Poslední tanec III

27. prosince 2010 v 20:19 | Awia |  Poslední tanec
"A nyní bude dámská volenka!" zvolal hlas do mikrofonu a všechny dívky spořádaně posazené na židličkách v řadách na jedné straně místnosti se najednou zvedly a jako mocná vlna se převalily na druhou stranu sálu, kde na ně čekali chlapci. Nebyl to však nikterak uspořádaný dav. Některé z "dám" po Markových slovech okamžitě vyskočily a střelhbitě pádily pro toho svého, aniž by jim snad nějak překážely vysoké podpatky. Co by nebyly schopny učinit pro svého vyvoleného, pomyslela si Míša ironicky. Další přes parket přecházely klidnou, vyrovnanou chůzí. Pár z nich cílevědomě mířilo za svými kamarády, jiné prostě šly a nechávaly na náhodě, ke komu se tentokrát dostanou. Jako poslední nesměle cupitaly zdrženlivé dívky, které prostě počkaly, až na ně nějací chlapci zůstanou. Zanedlouho už se na parku stavěly první páry do kolonády, vyčkávající na hudbu, aby už konečně mohli začít tančit. Zaujali postoje a dokud k nim nedolehl povel k tanci, v klidu spolu hovořili a flirtovali.
Míša se otočila na svého partnera, svou ruku jemně položila na tu jeho. "Smím prosit?" zeptala se s lehkým úsměvem na rtech.
Martin nadzvedl překvapeně obočí. "Já myslel, že jsem tu pro ty, na které nevyjde žádný partner."
"Tady Filip tě rád zaskočí," odvětila a sladce se usmála. Mezi tím svoje prsty propletla s jeho.
"Nejsem si jistý, jestli je Filip dostatečně kvalifikovaný."
"Ale no tak. Máme přece dámskou volenku. A já si vybrala tebe." Šibalsky na něj mrkla.
Martin pootevřel ústa, jako by se snad chystal něco říci, ale pak je zase zavřel. "Po tomhle tanci už bude přestávka," vydechl konečně. "Potom jim spolu ukážeme, co to znamená tančit."
"Rozehřát se přece taky nějak musíme."
Nevinně se na něj culila. "Fajn," připustil naoko naštvaně, ale úsměv, deroucí se na jeho tvář, jen těžko skrýval.
Míša s triumfálním pocitem vítězství vstala a odváděla svého partnera na parket. Postavila se do kolony mnohdy nemotorných studentů a společně s Martinem předvedli ukázkové postavení. Stáli rovně, hlavu nahoře. Nijak nekontrolovali, zda mají správně nohy. Už o tom ani nepřemýšleli. Stačilo jen říci si tanec a jejich nohy se už automaticky přizpůsobily. Nyní je čekal waltz. Martin už si pravou nohou nakročil a Míša svou levou natáhla dozadu, přičemž se země dotýkala pouze špičkou. Jednu ruku položila na tu jeho, kterou ji podpíral. Měl ji zpevněnou a nehrozilo, že by mu při tanci povadla. Její druhou ruku uchopil do dlaně a natáhl ji na délku její paže. Dívali se sobě do očí. Míše na tváři zase pohrával onen lehký úsměv a v očích jí skotačily hravé plamínky, které Martina přirozeně rozptylovaly. Co zase chystala? Pokaždé se tak tvářila, když chtěla vyvést nějakou čertovinu.
Chvíli hleděla do jeho nijak nevýrazných hnědozelených očí, než se pustila do studie jeho tváře. Nebyl vyloženě hezký, ale také se o Martinovi nedalo říci, že by byl ošklivý. Obyčejný, by jej vystihovalo přesněji. Měl oválný, spíše protáhlý obličej, tenké rty, malý nos a možná trošku moc široce postavené oči. Středně hnědé vlasy měl ostříhané na ježka, takže mu uši trošku odstávaly. V jeho případě se nejednalo o žádného velikána, avšak se svým téměř metrem osmdesát Míše naprosto vyhovoval, asi jako každý partner, který nebyl menší, než ona na podpatcích. Nesnášela, když musela tančit někým menším. I když ve skutečnosti nebyla nijak vysoká a patřila spíš k těm malým útlým lidem, pokaždé pak dostávala pocit, jako by byla nějaká žirafa.
Z myšlenek ji však vytrhly první tóny skladby, které k ní dolehly spolu s hlasem učitele. "Na začátku vám budu chvíli počítat. Á první, druhá, třetí, čtvrtá. První, druhá, třetí…" První páry se daly do tance. Míša zavřela oči a nedovolila ničemu jinému kromě hudby, aby doléhalo až do jejího nitra. Nechala ji prostoupit celým tělem a pak se Martinovi naprosto odevzdala, zmizela z toho světa kamsi do dáli a nechala na svém partnerovi, aby ji vedl. O vteřinu později už dělali pomalou otočku s ostatními a vydali se na zdlouhavou pouť po obvodu tanečního parketu v davu spousty těl, které se snažily synchronizovat svoje pohyby a splynout, jako tito dva, aby pak mohli předvádět něco úžasného a jedinečného.

Nevnímala své okolí. Byli tu pouze ona, její partner a hudba. Dokonalá, úžasná, nezapomenutelná. Tentokrát se ani nerozčilovala nad tím, že tančí stejné kroky pořád dokolečka. Jen nezáživné stereotypní otočky doprava. Waltz však měl jednu obrovskou výhodu. Zdaleka nebyl tak rychlý, tudíž se tanečníkům nemohla zamotat hlava. Tyto skladby pro začátečníky však měly tempo přímo šnečí. Míša by věděla, jak je ozvláštnit. Jak dosáhnout toho, aby i z pomalého tance promlouvala smyslnost a elegance. Taneční umění dle ní vůbec nespočívalo v tom znát všechny kroky a taneční figury. To by se naučila i opice. Hlavní postatou neslo poselství, které se v tanci skrývalo. Teprve schopnost prostřednictvím ladných pohybů něco vyjádřit pokládala za skutečný um, teprve poté mohla člověka nazvat tanečníkem.
Nechala se unášet na vlnách oné melodie. Martin byl její lodí, která ji však pouze vezla. Nemohla ovlivnit její cíl. Kormidlo tato plachetnice postrádala, ale i tak se na její palubě cítila bezpečně. Věděla, že je nezničitelná, že tato loď by ji nedala a rozhodně by neztroskotala při nárazu do ledovce. Ne, ona by rozrazila klidně i celý kontinent, aby ji pak hrdinně přenesla do bezpečných vod. Sama však byla omezována nemilosrdným větrem, který ji čas od času strhával z cesty a vrhal ji doprostřed nejdivočejších bouří. V tomto ohledu byl však Martin dokonalým ochráncem. Nikdy by ji neupustil. Nedovolil by, aby upadla, stejně jako by nedovolil, aby jí kdokoliv zkřížil třeba jen vlásek. Jeho láska k ní snad neznala hranic. Milovala ho, ale byla jeho láska srovnatelná s její? Co když byly váhy v nerovnováze?
Společně s Martinem proráželi oceán. Pro tento okamžik se z ní stala loutka, hadrová panenka, s níž si majitel mohl zmítat, jak jen chtěl. Byla ochotná poddat se i těm nejjemnějším náznakům. Stačilo cokoliv. Slovo, jemný dotek, obyčejné gesto. Předala vedení do rukou silnějšího, přizpůsobovala se jeho povelům. Jako by se snad bez něj nedokázala pro nic rozhodnout. Jako by postrádala jakoukoliv svéprávnost. Udělala ze sebe husičku, lacinou děvku, která poskakovala přesně tak, jak jí pasák pískal.
Píseň však šla do finále. Moc dobře věděla, jak dlouho nováčkům písně pouštějí. Nedávali jejich celou délku. Tato skladba byla navíc klasika… Otevřela oči. Rychle zhodnotila situaci, vyčkala na správný okamžik a pak udělala náhlý výpad. Úplně jako do kouta zahnaná kobra nejprve hrála mrtvého brouka a následně zaútočila. Její pokus padl na úrodnou půdu. Protivníka naprosto zaskočila, na okamžik ho omráčila a on nebyl schopen jakéhokoli protiútoku. Ale i ta chvilka jí stačila na to, aby převzala vedení, se svým partnerem porušila kruh a vyvedla ho jako psa na vodítku doprostřed parketu, kde předvedla naprosto bezchybné impetas následované spinovou otáčkou. Vyšlo jí to naprosto perfektně, neboť dané figury dokončila zároveň s posledními tóny skladby.
"Ano, Míša s Martinem nám právě krásně předvedli některé další figury, které se můžete naučit v pokračovacích lekcích," řekl Marek do mikrofonu pobaveně. "Každopádně teď je přestávka, po které budeme doufám dál zdárně pokračovat."
"Ty sis to odpustit prostě nemohla, že?" hučel jí Martin do ucha, když se spolu proplétali stále ještě mírně zmateným davem, který právě zažil šok, když někdo vybočil z řady a udělal navíc věc, jíž vůbec nerozuměli.
Dávala si s odpovědí na čas. Počkala, dokud se nedostanou z doslechu zvědavých uší a teprve poté s bezelstným úsměvem řekla: "Ne, nemohla."
Martin na ni jen němě zíral. Jeho výraz by se dal dešifrovat jako: no to snad nemyslí vážně, takhle to bez rozpaků s klidem přiznat? "A nespletla sis náhodou směr?" zeptal se, přičemž mu hlas mírně přeskočil. Vypadal jako hysterka. Ve skutečnosti však žádnou nebyl. Jen tak občas působil. Svou otázkou nicméně poukázal na onen fakt, že namísto k baru, kde si mohli koupit pití nebo k židličkám, jej vedla směr vyvýšené pódium, kde Marek občas vystupoval a odtud se taktéž pouštěla hudba.
"Jdu poprosit o nějaký hudební doprovod po dobu přestávky," mrkla na něj. V další vteřině se mu vysmekla a zamířila na místo, kde trůnil DJ. Do ucha mu pošeptala svou žádost, zdvořile mu poděkovala a za moment už stála zpátky vedle Martina a široce se na něj usmívala. Mávla ještě na pár asistentů, kteří její počínání sledovali, a vyzvala je na parket spolu s nimi.
Další v pořadí byla salsa, i když rozhodně nebyla plánovaná. Jeden z jejích nejoblíbenějších tanců. Milovala ji. Stačilo zaslechnout jen pár tonů, rozeznat onen spalující rytmus, který ji přímo sváděl k tomu, aby přestala s tím, co právě dělala, a začala propadat onomu opojení, dostavujícímu se pokaždé, když začala s rychlými kroky. Salsa navíc měla tu výhodu, že se dala tančit i sólově bez partnera, čímž na Míšině pomyslném žebříčku vystoupila ještě výše, a ona jejímu kouzlu bez zdráhání a ostychu propadala i sama doma, když si přehrávala své oblíbené skladby. Tak jako dříve v koupelně, i nyní ji tato energická dáma polapila do svých sítí hned s prvními notami brnkanými na kytaru. Zanedlouho se skladba rozproudila a ona pod nátlakem plným prosebného volání rozpohybovala své boky. Martin ji vzal jemně za ruce, postavil se proti ní a chvíli jakoby ustrnul, odmítal dát se do pohybu a Míša ho musela několikrát vybídnout, než její nabídku přijal a srovnal s ní krok. Jakmile byli kompletně synchronizováni a téměř vypadali, jako by byli jedno tělo, přičemž však mezi sebou nechávali standardní odstup a dotýkali se jen dlaněmi, ocitla se Míša přímo v sedmém nebi.
Přidalo se k nim celkem pět párů. Rozestavěli se po celém parketu, aby kolem sebe měli dostatek místa a vzájemně si nepřekáželi. Nechávali taktéž dostatečný prostor pro studenty, aby se dostali ke svým židlím, mohli se pohodlně usadit a sledovat, jak se ve skutečnosti tančí a že ty jejich pokusy za moc nestojí. Míša s Martinem, dvě M, jak jim občas přátelé přezdívali, stáli nejblíže reproduktorům a zároveň si kolem sebe vymezili nejvíce prostoru, neboť rozhodně neplánovali zůstávat jen u základních figur. Už při první otočce se Míši zmocnilo ono velmi známé vzrušení, které jejím tělem rozechvěle prostupovalo vždy, když na sobě pocítila tíhu desítek pohledů od ostatních. Adrenalin v její krvi stoupal závratnou rychlostí a ona se vrátila v čase zpět do sobotního večera a ocitla se znovu na soutěži, kde hodlala zazářit.
Začali spolu s ostatními obvyklými kroky, které se učily ve stříbrných lekcích. Nejdřív jednu otočku ona, potom on, zase ona, výměna stran. Otočku ona, otočku on, ona a nyní například figura, kterou si pokřtili sombrero. Následovalo opětné vystřídání stran. Hlavně nepřestávat. Nevynechat ani jeden krok a nevypadnout z rytmu. Salsa byla velmi živá, ne tolik hravá jako Cha-cha, ale přitažlivá svým vlastním způsobem. Jednalo se o tanec, který neznal hranice. Tanec inspirace, jež v člověku probouzel ty nejdivočejší představy - stačilo jen chtít! Tanec plný vášně, originality a improvizace. Míša se právě dostávala na vrchol blaha. Jedna složitější kreace střídala druhou, přičemž však zůstávali v rovině začátečníků. Uvězněná v opojné extázi povolila pomyslné hranice své představivosti a nechala na mozku, aby ji zaplatil ničím nekontrolovatelnými a naprosto volným asociacemi.
Vybavila si Roberta.  Jeho oříškově hnědé oči, které ji při hodině matematiky propalovaly. Špinavě blond delší vlasy rozhozené v nedbalém rozcuchu tvořily kolem jeho hlavy pohasínající svatozář. Vše na něm se zdálo naprosto přirozené a svým způsobem nebezpečné. Za tmavými duhovkami si pohrávaly chladné vypočítavé úvahy predátora, ladné pohyby v sobě nesly opatrnost a vznešenost šelmy. V něm však byla skrytá hrozba, kterou oko nebylo schopno zaznamenat, mozek ji nemohl definovat, ale i tak byla cítit. Znervózňovala ji. Brala jí klid právě svou nedefinovatelností. Postrádala tvar i podstatu.
Náhle se ocitla vedle Martina na délku dvou natažených paží. Stále se drželi za ruce, udržovali kontakt, ale jinak prováděli kroky sólistů. Oči pozorovatelů na nich doslova viseli, diváci se neopovažovali mrknout, aby jim náhodou něco neuniklo a Míša začínala dosahovat svého osobního triumfu. To však nebylo vše. Měli toho tolik co ukázat! A ona se už dávno rozhodla, že všem předvede, co to znamená tančit opravdově a procítěně. Zářivě se usmála a pohledem pátrala po fascinovaných obličejích. Vnitřně ji to uspokojovalo. Poté však v prstech pocítila impulz a zanedlouho se už v otáčkách vracela do Martinova objetí. Octila se přímo u něj, tělo na tělo, jejich obličeje od sebe dělily jen pouhé milimetry. Pohlédla mu do očí a obraz v její mysli se rázem proměnil.
Robertův obličej vystřídala Martinova tvář. Byla tak blízko. Jeho rty zarazily proud slov linoucí se z jejích úst. Ledy byly prolomeny. Další protesty byly umlčeny v dlouhém polibku. Mírně zavrávorala, ale jeho ruce ji zachytili. Nedovolily pád. Když se od sebe oddělily, dlouze si hleděli do očí. Slova nebyla potřeba, jejich pohledy říkaly vše potřebné. Udělala pár kroků vzad. On ji následoval. Bylo to stejné jako při tanci, kde si však vyměnili role a ona teď byla tou, kdo určoval tempo. Provokativně před ním ustupovala. Šel za ní jako pes. Kdyby chtěla, plazil by se před ní na kolenou, jen aby dostal svou odměnu. Pásek od županu sjel na zem. Přinesená růže skončila pohozená na botníku, zapomenutá. Nikdo si jí od té chvíle nevšímal. Ležela a pomalu chřadla z nedostatku vody, odsouzená k záhubě bez nikoho, kdo by ji oplakal.
Píseň pokračovala dál. Nebylo jedince v místnosti, který by nesledoval představení na parketě. Skladba ještě nedosáhla poloviny a první pár už odpadl. Salsa dokázala být vyčerpávající, i když se zdálo, že největší zátěži byla vystavena partnerka. To ona byla neustále nucena do všelijakých otoček, obíhala partnera sem a tam, jako by snad byl středem vesmíru, zatímco si poklidně stále dokola vyšlapával základní krok. Skutečnost však byla poněkud jiná. Dívka jen plnila příkazy. To partnerovy ruce ji vedly, vysílaly impulzy, říkaly jí, jaká figura bude následovat. Míša necítila únavu. Vznášela se ve vzduchoprázdnu, ve stavu bez tíže. Nohy automaticky vyšlapovaly kroky a mysl utíkala pryč z tohoto místa do jejich bytu.
Zavřel za sebou dveře pokoje a s chtivým pohledem ji následoval. Svlékal ji pohledem a popoháněl, když si provokativně pomalu svlékala župan. Nejprve odhalila jedno rameno, potom druhé, poté z jemné látky vystrčila jednu nohu, položila ji na postel a přejela po ní rukou, přičemž mu v předklonu ukazovala svůj výstřih. Kravata i sako se už válely na zemi. Momentálně bojoval s páskem, který odmítal spolupracovat. Jeho vzrušení mu to nijak neulehčovalo. I opasek však nakonec skončil na zemi a on se na ni vrhnul a nedočkavě z ní župan strhl, aby se mohl obdivovat kráse jejího těla.
Jednoduché, i když na pohled složité figury je už přestaly bavit. Rozhodli se to pořádně rozjet, ukázat, co v nich vězí. Díky závodnímu tančení věděli, že na soutěžích šlo o dvojí, o kroky a o schopnost tancem něco vyjádřit. Protože jen tanec, který v člověku vyvolal city, jej mohl také okouzlit. Začali tedy hrát. Tentokrát se naprosto oddělili, Míša před ním schválně ustupovala a uhýbala před jeho doteky, při předstíraném honu kočky na myš. Široký a zářivý úsměv přešel do úsměvu laškovného, ladně se pohupující boky lákaly nejen aktéra tohoto představení. Po chvíli ji však jeho ruce přece jen dostihly a oni se opět ocitli tváří v tvář.
Jeho horký dech ji hladil po tváři. Leželi na posteli, jeden na druhém, jako by snad do této polohy náhodou spadli. On se ji snažil zachytit, ale ona ho strhla s sebou. Právě mu rozechvělými prsty rozepínala knoflíčky na jeho běloskvoucí košili. Nedařilo se jí to, neboť ji rozptylovaly jeho ruce, které pátravě přejížděly po jejím těle. V jednu chvíli ji dlaní přejížděl po stehně, poté se vydal až k jejímu prsu, kde se na chvíli pozdržel, vyjel až do podpaží a zase zpátky, tentokrát však mířil k černým krajkovým kalhotkám, které ho nesmírně dráždily. Neodolal však a na moment se ještě pozastavil u jejích hýždí, kdy studoval dokonalý tvar jejího zadečku. Druhou rukou se jí neúspěšně pokoušel rozepnout podprsenku. Odtáhl se od ní a rozhodl se, že si košili sundá sám. Ona to samé učinila s vzorkovanou látkou objímající její ňadra. "Nezapomeň na ponožky," řekla provokativně, když ze sebe košili doslova strhnul, přičemž odletěl jeden z knoflíků a zazvonil o podlahu.
Chybějící knoflíček nyní umě zakrývala kravata. Aby košile neodstávala, byla na tom místě připevněna zavíracím špendlíkem. Míša se však snažila, aby ji ani blízký pozorovatel nepoznal. Skryla ji umě. Stejně jako pudrem zamazala stopy Martinových rtů. Znovu se mu snažila uniknout, ale on ji nepouštěl. Hráli spolu stejnou hru, jen se ocitli o něco blíže. Hleděli si do očí, ale ona se vždy po chvíli odvracela, jako by si snad nebyla jistá, zda má jeho nabídku přijmout. On ji stále nabádal, chtěl ji, avšak kladné odpovědi se mu stále nedostávalo. Až pak, najednou, konečně svolila a on se mohl rukama dotýkat jejího těla. Zaklonila hlavu a smyslně přivřela víčka, aby divákům ukázala, co právě prožívá.
Předehra se blížila ke konci. Po spoustě polibků a vášnivých stenech se schylovalo k samotnému aktu. Dávno už byli oba nazí. Právě rty obkroužil její pupík a vydal se na cestu vzhůru k obličeji. Chvíli jí přejížděl po krku, poté věnoval letmý polibek na bradičku a zamířil k uchu, kde ji jemně kousl do lalůčku. Tiše se zasmála. Oba věděli, kam neodvratně směřovali. Zase si hleděli do očí, jeho pohled tázavý, její vyzývající. Nakonec dali průchod svým touhám. Ztuhlý penis pronikl do jejího nitra a došlo ke spojení. Poháněni nejzákladnějšími pudy se rozpohybovali hnáni zvířecí potřebou, která je jako jedna z mála spojovala s ostatními tvory. Náhle v tom nebylo nic citového. Jejich rty se spojily nikoli ve vášnivém polibku, ale aby se nějak zaměstnaly. Z Michaely a Martina se stali samice a samec, vykonávající vše potřebné k přežití jejich druhu.
Představení se právě nacházelo blízko vrcholu, když Míša znenadání přestala. Vykroutila se zmatenému Martinovi a zrychleně dýchala. "Promiň, musím na záchod," omluvila se a krátce se na něj zasmála. Otočila se na podpatku a v další minutě už pádila napříč místností, nechápavé obličeje nechávajíc daleko za sebou.
 .
***

.
Bez ostychu předběhla dlouhou čekající frontu a vpadla do kabinky, z níž právě jedna dívka vycházela. Když kolem ní probíhala, nechtěně ji loktem udeřila do zad. Uslyšela výkřik, možná padla i nějaká ta nadávka, ale Míša se neomluvila. Odpovědí raněné dívce byly zabouchnuté dveře od záchodu. Míša zběžně otočila klíčkem a následně se už nakláněla nad mísou, připravená na nejhorší. Nic se však nestalo. Stále se necítila dobře a zbytky žaludečních šťáv jí na jazyku tvořily hořkokyselou pachuť, avšak tendence zvracet se s pohledem na dno záchodové mísy vytratila. Zmizela. Rázem odešla. Jako by snad ani nikdy nebyla.
Sesula se na zem. Proti své podstatě nepřemýšlela nad tím, jak špinavá tam musela být podlaha. Hlavu jí zaměstnávalo něco úplně jiného. Co se to stalo? Měla si užít tance, ukázat těm žabákům, že ona je tady mistryně. Jak se to mohlo tak zvrtnout? Kdy k tomu vůbec došlo? V jeden jediný okamžik se to celé zhroutilo. Vybavila si Martinovy doteky, jeho chamtivé rty, pátravé ruce… Přejel jí mráz po zádech. Už kdysi slyšela přirovnávat tanec k sexu. Měla za to, že z toho měli daní jedinci stejný požitek. Tak proč pocítila odpor? Jak bylo možné, že se jí při té představě zvedl žaludek a ona musela rychle utíkat, aby se jeho obsah neocitl na podlaze ve velkém sálu? Takovou potupu by snad nepřežila. V podstatě přece o nic nešlo, přesvědčovala sebe sama. Tak si při tanci vybavila, jak se se svým přítelem milovali. No a co? Přesto nijak nedokázala potlačit příval hnusu a znechucení, když se jí myšlenky na nedávný zážitek vracely.
Sebrala se. Nemohla tu vysedávat do nekonečna. Opatrně se postavila na roztřesené nohy, spláchla a vyšla z kabinky. Ještě se ostatním omluvila. U umyvadla si začala zuřivě drhnout ruce. Jako by spolu s vydrhnutou špínou z nich dokázala odplavit i nepříjemné vzpomínky. Sledovala své ruce jako zhypnotizovaná, ale nakonec od nich přece jen odtrhla zrak a pohlédla do zrcadla. Bála se, co tam uvidí, a bála se oprávněně. Sebejistá královna byla pryč a vystřídala ji troska. Zorničky byly doširoka rozevřené, oči se zdály nepřirozeně veliké a ostře kontrastovaly s její křídově bílou pletí. Tváře měla povadlé, místo úsměvu se jí rty zkroutily do jakéhosi pohrdavého šklebu. Její odraz se jí vysmíval. Ostatní dívky si ji zkoumavě prohlížely. Nesnažily se to ani nijak skrývat. Když si uvědomila, že před sebou vidí to, co ona, zbaběle utekla. Musela pryč. Přála si vypadnout z toho cirkusu a být alespoň na okamžik sama. Soukromí jí ulice před Slovanským domem neposkytla, ale chladný vítr ji uklidňoval. Odvál pryč zlé myšlenky a ona mohla alespoň na chvíli zapomenout.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Polgara | Web | 28. prosince 2010 v 12:46 | Reagovat

Tedy, ty Míše nedáš nic zadarmo. Vždycky se najde něco, co ji vyvede z rovováhy. Jenže právě to, dělá tvůj příběh kouzelným. Popisuješ naprosto běžné věci a dokážeš jim dát nádech jiného světa, něčeho, co čtenář dosud nepotkal.
A jestli jsem to pochopila správně, tak ona ho tam chudáka nechala stát, to se nedělá :-)

2 Lomeril | Web | 28. prosince 2010 v 16:56 | Reagovat

Polgara to vyjádřila dokonale za mě. Ale upřímně, když tam popisovala, jak se nechává vést, nemohla jsem si nevzpomenout na Roberta. Že by náznak, kam Míšin život povede?

3 Awia | Web | 28. prosince 2010 v 21:59 | Reagovat

[1]: Polgara: Nedám, protože zadarmo nic není. A kdyby zůstávala pořád v klidu, o čem by to potom bylo?

Ano, nechala, ale nebyl to její záměr. Ono nejspíš nebude nejpříjemnější, když se ti při tanci vybavují zážitky z něčeho, do čeho jsi byla donucena...

[2]: Lomeril: Nechápu souvislost mezi danou pasáží a Robertem. Prosím o vysvětlení.

4 evi | Web | 2. února 2011 v 14:18 | Reagovat

tedy jsem ráda, že jsem to začala číst až teď, když je tu víc kapitol, protože to začíná být řádně napínavé. Ne tedy, že bych v téhle kapitole nějak moc rozuměla motivům podivného Míšina chování na pomezí vyzývavosti, potřeby se předvádět a následného skorozhroucení, ale však to se určitě vysvětlí, toho se u tebe nebojím. Tvoje psaní je vždycky zcela vyčerpávající, a to nemyslím tak, že by unavovalo, ale že zahrnuje všechno, co by tam chtěl člověk mít.
(na začátku si nejsem jistá - když instruktor říká, že jim to bude počítat, a nejdřív počítá do čtyř, i když je to jen tříčtvrťový waltz - ale třeba se pletu?) moc pěkné!

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.