Co se škádlívá...

31. května 2011 v 20:08 | Awia
UPOZORNĚNÍ: V povídce se vyskytuje erotický obsah a sexuální narážky, není proto vhodná pro čtenáře mladší patnácti let! Pozn.: Sexuální orgie nečekejte. Varování je zde pouze pro šťouchaly.
.
Neplánovala jsem krást cizí srdce. Natož jemu. Stalo se to bohužel rychleji, než jsem stihla cokoliv udělat. Jedno náhodné setkání změnilo život nám oběma. Po dlouhé době jsem byla první ženou, která ho odmítla. Myslela jsem, že se ho tím zbavím, ale podepsala jsem si rozsudek smrti. Teď už vím, že z mého života neodejde. Ani kdybych chtěla… Ale já nechci. Už ne.
.
Moje první myšlenka, když jsem vstoupila do jeho ložnice? Jo, taky bych chtěla mít takový pokoj jen sama pro sebe. Má vlastní komůrka však stěží zabírala třetinu toho, co se rozprostíralo přede mnou. Někdo si takový luxus zkrátka může dovolit. Já mezi ty šťastlivce bohužel nepatřila. Rozhodně jsem však neplánovala celou dobu postávat někde v koutku jako šedá myška. Když už jsem se tu jednou ocitla, plánovala jsem si to náležitě užít. A ta postel u protější stěny mě jasně vybízela, abych ji šla hned teď vyzkoušet.
Chtěla jsem se na ni posadit, to však mou pozornost upoutala knihovna. Police plné úhledných řad a komínků si přímo říkaly o to, abych je šla prozkoumat. A jako správný milovník šustění stránek a vůně papíru jsem si to prostě nemohla odpustit. Nedalo se odolat. Bylo jich tam tolik! Samozřejmě mě také zajímalo, co asi můj fantom čte.
Zvědavě jsem očima přejížděla jednu polici za druhou. Kromě klasiků světové literatury jsem našla i autory, jejichž jména jsem v životě neslyšela. Vedle beletrie se tam nacházely odborné publikace, slovníky, životopisy vědců i umělců. Zahlédla jsem tam i Bibli a něco, co mi připomínalo Knihu mrtvých, stěžejní knihu tibetského buddhismu. Na první pohled naprosto chaotická sbírka nejrůznějších titulů. Přesto jsem v tom cítila jakýsi pořádek, skrytý řád. K jeho osobnosti se mi navíc právě něco takového naprosto hodilo.
Nevím proč, ale už na první pohled mě zaujala ta malá béžová knížečka. Krčila se mezi dvěma čtyř set stránkovými svazky a chudinka se mezi nimi úplně ztrácela. Mému zkušenému oku však neutekla. Útlý hřbet nezdobil žádný nápis, tak jsem ji opatrně vytáhla. Co když to byl jeho tajný deník? Skutečnost však byla poněkud jiná.

.
100 druhů sexu
.
Eh? Překvapeně jsem zírala na to, co se mi ocitlo v ruce. Ne, že bych tu něco takového nečekala, přesto… Na chvíli jsem nebyla schopná racionálně myslet. Mou mysl totiž při pohledu na titul zachvátily představy, volné asociace, které ve mně kniha vyvolávala. Zpět do reality mě navrátil až jeho starostlivý hlas:
"K., děje se něco? Vypadáš, jako bys viděla ducha…"
Dezorientovaně jsem se na něj ohlédla. Stál u dveří do koupelny, ruku na klice. Konečně se mi podařilo řádně zaostřit jeho obličej. Blankytně modré oči si mě měřily nejistým pohledem a na čele mu vyskočila jemná vráska. Mimoděk mne napadlo, že je roztomilý, když se tak o mě stará.
"Ne, já … v pohodě," vysoukala jsem ze sebe s námahou a máchala při tom rukama. Nevěděla jsem, co říct. Připadala jsem si trapně.
"Vážně?"
Jen jsem němě přikývla.
"Tak… já budu ve sprše, kdyby něco." S těmi slovy se otočil k odchodu.
"Jasně. Já jen…" Tázavě se na mě podíval. "Copak je tohle?" zeptala jsem se a otočila knížečku tak, aby viděl na její název.
"To…"
"To?"
"Dárek od mojí ex. Asi jí přišlo, že nám to v posteli neklape. Ne, že by jí to v záchraně našeho vztahu nějak pomohlo."
"Tak dárek od tvé ex-přítelkyně… A od které?"
Nadechl se k odpovědi. Viděla jsem rozpaky na jeho tváři, jak je mu to téma nepříjemné. Proč jsem se na to vůbec zeptala? Sama jsem nechtěla vědět, kolik jich bylo přede mnou. A určitě jich bylo hodně… Nevím, co mě v tu chvíli popadlo, protože normálně bych si něco takového nedovolila. Najednou jsem si však nedokázala pomoci. Bylo to něco v něm, co mě jej nutilo neustále provokovat. Dokonce jsem dostala chuť ho ještě trošičku poškádlit.
"No, původně jsem hledala Kámasústru, ale tu jsem tu jaksi nenašla," prohodila jsem s nevinným úsměvem na rtech.
"Ta je o poličku vedle," mrkl na mě a zmizel v koupelně dřív, než jsem byla schopna jakékoliv reakce.
Svou odpovědí mi doslova vyrazil dech. To jsem tedy rozhodně nečekala. A světe div se, zmiňovaná kniha na té polici doopravdy byla! Proč mne to jen nepřekvapovalo?
Zvrhlá část mého já se směle přihlásila o slovo. Pohledem přeskakovala z knihovny na útlý svazeček v mé ruce. Váhala. Mám? Nemám? Chvíli jsem se její nerozhodnosti smála, ale ponenáhlu začínala mít převahu. Zaplavila mne zvědavost. Touha. Chtíč. Představa sladké neřesti. Už to byla má nejistota, mé pochyby.
Naposledy jsem se podívala na knihu spokojeně ležící na polici. Promiň holka, ale sestřičku jsem našla první. S tou myšlenkou jsem se otočila zpět k posteli, kde jsem se společně se svým úlovkem spokojeně uvelebila.
Zběžně jsem prolistovala pár stránek, aniž bych se vnímala vytištěná písmenka či zběžně zaregistrované obrázky. Jako správný knihomol jsem si ke knize musela přičichnout. Voněla novotou. Nedokázala jsem odhadnout, jak dlouho na polici ležela, ale od doby, co se tam ocitla, ji nikdo dlouho dobu neprohlížel. Zaujalo mě to. Čekala jsem, že bude ohmataná, ale místo toho se na ní tvořila stále tlustší vrstvička prachu. Třeba byla plná nezáživných žvástů… Ale už první věty předmluvy mě přesvědčily o opaku. A po půl stránce jsem věděla, že tuhle publikaci z ruky jen tak nepustím.
Byla jsem pohlcena. Slova se měnila nejprve v jednotlivé obrazy, ale zanedlouho mi jel před očima film se mnou a jím v hlavních rolích. Později má živá fantazie překročila vlastní hranice, když se i napsané dotyky stávaly skutečnými a já je cítila…
Naskočila mi husí kůže. Srdce uhánělo závratnou rychlostí. Dech se mi krátil a uvnitř jsem se celá chvěla. Chtěla jsem to. Moc. Ale pro tu chvíli jsem nedokázala odtrhnout oči od stránek, které popisovaly věci, o nichž jsem ještě donedávna netušila, že jsou vůbec možné. Fascinovalo mě to a děsilo zároveň. A vzrušovalo mě to snad víc než cokoliv předtím.
"Ty to vážně čteš?"
Divila jsem se, že jsem v ten moment nevyjekla. Na chvíli jsem totiž úplně zapomněla, kde jsem, a především, že tu nejsem sama. Jeho hlas mi tak způsobil mírný šok a chvilkovou srdeční zástavu. Za normálních okolností bych v podobné situaci zrudla až po uši. Momentálně jsem si však s divoce bušícím srdcem uvědomila, že o tom nemusím jen číst, ale mohla bych to i dělat.
"Je to snad problém?" zeptala jsem se a se zatajeným dechem čekala na odpověď. Prosím, navrhni to, přemlouvala jsem ho uvnitř své hlavy a úpěnlivě jsem se modlila, aby to byl on, kdo tu myšlenku vysloví nahlas.
Nestalo se.
"Ne. Jen mě to překvapilo."
V duchu jsem nadávala mužské nechápavosti. A přitom to prý byli oni, kdo za vším hledali narážky na sex. Houby! Nezbývalo mi nic jiného, než ho znovu popostrčit.
"Náhodou je to docela zajímavé čtení!"
Nic. Ani se neohlédl. Jen se dál přehraboval ve skříni a hledal něco na sebe. Pohled na nahého chlapa však mou touhu vynesl na další úroveň. Div, že jsem nezaúpěla nahlas. Nedalo se to vydržet. Už jsem nemohla… Pochopila jsem, že musím.
"Co takhle něco z toho vyzkoušet? Třeba strana šestnáct vypadá zajímavě…"
Pohled jsem upírala kamsi do změti písmenek přede mnou a napětím téměř nedýchala. Nejvíc ze všeho jsem se bála, že odmítne, neodpoví.
Dotek na pravém rameni způsobil, že jsem leknutím nadskočila. Vzápětí jsem však zpozorněla na maximum svých možností. Celým tělem jsem vnímala jen jeho. Jak voní sprchovým gelem a vodou po holení, tu blízkost našich těl, to, že je tady, přímo za mnou. Když mě jeho dech zašimral na zátylku a já zanedlouho pocítila jeho rty jen pár milimetrů od svého ucha, potlačila jsem slastné vzdychnutí.
"A copak se píše na straně šestnáct?" zachraplal kousek ode mě a naklonil se ještě blíž.
Roztřeseným prstem jsem ukázala na příslušnou stránku a za hrobového ticha sledovala jeho každičký pohyb. Jak se jeho oči zaostřily na slova a postupně hltaly jeden řádek za druhým. Jak se zaujetím pootevřel ústa a olízl si rty, když se pomalu blížil ke zvrácené pasáži. Jak se jeho tep postupně zrychloval, když se blížil ke konci. Jak se jeho tělo napjalo při představě toho, co po něm žádám. Ale hlavně jak se na mě vyzývavě podíval po té, co jeho oči dospěly k poslednímu písmenku.
"Ty chceš vážně…?" vydechla jsem zaraženě.
Tu větu jsem nikdy nedokončila.
Němou odpověď jsem pochopila z jeho pohledu.
Chtěl.
Té noci jsme vážně do posledního písmenka splnili to, co bylo v malé béžové knížečce napsáno. A ne, nechcete vědět, co se na šestnácté stránce nacházelo. Prozradím snad jen to, že to bylo všechno, jen ne obvyklé.
.
Pokud jste v textu objevili chybu, nebojte se ozvat. Hlavu nikomu neukousnu. A ještě jedna výzva pro všechny, kdo se pročetli až sem: ráda bych viděla i nějakou tu kritiku. Nejen názor. A když už se rozepíšete, můžete zmínit i to, jak na vás text působí, rozvést mé vyjadřovací schopnosti apod. ;)
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Abyss | Web | 31. května 2011 v 20:25 | Reagovat

Jo Záhadná si to s Fantomem jistě nádherně užila, každopádně mě se povídka četla lehce a plynule, navíc to bylo krátké a obsahovalo vše co bylo potřeba :))

Hmm "100 druhů sexu" tak teď máme za sebou jeden... dočkáme se ještě dalších 99? :D

2 Nikolas | E-mail | Web | 31. května 2011 v 20:31 | Reagovat

Páni, povídky většinou nedočtu do konce, ale tato mě zaujala... a CHCI vědět, co bylo na straně 16 :D

3 Alisa | Web | 31. května 2011 v 20:35 | Reagovat

Tiež ma to prekvapivo zaujalo . Väčšinou nič nedočítam do konca . Dej bol veľmi jednoduchý a zároveň človek chce vedieť, ako to dopadne . :-D Mám rada poviedky, ktoré nie sú fantasy, ale normálna realita popísaná tak, aby ma to zaujalo . Prešpekulovanú tvorbu sa veľmi nemusím . Asi si nemyslím, že je tu, čo vytknúť, pretože dokonca aj čeština sa mi čítala prekvapivo dobre a vety nie sú komplikované . Väčšinou ma totiž odradia už iba tie slová, ktoré sa niektorí snažia používať . :-)

4 Reina-sun | Web | 31. května 2011 v 20:44 | Reagovat

Takže kritiku? :D No trošku mě mate začátek(kurzívou). Chtělo by vědět, co bylo předtím :) Jinak povídka je četla lehce a plynule. Gramatiských chyb jsem si nevšimla :)

5 Lomeril | Web | 31. května 2011 v 20:47 | Reagovat

Jak jsem už odpovídala na tvém blogu, když máš chuť psát zvrhlosti, napiš je. Jde ti to :-D

6 P. Bloody | Web | 31. května 2011 v 21:00 | Reagovat

Neměla by mít povídka příběh? Myšleno zápletku, rozuzlení, nějaký (pokud možno nepředvídatelný) závěr? Já žádný nevidím. To upozornění, co povídka obsahuje je moc fajn, ale kde je ta povídka :D navíc je to šíleně prvoplánové. Čte se to lehce, ale asi až příliš. Je velmi snadné odhadnout podle několika prvních vět, co se (asi) bude dít dál. To nemělo vyznít jako urážka. Já rozhodně nejsem kulturní profi-kritik, jenom nevděčný čtenář...

7 who7 | Web | 31. května 2011 v 21:06 | Reagovat

Netřeba psát kritiku,nemá to chybu.Držím opravdu palce aby to bylo pořád tak hezké i na stránce 31, a aby jsi se ho neptala už příště na "ty" před tebou, tohle muži sakra nemají rádi! - :) Ty jsi teď s ním a to je přece to nejkrásnější! Žádná z minula tam už není! :-)

8 Kitty | Web | 1. června 2011 v 16:18 | Reagovat

Našla jsem jedinou chybu- "však mnou touhu vynesl", přibližně ke konci.
A jinak... nemám, co říct :-D

9 Awia | Web | 1. června 2011 v 19:23 | Reagovat

[1]: Abyss: Krátké ... to jako narážíš na obvyklou délku mých textů, či co? Včera jsem to Miselle posílala na překontrolování s tím, že je to krátké a ona se děsila, že to bude tak 100 stránek. A já si přitom nemyslím, že jsem na tom až tak špatně... :-D

XD To by se ti líbilo, co? Ale když jsem to psala, tak jsem s pokračováním dalších 99 praktik vážně nepočítala a ani nepočítám. Nebudou. Ale budou jiné věci. To zase zaručit můžu. Má zvrhlá mysl stále pracuje. ;-)

[2]: Nikolas: Tak to slyšet rozhodně potěší. :) Jo holka, s tím, co bylo na straně 16, ti nepomůžu. Ale když zapojíš fantazii, tak na něco určitě přijdeš. ;)

[3]: Alisa: Děkuju za kompliment. Dobře se to poslouchá... :D Ona je tahle "povídka" v hodně ohledech odlišnější od mé obvyklé tvorby. Ačkoliv si ráda hraji se slovy a používám barvitá přirovanání, sem se mi to nějak nehodilo. Navíc se jedná jakoby o popis myšlenek "hrdinky", tudíž by tam nějaké sloužité konstrukce vypadaly zvláštně.

[4]: Reina-sun: Přiznávám, že začátek kurzívou s daným textem nemá moc společného, každopádně s ním mám ještě nějaké plány a jaké, to se možná časem uvidí. ;)

[5]: Lomeril: Tak jo ... já budu pokračovat. :-D Těšte se! MUHAHA!

[6]: P.Bloody: Neděční čtenáři neexistují. Jen ti nespokojení a rýpalové. Právě jsem si tě zařadila do poslední zmiňované skupinky, ale rozhodně to není myšleno nějak osobně. Mě je lepší brát s nadhledem... ;) Jinak přiznávám, že označení "povídka" se sem doopravdy nehodí, ale jak jsem to měla nazvat? Úryvek, když to úryvek není? Momentka? Popis? Rozmluva? Úvaha? Pro mě se pojem "povídka" váže na převážnou většinu textů, které nejsou poezie. Každopádně kdybych se měla držet definice tohoto slova, tak máš naprostou pravdu. Má to mít příběh, zápletku, pointu, rozuzlení. Zde to není. A ani být nemělo.

[7]: who7: Věř mi, že pan fantom se tím, že měl hodně holek nijak netají a ani ho to moc netrápí... Ono je to docela složité. A věř mi, není to o mě, ale vlastně ano... Tato scéna se ve skutečnosti nikdy nestala, Fantom je stále jen a pouze fantomem, ale i tak ho vídám. Ve snech ... díky kterým vznikl tento text a pokud to tak bude i poračovat, brzy přibudou i další. :)

[8]: Kitty: Jo, děkuji za upozornění. :) A jak, že nemáš, co říct? Mám si to vyložit tak, že ti to vyrazilo dech a teď jsi beze slov...? XD Já si nějak věřím, což?

10 evi | Web | 6. června 2011 v 18:05 | Reagovat

Já chci stranu 16! Já chci stranu 16!:D
Bylo to moc pěkné a kdoví proč mi to připomnělo dobu, kdy vycházely takové ty harlequinky (možná to ještě i vychází, netuším) a tam bylo pravidlem, že to mělo tak kolem 150 stran a vždycky na straně 100 došlo mezi hlavními hrdiny k sexu. Od těch dob pro nás se spolužačkou věty jako "a pak nastala strana 100" měly naprosto specifický význam.  Na straně 16 každopádně nic tak zajímavého jako u tebe nikdy nebývalo:D

11 Awia | Web | 8. června 2011 v 12:51 | Reagovat

[10]: evi: Já bych chtěla věcí... Ale straně 16 bych se nebráníla. ;)

Jo, sestra to čte (pujčuje si je od tety, která je podobným čtivem dobře zásobovaná), ale já se tomu zatím zdárně vyhýbám. :D Nic proti těm knihám jako takovým, ale já zkrátka na taková příběhy moc nejsem. I když ... jasně, proto takovou zamilovanou kravinu píšu. Ale určitě v ní nebude sex až na straně sto. O čem bych tam jinak pořád psala? :D

12 BíBí | Web | 3. listopadu 2011 v 21:49 | Reagovat

Nádherně napsané a tak prostě napínavě :-) Utla jsi to ale bez nějakýho pořádnýho konce a to se mi líbí. Nádherně udělaný ;)

13 Elizabeth Green | 22. ledna 2012 v 18:47 | Reagovat

Pobavila jsem se, některé pasáže se mi moc nezamlouvaly, ale některé byly naopak fantastické! Jen by mě zajímalo zda jde pouze o fikci, zda tu není kousek skutečné reality :)

14 Awia | Web | 25. ledna 2012 v 1:02 | Reagovat

[12]: BíBí: To ani konec mít nemělo. Byl to jen takový nápad, co jsem dostala za letního stráveného opalováním se na lehátku. Možná za to mohlo to sluníčko... :D

[13]: Elizabeht Green: Tady ne. Tady pracovala jen moje fantazie. ;)

15 Michálek | E-mail | Web | 15. února 2012 v 15:10 | Reagovat

máte pěkný blog

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.