close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Až já budu velká...

28. srpna 2010 v 19:02 | Awia |  My dear diary I want to tell you what happend to me...
Dospělost. Co to vlastně je? Číslo. Magická osmnáctka, která vám dá možnost dělat věci, o kterých jste snili, nebo je do té doby dělali nezákonně. Ale je to doopravdy tak? Doopravdy v ten moment dospějete? Vždyť na tomto světě existuje spousta lidí, kteří tento věk dávno překonali, ale chovají se jako děti. Pamatuji si, že jsem si to kdysi myslela. Ale to už je hodně dávno. Měla jsem taková dvě období v průběhu svého života. Teď prožívám to třetí, dá-li se to tak nazvat. V jednom, tom prvním, jsem o dospělosti snila. Byla jsem malá, hloupá a velmi, velmi naivní. Svět dospělých byl pro mne záhadou. Něčím, co jsem nemohla mít, ale chtěla jsem to. Moc. Stejně, jako všechno ostatní, co v té době zůstávalo daleko mému dosahu. Osmnáctý rok v mých dětských očích znamenal něco velkého. Událost, kterou bych si měla zapamatovat po celý zbytek života. Vždyť jsem vstupovala mezi dospělé. Tam, kam jsem celou dobu chtěla. Nestalo se. Proč? Protože mě to přešlo. Najednou jsem zjistila, že svět není tak jednoduchý, jak jsem si namlouvala. S dosahem plnoletosti jsem automaticky nedospěla. Zůstala jsem stejná, jako den před tím. Nemohla jsem se osamostatnit a odstěhovat, jak jsem jako malá snila. A když jsem si tohle poprvé uvědomila, když přede mnou vyvstal svět v celé své složitosti, náhle jsem zatoužila být zase malá, bezstarostná holka, za kterou rodiče vše vyřeší a když bude mít strach, schová se za máminu sukni. Ale čas nejde zastavit a já onu pomyslnou hranici překročila, i když jsem o to nestála. Jednu dobu jsem se tomu vzpouzela a namlouvala si strašlivou lež, že můžu dítětem zůstat jak dlouho budu chtít. To bylo ono druhé období. Teď si však uvědomuji, jak bláhová má představa byla. Bylo to tak dětinské! Až se nad tím musím smát. Stejně, jako se směji pubertálním dorostům, když o sobě prohlašují, co udělají, až dospějí. Protože dospělost je pro ně ona volnost, možnost dělat si, co chtějí, a tak o sobě hrdě říkají, že až jim bude osmnáct, odstěhují se a nikdo o nich neuslyší, a jak se na to těší. Není to však škodolibý smích, co mi lechtá bránici. Spíš je to takový pobavený úsměv, který se mi dere do tváře. Je víc smutný, než veselý. Je jako vzpomínka, která mi v ten moment probleskne hlavou, protože i já jsem taková kdysi byla. Hloupoučká. Plná bláznivých a nereálných snů, které vystřídaly sny splnitelné, když budu chtít. A já musím o dospělosti stále více přemýšlet, protože nemá cenu utíkat. Svět se nezastaví a nezačne se točit pozpátku, jen proto, že já to tak chci. Co jsem vlastně já proti celému vesmíru? Tak co se přestat bránit a pokusit se ze světa dospělých vytřískat, co se dá? Nemyslím tím, že bych teď měla potřebu opíjet se do němoty a jednoho dne se třeba probudit na záchytce. Vůbec! Jen si uvědomuji, co pro mne dospělost znamená, protože pokud chci v tomto světě přežít, dospět musím. Dospělý člověk je pro mě někdo, kdo si umí uvědomit vlastní chyby a poučit se z nich. Kdo je odhodlaný učinit důležitá rozhodnutí, která mohou změnit celý jeho život, a vidí před sebou rizika, která to s sebou přináší. A pokud vše nevychází tak, jak má, nesnaží se hledat chybu ve druhých a neshazuje na ně svůj neúspěch. Je připravený bojovat a postavit se problémům čelem. Neutíká, neskrývá se za někoho dalšího. Dokáže unést tíhu svých činů, i když ne vždy jedná správně. Důležité je však si to uvědomit, protože právě ta nedokonalost dělá člověka člověkem. A právě taková bych chtěla být. Silná. Vím, že mám před sebou ještě dlouhou cestu, která je plná nástrah na každém kroku, ale už teď cítím, jak se měním. Ve mně se formují názory, vytvářím si postoje k různým lidem i situacím, ale především se stavím čelem k životu, který nečeká, ale upaluje stále vpřed a neohlíží se za promarněnou šancí, protože možná hned támhle za tím rohem čeká šance další. Nechci se zaobírat věcmi, které nelze změnit, a chci být připravená na to, co je přede mnou.
.
And that's it. I don't want to scary, but the old well known Awia died and someone else was born. Here I am. Me.
.
Katherine.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kitty | Web | 28. srpna 2010 v 21:02 | Reagovat

Strach z dospělosti. Já se bojím, že budu jednou dospělá. Nechce se mi. Ale každý musí. Budu muset i já, přestože mám ještě pár let čas. krátí se to rychle...

2 Awia | Web | 4. září 2010 v 21:08 | Reagovat

[1]: Kitty: Nejde o to, že bych se bála, ale ... necítím se připravená. A ty máš času dost, neboj. :-)

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.