Maggie Stiefvater - Mrazení (Shiver)

29. června 2011 v 11:42 | Awia |  Nlezeno, polapeno, přečteno
Vzpomínám si, že jsem ležela ve sněhu, chladnoucí rudá tečka tepla obklopená vlky. Olizovali mě, kousali, poškubávali mnou sem a tam, stahovali se blíž a blíž. Chumel jejich těl zakrýval i tu trochu tepla, kterou mohlo slunce nabídnout. Na huňatých krcích se jim třpytila námraza a jejich dech visel v matně neprůhledných obrázcích ve vzduchu kolem. Z jejich srsti jsem cítila pižmo, pach mokrého psa a hořícího listí, příjemný a děsivý zároveň. Kůže mi tála pod jejich jazyky, vlčí zuby mi bez okolků rvaly rukávy, škubaly mě za vlasy, prodíraly se ke klíční kosti, ke krvi pulsující v krční tepně.
Mohla jsem křičet, ale nekřičela jsem. Mohla jsem se bránit, ale nebránila jsem se. Ležela jsem tam a nechala věci plynout, pohled upřený do bílé zimní oblohy, která před mýma očima nabírala šedý odstín…
.
Když vlci stáhli jedenáctiletou Grace z houpačky, hladoví v mrazivé zimě z nedostatku potravy, nikdo, ani ona sama, nepředpokládal, že by přežila. A přece pak následujících šest let každou zimu vídala svého vlka, který ji z povzdálí sledoval svýma žlutýma očima. Očima, které si pro svůj smutný a hloubavý pohled zapamatovala, když na ni shlížely, zatímco se jí ostatní vlci zahryzávali do rukávu ve snaze strhat z ní oblečení a dostat se alespoň ke kousku masa.
Měla by se jich bát, ale místo toho ji fascinovali. Ve svých snech se s nimi proplétala lesním porostem a proháněla se zamrzlými pláněmi, po ničem netoužila víc, než po možnosti zabořit ruce do hustého kožichu svého němého ochránce, a když za chladných večerů naslouchala vzdálenému vlčímu vytí, její srdce pukalo nepopsatelnou ztrátou. Přála si, aby jejich smutný chorál utichl, ale zároveň se toho děsila. Přála si, aby nikdy nepřestávali. Přála si, aby tam mohla být s nimi…
Vánoce bez tajného pozorovatele by nebyly Vánoci. Zima bez vlků by nebyla zimou. To jen na léto se všichni záhadně ztráceli a Grace nezbývalo nic jiného, než si počkat na další první mrazíky, s kterými se její vlk rok co rok objevoval. Jenže Grace netuší, jak moc jsou vlci s chladem svázáni. Stejně jako netuší, že se s ním zanedlouho setká. S tím, na koho celé roky čekala. Se Samem.

.
Mrazení je v pořadí třetí knihou americké spisovatelky Maggie Stiefvaterové, která tentokrát odbíhá z vílího světa do městečka Merci Falls v Minnesotě, kde každou zimu po tamějších lesích pobíhají skupinky vlkodlaků. Tajemné bytosti, jež mají schopnost měnit kůži, tak mají možnost alespoň částečně vystoupit ze stínu, který na ně jejich upíří bratříčci vrhají. Poetickým jazykem lehkým jako pírko, jež se ve větru smýká tam a zase zpátky, předkládá autorka čtenáři romantický příběh Sama a Grace, dvojice, pro jejichž lásku nezbývá moc času.
Hlavní roli zde nehrají akcí nabité scény, ale především psychologie postav a citem zabarvené chvíle, které spolu ústřední dvojice prožívá. Nejedná se tedy o čtení pro ty, co prahnou po dobrodružství; kniha je spíše určená pro romantické duše, které touží o příběhu o lásce. Ale jak nám zde Stifvaterová umě předkládá, i ta může mít mnoho podob. Někdy je hřejivá jako jemný žár plamínků poskakujících v krbu. Někdy je jako spalující výheň obrovského požáru. Někdy lehce pohladí, vyloudí úsměv na tváři. Ale stejně dobře dokáže i bodat přímo do srdce, bolet jako tisíce jehel zapichujících se jedna po druhé do kůže, nebo také ničit svou strhující silou, ze které běhá mráz po zádech.
Milenci, kterým se nad hlavami vznáší Damoklův meč, však nepatří mezi typické hrdiny romantických fantasy příběhů. Sam zde rozhodně nepřekypuje ochranitelskými sklony a ačkoli má Grace rád a podstoupil by pro ni cokoliv, on je tou citlivější části ústředního páru. To on se pod tíhou okolností snadněji poddává. A právě praktická Grace je mu neochvějnou oporou v těžkých chvílích, kdy si chlad prokousává cestičku k jejich srdcím, aby je od sebe navždy oddělil. Ale nejen on se jim staví neustále do cesty. Přesto si pro sebe hrdinové dokáží ukrást pár společných okamžiků, kdy se jim hlava motá závratí a srdce se chvěje za vzájemného vyměňování motýlích polibků.
.
Políbil jsem ji. Bylo to jen takové lehýnké otření rtů o rty, nic zvířecího. A já už přitom rozebíral všechny jeho aspekty: Jak na můj polibek asi zareaguje, jak si ho bude vykládat, proč mě přitom zamrazilo po celém těle a kolik vteřin uplynulo mezi dotekem našich rtů a tím, než otevřela oči.
Usmála se na mě. Trochu si ze mě utahovala, ale v očích měla něhu.
"To je všechno?" Znovu jsem přitiskl rty k těm jejím, a tentokrát to byl docela jiný polibek. Na tenhle stálo za to čekat šest let. Rty se jí pod mým dotykem probudily k životu a voněly pomerančem a touhou. Prsty mi zajela do vlasů a nakonec mi spojila dlaně vzadu na krku, chladivý, živoucí dotek na teplé kůži. Byl jsem zároveň divoký i krotký, rozmetaný do všech stran a zhnětený do jediného celistvého tvaru. Snad poprvé za dobu své lidské existence jsem v myšlenkách neodbočil, abych ten okamžik zachytil v textu písně, nebo si ho uložil do paměti a prozkoumal později.
Poprvé v životě
jsem byl jen tady,
a nikde jinde.
Otevřel jsem oči a byli jsme tu jen my dva, Grace a já, široko daleko nikdo jiný. Tiskla rty k sobě, jako by si chtěla můj polibek uchovat někde v sobě napořád, a já tu chvíli svíral v dlaních, křehkou jako ptáče.
.
Ospalé tempo, jímž se děj odehrává, vtiskuje knize zvláštní ráz a společně s autorčiným osobitým jakoby rozvleklým, ale přesto poutavým stylem vytváří jedinečnou atmosféru, která nás doprovází od první stránky až do posledního písmenka. Zajímavé slovní hříčky, neobvyklá spojení a originální přirovnání vytváří iluzi veselé hry slov, jež je v přímé konfrontaci s vážněji laděným obsahem. Přesto se zde tyto dva protichůdné proudy nesrážejí, ale s lehkostí sobě vlastní do sebe zapadají jako dobře promyšlená skládačka.
Příběh, jež se přímočaře pohybuje od začátku až ke svému konci, neobsahuje žádné překvapivé zvraty, přesto je v tom jakési kouzlo, když autorka popisuje takřka každodenní záležitosti. Ze dvou pohledů postupně pronikáme do tajů dvou rozdílných světů. Grace se brzy naučila spoléhat jen sama na sebe. Oproti tomu Sam čtenáře vnáší do vlčího společenství, které se vyznačuje poněkud jiným způsobem života.
Stiefvaterové Mrazení se po několik týdnů udrželo na vrcholu mezi nejprodávanějšími tituly New York Times a rozhodně si to právem zaslouží. Mezi tisíci podobně laděných příběhů se totiž bezesporu řadí mezi nejlepší, co dnešní literatura pro mladé čtenáře může nabídnout. Přesto se i nedá uniknout domnění, že autorka příběh chvílemi jakoby ochudila. Možná by neuškodilo občas odběhnout od našich protagonistů k některé z vedlejších postav, které zde příliš prostoru nedostaly. Samostatně by tak kniha mohla působit nedokončeně, jako vstupní část trilogie však předznamenává slibné pokračování. Zda však očekávání čtenářů splnit dokáže či nikoliv, nezjistíme nikde jinde než v druhé knize, která po Mrazení následuje.
.
TIP: Četli jste Mrazení? Ohodnoťte tedy knihu počtem hvězdiček u článku dle toho, jak se vám líbila. Ode mne si vysloužila krásných 7 bodů (šest a půl hvězdičky)!
.
__________________________________________________________________________________
Ukázky převzaty z STIEFVATEROVÁ, Maggie. 1. vyd. Argo, 2010. ISBN 978-80-257-0249-9
Dodala jedinečná a superúžasná Nenci. ;)
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lomeril | Web | 29. června 2011 v 12:45 | Reagovat

Hlavně mi neříkej, že jí je sedmnáct. Prosím, copak všechny velké lásky přicházejí, když je holce sedmnáct?
Jinak mě to zaujalo. Vlků je málo, chce to přidat. Takže si buď přečtu Mrazení, nebo podesáté překopu první kapitolu Neříkej mi pravdu.

2 Awia | Web | 29. června 2011 v 12:53 | Reagovat

[1]: Lomeril: Tak tady tě nejspíš zklamu. Ano, Grace je opravdu sedumnáct. A upřímně to byla jedna z věcí, tkerá mi tam vadila. Stejně jako to, že to byla "láska na první pohled". Klišé je tam docela dost. V mnohém to připomíná Stmívání a přitom je to úplně něco jiného. Ale ta autorka má tak úžasný styl a celým příběhem se nese ona podivná melancholická atmosféra... Nechápu, proč píše fantasy příběhy pro mladé. Je to naprosté mrhání talentem, kterého se jí dostalo. Jako odpočinková četba, která navíc zaujme, je však Mrazení ideální.

3 Lenka | Web | 29. června 2011 v 13:13 | Reagovat

nečetla jsem ještě nikdy,ale může to být zajímavé.

4 Adelaine Monroe Sawyer | Web | 29. června 2011 v 14:13 | Reagovat

Upřímně, ta kniha se mi nelíbila. :/ Vadilo mi na ni spoustu věcí, některé části bylo přímo nechutné. Prostě se mi nelíbila, no.
A přitom nápad s vlky je tak dobrý! A některé postavy celkem dobře propracované a zajímavé..

5 Awia | Web | 29. června 2011 v 15:01 | Reagovat

[3]: Lenka: Může, to uznávám.

[4]: Adelaine Monroe Sawyer: Každému se líbí něco jiného. A ani já netvrdím, že byla bez chybičky. Ale zaujala mě na ní spousta věcí, i když příběh to rozhodně nebyl. Také si myslím, že nápad je dobrý a dalo by se z něj získat víc. Jenže Stiefvaterová nejspíš chtěla napsat romantický příběh, tak si ho napsala...

6 Luc | Web | 26. září 2011 v 14:20 | Reagovat

[5]: Ten dej  bol zo začiatku dobrý, len potom to šlo dole vodou.. Akoby si autorka zobrala príklad zo všetkých novovydaných kníh, v ktorých tyk často vystupuje Mary Sue (väčšina z tých kníh sa naozaj nedá čítať a to knihy neodsudzujem podľa obálky a "navnadeniu" vzadu na knihe)..

Naozaj by sa z nápadu dalo získať viac, odhadujem, že spočiatku mala originálny nápad, ktorý začala písať a ktorý sa postupom času menil aby vyhovoval "novej fantasy".

Knihe však netreba uprieť tú úžasnú atmosféru (les, dom hneď pri lese).. Škoda len toho deju :'/

7 Janishka | 5. ledna 2012 v 18:44 | Reagovat

ahojky :D už jsem přečetla všechny 3 díly, ale ten poslední tak blbě přejmenovali, že se jmenuje Splynutí... ale jsou to nejjj knížky ♥♥♥ jestli máš zájem vést blog o mrazení (až bude i film) tak mám založené tyhle blogy: mrazení-shiver, shiver-fan, shiver-linger-forever, shiver-diary :) a inak odepiš na blog kdyžtak janishka nebo teenwolf-fan :)

8 Awia | Web | 20. ledna 2012 v 21:20 | Reagovat

[6]: Luc: Ale i tak mě zaujalo, jak málo se tam toho stalo, ale přesto, i když se vlastně nic nedělo, jsem dokázal číst dál. I když kdyby z toho byl nějaký "akčňák", tak by se mi to nejspíš taky nelíbilo... Mám prostě mlsný jazýček a nechutná mi všechno. Ani v tom literárním světě ne. A opravdová delikatesa se dnes hledá sakra špatně.

[7]: Janishka: Nemám zájem. Ale děkuji za nabídku.

9 Luc | Web | 22. ledna 2012 v 1:08 | Reagovat

[8]: prekladajú sa zlé knihy (snaží sa vyvarovať slovu "sračky" :'O). Tiež mám niekedy obdobie "kapor na púšti", keď neviem prísť na žiadnu dobrú knihu :'/

10 Awia | Web | 22. ledna 2012 v 1:48 | Reagovat

[9]: Luc: Ono ani tak nejde o to, co se překládá, ale co se píše... A ještě více mě na tom děsí, že se to i čte.

11 Patrick34Corine | E-mail | Web | 19. července 2012 v 19:55 | Reagovat

This is known that money can make us autonomous. But how to act when somebody has no cash? The only one way is to get the <a href="http://goodfinance-blog.com/topics/mortgage-loans">mortgage loans</a> and auto loan.

12 Melisa | E-mail | 21. ledna 2013 v 18:24 | Reagovat

Janishka píše že bude i film.Je to pravda?A jestli ano nevíte zhruba kdy?Moc ráda by jsem se na něj koukla.Mrazení miluju a Váhání který teď čtu je DOKONALÝ tak kdybyste o tom filmu věděl někdo něco víš tak mi to sem prosíííííííím napište. :-P

13 FelixM | E-mail | Web | 18. ledna 2017 v 9:25 | Reagovat

Čekám na nový zajímavý článek na svém blogu

14 Sabrielkek | E-mail | Web | 14. září 2017 v 19:55 | Reagovat

Настройка xRumer 16 при первом запуске. Видеоурок №1: https://youtu.be/LFngR0NqvTE

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.