
Three hundred and sixty five days of lust
29. června 2011 v 23:37 | Awia | The way I think, the way into my heart...
.
.
Báseň, která se zvrhla v píseň ještě před tím, než jsem ji dopsala. Píseň, která nebude nikdy písničkou... Její melodii si nikdo nezaspívá, protože nebude nikdy složena. Protože zůstanou jen slova. Psáno na anglické vlně pod vahou nesplnitelných snů a bujné fantazie. Píseň beze myslu, o nesmyslu. Význam nechť si najde každý sám!
A ne, překlad nebude.
Komentáře
[1]: En... Dosti ubírá na duchu? Já bych řekla, že překlad to přímo paroduje. Mám ráda češtinu, ale zde se angličtině prostě nevyrovná...
XD No klidně jako mohla ... Ono pokud to nezahraješ a nenapíšeš k tomu noty, tak si to asi jen těžko někdo zazpívá, že.
Někdy se tvé tvorby až bojím
Přijde mi to až moc promyšlené, až moc povznesené... než jsem si s tebou začala psát na ICQ měla jsem tě vždycky za takovou vyšší bytost, až bližší komunikace mě přesvědčila o tom, že jsi vůbec člověk.
Protože normální lidé nejsou tak dokonalí, nemají tak skvostné designy a tak nějak všeobecně tě prostě strašně obdivuju ![]()
[3]: Abyss: Tak tohle jsi nikdy neměla napsat. Strach z mé tvorby? MUHAHA! *evil smile* Ehm, jinak já nejsem člověk. Jsem Awia. ^^'













On překlad potom dosti ubírá na duchu, víme své, že A.
Melodie bude... jen musím zas někdy přestat pracovat (Slyšela jsi to? To Svědomí puklo smíchy...), a soustředit se na umělečtěji zaměřené věci... xD
Ono bez melodie bych ti to nemohla ukrást do povídky, že :P
*napsala by tu něco anglicky, ale protože ví, jak špatně na tom je dnes s myšlením, raději ponechává komentář nadále nesmyslným pouze v češtině*