Nevidím, neslyším, nedoufám, necítím...
3. května 2011 v 19:49 | Awia | The way I think, the way into my heart...Komentáře
Jop, povedená. :) Ah, taky bych chtěla umět psát básně.
Někdo s mým mozkem se může jít houpat. Buď ráda za svou blokádu.
Ne, včil vážně. Nebo ne, tak já to neumím.
To mi něco připomíná.... Jo, mě samou před týdnem. Bohužel, zatím jsem si stihla udělat v hlavě ještě větší zmatek než jsem měla tehdy.
Hurá, Awia je zpátky! Sice se mi nelíbí, že máš depky, ale jsem ráda, že vykazuješ alespoň nějaké známky života ![]()
Taky jsem se divila, že nic dlouho nepíšeš. Báseň je dobrá, i když depkoidní.
Maturita a všechny zkoušky mají na člověka nejspíš špatný vliv. Je pod stresem, nemá dobrou náladu, u nás doma je tomu asi nějak takhle. Že by se to podepsalo i na tobě ?
[1]: Belle: Děkuji.
[2]: Adelaine Monroe Sawyer: Kdo říká, že já to umím. ;)
[3]: Kitty: Ráda za svou blokádu? No nevím, nevím ... Za všechno může ON. Debil. Vážně (i nevážně).
[4]: Tajemná M*: Neboj, s nějvětší pravděpodobností budu následovat tvého příkladu a blbnout a magořit ještě víc.
[5]: Táni: Dík.
[6]: Lomeril: No jak se to vezme. Tohle je spíš takový hlas ze záhrobí. Jinak se omlouvám, že nekomentuji, ale nějak nestíhám...
[7]: Edith Holá: Děkuji. I když ... báseň vážně nebyla psána v depresi (ani tak myšlena).
[8]: Kiluka: Kdyby jenom maturita... Co myslíš? Pomalu se začínám strachovat o můj (ne)zdravý rozum.
[9]: Nevadí, chápu, že nestíháš, a doufám, že po matuře to bude lepší
A co se rozumu týče, slyšela jsem citát, že spisovatelství je jen společensky přijatelná forma schizofrenie.
[10]: Lomeril: Jo, kdybych vše neodkládala na poslední chvíli, tak by se to stát nemuselo. Jinak v to doufám taky.
Pomalu se za to začínám modlit.
Ke schizofrenii bych to asi nepřirovnávala, ale i tak ... občas mám dojem, že to sedí.
Depka dobrá, báseň dobrá, zdravý rozum přežije, neboj!![]()
[12]: evi: Kolikrát mám říkat, že jsem neměla depku? Ani depresi... No nic, já už se nebudu pokoušet. Jinak děkuji a ... no, nevím, jestli se ta má chorá mysl dá ještě zachránit. Ale třeba se stane nemožné a já začnu věřit na zázraky.
Doufej a věř. Tvoje báseň je o beznaději smutku a smrti a život ti nabízí daleko více než jsi napsala. Hledej pravdu a ta tě osvobodí od vší bolesti a smutku. Pravda je Ježší Kristus který zvítězil i nad smtrtí a vstal z mrtvích a žije a nabízí ti včechno v sobě. Bůh ti žehnej.
[14]: Dana Svobodová: Každý jsme jiný a tak každý text vnímáme rozdílně. Poté dochází na různé interpretace ... V každém případě existuje jedna osoba, která ví, co tím chtěl básník říci - totiž básník sám. A já jakožto autor říkám, že toto "cosi" není ani o beznaději ani o smutku ani o smrti. Je to povzdechnutí na životem, který mi připadá stále bizardnější. Toť vše.













moc pěkná básnička