11. července 2010 v 12:03 | Awia
|
"Doby, kdy jsem buď rozjařeně vtipkovala, nebo o sobě naprosto vážně prohlašovala, že se jednoho dne stanu slavnou spisovatelkou, jsou dávno za mnou. Tenkrát jsem si možná věřila, ale nikdy jsem nedospěla k tomu, abych své nápady přenesla na papír. Vystačila jsem si s vlastním sněním, abych pak po osmi letech zjistila, že tento sen ve mně stále zůstává. Když jsem začala psát neuvažovala jsem nad tím, že bych mohla vydat knihu. Teď je to světlý v temnotě přede mnou. Cíl, který jsem si stanovila v mé pochybné a nejisté budoucnosti."
Teprve při opravování prvních kapitol jsem si uvědomila, jak moc ze sebe jsem do začátku příběhu dávala. Naskytl se mi krásný obraz mého dřívějšího já a upřímně, bylo mi z toho spíše do breku. Úplně jsem viděla, jak jsem myslela. Fakt, že jsem v té době psala převážně při depresi, tomu moc nepomohl. Jednu dobu jsem uvažovala, že s tím seknu. Ne proto, jak to bylo napsané - styl nebyl tak hrozný, jak jsem očekávala, ale právě proto, že jsem viděla sebe. A to až moc.
Viola měl být přesně taková, jaká byla. Spíš tišší, nepopulární. Nevěděla, jak se bavit s lidmi. Tehdy mi byla vážně podobná. Psala jsem autenticky a vkládala do ní své pocity. U každé další postavy jsem však začínala s dosti nejasnou představou. Charaktery se samy časem dotvářely, nebo měnily. Nebudu vám nic nalhávat - ke konci si dělaly, co chtěly. Například taková Viola u soudu. Úplně se tam proměnila. Sama. U Leita jsem zas neměla vůbec promyšlené motivy jeho chování, když se v příběhu objevil. Časem se samy dotvořily. Tak nějak vyplynuly ze všeho toho okolo. Jeho příběh bych právě ráda povyprávěla v druhé knize. Nemá moc veselou minulost. A jak se mi postavy začaly samy představovat, i příběh byl rázem ucelenější, vznikaly nové komplikace, ale taktéž řešení některých problémů.
Proč to dělat jednoduše, když to jde složitě, že? Já mám totiž skvělou schopnost všechno si, naprosto zbytečně, komplikovat. A to i při psaní. Zda je to pozitivum, či negativum, musíte posoudit sami. Z průběhu první knihy si toho moc nepamatuji, ale většina problémů se nakonec stejně nějak vyřešila, a to snadněji, než jsem si myslela. Mým posledním "problémem" je přežití Toshira poslední kapitolu, neboť tento fakt mi značně komplikuje situaci. Snad to nějak dám dohromady. Ale já ne mohla jen tak zabít! To prostě nešlo! A navíc bude vystupovat v posledním dílu, kde má značně důležitou roli. Já ho prostě musela zachránit!
Zpočátku jsem vůbec neuvažovala o tom, že bych některé části, kromě těch ze Společnosti, psala z jiného pohledu. Příběh měl monitorovat změnu Violy. To kolem ní se to celé točí. Er-forma mi byla vždy sympatičtější, tudíž jsem v ní začala psát. Navíc mi umožňovala občasnou odbočku k pocitům ostatních. Nikdy se mi nelíbily knihy, de se popisoval jen děj a příběh pak byl o ničem. Psychologická rovina pro mě byla důležitá. Snažila jsem se ji dát i do vlastního příběhu. Pohled do nitra ostatních se pak stal příjemným zpestřením a odbočkou od Violy, která mi čas od času začínala lézt na nervy. Rozebírání mých postav mě navíc vždycky bavilo.
A nyní něco málo ke vniku samostatné kapitoly. Nejdřív to celé vznikne v mojí hlavě. Nedělejte si však iluze. Většinou jsem měla jen určité okamžiky, které se v kapitole měly stát, ale jak k nim dojdu a takové ty věci okolo mi jasné vůbec nebyly. Potom vznikl nějaký první náčrt. Právě jsem vyhrabala starý sešitek, kam jsem si tohle zapisovala. Koukněme třeba hned na třetí kapitolu. Jmenuje se "Nový spolužák", jelikož tam poprvé vstupuje Leito. Takže náčrt je asi takovýto: Leito - scéna s Yuuki - Tatsuki - další vražda.
Jakmile mám tohle, je ten správný čas vzít tužku a papír, navázat tam, kde jsem předchozí kapitolu skončila a nějak pokračovat. A potom vznikne druhý náčrt, podle kterého pak píšu. Ale i ten není definitivní. Během psaní občas sem tam něco dodám nebo pozměním, popř. jednotlivé části přehodím. Dál už nebudu teoretizovat, ale ukážu rovnou příklad. Povšimněte si prosím položky s hodinou dějepisu, kde Viola uslyší Tatsukin hlas. Přesně tohle je detail, který mě napadl při psaní. (V další kapitole jsou pak opět v té samé učebně a Tatsuki tu větu doopravdy řekne.) V závorkách najdete moje komentáře (ty v plánu předtím nebyly).
- na scénu přichází Leito, holkám se hrozně líbí, všichni se ho na něco ptají, ale on, i když každému odpovídá, zůstává chladný; nejde za ním jenom Viola a jeden emař ze třídy (emař je Shiba a v šesté kapitole pak Viola před Leitem zmiňuje, že si jeho odtažitosti všimla).
- Viola je poněkud zmatená, protože celý dějepis po ní ten kluk pokukuje, ale potom se uklidní, páč už vedle sebe nesedí; vrací se ke svému šílenému snu a jeho splnění+ opět to završí tak, že šlo jen o náhodu, což ji uklidní a vezme toto téma jako uzavřené.
- v dějepise bude mít "předtuchu" - uslyší Tatsuki, jak si z ní utahuje kvůli Leitovi; stane se tak další den (na to jsem poukazovala na začátku).
- jak skončí škola, Leito se sní rozloučí, což ji zaskočí a zase bude přemýšlet o novém spolužákovi; odmítá si připustit, že by se jí líbil (=líbí se jí); přijde za nimi Yuuki a řekne Leitovi něco ve smyslu, že s někým jako Viola se nemá cenu bavit; odcházejí.
- scéna s Kisame - Viola přijde trošku brzo, všechno udělá, jak má, ale omylem rozbije Kisaminu panenku, což vede k hádce; Kisame pak dělá Viole ze života peklo (tak v téhle části jsem třeba vůbec nevěděla, jak k oné "nehodě" dojde, ale pak jsem to při psaní prostě domyslela…).
- telefonát s Tatsuki, která Viole oznamuje, že jde další den do školy; je z toho celá pryč (Tatsuki); Viola se zmíní o novém spolužákovi, což je pro Tats žhavá novinka.
- večer už Viola na sen ani na Leita nemyslí a jde spát - Kisame se s matkou hádá, že se chce dívat na seriál s hvězdičkou (tak tohle už fakt netuším, jak mě napadlo).
- další sen - pravděpodobně ten samý vrah, jako v prvním případě (druhý den se však nic nestane); opět se pak probudí a nemůže usnout.
To byl náhled do pozadí toho všeho. V dalším díle vám prozradím, jak moc důležitá je v tom všem právě podpora vás, čtenářů, kteří jste se na tom podíleli víc, než si vůbec myslíte. A jako bonus vám ukážu, jak to udělat, abyste se do toho nezamotali a kolik velmi podstatných detailů vám bylo zatajeno, ale pro vás vlastně nebyli při čtení nijak podstatné.
Nahlédnutí do zákulisí? Zajímavé, ale je fakt, že na ěnkteré detaily jsem jaksi zapomněla, ale na tu panenku zapomenout nelze