Samomluva
18. července 2011 v 19:37 | A. | Výlevárna pocitů, kdy obyčejná slova nestačí...Komentáře
Súhlasím s Ivi Werwolfin. Zaujímavý článok a myslím, že je aj trošku na zamyslenie.
Přesně tak. Chci naprosto to samé. A rozumím tomu. ;)
Matematici věří, že z kruhu lze uniknout, věřme taky. Ty pocity znám.
Vidíš aspoň v tom není Lenka Laskorádová sama.
Spousta lidí zbožňuje Jinotaj, ale to nejlepší na něm je to že ho musíš objevit a najít, v poslední řadě taky porozumět. Kdo se ani nesnaží, nic z toho pak nemá a o mnoho přijde.
Ale teď vážně. Jsem ráda, že nejsem jedinná kdo píše o sobě v (mém případě) ne zrovna smysluplným stylem. A trocha nostalgie ještě nikomu neublížila.
Nevíš, jestli je střed dobrý? Ani já ne. Nebylo ti dobře na okraji? Ne, vlastně si myslím, že není dobře se vracet. Na začátku je zrození a ve středu smrt. Konec je nutný, ale co bude cestou?
Proboha... Ty moje kecy, už zase. je mi ze sebe zle.
To mě donutilo k zamyšlení, proč vlastně básník píše básně. A řekla bych, že asi hlavně pro sebe. Jeho nitro je přeplněno pocity, které musejí na povrch. Musí jim dát formu a tvar. Vlastně je asi jedno, kdo to čte a co na to řekne. Možná by básníka mohlo potěšit, když se v jeho pocitech někdo najde a ty verše jsou mu pak blízké. Vědomí, že v tom není sám. Jenže básník je asi vždycky sám. Sám se sebou ve svojí hlavě. Jsou jeho verše dobré nebo špatné? Líbí se nebo nelíbí? To by asi neměl řešit. Pro něj jsou dost dobré, pokud dokázal vyjádřit všechno, co ho tížilo nebo mu naopak působilo radost. Pokud cítí, že se mu to nepodařilo úplně, nebude spokojený. A na ostatních nezáleží - oni do básníkova nitra nevidí...
[4]: Ilma: Bohužel, nejsem matematik.
[5]: Kikulka: Jo, jenže tohle jen obrazné vyjádření umělcovy duše, ale lidé, kteří nejsou s umělcem nalazeni na stejnou vlnu nedokáží pochopit, co bylo "dílem" myšleno... Teď to nemyslím nijak zle, ale ty nejsi naladěná na stejné vlně. I přesto jsem ráda, že jsi se ozvala. Je zvláštní sledovat, jak v jednom sdělení vidí různí lidé různé věci. :)
[6]: Kitty: Co bude cestou nevíme a muísme to objevit. Proto vlastně cesta existuje. (A tohle kecy nejsou, jo?)
[7]: evi: Částečně s tebou souhlasím. Básník píše hlavně pro sebe. Ale bez odezvy také nemůže být. Hledá pochopení a když ho nenachází, přicháží zklamání a on se ještě více propadá do propasti. Bohužel ne každý básníkovi rozumí, takže je to takový malý začarovaný kruh (zase kruh O.o).
Mimichodem, tento článek není o tom, zda umím nebo neumím psát básničky. Jen že jedna má napsaná báseň (nebo spíš reakce na ni) byla podnětem k tomu, aby tento článek vznikl. *sad smile*













Zaujímavé a veľmi pekné....teda ...ý článok.