Slova – nejjemnější pohlazení nebo dýka do srdce?

3. listopadu 2010 v 10:16 | Awia |  Diskuze
Všichni máme právo svobodného projevu a vyjádření svého názoru na věc, avšak občas zapomínáme, jak jeho slova mohou vyznívat. Jak je snadné vyjádřit, co si myslíte, ale zamysleli jste se někdy vy, soudci, nad pocity souzeného? Protože slova, nimiž se vyjadřujeme, mohou být štítem i mečem, dokážou pohladit, ale také ranit, jejich prostřednictvím smíte pomoci, nebo také druhého poslat ke dnu a přitom nezáleží, mysleli jste-li to záměrně či nikoliv. Je jednoduché soudit. Ale příště, než započnete soud, zamyslete se nad tím, co a jak říkáte, zda je skutečně vaším úmyslem ranit, protože i kritika se dá říci tak, aby nebolela (nebo při nejmenším alespoň ne tolik, jak by mohla).
.
Každý to nejspíš zná. Celé dny, týdny či dokonce měsíce na něčem dře, doopravdy se snaží, vydá ze sebe to nejlepší a nakonec své veledílo ukáže ostatním. S pocitem dobře odvedené práce a mírným napětím čeká na první reakce svého okolí. Adrenalin v krvi stoupá, srdeční tep se zrychluje. Čím déle se nikdo ozývá, tím jste nervóznější, netrpělivější, nedočkavější. A nakonec se přece jen dočkáte ohlasu. Ale co když je reakce ostatní úplně jiná, než jste čekali?
Zklamání. Bolest. Vztek. To jsou pocity, která vás doprovází. Ptáte se, co jste udělali špatně. Co je na tom tak nepochopitelného? A je úplně jedno, jestli se nežádoucí reakce dostavila na vaše nové tričko, nový obrázek, fotografii nebo jste jen prahli po podpoře, která se vám nakonec nedostala. Nakonec zůstává jen jedna otázka. Proč? Copak je chyba ve mně? Jak je možné, že mě nyní ostatní doslova rozmetali na kusy? A i když to dotyčný nemusí myslet vůbec špatně, jeho slova vás bolí, zarývají se hluboko do srdce a z toho pak vznikají mnohá nedorozumění. Kritika je snadná. Ale zamysleli jste se někdy nad tím, co píšete? Jak by vám bylo, kdyby byla tato slova, co jste napsali, adresovaná na vaši osobu? Možná byste nad nimi jen mávli rukou. Možná by však pořádně zabolela. Zvláště tehdy, pronesla by je milovaná osoba.
Existují lidé, kteří se vám nebojí vmést pravdu do očí. Vedle nich jsou ti, kteří z loajality mlčí, aby neranili vaše city. Poté je tu ještě zlatý dobrý střed, který vám sice řekne, v čem je "problém", ale zároveň uvažuje na tím, jak onu "ohavnou" pravdu sdělí. Internet je však sítí anonymní, nikdo se vám nedívá do tváře, když vaše práce hodnotí. Může říci cokoliv, aniž by nad tím zdlouhavě přemýšlel. Vždyť jsou to jen písmenka! Ale právě tato písmenka skládají dohromady slova, která tvoří věty. Věty, jež se svým obsahem dokážou zarýt sejně hluboko, jako ty nahlas vyřčené a vykřičené do vaší tváře.

Každý, kdo někdy zveřejňoval svá díla, se určitě setkal s různými reakcemi. Jednou z nich je ono ošemetné: "Moc se mi to nelíbí." Upřímně, pokud se už něco takového odvážíte sdělit a nechcete tuto myšlenku dál rozvíjet, nebylo by lepší mlčet? Jistě, svůj názor sdělit můžete - v tom vám nikdo nebrání, ale pokud nenapíšete, co přesně se vám nelíbí, samotné sdělení jako takové postrádá smysl. To je právě ono! Jedním stěžejním bodem kritiky je totiž konkrétnost. Druhým stěžejním bodem je taktéž objektivnost. Ano, svět je krutý, ale člověk vám své dílo nejspíš předkládá s tím, že se na něm hodně nadřel, a proto není zrovna nejlepší říci mu, jak je to příšerné a že jen mrhal časem. Proč se nepokusit najít i něco pozitivního? Něco, co vás zaujalo. Co se dá přičíst k těm dobrým stránkám. Snaha se přece také cení, nebo ne?
Nevím, odkud tento trend pochází, ale dnes je prostě in, když každému předhazujete jeho chyby, vytýkáte mu, co kde udělal špatně. Než ale něco takového řeknete, opravdu tomu člověku máte co vytýkat? Dokázali byste to lépe? Ano? Vážně danému tématu tolik rozumíte, že ze sebe děláte ty chytřejší a lepší? Pokud se rozhodnu kritizovat dejme tomu fotografii, a přitom o focení vím tolik, kde na fotoaparátu najdu spoušť, neminou se moje slova tak trošku účinku? Jaký to pak má smysl? Pokud však vím, že je něco doopravdy špatně a vím, jak to vylepšit, proč to autorovi díla neříct? Kritice se nikdy neubráníte, ale co takhle si z ní i něco odnést? Nemusí to být hned návod na veledílo, stačí jen pár dobře míněných rad a nálada se okamžitě mění. Pořád tu hraje roli nějaká ta ublíženost, ale v tomto případě už víte, jak to do příště vylepšit.
Mým cílem nebylo napsat návod, jak kritizovat. Jen jsem zde shrnula jakési základní pravidla, kterých by se měl každý potenciální kritik držet. Zároveň bych světu taktéž ráda sdělila, abyste přemýšleli nad tím, co píšete, když třeba jen reagujete na obyčejný článek. Slova mohou být myšlena ze srandy, nemusí být pronešena nijak vážně, ale právě v tomto ohledu je zde úskalí internetové anonymity spíše na obtíž, jelikož druhému člověku nevidíte do obličeje a netušíte, jak by mohl vaši reakci přijmout. A i když neúmyslně, můžete druhého dost hluboce ranit. Ne, nepřestávejte psát. Jen občas použijte tu věc, která se skládá z šedé a bílé kůry a dělí se na dvě hemisféry, jinak řečeno - mozek. Přemýšlet bolí, já vím, ale občas to za tu námahu stojí.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 evi | Web | 3. listopadu 2010 v 16:59 | Reagovat

Já asi nejsem dobrý komentující - komentář píšu, jen když si přečtu nebo vidím něco, co se mi líbí, a i v tom vypichuju zejména věci, které se mi líbily, a co se mi nezdálo, to nechávám většinou být. Takže žádná konstruktivní kritika. Na druhou stranu jsem nikdy necítila potřebu někoho vychovávat - povídky na netu čtu, protože mě to baví, a jako k zábavě k tomu i přistupuji, tak proč někoho strhávat nějakými negativními ohlasy. Necítím, že bych na to měla právo, protože v tomhle až tak nesouhlasím s názorem, že kritik nemusí umět danou věc lépe, stačí když umí napsat kritiku. Já nevím - podle mě, kdo si to sám úspěšně nezkusil, tak vůbec neví, o čem mluví.
Přijímat kritiku je těžké pro každého - mně to jde nejlépe od lidí, u nichž vím, že sami danou věc velmi dobře ovládají - ono už i z textu té kritiky se pozná, kdo věci rozumí a kdo jenom tak plácá. Osobně mi třeba ale přišlo úsměvné, když se v jisté rozporuplné kapitole Portrétu začali do komentářů negativně ozývat lidé, kteří předtím vůbec nekomentovali. Dokud jim to přišlo dobré, tak jim nestálo za to napsat ani čárku, i když zjevně přečetli nějakých tři sta stran textu. A pak najednou názor k vyslovení nahlas měli:D No, aspoň jsem se o nich dozvěděla:-D
Já tady ale plácám páté přes deváté a přitom ani nevím, co se ti přesně stalo. Ale radím jedno - vytrvej a z kritik si vybírej jen ty, které stojí za to se nad nimi zamyslet a vzít si z nich ponaučení. Nějaké výkřiky do tmy, na ty se vykašli. A co sem tak chodím, tak myslím, že čtenáře a komentující máš velmi dobré:-) Ačkoli diskuze je moderována, takže asi nevidím všechno8-)

2 Kitty | Web | 3. listopadu 2010 v 18:12 | Reagovat

Já nevím, pořád mám pocit, že moje komentáře stojí za hovno ať napíšu cokoli. Pravda, kritizovat je to jediné, co mě nemůžu přímo říct baví, ale nic jiného nedokážu. Když píšu kritický komentář, dám do popředí nedostatky a pak se snažím na konec napsat, co se mi líbilo. Bohužel se mi hůř vyjadřuje když se mi něco líbí, to sice nechápu, ale je to tak.
Nevím, jak moc by se mě kritika dotkla, dlouho jsem se s žádnou nesetkala (pokud nepočítám jeden komentář u nejnovějšího článku, cituji: "Fuj, je vidět, žes to dělala ty," jenže to za kritiku nepovažuju :-)).
Někdy je to těžké říkat pravdu tak aby aspoň trochu nebolela.

3 Awia | Web | 14. listopadu 2010 v 14:47 | Reagovat

[1]: evi: Přesně! Dle mého názoru by měl kritizovat pouze ten, kdo dané věci rozumí a opravdu ví, o čem mluví! Nejde o to jen "vyzdvihnout" negativní stánky dané věci, ale především o to člověku sdělit, jak je případně doladit. Každopádně já "kritizuju" (tzn. říkám to, co se mi na věci nějak nezdálo) jen v případě, pokud se mi to opravdu líbí a myslím, že takto by se dalo dané dílo dovést k dokonalosti. A většinou se snažím zmínit, jak má být daná věc správně, pokud to vím.
:-D Nevím, jestli jsou tito lidé spíše k smíchu nebo k pláči. Každopádně je jejich chování politovánihodné, jelikož si nic jiného nezaslouží. Přijde mi to smutné, že v dnešním světě většina jen kritizuje a staví se ke všemu engativně, než aby, že se jí něco líbí a že to vážně obdivuje. :/
Ono už ani nejde o to, co se mi stalo. Tenhle článek jsem plánovala už delší dobu a obecně se jedná o věc, která mi už delší dobu leze na nervy, ale bohužel s ní toho moc nenadělám. Snad jen to, že nebudu jak většina "kritiků", kteří dokáží napsat pouhopouhé "Fuj, to je hnus!"
(A moderovaná diskuze je čistě ze zvyku, tudíž za tím žádný skrytý význam nehledej.)

[2]: Kitty: Ten pocit máš zcela neprávem. A obecně je chvála obtížnější než kritika, i když snáší hojnější ovoce (alespoň já si to myslím).

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.