16. června 2010 v 19:50 | katHys
|
Takové kratší nic. Tahle scéna mi v hlavě leží už hodně dlouho. Začátek jsem sice vynechala, ale snad nevadí. Menší odreagování od současného příběhu, aneb nakouknutí do zákulisí čtvrtého dílu. ;)
.
Sluneční paprsky zlehka dopadaly na jeho zavřená víčka. Šimraly ho. Štípaly. Pálily. Probuď se, vybízely ho zas a znova a on je uposlechl poprvé od doby, co s tím začaly. S nechutí se zamračil. Světlo mu vadilo. Pomalu otevřel oči a zamrkal do bílého dne. Bolela ho hlava. Myslel si, že se mu snad rozskočí. Takovou kocovinu snad nikdy nezažil. Co to včera pil? Co se vlastně stalo? Pamatoval si, jak za ním přišla jen tak, sama od sebe. Nenesla žádnou zprávu od Smithe. Tak proč za ním vůbec chodila? Nesnášela ho. Nenáviděla. Věděl to. Bylo to za to, co udělal. Protože to byl jeho prst, který stiskl spoušť a uvolnil tak z nitra revolveru kulku, která zabila jeho mladšího bratříčka - její přítele, bohužel.
Povídali si o starých časech, kdy si myslela, že je někdo úplně jiný. Jaké, že to měl tehdy jméno? Už si ani nepamatoval. Nestál o to. Stejně to nebylo nijak důležité. Pak otevřeli láhev vína. Originál z Francie. Tím mu zalichotila. Miloval vína ze své rodné země. Jen ta a žádná jiná. To jen Francouzi věděli, jak správně udělat onen lahodný nápoj. Popíjeli spolu a pak … Nic. Jen temno. Černočerná tma. Neproniknutelná a hustá. Lepkavá. Nepamatoval si. Ale pak se určitě něco stalo. Jak jinak by se dostal do postele? A navíc - byl svlečený.
V očích pocítil nepříjemné ospalky. Chtěl si je promnout, ale jednu ruku něco zadrželo. Pouta? Ne. Ta by nebyla tak jemná. Nějaká látka. Otočil hlavu a zjistil, že je za pravé zápěstí přivázaný k žebroví postele. Co se to tu proboha odehrálo? ptal se sám sebe. Otázka byla rozhodně na místě. Copak ho svedla? Ne, to přece nemohlo být. Ženy a dívky ho už dlouho nevzrušovaly. Od té doby, kdy si plně uvědomil, že mnohem více táhne ke stejnému pohlaví, nikdy nepomyslel na ženu. Věděl, čím je. A on byl gay.
Rychle svou spoutanou ruku uvolnil. Pak si to náhle uvědomil. Co když se teď otočí a ona bude ležet vedle něho? Bál se tam podívat. Panika jej rychle zaplavovala. Omamovala jej a strhávala s sebou jeho smysly. Pomalu a opatrně, jako by snad mohl narazit na něco slizkého či nebezpečného, natáhl ruku za sebe a šmátral po druhé straně postele. Pro život potřeboval prostor a chtěl ho mít i ve spánku. Proto si pořídil dvoukřídlou postel, coby manželské lože, i když v ní spal sám. Kromě zmuchlané přikrývky však na nic podezřelého nenarazil. Tedy až do okamžiku, kdy jeho ruka nesáhla na něco hebkého a jemného. Pomalu to začal ohmatávat. Nejdřív si myslel, že je to samet, či něco podobného, ale později zjistil, že to není jedna věc. Bylo jich více a jak se jimi prohraboval, jejich počet se zvětšoval. Vlasy?! Nalezený pramen vzal do ruky a zvedl jej před obličej. Nikdo nevykřikl. Šlo to lehce a bez námahy. Za okamžik pak vzhlížel k hejnu dlouhých zvlněných černých vlasů. Její? Ne, to nemohly být. Ona se přece ostříhala. Rozhodně byly dvakrát tak dlouhé. A navíc ty její provokativní barvené proužky. Tyhle byly čisté, lesklé jak pero havrana. Tak čí potom jsou? Ta otázka mu vrtala hlavou.
Oči se mu náhle rozšířily. Ve strachu a v novém návalu paniky. Pochopil, čí pramen právě drží. Volná ruka mu vystřelila k hlavě. Rychle osahával každičký kousíček své lebky. Ne, to nemohlo být! To nešlo! Tahal si za ně, ale narážel jen na krátké rozcuchané chomáče. Nepřišel jen o jeden pramen, ale ostříhanou měl celou hlavu! Rázem se na posteli napřímil a rozhlédl se kolem sebe. Jeho vlasy byly všude, hlavně na posteli. Odmítal tomu uvěřit. To musel být sen. Určitě se mu to zdálo. Přece by jen tak ze dne na den nepřišel o své dlouhé a pěstěné kadeře. Vlasy byly něco, na čem si zakládal.
Roztřeseně vstal a vrávoravým krokem došel do předsíně k velkému zrcadlu, v němž mohl spatřit celou svou postavu. Cestou se hodně podpíral, neboť jej hlava stále bolela a země se pod ním nebezpečně kymácela. Poshazoval při tom spoustu věcí. Jednou z nich byla i prázdná sklenička, která si hověla na stole spolu se svou sestrou, v níž zbýval ještě jeden hlt rudé tekutiny. Pěstí udeřil do vypínače a počkal, až potemnělou místnost zalije světlo. Pak pohlédl na svůj odraz.
Odmítal uvěřit tomu, co měl před očima. Byl to vůbec on? Ne, nemohl být! Tmavé vlasy délky dětské voskovky trčely do všech stran. Několik mu spadalo i do obličeje a tvořilo tak neposednou ofinku. S krátkými vlasy měl jeho obličej hned jiný ráz. Už se nezdál tak podlouhlý a protáhlý. Byl spíš kulatější a celkově jemnější. Zároveň však působil více mužsky. Kdyby na něj neshlížely dvě chladné šedavě modré studánky, myslel by si, že se na něj ze zrcadla dívá jeho bratr. Byli si tak podobní! A on si přitom myslel, že kromě rodičů spolu neměli nic společného. Nejspíš se zmýlil. Nyní na vlastní oči viděl, jak moc.
Prvotní šok nad sourozeneckou podobou vystřídalo jiné zděšení. Zjištění, že je na zrcadle vzkaz napsaný tmavě rudou rtěnkou. A co jej ještě více zaráželo byl fakt, že slovům bez problémů rozuměl. Do očí se mu nesmály všelijaké čínské znaky, či jiné Japonské vymoženosti, ale šklebila se tu na něj latinka. Tak krásná a tak precizní stejně jako jazyk, kterým byla slova napsána. Jeho rodná milovaná Francouzština.
.
Il a été vraiment sympa avec tu, Joseph. Merci tu laissez-moi tu embellir. Assurez-vous que je n'aimais pas ça comme ça avec tout le monde pendant un certain temps et tout le temps que je lui imaginer alors qu'elle. Vous deux, sont si semblables. Vii.[1] .
Těch pár řádků musel přečíst několikrát, aby se ujistil, že slova správně pochopil. Bylo to s tebou vážně krásné Josephe. Díky, žes mi dovolil, abych si tě zkrášlila. Buď si jistý, že jsem si to tak s nikým dlouho neužila a celou dobu jsem si při tom představovala jeho. Jste si tak podobní. Vii. Ne! Ona s ním … spala?! To nemohla být pravda. Že si celou noc představovala, že spí s bráškou? Ani nápad! To by snad bylo ještě víc potupné, než sex s ženou. Mohla mu ostříhat vlasy, mohla si s ním dělat, co chtěla. Mohla ho klidně zastřelit, ale takhle zostudit by se nikdy nenechal. Bohužel se tak stalo, jak mu prozradil použitý prezervativ přehozený přes okraj koše.
.
Seděla u počítače a přemýšlela nad tím, co dalšího do emailu napsat. Smith se vyjádřil jasně - žádné zprávy přímo. Nikdo si ty dva nesměl spojovat. Dnes se však nechtěla spojit s ním. Na to by šla jinak. Navíc mu včera napsala od Joa, za kterým se stavila na návštěvu. Při té vzpomínce se potutelně usmála. Byla to zábava. Stačila jen malinká chvilka jeho nepozornosti, nějaká ta omamná látka, dostatečné množství vína a svést ho byla hračka. Přemýšlela, jaká bude jeho reakce až se probudí. Až si přečte její vzkaz. Odpověď dostala v zápětí. Vize na sebe nenechala dlouho čekat. Byla potěšena nad výsledkem svojí práci. Přesně, jak chtěla. Aby se mu pomstila. Aby trpěl. Aby si uvědomil svou chybu. Aby si s ní příště už nezahrával.
Počkala, až se hodinová ručička přehoupne přes půl. Displej mobilu se rázem rozsvítil a ticho v místnosti prořízla tlumená melodie. Zaposlouchala se do písně a později si s ní i pobrukovala. Zavolala po druhé, po třetí… Asi se vážně zlobil. Nepotřebovala se dívat, kdo volá. Bylo nad slunce jasné, že to byl on. Jen ať se chvíli podusí, chlapeček. Jen ať si trpí. Po chvíli mobil utichl. Věděla, že už nezavolá.
Pobaveně se usmála a rychle dopsala email, aby jej mohla odeslat. Naposledy zkontrolovala údaje. Očima rychle přeletěla text. Zrazila se hned na prvním řádku. Vážený pane Midorikawo, stálo tam. Pane Midorikawo. Jak by asi znělo, kdyby jej oslovila Toshiro? Chvíli si s tou myšlenkou pohrávala, ale pak ji zavrhla. Ne, raději to udělá takhle. Nostalgicky zavzpomínala na staré časy a s hrůzou zjistila, že už ho víc jak 7 let neviděla. To byla doba! Na následující setkání se tedy vážně těšila. Určitě to bude mňamka. Pamlsek. Třešnička na dortu.
.
[1] Jako vždy překládal strýček Google, proto je docela možné, že se tam vyskytují chyby. Co jsem chtěla říci naleznete o několik řádků níže kurzívou. Budu ráda za každého, kdo to opraví. Kdyžtak ten text i celý přepiště jak má být správně. Předem děkuji.
Hej! Ty jsi hnusná!
Tohle se nedělá. Takovéhle zmatky. Nejdřív jsem si řekla: sakra, Leito je teplej. Pak mi to spíš přišlo jako Leitův bratr. No nevím, ale stejně... To se nedělá 