejsme však stroje a i to nejskrytější chtění se chce nějakým způsobem realizovat.
.

vacuum

8. září 2011 v 13:11 | Awia |  Rubbish
Všechno pryč. Písničky. Texty. Obrázky. Všechno...
Tři roky mého života.
V háji.
Jen tak.
A teď abych začínala znovu od nuly.
Mám jen jednu otázku. Vlastně dvě...
Proč? A za co?
.
.

la polémique

1. září 2011 v 13:18 | Awia |  My dear diary I want to tell you what happend to me...
Nikdy to nepochopí, napadlo ji trpce. Pro ně to bude jen další příběh náctileté Nanynky, která se nešťastně zamilovala. Romantický příběh se smutným koncem. Nic víc, nic míň.
.
Ale v životě nikdy nic nekončí dobře nebo špatně, nic není černé ani bílé a i v neštěstí se může skrývat něco dobrého.
.
Pro mě to však bude vždy něco víc. Nikdy nekončící souboj jedince a společnosti. Život v iluzi, která se začala pomalu rozpadat. Boj o svou vlastní identitu. O své já. Protože je rozdíl, když děláte to, co se od vás očekává, a když děláte to, co si myslíte, že se od vás očekává. Protože když vidíte, ale přitom jste slepí, musí přijít někdo, kdo vám otevře oči, abyste mohli prozřít a spatřit svět takový, jaký je.
.
Neboj, konejšila ji ta druhá, vždycky můžeš umírat s myšlenkou, že jsi zůstala nedoceněna a za sto let tě možná někdo pochopí.
.
A nebo taky ne. Ale to už se já nikdy nedozvím. Protože na rozdíl od hrdinky mého románu nebudu v iluzi žít, ale budu v ní umírat. A právě v tom je ta neuvěřitelná krása a naprosto nesmyslná tragédie...
.
Chjo, už zase melu. Nakonec mě stejně proslaví má "úžasná" poezie, v níž všichni uvidí všechno, jen ne to, co se v ní doopravdy skrývá. Takže tak.
.
A.
.