close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

| EPILOG

27. června 2010 v 12:02 | katHys |  Blue Eyes
...

.
.
Hvězdy na nebi nebyly přes těžké mraky vidět. Neschylovalo se však k bouřce. Nehřmělo a ve vzduchu nebyla cítit voda. Do zad mu foukal studený vítr a cuchal mu vlasy. Hodiny začaly odbíjet jedenáctou. Koženou bundu si přitáhl blíž k tělu a dál shlížel na noční město. V této části bylo tak klidné, pokojné. Sotva na to pomyslel, z protějšího baráku se vypotácelo pár opilců, kteří začali hlasitě vyřvávat na ulici. Hlasy k němu sice doléhaly, ale slovům nerozuměl.
Podíval se dolů pod sebe. Naklonil se ještě víc, aby se do jeho zorného pole dostal i chodník přímo pod ním. Hladina adrenalinu mu okamžitě stoupla. Zornice se rozšířily vzrušením, svaly napnuly, srdce burácelo jako na poplach. Neměl strach z výšek. Ty ho nikdy nevzrušovaly. Tyto pocity ho však vždy doprovázely, když pomyslel na to, že by skočil. Odlepil se od střechy pětipatrového domu a přes okraj by mu nevisely jen nohy, ale k zemi by padalo celého jeho tělo. Představoval si fázi letu, kdy by mu vítr hučel v uších, on by mohl zavřít oči a vychutnávat si pocit pádu. Další obrazy už nebyl y tak příjemné. Rozpláclé tělo na chodníku v kaluži krve. Skupinka lidí sklánějící se nad ránem nad mrtvolou - dřív by ho nenašli, o tom nepochyboval. Ječivý křik nějaké ženy. Hlasitý řev dítěte. Houkající sirény. Policisté zajišťující místo činu. Nakonec by zbyla jen bílá silueta na chodníku, který by po čase stejně vymizela. Jeho případ by označili za sebevraždu. Konec. Tečka.
Chvíli vážně uvažoval, že by skočil. Bylo by to tak lepší. Unikl by trýznivým otázkám, které jej pronásledovaly. Bezvýchodná situace by se rázem vyřešila. Avšak i když žil na hraně a v mnohém riskoval, lpěl na životě jako každý druhý. Nechtěl zemřít. Ne teď a ne tady. Co měl tedy dělat? Jak se rozhodnout? Od ono dne žil jen pro jednu věc. Vzdal se dětství, aby se připravil, až se s ním setká. Dlouho ho hledal, ale nenacházel. Až se mu jednou ozval člověk, že má potřebné informace. Přivedu vás rovnou k němu. Dám vám jméno a adresu. Veškeré informace o jeho dosavadním životě, pokud o to budete stát. Tak zněla nabídka. Samozřejmě, že to nebylo zadarmo. Poté se soustředil jen na svůj úkol. Copak ji ale mohl obětovat pro co - pro pomstu? Jediné světlo v naprosté temnotě? Po dlouhé době se opět cítil šťastný. Nechtěl o to přijít. Ale zároveň také nemohl připustit, aby dvanáct let jeho života propadlo vniveč.
Nebyl sám. Neslyšel kroky, ale prostě to vycítil. Cizí přítomnost. Její přítomnost. Srdce se mu opět rozbušilo jako o závod. Chtěl zůstat klidný, ale jeho tělo se bouřilo. Směsice protichůdných pocitů v něm způsobovala zmatek. Náhle si uvědomil, jak moc ji miloval. Přišla za ním. Ale proč? Copak se zbláznila? "Co tady chceš?" zeptal se nepřátelským tónem, aby jí dal jasně najevo, že mu na tom nezáleží, že už ho nezajímá, i když oba moc dobře věděli, že to nebyla pravda.
.
"Přišla jsem za tebou, abys neodjížděl," řekla klidně. Jak čekala, překvapením se zarazil. Asi se ještě nerozhodl. Ale na tom nezáleželo. Byl vůbec zázrak, že přišla. Dlouho se k tomu odhodlávala. Uběhly bezmála čtyři dny od okamžiku, kdy se za oněch podivných okolností rozešli. Do školy už nepřišel. Ona zbaběle utekla. Toshiro skončil s otřesem mozku a právě ležel v bezvědomí v nemocnici. Ještě se neprobral. A to všechno byla jen a pouze její chyba. Čekala, až promluví.
"Blázne. Co kdybych se teď otočil a namířil ti pistolí mezi oči?" zeptal se po chvíli. "Víš, co je můj úkol. Nebylo by zvláštní, kdybych se ho rozhodl vyplnit."
"To bys neudělal," odvětila tiše.
"Jak ty bys to mohla vědět?" usykl jedovatě.
"Viděla jsem to."
Překvapeně se na ni otočil. Usmívala se. Neměla z něj strach. Věděla, že by jí nic neudělal, i když si tím ještě před chvílí nebyl vůbec jistá. Risk je zisk, což se jí v tomto případě nanejvýš potvrdilo. Jeho rozhodnutí ji potěšilo. Přešla až k němu a posadila se vedle. Chvíli si hleděli do očí. Pak uhnula pohledem a stejně jako on předtím se zahleděla na noční město. Seděli vedle sebe jako dvě sochy, každý utopený ve svých myšlenkách. Nakonec ji vzal za ruku a ona jeho stisk opětovala. Byli v tom spolu.
.
.
Kecy závěrem: Nemusíte mi nadávat za to, jak ichtilní konec jsem tomu připravila. Vím to sama. Je to tak ... směšné? Ne, to je blbé slovo. Bohužel to příhodné mne, jak jinak, nenapadá. Takže... jaké máte dojmy? Slzy, smích, pláč. Jinak normální konec jsem vážně neslibovala. Stejně jako, že se všechno vysvětlí. Miluju otevřené závěry. A vážně by mě zajímalo, co byste řekli na to, kdybych řekla, že tímhle končím... hm?
Zapomněla jsem dodat, že od teď budu makat na pdf verzi a jakmile ji dokončím, povídka se z blogu definitivně stáhne (bude však volně ke stažení právě v pdf.)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ann | Web | 27. června 2010 v 12:38 | Reagovat

popravdě - jsem tady poprvé a tohle jsem si zatím přečetla, ale je to opravdu dobře napsané - miluju takový styl psaní povídek, knih. Ale na druhou stranu zase nemám ráda čtení povídek na internetu :D. Podle toho co jsem zatím četla, to vypadá na zajímavý příběh.

2 Wifii, Tvá sestřička! | Web | 27. června 2010 v 12:48 | Reagovat

Komentuju Ti to teda na ICQu, ale píšu... :D Je to úžasné, skvělé a.. jak jsem psala, klidně si to dokážu představit jako knížku! Konec je, i přes mé jakési.. averze ke koncům, dobrý, myslím že mé pocity jsou jako smích a pláč dohromady (proč tam máš slzy a pláč?) ... Zkrátka se těším na další knihu!

PS: A kdybys řekla, že už nebudeš pokračovat tak bych za Tebou přijela (obejmula Tě :D) zastřelila, spálila na popel, ten popel bych zamkla v ocelový skřínce, kterou byche nechala sežrat nějakým plejtvákem, kterého bych vystřelila do vesmíru... !!! ^^

3 Awia | Web | 27. června 2010 v 14:07 | Reagovat

[1]: Ann: Děkuji mnohokrát. Ale nechci tě zklamat. Toto je závěr celé této povídky, takže jestli vědět víc, musíš se vrátit na začátek (který už tak dobře napsaný není...).

[2]: Wiffii, Má sestřička!: *pořád se ještě směje nad tou přezdívkou* No já nevím, kdo si o tom, co myslí ... žejo.

PS: Jak už jsem ti říkala, chci vidět, jak budeš toho plejtváka vystřelíš do vesmíru. Myslím, že by to mohlo být zajímavé.

4 Estel, Denaille | Web | 27. června 2010 v 17:51 | Reagovat

Moje pocity jsou takové, že se až nemístně těším na pokračování. Vyřešilo se sice pár věcí, ale to s tou společností si mohl kdekdo trochu domyslet. Jen jsme netušili jakou roli v tom hraje Leito, zda je třetí strana nebo patří ke Společnosti. A to se teď vyřešilo.
Poslední dvě kapitoly + epilog byli...akční. Strašně jsem se do toho zažrala, úplně mě to strhlo. Takže konec byl umístěn zrovna v té nehorší části, ale jeho účel je jasný. Navnadit na další díl.. :D
Doufám, že přes prázdniny budeš psát, jsem strašně zvědavá jak to bude pokračovat.

5 Lomeril | Web | 27. června 2010 v 18:45 | Reagovat

Abych se přiznala, tak přesně takový konec jsem čekala. Leito a Viola se mají moc rádi, ona mu to odpustí. Jen nevím, jak to bude dál. Že by Leito odešel od Společnosti a prostě by se s Violou vydali po vlastní ose? Jenom chudák Toshi mohl v závěru vystupovat trochu důstojněji, takovéhle šílence moc nemusím.

6 Awia | Web | 27. června 2010 v 19:13 | Reagovat

[4]: Estel, Denaille: Ano, ono je to celkově sepsané tak, že bude další pokračování. Do toho jsem do prvního dílu šla a proto jsem spoustu věcí nakousla, ale nedořešila. Alespoň mám o čem psát. :-D
S těmi prázdninami moc nevím. Vypadají dost nadupaně, ale kdo ví, jak dlouho bez psaní vydržím. Myslím, že dlouho to nebude...
Jop a ještě ... sice se něco vyjasnilo, ale jak říkáš, se společností to mohl kdekdo trochu domyslet. Nebyla bych to já, kdyby to bylo až tak jednoduché. Však ještě uvidíš (doufám).

[5]: Lomeril: Počítala jsem s tím, že někomu to prostě "docvakne". Ano, je to klišé. A pořádné, ale ... slibuji, že konec druhého dílo to všechno vynahradí! (Pokud se tam ovšemže dostanu.) Toshi byl ke konci docela dost vystresovaný a takový ... jak bych to měla říct? Jde o to, že otec na něho doma dost tlačí a tohle byla chudákova poslední možnost a už mu to i začalo lézt tak trošku na mozek. Každopádně jsem se do toho pořádně zamotala, když jsem ho nechala naživu... Tak snad se to nějak vyřeší. :-D A jak to bude dál ... Tvá otázka je ... v podstatě správná, ale přece to tak nebude. :-P

7 Jana | 27. června 2010 v 20:51 | Reagovat

Nádherná povídka...konec mě překvapil. A tak se zeptám, nechystáš pokračování? :D

8 Kitty | Web | 30. června 2010 v 10:59 | Reagovat

Tohle by bylo, ale další ochutnávka (která miv hlavě dost vrtala) slibuje pokračování. Nenech to skončit...
Myslím, že by mohli být chvíli spolu a pak by se mohlo Leitovi něco stát. Ale nevím, jestli to máš vymyšlený napřed :-D
Violin otec se tam objevil? Kde?

9 evi | Web | 1. července 2010 v 17:40 | Reagovat

Paráda, celá povídka je skvělá, už se moc těším, až začneš psát další díl! Hodně se toho sice vyřešilo, ale spousta otázek zůstala otevřených. Ale proč budeš povídku stahovat z blogu? Ne, že bych si pdf nestáhla, ale pokaždé to otevírat a hledat, když se budu chtít k nějakým částem rychle vrátit, přečíst si k nim diskuzi a tak dál - není to škoda? Ledaže bys to chtěla zkusit poslat do nějakého nakladatelství, pak by to asi na webu vážně nemělo co dělat8-) Blahopřeji k dokončení dílka!:-)

10 Ann | Web | 3. července 2010 v 13:54 | Reagovat

nu, až se najde nějaký čas, tak si to přečtu celé ;-)

11 Zmražená Opice | Web | 3. července 2010 v 20:13 | Reagovat

Jestli by nebylo žádné pokračování, tak bych tě asi zakousla :)
No, tak se nakonec z Toshira vyklubal pěknej hajzl, a Leita mám zase ráda :)
A kdy bude pokračování?

12 Kaori | E-mail | Web | 10. července 2010 v 16:02 | Reagovat

*sedí, čučí a hledá nějaká vhodná slova, aby nebyla samým údivem sprostá* No... do prkna xDDD
Jako první ti dlužím omluvu. Za Toshira. Jak jsem řekla, že jeho povaha je taková čitelná, s tím, že je to děvkař a strašnej nabíječ a blá blá blá... Protože ten nápad, že bude střídat jednu holku za druhou, aby našel ono zázračné dítě, je geniální. To mi upřímně vyrazilo dech :D Taky se tím vyřešilo, proč do něho jeho otec pořád tak cpal ty jeho kecy, který jsem vůbec nechápala. Mega bod pro tebe.
Abych přešla k povídce jako k celku: Tohle je asi... Ne, jinak. Tohle JE to nejlepší, co jsem kdy na internetu četla. A to jakože nelžu. Vím, že je to i mnohem lepší než většina knih. A to jsi "jen" "amatér". Takhle úžasně popsaný příběh a výborně promyšlený děj se vyskytne málokdy. A jakože tohle bylo promyšlené skvěle.
Charaktery postav se nejdříve zdály hrozně jednoduché, ale jak šel čas, šla jsi více do hloubky a postavy byly čím dál propracovanější. Zkrátka ožívaly. To samozřejmě souvisí i s reálností příběhu. Většina scén a kapitol je popsaných tak důvěryhodně, až jsem měla pocit, že jenom tlumočíš skutečnost. Sice jsem sem tam měla nějaké výtky k různým osobnostem (Yuuki, však víme), ale v tom celku, v tom dokonalém celku, se nějaké to drobné uklouznutí ztratí.
Taky se mi dost líbilo, jak často kapitoly začínaly nějakou scénou a potom jsi napsala, co tomu předcházelo (třeba jak jsi psala, že šla Viola deštěm domů, celá rozmrzelá a zmatená a pak ses dějem přesunula k okamžiku, kdy po ní Toshiro vyjel).
Viola. Ze začátku se mi její osoba moc nelíbila. Nemám moc ráda takové ty tiché typy, které se nechají zesměšňovat a nic pro to neudělají, popřípadě mají někoho, kdo se brání za ně. Ale jak jsem četla dál, byla mi čím dál sympatičtější, nejspíš je to tím, jak se v ní objevoval vzdor a touha odhalit původ a funkci vizí.
Ale těch nevyřešených věcí a otázek!!! To mě hrozně deptá :D Tolik jsi tam toho nakousla a uvědomění, že tohle je konec a já se nedozvím co a jak, mě ničí. A můžeš za to ty! -.-" :D Hrozně by mě zajímalo, co je vlastně Leito zač. V celým příběhu jsem se o něm prakticky nic moc nedozvěděla. Jen se mi u něj pořád dokola střídaly pocity nechuti a obliby xDD
Jo a ještě něco xD (vim, vim, už jsem s tim nudná), hrozně mě uchvátilo to, že je to psaný v první osobě (a jak, ke všemu! *___*), a přitom toho čtenář celou dobu neví o nic moc víc, než Viola. Protože o Společnosti, Toshirovy a Leitovy jsme se dozvídali jen z jejích vizí, nic mimo nebylo. A ještě k tomu Leitovy... Zajímalo by mě, proč zastřelil toho takovýho... někoho, když dotelefonoval xD Ale to už se asi nedozvíme. A taky by mě zajímalo, kdo je kruci Chris!!! xD
Už... to přeháním, já vim. Shrnuto podrženo bylo to... Ale ne, snad se nebudu opakovat. Naprosto mistrovské dílo - však víš x)
Promiň za sloh, nemohla jsem si to odpustit :)
A pro to pokračování si osobně dojdu! (ano, to je výhružka) :D Tleskám a skláním sakra velkou poklonu.

13 Pistynka | Web | 11. července 2010 v 12:43 | Reagovat

Nádherné vyvrcholení povídky! Skvělá poslední kapitola + závěr (promiň, že to komentuji najednou) s perfektním (ne)rozzuzlením. Otevřený konec je dobrý a přece jen jsi na spoustu otázek odpověděla, hlavně na otázky okolo Toshira. Doufám, že příště chystáš podobné zodpovězení otázek i u Leita. :-) Vážně si myslím, že bys to mohla poslat někam do nakladatelství...

14 awia | Web | 14. července 2010 v 2:11 | Reagovat

[7]: Jana: Druhý díl by se tu měl objevit v průběhu prázdnin.

[8]: Kitty: Ono toho pokračování slibuje víc, pokud si dobře vzpomínám.
To bys chtěla vědět! Počkej si. Však on tam ještě bude. ;-)

[9]: evi: Přesně, jak jsem plánovala. Nemůžu všechno vyřešit hned na začátku. :-D Jednou to do toho nakladatelství posílat budu. A právě proto to chci stáhnout z blogu už teď. Později bych asi stáhla i pdf, ale to zatím nehrozí. Ještě ho ani nemám vytvořené. A děkuji.

[10]: Ann: ^^

[11]: Zmražená Opice: Až dodělám pdf. Ale už se píše. :-D

[12]: Kaori: Páni. Díky za megakoment. Pokusím se vyjádřit ke všemu... (to zase bude).
Tohle bylo záměrné už od začátku. Napadlo mě to, když jsem z něj udělala dívčího idola. :-D
Jak šel čas, sama jsem je lépe poznávala, tak proto asi ten vývoj, no.
To si ještě pamatuješ tak starou scénu? Dyť jsem to teďka opravovala! Páni.
Nemusíš se bát. Bude pokračování, kde se nezodpověvné otázky pomalu řeší. Nevysvětlené bych to vážně nenachala. O Leito víc v druhém díle. Právě jeho příběh se nám tam pomalu ukáže. Ale pořád to bude hlavně o Viole, protože ona je to hlavní.
Ještě jednou děkuju za dlouhý sloh.

[13]: Pistynka: Děkuji. Já tento názor bohužel nesdílím. Je tam tolik věcí na vyspravení ... Ale jedno to tam pošlu. ;-)

15 Matthias | E-mail | Web | 14. prosince 2012 v 14:11 | Reagovat

Whoah! Dočteno... Budeš chtít znát můj názor, nebo něco?

16 Awia | Web | 14. prosince 2012 v 17:19 | Reagovat

[15]: Já ti nějak nevím. :-D Docela by mě zajímal, to ano, ale na druhou stranu se ho trošku bojím. Přece jenom je to už nějaká doba, co jsem to napsala, je to to první, co jsem kdy napsala, a když se na to teď dívám zpětně, tak bych nejraději sama sobě nakopala za některé věci, co jsem tam napsala. Takže asi tak. :-D Teď bych to asi napsala úplně jinak, pár věcí (=téměř všechno) změnila a třeba bych se pokusila i o jednotný styl. Ale nemám na to ani chuť ani náladu, takže to tu nechám hnít a někdy možná... Být tebou, tak pokračování ani nečtu. S největší pravděpodobností ho nikdy nedopíšu. Smutná to pravda...

17 Matthias | E-mail | Web | 14. prosince 2012 v 19:16 | Reagovat

[16]: To bys ho někdy dopsat mohla. Psát totiž evidentně umíš - už někdy v prvních kapitolách mě děj docela vtáhl tak, že jsem nevnímal okolí a jen se na to soustředil. Píšeš čtivě - nevzpomínám si na nějaké extra složité a těžkopádné věty, nudné odstavce - četlo se to lehce a zábavně. Sedl mi tvůj styl psaní třeba o trochu víc, než Temnářčin a KatyRZ, co se týče plynulosti.

Též máš talent na dobrý příběh - naznačuješ, ve správnou chvíli přijdeš s nečekaným zvratem. Nechybí ti dobře udělaná hlavní hrdinka, jejich psychologie a vývoj stojí taky za to. Na prvotinu je to více než dobré...

Teď k záporům - určitě bys měla opravit trochu gramatiku (často "by jste", tipický x typický, sem tam dřela shoda podmětu a přísudku, bacha na překlepy).

Scéna se sousedem se mi teda vůbec nelíbilo. Fakt si neumím představit, že by soused řekl holce "děvko" jen kvůli hlasité hudbě, ještě ji fyzicky napadl. Plus mě dostala reakce její matky, která na to jen "hmm" s pokrčením ramen. Já osobně bych jako rodič toho souseda šel seřezat bejzbolkou. Ne vážně. Hodně špatná a zbytečná scéna - vystřihl bych ji.

Též se mi moc nezdála jedna věc - když ji přepadl Achimaschi (nebo jak se jmenoval), tak už dalšího dne dovedla řešit, že se ztrapnila před Leitem, co ji nachytal na klučičím záchodě. Nemyslím si, že holka, které měla strach i ze své blbé spolužačky by řešila takové věci po tom, co se ji někdo pokusil zabít.

Nehledě na to, že Achimaschci byl chycen a hotovo - žádnou další roli v celé knížce nehraje? Nechceš ho ještě nějak využít? Zdá se mi, že si s ním rozvíjela zápletku a aniž bys vysvětlila, jak přesně se vším souvisí, jen tak ho zavřeš do vězení a hotovka.

Na konci už byl děj trochu předvídatelnější - to vysvětlení Toshira už jsem tak nějak tušil a spíše jsem čekal, kdy to celé shrne.

Mladší sestra Violy je úplně zbytečná postava, která jen leze na nervy a využila jsi ji všehovšudy 2x - když vyžvanila rodičům, že si píše s klukem po ICQ a podruhé, když Toshirovi vykecala, že se doma hádala s Leitem.
Stejně tak ta její kamarádka je trochu zbytečná postava. Nejdůležitější roli hrála jen při hypnóze. Dokonce ji ujela ta otázka o známce - pak už jsi to v příběhu nevyužila. Škoda!

A taky mě zajímá, jestli je pro děj nějak důležitý ten přívěsek, co dal hlavní hrdince Leito...

Ufff, to je snad vše, co jsem měl na srdci.
Snad tě moje kritika nenaštve nebo tak :D
Jinak je to ale dobré - byl jsem překvapen a čekal jsem mnohem horší výplod.

18 Awia | Web | 14. prosince 2012 v 21:10 | Reagovat

[17]: Páni. Čekala jsem hodně věcí, ale tohle teda rozhodně ne. Děkuju. :)

Momentálně se s psaním docela peru, vlastně vůbec nepíšu, protože mi to prostě nějak nejde. Není to prostě ono. Zaseknu se uprostřed věty a když pak text po sobě čtu, zdá se mi, že jsou to jen věty, naházené za sebe, které se mezi sebou tak nějak "bijí". Chybí tomu plynulost. Ale nejspíš mám na sebe jen vysoké nároky. Třeba to někdy překonám...

Moje gramatika (nebo bych měla spíš říci pravopis?) je momentálně někde hluboko pod bodem mrazu a předtím na tom nebyla o moc lépe. Vím to. Sama v textu chyby nevidím a pojem betareader jsem nějakou dobu neznala. Takže asi tak.

A víš, že si na scénu se sousedem vůbec nepamatuju? To jsem tam fakt něco takového dávala? Mělo to vůbec nějaký smysl? Asi moc ne, když se ti tam vůbec nelíbila. :-D

Teď ke "zbytečným" postavám. Jak asi víš, (kdysi) jsem začala psát pokračování, ve kterém měly mít tyto postavy poměrně dost důležitou roli. Jenže než jsem se k tomu dostala, tak jsem si dala pauzu a ta pauza se protáhla na pár let a asi se na "pár" let ještě protáhne. A ten přívěšek měl mít taky svou roli... Je tam toho tolik nedokončeného. Škoda.

Tvoje kritika mě nenaštvala. Naopak. Ještě jednou díky. :)

19 Matthias | E-mail | Web | 14. prosince 2012 v 21:19 | Reagovat

[18]: Dobře :D

Ke psaní si musíš najít nějaký dobrý čas. Já zjistil, že nejlépe se mi datluje ráno. Večer sice nějakou tu souvislou větu dohromady dám, ale to co vznikne je takové afektované a nesmyslné a musí se to hodně opravovat :)

Dobré je to napsat a potom třeba nechat týden uležet.

Scénka vypadala nějak takto. Kisame si pouštěla nahlas hudbu, najednou někdo zabouchal na dveře. Viola otevřela a byl tam soused a řval na ni, ať to doprdele smluví. Pak uviděl Kiseme a zařval na Violu "tak ty tu máš dokonce malou holčičku, ty děvko?".

Později Kiseme hudbu zapla zase a soused znovu dolítl a nějak ji ublížil fyzicky - už si nevybavuji jak - něco po ní hodil.

IMHO naprosto nesmyslné, nereálné a v japonsku se snad slovo "děvko" nepoužívá.

20 Awia | Web | 14. prosince 2012 v 22:00 | Reagovat

[19]: Mně se většinou dobře psalo večer/v noci. Jsem sova. Úplně nejlepší doba byla tak kolem dvou ráno, ale jak mám školu, tak málokdy vydržím vzhůru do půlnoci, natož do dvou! :-D

Nemám ve zvyku něco moc přepisovat. Prostě když to nevyjde napoprvé, tak nic. Smažu, co jsem napsala a po nějaké době začnu znovu. Jenže v poslední době můžu začínat pořád a nic. :/

Aha, no. Díky za osvětlení. Jinak ono tam toho moc japonského (kromě jmen) nebylo, takže tohle bych nijak moc neprožívala. Když jsem to začínala psát, tak jsem fakt, že se jedná o naprosto jinou kulturu, o které skoro nic nevím, neřešila. :-D

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.