Ztracený ráj
21. srpna 2011 v 22:59 | Awia | The way I think, the way into my heart.....
.
veselý pláč, smutný smích
zaznívá teď ze rtů mých
v očích slzy hořkosti
v ústech plno trpkosti
realitu nevnímám
do snů raděj utíkám
nechci radit, litovat
jen tři slova - mám tě rád
pohlazení po duši
mé srdce se rozbuší
když s otevřenou nářučí
mi ho někdo zaručí
.
teď prázdná jsem - jen tělo bez duše
kdo mi jenom pomůže?
chci vidět svět, ale když otevřu oči
vidím jen tmu a hlava se mi točí
tak tápu dál, chci zpátky ten pocit
co mivala jsem za probdělých nocí
.
že žiju, že tady jsem
že nejsem jenom přeludem
že nejsem hloupou zátěží
že Ti na mě záleží
že mi život neprotíká mezi prsty
že nescházím ze své cesty
že stačí přání, jenom chtít
že u sebe Tě můžu mít
že srdce mě už nebolí
když v nekonečném souboji
rozumu s citem a citu s rozumem
všechnu slávu pozbudem
.
.
Komentáře
Za to může Borys s tvrdým?
Ne, já vím, blbá poznámka, ale nemohla jsem si pomoct ![]()
Dost vystihuje momentální stav mého ducha ... fakt pěkně napsané !
[5]: L.: Je to stará záležitost, ale v Chorvatsku se mi ji nějak usmyslelo dopsat... :)
[7]: Jaja: Mně to přijde spíš smutné. Bohužel si však nevzpomínám, kdy jsem to začala psát, tudíž nevím, jaký pocit či myšlenku k tomu přiřadit...
Houses are not very cheap and not everybody is able to buy it. Nevertheless, <a href="http://goodfinance-blog.com/topics/personal-loans">personal loans</a> are created to aid people in such kind of cases.
Ta se mi líbí
"že žiju, že tady jsem
že nejsem jenom přeludem
že nejsem hloupou zátěží
že Ti na mě záleží"
tento úsek nejvíce













Pěkná báseň ;)