Když srdce pláče...
5. června 2011 v 18:38 | Awia | My dear diary I want to tell you what happend to me...Komentáře
Proč mám pocit, že nic není tak, jak má být?
....tan pocit moc dobře znám. Jo myslím že ho zná každej člověk. Každej, ale v jiným slova smyslu. Život není lehkej, ale jak se říká skojí zato bojovat nebot jednou přijde něco krásnýho (ale nebe to není
Toho jednoho slova ,,proč,, si taky hodně často říkám a vím jaký to je. Přesto vím že jednou bude lepší. Budeš se smát, budeš se bavit abuděš NAPROSTO ŠTASTNÁ. Tak natáhni dlan, usměj se a čekej na tvoji šanci......
Myslím, že tých, čo žijú "za stenou" je viac . Prečo máme pocit, že nás nikto nepočuje, aj keď kričíme ? Zisťujem, že je to tým, že si namýšľame, že nás nikto počuť nechce . Pritom v živote každého človeka je aspoň jedna osoba, ktorej záleží na tom, čo cíti . Iba mi to nechceme prijať . Možno som dnes príliš múdra . Ale ľudia sa príliš trápia a to ma na svete štve .
Prvně díky za podporu a víru v lepší zítřky. Sama to nějak postrádám. Ale ono bude líp. Musí.
[1]: Es: Jen jsem psala věci tak, jak mě napadly. Většinou se snažím o nějaký souvislý text, ale tentokrát jsem ani na to neměla sílu. Navíc mám pocit, že takto to moje rozpoložení vystihnuje mnohem lépe.
[2]: Wolfiik: Nečekám na nebe. Nechci do Ráje. Chci jen trošku štěstí. Copak je to moc? Asi ano. Ale než ho začnu hledat u jiných, měla bych si uklidit sama u sebe. Vím to. A přesto nejsem schopná s tím něco udělat. Proč? Zase to slovo. Nesnáším ho.
[3]: Alisa: Chápu, že říci, že mě nikdo neslyší, je přehnané. Netvrdím, že to tak je. Znám pár skvělých lidiček, keteří si mé skuhrání vždy vyslechnou. Problém je v tom, ze v mém bezprostředním okolí mi takový člověk žalostně chybí. Není tu. Nikdo. A já pak v sobě spustu věcí dusím...
Mimochodem, já sama sebe za to taky štvu. Kolikrát jsem si řekla, že nepropadnu depresím? A kolikrát mi to bylo prd planté?













Zvládneš to.. jinak dobře napsanej článek!