close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

| PROLOG

27. července 2010 v 11:00 | Awia |  Blue Eyes: Ztráta
Slunce pozvolna dosáhlo vrcholu. Hodiny na věži však byly špatně seřízeny a začaly odbíjet s tříminutovým zpožděním. Poledne. Ohnivý kotouč dál plál na nebi a lidem na Zemi ukradl poslední zbytečky stínu. Výheň pokračovala a dostávala na intenzitě. Zanedlouho se lidé začnou škvařit. I přes četné monzuny, které bývaly pro toto období typické, dlouho nepršelo a nekončené vedro začínalo obyvatele města Takasaki štvát. Naštěstí se mělo další dny jen ochlazovat. Alespoň nějaká pozitivní zpráva.
Anna vyhlédla z okna svého pokoje a chvíli shlížela na ulici pod sebou. V tuto dobu bylo město tak pokojné! Ještě pár minut si užívala to ticho a poté se dala do práce. Ustlala postel, vyklidila skříně umyla koupelnu. Svých pár věcí, do kterých spadalo prádlo, dvoje kalhoty a tři trička společně s kartáčkem na zuby, pastou a hřebenem, úhledně složila do nevelkého cestovního kufru. Nechtěla jim přidělávat práci. Nakonec popadla čistý list papíru a pokusila se o pár slov neúhlednou hiraganou[1]. Nepovedlo se. Papír zmuchlala a vyhodila do koše, aby svá poslední slova napsala na nový a použila k tomu starou osvědčenou latinku. Univerzální angličtina taktéž nebyla od věci. Chyběla jí jistota, že by azbuce a její rodné ruštině správně rozuměli. Nakonec se posadila na postel a čekala na smrt.
Mezi tím, co čas ubíhal a její hodina se stále více přibližovala, rozjímala nad událostmi posledních let. Zvláště pak tento rok byl více než náročný. Vyčerpávalo ji neustále skrývání a cestování z místa na místo, přičemž Japonsko opustit nemohla, jelikož odlety ze země důsledně monitorovali. Těhotenství jí navíc situaci nijak neulehčovalo. I tak se dítěte nehodlala vzdát. Nakonec šťastně porodila a miminko předala do dobrých rukou, přičemž se postarala, aby za sebou zametla stopy. Nemohla dopustit, aby malou našli. Když ji viděla naposledy, prosila nové rodiče, aby jí dali jméno Viola, jak si vždy přála. S radostí jí vyhověli. Vlastní děti mít nemohli a Anna jim do života vtrhla jako spása z nebes. Pak už o nich neslyšela. Pomocí svých schopností sváděla protivníka z cesty, dokud pro ni nezajistila klidnou budoucnost. Už ji však nebavilo utíkat, a proto se jim nyní vzdala.
Věděla, že přijdou. Její předtuchy nikdy nelhaly. Jen díky nim ji tak dlouho nenašli. I tak si přála vidět dál, než jen pouhé čtyři dny, neboť by pak mohla zachránit mnohem víc. Nyní jí nezbývala síla. Mohla jen doufat, že po ní Viola tento dar nezdění. Pro Annu se to stalo prokletím.
O dvě minuty dvacet jedna sekund později, přesně na čas, do hotelu začali zadním vchodem postupovat první maskovaní muži. Vzali to od přízemí, pokoj po pokoji, a strašili nebohé nic netušící hosty. Vymlouvali se na to, že jsou od policie. Konečně dosáhli čtvrtého patra a najisto kráčeli k pokoji na konci chodby. Dle návštěvní knihy věděli, že ji tam najdou. Rozrazili dveře a vpadli dovnitř. Předsíňka i koupelna byly čisté. Poslední dveře se otevřely a v momentě jí na hlavu mířila odjištěná pistole. Červená světýlka jí tančila po hrudi. Nezvedla ruce. Jen vzhlédla, aby se utápěla v těch dobře známých černých očích. Temných bezedných tunelech, které byly tak chladné a přitom hořely. Viděla v nich lítost a smutek. Neměl mastku jako ostatní. Zavřel oči s zmáčkl spoušť. Poslední, co viděla, byla tvář jejího milovaného Williama. Ach, Wille… A pak pro ni svět přestal existovat.
Smith do plic natáhl směsici plynů a zplodin, chvíli je tam podržel a pak s požitkem vydechl. Obláček dýmu se po chvíli rozplynul. Opět potáhl. I když ho cigareta uklidňovala a on mohl klidně přemýšlet, právě jeho myšlenky se staly dvousečnou zbraní. Mohl díky nim logicky uvažovat, zhodnotit situaci, plánovat, ale také se vracet do minulosti k nepříliš veselým událostem. Vzpomínky na Annu ho zaplavily vlnou smutku. Říkalo se, že je bezcitný. Nebyla to pravda. I on uměl milovat, stejně jako nenávidět. Proč? Proč musela zemřít? Kdyby zůstala s ním, nic by se jí nestalo. Smith by se o ni postaral. Místo toho si však vybrala JEHO, což, jak se ukázalo, bylo osudovou chybou. To ON ji přikázal zabít. Nedal jí šanci. Ženě, kterou miloval. Ženě, se kterou měl dítě. A teď chtěl zlikvidovat i to. Svého vlastního potomka, svou vlastní krev. Smith to nechápal a odsuzoval, ale co mohl dělat? Nic. Nenáleželo mu soudit, ale slepě poslouchat rozkazy a ty pak plnit. Byl loutkou ostatních. Nástrojem s jediným účelem - zabíjet.
Kdyby alespoň mohl odejít. Ulevilo by se mu. Konečně by vypadl z tohoto šíleného kolektivu. Moc byla fajn, ale i tak mu chyběla svoboda. Pořád tu byli ti nad ním. Pátrání navíc nijak nepokročilo. Hledali špatně, ale o tom Mogi nechtěl slyšet. Něco jim unikalo. Ale co? Právě tu otázku si kladl, když někdo jemně zaklepal na dveře a bez vyzvání vstoupil.
"Helemese, kdo se vrátil," podotkl Smith nevraživě.
"Ne na dlouho," odvětil příchozí s úsměvem a zavřel za sebou dveře.
"To máš jediný štěstí. Jinak bych zmetka, jako seš ty, okamžitě odprásk."
Joseph neodpovídal. Posadil se vedle Smithe a sám si nabídl cigaretu. Jeho drzost někdy vážně neznala mezí. Na tváři měl pořád ten připitomělý úsměv, za který by mu Smith nejraději vytřískal všechny zuby. Elegán, pomyslel si a pohrdavě si odfrkl. Celý v černém, s tmavými leteckými brýlemi a šátkem na hlavě vypadal jako model. Od Smithe jej v tu chvíli lišily jen dvě věci - věk a ona skutečnost, že se pod kusem látky doopravdy skrývaly vlasy.
"Tak jak to jde, mon monsieur[2]?" zeptal se silným přízvukem. Věděl, že to Smithe rozčiluje.
"Proč se ptáš?" odvětil tázaný kousavě.
"Pourqoi pas?[3]?" pokrčil Joseph rameny. "Jenom jestli se mám v nejbližší době stěhovat."
Smith se pousmál. "Tobě se v Takasaki nějak líbí…"
"Oui," přisvědčil. "Zvykl jsem si."
"Nemusiš se bát," ujistil ho Smith kysele. Bylo na něm znát, že je mu stávající situace proti srsti. "Zasekli sme se na mrtvym bodě. Je to marný. Furt mám takovej pocit, že nám něco dost podstatnýho uniká."
"Chcete nějak pomoct, šéfe?"
"Jenom zůstaň, kde seš. Ozvu se, až budu něco potřebovat. I když možná …" Smith se na chvíli zamyslel. "Měl bych pro tebe nějakou prácičku," řekl po chvíli.
"Prácičku?" zopakoval Joseph se zájmem.
"Mám takovej pocit, že se nám do toho motá někdo třetí. Zatím je to jenom pocit a rád bych, aby to aj tak zůstalo. Víš, co to pro tebe znamená?"
Joseph se zeširoka usmál. "Si, meu señor."

[1] hiragana - nejpoužívanější znakové písmo v Japonsku
[2] mon monsieur = můj pane (fr.)
[3] Por que non? = Proč ne? (fr.)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Zmražená Opice | Web | 27. července 2010 v 11:24 | Reagovat

Tak to jsem nečekala, že tady už takhle brzo bude druhá kniha. Už se těším na další kapitoly :)
Jen by mě zajímalo, kdo je ten Joseph? Už tam někdy byl a mně to uniklo, nebo je to nová postava?

2 awia | 27. července 2010 v 19:52 | Reagovat

[1]: Zmrazena Opice: Fakt ne? Po pravde mam napsany uz tri kapitoly. :D Ale nejsou opraveny, takze budou zverejneny se spozdenim.
Joseph? No prece Joseph Cartier. Kdo to asi bude. Ze by Leituv braska? Neni to nova postava a pro dalsi dej bude velice, velice dulezity. ;]

3 Kitty | Web | 28. července 2010 v 12:13 | Reagovat

Francouzsky můj=mon, pán-monsieur a dále proč ne jsme ve škole měli jako Pourqoi pas? Toť mé zakladnické znalosti. Teď se vrhám na čtení :-D

4 Kitty | Web | 28. července 2010 v 12:15 | Reagovat

už mi to přijde, že spamuju, ale... http://slovnik.seznam.cz/?q=ma%C3%AEtre&lang=fr_cz

5 Kitty | Web | 28. července 2010 v 12:24 | Reagovat

Už naposled. Ano je spíš oui než si.
Jak se jmenuje Smith křestním? To nebude ten William, ne?
Jak tohle může pokračovat? Otvírá se nový obzor. Skoro všechny záhady jsou vyřešeny a my víme jen že se Viola komplet změní a že bude něco mít s tímhle Josephem :-D.

6 awia | 28. července 2010 v 14:49 | Reagovat

[3]: Kitty: Fajn, fajn. Pak to cele zmenim. Vis jak ... ja franinu nemam a tohle mi poradil google prekladac. Potrebovala bych nejakeho francouzskeho korektora. :D Protoze ted tam bude francouzstiny vic a vic.
William Smith. A ano, je to ten William. :D
Skoro vsechny zahady vyreseny? Ani bych nerekla. Kdo totiz tvrdi, ze Toshi mel spravne informace? Ja teda fakt ne. A jak to bylo s projektem Dharma? Co se vlastne stalo, co se stane ... a jak to, ze se Viola zmeni tak moc a jak to, ze se dostane do krizku s Josephem v zaverecne knize? A tak bych mohla pokracovat dal a dal. Neboj.

7 Pistynka | Web | 29. července 2010 v 19:23 | Reagovat

Jako vždy navýsost zajímavé a s otevřeným koncem lákajícím na pokračování. :-) S francouštinou ti klidně mohu pomoct. Kitty má s tím, co napsala pravdu. Včetně oui/si. :-)  :-)

8 Denaille | Web | 30. července 2010 v 21:11 | Reagovat

Tak vidím, že rozhodně o prázdninách nezahálíš... :) Zase příjemné překvapení. Aspoň někdo pořád píše. Já se k tomu najednou nějak nemůžu přinutit. :D
Tohle nahlédnutí do hlavy Smitha se mi docela líbilo. Zase do něco vysvětlilo, ale ještě dodalo další tajemství. Zaláskovaný trojúhelník...?
A Joseph... hmmm... další Cartier... tak trochu mi to připomíná Naruta a problém Sasuke vs. Itachi... Teda, nevím, jestli ho chce Leito zabít, ale tak nějak mě to žene k tomu, abych si myslela, že vztah mezi nimi nebude zrovna dvakrát přátelský...

9 awia | Web | 31. července 2010 v 16:10 | Reagovat

Fajne ... pudu opravovat tu Franinu.

[7]: Pistynka: Okej. Tak před zveřejněním další kapitoly uveřejním článek, kde se zeptám na francouzské věty fráze. Nevím o tom vůbec nic, takže za chyby vážně neručím.

[8]: Denaille: A kdo jo? Tak něco (to s tím Smithem).
Nebudu nikomu nic nalhávat. Jejich vztah (Leito - Joseph) je hodně podobný. Někomu by možná přišel stejný, ale přece je úplně jiný. To ale moc vidět nejde, pokud nejdeš do hloubky a nezabýváš se psychologií postav. Každopádně bych to tam ráda vysvětlila. A jestli ho chce Leito zabít? Určitě chtěl. Ze začátku. Ale teď ... si není jistý. Fakt ne. Však uvidíš. Už tak jsem toho prokecla až moc. :-P

10 Lomeril | Web | 1. srpna 2010 v 15:21 | Reagovat

Smith? To mi chceš říct, že SMith...??? Ne. To ne. Chudák Viola, tohle by se nemusela dozvědět. A mám docela dobrý tip, kdo by mohl být Joseph, pokud to není nová postava.
Těším se na pokračování.

11 awia | Web | 4. srpna 2010 v 18:44 | Reagovat

[10]: Lomeril: Co Smith? Co se nemusela dozvědět. Tak tohle vážně nechápu... Mám takový dojem, že tvůj tip je správný. ;-)

12 Kaori | E-mail | Web | 6. srpna 2010 v 9:55 | Reagovat

Ta pasáž s Annou byla výborná! A Viola je... Smith je... o-ou xD
Nějak vůbec nevím, co bych k tomu řekla, protože je to sice jenom prolog, ale tak nabytý informacemi a novými vyhlídkami na problémy, až mi to trochu vyrazilo dech :D Každopádně tě obdivuji za to, jak máš všechno promyšlené do těch nejmenších detailů (nebo alespoň mě to tak přijde), já jsem schopná vymyslet si leda tak kostru příběhu, zbytek je improvizace. O tom, že bych přemýšlela o dalších pokračování (až do čtvrté knihy) radši ani nemluvě :D

13 awia | Web | 6. srpna 2010 v 10:33 | Reagovat

[12]: Kaori: Annu jsem tam chtěla dát. Alespoň takto, ve vzpomínce. A vůbec nechápu, proč z vašich komentářů mám takový dojem, že si všichni myslíte, že je Viola Smithova dcera. Abych předešla něajkým zmatkům, dopředu vám říkám, že ona Smithovou dcerou NENÍ. Tak, je to všem jasné? Doufám, že ano.
Aha. Já... promyšlené do detailů? Haha. Ne fakt. Do detailů to promyšlené nemám. Mám jen kostru s tou si pak pohrávám. Jenom mě občas baví si hrát s okamžiky, které se ještě nestaly, zabývat se tím koncem a ne současným dějem (třeba jako včera, kdy jsem přemýšlela nad posledními kapitolami čtvrtýho dílu... tralalá).

14 Žirafka | Web | 10. srpna 2010 v 22:10 | Reagovat

PS: jak děláš ty odkazy na ten překlad?? to chci umět taky ;-). ZAsvět mě do tvé inteligence :D

15 evi | Web | 15. srpna 2010 v 1:23 | Reagovat

Myslím, že z textu jasně vyplývá, že to není Smithova dcera... A za pasáž s Annou vážně díky, tolik nových informací hned v prologu! Jsem nadšená:-) Jinak s tím "můj pane" je to takové ošemetné. Ono totiž už samotné "monsieur" znamená "můj pane" (mon sieur). Jen kdybych si z francouzštiny pomatovala víc:D

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.