close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Nový dech

9. října 2010 v 16:27 | Awia |  My dear diary I want to tell you what happend to me...
Je to tady. Už zase. Nevím, jak začít. Ale přesto musím. I když se mi do toho absolutně nechce. Jenže jakmile jsem jednou začala, musím to dotáhnou do konce. Musím dopsat tento článek. Protože vám to dlužím. Všem.
.
Co se vlastně stalo? To není až tak důležité. Nemusíte to vědět ani pochopit. Každopádně jsem před časem napsala, že končím. Ano, částečně to bylo vážně z odporného sobeckého důvodu, jelikož jsem si začala připadat nedoceněná a opomíjená. Nezačalo to zde, na blogu, ale v mém osobním životě, kdy jsem si ponenáhlu začala uvědomovat, jak ty lidi, s kterými už čtvrtým rokem sdílím jednu třídu a navštěvuji s nimi ten samý ústav, vlastně vůbec neznám. Jak mi spousta z nich zůstala cizí. Pořád mi jsou tou samou záhadou. A nikdo z nich o mě vlastně vůbec nic neví. Náhle jsem si začala připadat sama, ale aby toho nebylo málo, ani na internetu, kde se čas od času objevím, o mě nikdo nestál. Nikdo nepsal. Nikdo se nestaral. Upadla jsem do melancholie, která mívá v mém případě velmi blízko depresi, kterou taktéž odstartovala. To však nebylo oním podnětem, který mě donutil napsat to, co jsem napsala. Po dlouhé době se někdo ozval. Napsal pár slov, ale takových, která mne v daný moment bodala. A já najednou začala přemýšlet nad tím, proč se vlastně snažit? Vždyť o mě nikdo nestojí!
.
Nikoho za nic neobviňuju. Za všechno si můžu sama. A za to, co jsem řekla, nesu taktéž plnou zodpovědnost, uvědomuju si to a vím, že to bylo vážně nefér, ale já musela. Musela jsem to říct! Už zase jsem se ocitla ve světě, kde se lidé přetvařují, hrají na city. Tak proč bych nemohla taky?! Právě ta myšlenka za to mohla. A i když ta zpráva byla adresovaná jen jedné jediné osobě, které jsem tím chtěla něco říci, naznačit, aby pochopila a možná se nad sebou zamyslela, odnesli jste si to i vy všichni ostatní. A mě je to líto. Bolí to. A vážně se za to kaju. Protože to bylo tak hnusné a podlé. Možná moje část toužila po ztracené pozornosti, ale věřte, že původní záměr byl poněkud jiný. A já se z komentářů nemohla těšit nebo radovat, nemohla jsem si říkat, jak jsem všechny obelhala, nemohla jsem si to užívat. Ne. Při každém slovu mi bylo do breku. U každého komentáře mi pukalo srdce a ... vždyť jsem je ani nedočetla do konce! Ani jeden z nich. Vždy jsem začala, ale následně nemohla pokračovat, protože najednou to bylo tady - obviňování sebe sama, že si tu dělám hej z jiných lidí. Spíš se po pár dnech dostavil pocit naprosto opačný, kdy jsem sarkasticky zhodnotila, jak se najednou spousta lidí ozývá a všemožně mě chce. V těchto chvílích jsem měla vážně co dělat, abych nezmáčkla ono tlačítko "zrušit blog."
.
Nestalo se tak. Naštěstí. Jelikož bych si za to pěkně barvitě nadávala. Chuť do psaní mě opustila a já tak přemýšlela, co pro mě blog znamená. Přiznejme si to, byla jsem líná vůbec něco napsat. Udělala jsem si prázdniny. A nevadilo mi to. I když tu byl pořád ten nepříjemný pocit, bodnutí viny, že tu ostatním nalhávám něco, co není pravda. Nedokážu skončit. Nejde to. Na to jsem do blogu investovala příliš mnoho času, příliš jsem se s ním snažila, je v něm příliš ze mě. A vždyť právě díky němu jsem poznala spoustu skvělých lidí. Tak proč to teď zahazovat? Chovala jsem se jako malá. Jednala jsem impulzivně. Vůbec jsem nepřemýšlela. Pocity, které jsem v sobě dusila už musely ven. A pokud bych někdy blog v nějakém záchvatu zuřivosti přece jen zrušila, tak bych se ho nejspíš o minutu později snažila vrátit zpátky. Snad k tomu nikdy nedojde.
.
Co říci závěrem? Nechci být taková. A už se nikdy nechci zachovat tak, jak jsem se zachovala! Můžete to nazvat novým začátkem. Nabrala jsem nový dech. Uvidíme, jak dlouho vydrží... A jednou, jednou třeba budu dost silná na to, abych si přečetla, co jste mi všichni napsali.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Pistynka | Web | 9. října 2010 v 18:31 | Reagovat

Myslím, že takovéto pocity má někdy každý. Když mě to přepadne, tak se většinou někda v skrytu vybrečím, pár dní se věnuju jen něčemu, co s tím vůbec nesouvisí a pak se vrátím do problému a snažím se nad něj povznést... Ale ne vždycky to zabírá. :-( Každopádně jsem moc a moc ráda, že jsi to tlačítko nezmáčkla a že jsi se rozhodla opět vrátit. :-D
Bonne chance!

2 Kitty | Web | 9. října 2010 v 19:03 | Reagovat

Tak se s tím netrap, zahoď to, vymluv se (na svíravý pocit zbytečnosti sama sebe? Mé vyjadřovací způsoby jsou taky něco...).
Asi jsem ztratila chuť pokračovat v mém blogu.
Nyní to tu máš moc pěkný.

3 Awia | Web | 9. října 2010 v 19:07 | Reagovat

[1]: Pistynka: Ono ani tak nešlo o tu depresi. Tu bych zas nějak přešla, jako vždycky, ale prostě ... mohla za to slova, která bolela. Moc. A já se naštvala a ... takhle to dopadá. Já se bohužel neumím přes věci jen tak přenést a nechat to být, ale pořád přemýšlím nad tím, co dotyčného nutí, aby byl takový, jaký je (teď je to bráno obecně). A mluv na mě česky! Jinak totiž nerozumím.

[2]: Kitty: Jenže to já úplně neumím. I když ... jo, už mě to netrápí. Od té doby se stalo docela dost podstatných věcí, které situaci otočily k lepšímu. :-) Snad to tak půjde dál. I když vím, že když se nebudu snažit, asi se to brzo zase pos*re.
To se ti jen zdá. Věř mi. Já jsem vědma. A ty to rozhodně nezabalíš!
Děkuju. Tenhle vzhled se mi líbí. Jako ostatně každý nový, který si na blog dám. Škoda, že ten pocit po týdnu mizí...

4 Pistynka | Web | 9. října 2010 v 19:27 | Reagovat

[3]: Aha. Volně přeloženo Hodně štěstí, jakože do nového pokračování :-)

5 Lomeril | Web | 9. října 2010 v 21:50 | Reagovat

Vítej zpět. Jsem velmi ráda, že jsem nevzdala každodenní kontrolování tvého blogu a pořád jsem doufala, že to nevydržíš a vrátíš se. Já jsem teď taky zaseklá, možná je to tím, že nejsem doma a ještě týden nebudu :-(
P.S. Nějak se mi tu divně zobrazuje layout, text mám přes menu. Jsem to jenom já?

6 Awia | Web | 10. října 2010 v 12:19 | Reagovat

[4]: Pistynka: Děkuju. :-) Bude se hodit.

[5]: Lomeril: :-D Ohou, tak to slyšet potěší. No každopádně jsem to vážně nevydržela. Tak nějak to nešlo. Důvody jsem vypisovala nahoře.
O layotu vím. Nejspíš to bude prohlížečem. Prý to blbne v Mozille. Pokusím se to spravit, ale vážně netuším jak na to. Nechápu, co je tam špatně. Proč se musí každý lay, který se mi hodně líbí dos**t?

7 Polgara | Web | 10. října 2010 v 13:01 | Reagovat

Awuš, ani nevím jak jsem ráda, že si zpátky, hlavně tvoje příběhy, které jsi sice zveřejňovala na bez hranic, ale tady je to přeci jenom lepší :-) Snad chápeš, co tím chci říct.
Nemáš si co vyčítat, každý z nás byl jednou na úplněm dně, kdy měl chut všechno zničit, zmizet. PS: Jednoduše vítej zpátky.

8 Alina | Web | 10. října 2010 v 13:11 | Reagovat

Teprve teď jsem si uvědomila jaká jsem byla... chodila jsem sem a nenapsala ani komentář. Bude se to zdát blbý, ale já se bála... protože proti tomuhle blogu byl ten můj děsně nezáživnej, nudnej a nikomu nic nedával. Neříkám, že teď je lepší. Ale díky mnoha okolnostem jsem změnila názor a jsem vážně ráda, že teď už sem můžu napsat bez toho, abych měla nějaký paranoidní strach.

Tak mě mrzelo, když si napsala, že končíš a já opět nedokázala napsat ani slovíčko. Ale teď napíšu: Jsem hrozně moc ráda, že jsi zpět. Každý den jsem vytrvale kontrolovala tvůj blog a zoufale zjíšťovala, že se tu nic nezměnilo.
Včera, když jsem viděla, že jsou tu jisté změny tak jsem měla o dost lepší náladu.

Snad jen jedna věc na závěr: každá část našeho života, je zkušeností do budoucna, některé jsou opravdu příšerné, ale s těmi se nemá cenu trápit (to ode mě fakt sedí, když žiju zahrabaná skoro pořád v minulosti.

Echt, to jsem zase napsala krávovinu, ale můžu se utěšovat aspoň tím, že když jsem psala tenhle výlev mých pocitů a myšlenek, myslela jsem to upřímně.

9 Awia | Web | 10. října 2010 v 16:51 | Reagovat

[7]: Polgara: Vždyť já ani vlastně nebyla pryč. Dobře, blog jsem v jednu chvíli vůbec nesledovala, ale to bylo spíš díky tomu, že jsem neměla přístup k internetu.

[8]: Alina: Tak já tedy děkuju, že jsi se ozvala. Je to taková malá pocta. :-)
Změny byly. Což je sama o sobě docela dost divné, protože normálně vzhled nastavuju nejprve na zkušebním blogu a teprve poté ho dávám sem. Ale tak .. všechno je jednou poprvé, ne?
Nenapsala jsi kravinu. Já pochopila každé slovo. A jsem vážně ráda, že jsi se ozvala. ;-)

10 evi | Web | 11. října 2010 v 14:27 | Reagovat

Vítej zpět na svém blogu:-) Kdysi jsem na blog.cz četla, že i když si lidé třeba omylem blog zruší, tak oni všechno zálohují a do určitého okamžiku by asi byli schopni to někde najít a znovu obnovit. To jen kdybys náhodou to tlačítko někdy (omylem:-P) zmáčkla. Ještěže jsi to neudělala, zrovna ty, která jsi se tady s tím tak napiplala! To by byla hrozná škoda. Tedy layout ale vidím divně i v Exploreru - je to celé posunuté doleva částečně až za obrazovku. Dumám, čím to je - jasně, mám starý Explorer, ale většina blogů včetně mého se mi zobrazuje normálně, některé blogy včetně blogu.cz homepage ale už asi tři týdny dělají přesně to, co ten tvůj. Musí to být něco v nastavení, ale co?

11 Awia | Web | 11. října 2010 v 17:36 | Reagovat

[10]: evi: Takže to dál blbne? Už jsem to zpravila tak, aby to neblblo na Mozille, ale teď už vážně nevím. :/ Ráda bych to nějak zpravila, ale opět netuším, kde nastala chyba. Pokusila bych se to nějak přenastavit, ale nějak mě nenapadá jak jinak to udělat...

12 Kaori | E-mail | Web | 14. října 2010 v 16:19 | Reagovat

Nejsem na hloubkový proslovy. Takže to vezmeme jednoduše: Děkuji, že ses vrátila :)

13 Awia | Web | 14. října 2010 v 20:15 | Reagovat

[12]: Kori: Nemáš za co. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.