23. července 2010 v 22:06 | Awia
|
Tento článek je přednastavený. Momentálně se nejspíš snažím domluvit na ostrově. Na toto téma jsme už s Nenci psaly, ale to bylo jen o srazu. Teď přináším rekapitulaci celého týdne. Ale bát se nemusíte, z té známé Prahy (centrum a památky) jsem toho moc neviděla.
Čtvrtek, 1. července
Ano, ano. První den prázdnin a já už jsem hned musela vypadnout z baráku. To bych jinak nebyla já. Ale co to povídám. Tohle byla naprostá novinka. Věci jsem si sbalila ve středu večer, protože jsem vyrážela ráno. Teprve až když jsem ten kufr táhla na vlak mě napadlo, že vlastně vůbec nevím, jak ho z toho vlaku vytáhnu. Naštěstí nebyl moc těžký... Nejvíc mě naštval průvodčí, který se na mě tak divně díval, když jsem si kupovala plnou. Já vím, že nevypadám na 18, ale tak měl být aspoň rád, že jsem si koupila tu dražší (leda, že by mi přál pokutu, když by mě nachytali). Jela jsem cca 3 hodiny. Ve vlaku jsem (překvapivě) spala. Co jiného jsem tam měla dělat, když tam byla otevřená okna, takže jsem mp3jku skoro neslyšela? Ve dvě jsem tedy dorazila do Prahy. S Nenci (a jejím bratrem) jsme se sešli u Burger Kingu (myslím, že tak můžeme založit novou tradici - kdykoliv přijedu, sejdem se tam). A pak jsme vyrazili k nim. No ... chudák její brácha. Tak nějak jsme na něho zapomínaly, že se musí tahat s mým kufrem. Ale nestěžoval si... ^^' *trálalá* Tak jsem se u nich ubytovala, během jednoho večera jsme krásně uklizený pokoj přeměnily v něco nepoznatelného (ale zas tolik jsme toho přece nevytáhly). Co si pamatuju, tak jsme hlavně kreslily. Obrázky mám ve "skicáku" (=takový starý sešit bez obalu a chybí mu jedny svorky, takže papíry se dají snadno vytrhnout). Možná vám je naskenuju.
Pátek, 2. července
V pátek byl onen veleslavný sraz. Opět jsme s Nenci dorazily pozdě, ale tentokrát to bylo tak o 2-5 minut. Takže žádná hrůza. Sraz byl v 15:30 u zadku koně na Václaváku. Nejdřív jsme však šly do KFC pro pití. Umíraly jsme žízní. Už když jsme koně míjely, tak jsem si všimla Anyffe, ale tak nějak jsem netušila, jestli je to ona. Promiň, ale žízeň vyhrála. Při návratu jsme zahlédly Pol, potom se šťastně sešly s Anyffe a následně, když už jsme myslely, že nikdo nepřijde, dorazila Kitty. Protože nebyl žádný plán kam jít a Nenci pořád chtěla jet někam směrem k domovu, sedli jsme na metro a vystoupili na Andělu. Tam jsme šly hned do knihkupectví. Nemějte žádné iluze, ten den jsme prošly čtyři. Po prvním knihkupectví se však ozval hlad a zamířilo se do Mekáče. Nenci měla slevy a stravenky, takže to nebylo tak hrozně drahý. Tam jsme povídaly o všem možném, ale tak nějak se zapomnělo na hodiny a Anyffe pak musela spěchat na vlak, který ji ujel, jak jsem se později dozvěděla. Ale měla takové štěstí v neštěstí, takže na další spoj nemusela čekat dlouho. My, zbytek výpravy, jsme se šli projít. Byl tam nějaký parčík. Původně naším cílem byl nějaký kostel, ale tam byla právě mše. V parčíku jsme uviděly vysněné bydliště (naleznete na fotkách) a potkaly tři úžasné .... nevím, co to bylo. Ptaly se nás po cigaretách. Asi jsme vypadaly, že kouříme. :D V této fázi srazu mi pak Pol chtěla zacpat pusu mentoskou. Moc jsem mlela. Zase. Ale nepovedlo se. Měla jsem ji za chvilku v sobě a vesele povídala dál. Víte... když ony nic neříkaly, když jsem zmlkla! Rozloučily jsme se na metru, kde jsme potkaly takového "milého hocha", který nám mával a chtěl se kamarádit. Netuším, co to bylo za mentála. Nic proti němu, ale za náma by chodit nemusel. Když Pol s Kitty odjely, tak nás tam pak s Nenci hledal, ale my se chytře schovaly za sloupem. Pak se jelo domů
Sobota, 3. července
Ano, ten den už jsem vstávala v deset. Krásná doba, nemyslíte? Ráno jsem sepsala prolog k druhé knize BE. Nějak se mi chtělo, byl nápad, byla nálada. A už to jelo. Hlavně, že jsem chtěla nejdřív opravit první knihu. Ale tak kdo mě zná, ví jak to s mými předsevzetími dopadá. Nepamatuju si, že bych nějaké kdy splnila. Ten den jsme se válely u bazénu, psaly a ... potom se jelo do akvaparku, kde jsme se vyblbnuly. Mám takový pocit, že to byla jedna z těch nocí, kdy jsem i já byla vzhůru do dvou do rána. To byla noc, kdy to vše začalo. Nesvítil měsíc a od té doby Šmoulové vládnou světu!
Neděle, 4. července
Pro mně takový flákací den. Hodně jsem se válela v posteli. Možná jsem i něco napsala. Nevím, nepamatuju si. Ale vím, že ten den byla u Nenci jedna její babička s jejím strýcem. Z toho dne mi v hlavě zůstalo jen to, jak jsme byly na třešních.
Pondělí, 5. července
ZOO! Ano, prosím, byli jsme tam. Původně se plánovalo jet dopoledne, ale pak to dopadlo tak, že se vstávalo v jedenáct (nebo ve dvanáct - ostatně, jako vždy) a vyrazili jsme ... v jednu? Nevím, ale asi jsme tam byli tak od dvou. Nepamatuju si, kde jme byli jako první, ale nejlepší byli hrabáči. Prostě jak tam leželi, to je nezapomenutelné! A pak mě zaujalo to megaobrovské prase domácí. Přišlo mi spíš smutné, že tam museli ukazovat domácí zvířata. Tak nějak mi pořád neleze do hlavy, že někteří už dnes ani neví, jak vypadá taková slepice. A prošli jsme skoro všechno. Jsme dobří. I když ta indonéská džungle byla na zabití. Nedalo se tam dýchat.
Úterý, 6. července
Tento den jsme vyrazily do kina na Eclipse. Chápejte, já moc všechno to okolo Stmívání nemusím, ale tak ... nebylo to zas tak špatné. Některé scény se mi vážně líbily. Šly z ni emoce. Třeba na začátku, když Victoria pronásledovala Rileyho. Říkejte si, co chcete, ale mě se to líbilo. Přesto jsem měla obrovské nutkání se smát v těch nejnevhodnějších situacích. Bella a Edward mě nepřesvědčili, ale to ani moc v knížce. Jenže když tam pak ležel Jacob a rádoby umíral. xD Chápejte, ono to bylo tak vtipné! Ale scéna, kdy chtěl Charlie mluvit s Bellou byl pravý opak. Tam jsem se smála, protože to doopravdy bylo vtipné. Kdo neviděl, nepochopí. Jo a před kinem jsem ještě měla tu čest s Nencinou druhou babičkou. Tak nějak mám pocit, že teď už znám skoro celou její rodinu. :D Po kině totiž dorazil její další strýc... Ale alespoň mají doma veselo. A narazily jsme na super parodii Schnívání. Nejlepší jsou ty hlášky tam. :D (Bilbo, já tě nikluju!)
Středa, 7. července
Nenci začala s úklidem pokoje. Měl se malovat, když byla u nás. Odpoledne (pro nás ráno) jsme jely nakupovat boty - Nenci potřebovala. Ano, prolezly jsme všechny, abychom se pak vrátily do toho prvního a tam konečně nakoupily. Byla tam i podmínka. Čím dřív vybere, tím dřív se dostaneme do toho knihkupectví vedle! A opravdu jsme tam šly. Já jsem koupila Tudorovce trojku. :) Aspoň mám v té Anglii co číst. A bude to i z jejich dějin, pozor na to. Cestou autem jsem dostala nápad na novou story. Vedle Blue Eyes se jedná spíš o takovou oddechovku, ale snad to nevadí. Pak vám příběh představím. :) Večer jsem se sbalila a v noci ... V noci to opět začalo. Šmoulové zase vládli.
Čtvrtek, 8. července
To už se jelo k nám. Nenci se balila na poslední chvíli (jak jinak), domlouvalo se, jak pojede domů (aby to nakonec bylo úplně jinak), po obědě (snídani) jsem vyrazili na nádraží, tam se koupily jízdenky a i když tomu nikdo moc nevěřil, my ten vlak stihly. Čekala nás tedy tříhodinová cesta do Olomouce, kdy jsem střídavě poslouchaly Veronicas s Paramore. Jel tam s náma takovej chlap, co na nás pořád čuměl. Měla jsem chuť mu rozbít .... víte co. Ale pak nám pomohl s kuframa. Taky dobrý. Jinak bych vážně netušila, jak bychom je s Nenci dostávaly z těch přihrádek nahoře. Na nádraží nás vyzvedli páni rodičové a ... to už je jiný příběh.
Shrnuto podrženo, bylo to fajn a ... příště zas! A na závěr něco málo fotek -
galerie.
Awušáku, jsi tu?