close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Jednou za život...

27. června 2011 v 21:14 | Awia |  My dear diary I want to tell you what happend to me...
Řekla jsm si jednou za život a hodlala si to splnit. No matter what, no matter how, I just wanted it ... at least once in my ruined life. Byla to jen prosba pronesená šeptem do ticha mého potemnělého pokojíku. A poprvé po velmi dlouhé době jsem si své přání doopravdy splnila.
.
Zvláštní, jak se z důvěrně znémého prostředí mého domova, zdá všechno to, co jsem během předešlého týdne zažila, neuvěřitelné. Jako by to bylo celé jen jeden dlouhý poblázněný a až k neuvěření realistický sen. Jako bych nikdy neodjela. Jako bych celou tu dobu byla tady. A přitom jsem byla tam.
Vím to.
Protože v kabelce mi pořád leží vstupenka, někde na dně otevřeného kufru se válí pomačkaný program a do peněženky se mi na pěkně debilní místo nalepila ta bílá páska s lesknoucím se nápisem, co jsme měli kolem ruky.
.
Welcome to Prague and ... welcome to Prague.
By the way, you are the best Dancig Master!
Hele holky, a nemnohl by to pochopit trošku jinak...?
Ehm, sakra.
.
Já jsem šneček, pa-ram pa-ram. Mám svůj domeček, pa-ram pa-ram. Tu-dum tu-dum. Tu-dum tu-dum. 4 FOOLS! 4 ever! Jsou zkrátka věci, na které jen tak nezapomenete.
.
Šílený kytarista, který mě celou dobu fascinuje svým ještě šílenějším pohledem, strčí do pusy trsátko, párkrát ho oblíže a pak ho vhodí do publika. Fuj! Tak to bych tedy rozhodně nechtěla. Ale kdyby mi hodil nějaké bez jeho slin, tak bych se nezlobila. Bohužel.
.
Stáli jsme tam namačkaní jako sardinky. Dokonce i pan Kimono zmizel z dohledu. Z pódia se na nás usmívaly leda tak bubny a dav při sebelehčím pohnutí závěsu ječel jako smyslů zbavený. Stačil jakýkoliv závan větru.
"Pojď větríčku! Duj! Duj!" zakřičela El do davu.
To mě ale vážne dostalo.
.
"Udělejte tři kroky vpřed."
"Kam asi ty debile?" chtělo se mi křičet, když už to zopakoval snad potřetí, ale to už se na mě přitiskla masa lidí a já se pohnula, i kdbych chtěla zůstat stát na místě. A jak to najednou šlo.
.
"I think I could get three of my buts in it."
Jo Jarede, tu větu jsi tam vážně neměl říkat. Někteří lidé pak mají zvláštní asociace. A tak už kromě bratrů v triku existují i bratři v slipech...
.
Pořád mi to připadá jako sen. Ale přitom jsem tam byla. Byla jsem tam. Byla! Všecbno se mi to ale slévá do jedné velké bláznivé pestrobarevné šmouhy. Nějak si nedokáži vybavit, kdy se co odehrálo? Tohle se stalo ve středu? Ve čtvrtek? A jakou hráli první písničku? A co bylo další? Kdy se na pódiu objevila dvojčata? Otázky, otázky a zase otázky. Nevím a je mi to upřímně jedno. Protože ten pocit, ten nikdy nezapomenu.
.
Where are you, my replay button? I want to go back. To feel it again. And again. And again. And never stop. Sakra... Já chci znovu. Fňuk. Ale to je mi teď asi prd platný...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Veverka | E-mail | Web | 27. června 2011 v 21:37 | Reagovat

Závidím Ti...

2 (stále ještě) Spící En... | 27. června 2011 v 21:39 | Reagovat

I love you, my Delete button <3

Welcome to Prague... and... eee... welcome to Prague...? ^^'

Myslím, že kvůli žádnému jinému dni jsem neprobrečela tolik chvil, a kvůli žádnému jinému dni jsem toho neudělala tolik, kolik jsem toho udělala kvůli minulému čtvrtku... A už se mi zase chce bulet, protože za pár dní už to nebude minulý, ale předminulý čtvrtek, a potom před před minulý, a potom už to bude prostě jen TEN čtvrtek...
A já kurva chci, aby to byl TENHLE čtvrtek, aby mě to teprve čekalo, abych se líp připravila, abych nespoléhala na to, že všechny lidi vyženu do sálu B, pod pohrůžkou zpěvu...

Já jsem šneček, param-param... d-.-b

Axe nálepky, svítící tyčinky, Gandalf s culíkem, langoše, trdelník, nedostatek čokolády, "Nechcete už někdo sakra dojít pro to pití?!",...

A dál už to nedokážu... nepřinutím se napsat slova, která by charakterizovala jeho nástup... jejich nástup... Hudbu, světla, výrazy a hlášky... Nejde to...

4 fools o.O

3 Alisa | Web | 27. června 2011 v 21:47 | Reagovat

Moja kamarátka spievala na pódium  KINGS AND QUEENS a potom mi dva dni revala do telefónu, že ho miluje ešte viac ako predtým . :-D Asi nie je jediná, ktorá je taký blázon . :-D Ale pokiaľ si videla na pódiu plakať šialenca, ktorý si odniesol všetko možné aj nemožné, čo Jared zhodil, tak to bola ona . :-D

4 Xan[AX] | Web | 27. června 2011 v 22:28 | Reagovat

se máš ;)

5 Awia | Web | 29. června 2011 v 11:47 | Reagovat

[1]: Veverka: Co? Krásné zážitky? Ale ty se dají nasbírat i jinde. ;)

[2]: (sále ještě) spící En...: Já tě chápu. Ani nevíš jak. Taky bych chětla ... Strašně moc. A možná ještě víc. *snif*

[3]: Alisa: Jé, taky bych chtěla na pódium. Ale to by tam nesměli být ty pitomé Polky, co si zabraly místo v předu a nechtěly pustit. Grrr.

[4]: Xan,[AX]: Měla. :) Ale měla jsem se sakra dobře!

6 Annie-chan | Web | 1. července 2011 v 12:39 | Reagovat

To není fér, já tam chtěla taky... z týhle díry, ve který bydlím, se ale asi nikdy nevyhrabu :(

7 Awia | Web | 1. července 2011 v 13:22 | Reagovat

[6]: Annie-chan: Ale určitě vyhrabeš. ;)

8 Kitty | Web | 2. července 2011 v 17:50 | Reagovat

Myslím, že mám teď podobný pocit-s tím, že něco nejde vrátit (bohužel). Včera jsem byla na Apocalyptice (zase). É... Chci zpátky! :-D Asi osm či kolik hodin čekání, poklus kolem parku, první lajna, smyčec mířící na mě... Ne, nesměj se vrátit až za dva roky, nedejbože za dýl!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.