Bohumil Hrabal (1914 - 1997) se narodil v Brně jako nemanželské dítě Marii Kyliánové, která si později vzala Františka Hrabala, správce pivovaru v Nymburku, jež jejího syna adoptoval. Dalo by se říci, že Hrabal, ač nepřímo, vložil celý svůj život do svých knih. Již zmiňovaný Nymburk, s nímž je Hrabal neodmyslitelně spjat, se stal ústředním dějištěm mnoha jeho románů. Inspirace vlastními osudy je patrná. Za svůj život vystřídal mnohá povolání. Za války si vydělával jako úředník, traťový dělník i výpravčí. Jeho první básnické pokusy neprošli kvůli ideologii režimu. Než se tedy začal roku 1963 živit jako spisovatel z povolání, prošel řadu dalších profesí. Stal se obchodním cestujícím, pracoval v kladenských železárnách, taktéž byl baličem papíru ve Sběrných surovinách a nakonec se jako kulisák dostal do pražského Divadla S. K. Neumanna. I když hned jeho prvotina slavila značný úspěch, Hrabal se rozhodně neměl jako v pohádce. S popularitou jeho děl to bylo jako na houpačce - strmé vzestupy následovaly nečekané pády. I tak se však nedá popřít jeho zásadní vliv na literaturu 20. století. Mnohé jeho knihy se výrazně podepsaly i do oblasti filmu, kdy je na stříbrné plátno nepřenesl nikdo jiný než Jiří Menzel, který Hrabala několikrát úspěšně oživil a zvýšil jeho popularitu nejen v Čechách. Mezi nejslavnější Hrabalova díla tak patří povídkový soubor PERLIČKA NA DNĚ(1963), dále knihy jako POSTŘIŽINY(1976), OSTŘE SKEDIVANÉ VLAKY (1964), SLAVNOSTI SNĚŽENEK(1978), PŘÍLIŠ HLUČNÁ SAMOTA (1980) či OBSLUHOVAL JSEM ANGLICKÉHO KRÁLE(1971).
.
Celková charakteristika
Snad nejznámější Hrabalova novela nás zanáší do jistého západočeského městečka blízko hranic, kde místním nádražím za doby protektorátu projíždí německé ostře sledované transporty. Příběh odehrávající se během jednoho dne na konci druhé světové války, však není pouze o válce jako takové. Válka a její důsledky jsou zde zaobaleny pouze zprostředkovaně. Mnohem důležitější jsou osudy hlavních postav, jejich problémy a především činy, které z obyčejného člověka dělají hrdiny. Ačkoli je příběh laděn lehce humorně, nechybí mu dramatičnost a spád. Autor taktéž věrohodně zachycuje danou dobu a nebojí se ani erotických motivů.
.
"Miloši, zejtra máme noční zase spolu… naší stanicí projede nákladní vlak složený z osmadvaceti vagónů střeliva, vezou to v otevřených vagónech, bude projíždět naší stanicí ve dvě hodiny po půlnoci. A mezi naší stanicí a sousední nejsou kopce a žádný stavení… ten celej vlak by mohl vyletět na útraty vesmíru…"
"To jo, pane výpravčí, to jo, ale čím?"
"Všechno dostaneme včas…"
"Kde je ten vlak?"
"Zejtra pojede z Třebíče."
"Teďka zase my budeme ostře sledovat vojenskej transport, že?" zasmál jsem se a v přístěnku se na chvíli setmělo. To hejno polských rysů přeletělo kolem okna.
