1. Řeč je schopnost (jediného živočišného druhu, totiž právě Homo sapiens sapiens, člověka moudrého) vyjadřovat artikulovanými zvuky nebo grafickými značkami obsahy vědomí. V užším pojetí omezujeme označení řeč na projev mluvený. 2. Řeč je zároveň skutečné užití konkrétních jazykových prostředků v komunikaci. Člověk při reálném projevu, tedy v řeči, vybírá ze všech existujících (resp. jemu známých) možností daného jazyka ty, které v příslušné situaci považuje za vhodné nebo alespoň dostatečné pro dorozumění. Řeč je v tomto smyslu i aktuální jazyková komunikace mezi lidmi, tj. jazykový projev. PhDr. Kostečka Jiří, Český jazyk pro 1. ročních gymnázií, SPN - pedagogické nakladatelství, Praha 2005 |
Kolik řečí umíš, tolikrát ses narodil
2. května 2010 v 19:43 | Awia | DiskuzeKomentáře
Co já a cizí jazyky? Učím se anglicky, jak jinak, že... A mám ji celkem ráda, ale moje profesorka se sice nepřímo, ale zapeklitě snaží o opak. A pak ještě francouština. Čím dál tím víc zjišťuji, že se mi ten jazyk vlastně hrozně líbí a že se ho chci naučit co nejlépe. A to jsem s ním začala jen z důvodu, že se mi němčina nelíbí.
Bohužel se mi dost často stává, že se chci nějak vyjádřit, třeba i jen v duchu, když jsem sama, v jedno z těchto jazyků a oni se mi pak spletou dohromady. Znáte přece všichni ty okamžiky, kdy si nemůžete na to jedno slovíčko zrovna teď vzpomenout, ale víte ho v jiném jazyce...
Taky se mi hrozně moc líbí severské jazyky (zvlášť švédština). Už se asi půl roku zaobírám otázkou, že se některý znich začnu učit také.
Jak působím na ostatní netuším, ale nervák jsem patrně stejný jako ty. Kdybys přišla na nějaký způsob, jak se toho zbavit, určitě mě informuj ![]()
Já kromě angličtiny, která mi problém nedělá, studuji ješte němčinu, moji srdcovku. Miluji němčinu a osobně se mi zdá mnohem lehčí a logičtejší než taková angličtina... A navíc, je v ní cosi mystického, z oněch slobv dýchá historie a krutost Germánů...
Já s mluvením problém nemám, spíše naopak. Obvykle jsem já ten, kdo začne hovor. Asi díky psaní jsem se vypracovala natolik, že mi nedělá problémy formulovat myšlenky do souvislého textu a potom je někomu předložit. Ohromě mi také pomohla tátova aktivita, když mě neustále pobízel "běž tam a řekni" nebo "zúčastni se oné soutěže". Tím jsem překonala počáteční ostych a nervozitu. Ze stydlína se během roku stal neohrožený diskutér... Miluji diskuze, zvláště ty vyhrocené debaty, třeba s mojí babičkou. To je úžasný člověk... No, jsem prostě filosof s perem v ruce
.
Já patří do skupiny přehlížených, neprůbojných lidí. Vlastně taková šedá myš. Nehty si taky koušu a z projevů na veřejnosti mám hrůzu. Zrovna teď mě jeden takový čeká a děsím se ho už dýl jak dva měsíce. A ještě ke všemu mám mluvit o sobě, což je další kámen úrazu.
Přitom jazyky jako takové mě strašně baví. Čeština mi vždycky šla, na základce od páté třídy mám angličtinu, ale nějak daleko jsem se s ní nedostala. Teď teprve to chci všechno dohnat. Bývala jsem ve třídě nejlepší, mělo na to vliv i "doučování". Od šesté třídy jsem jezdila na soukromé hodiny francouzštiny, díky kterým teď franinu zvládám docela dobře. Hodlám z ní maturovat, takže se je asi znovu vezmu. Ve třeťáku jsme měli mít i ve volitebných hodinách možnost výběru jazyků, ale slyšela jsem, že to zrušili. Docela mě to mrzí, protože jsem si chtěla vzít ruštinu.
Japonština, jak říkáš díky anime, je další jazyk, který bych se chtěla naučit. Docela mě láká irština, rozhodně bych ji uměla raději než němčinu. A taky to má spojitost s mým mladším já, které bylo pro všechno pohádkové, takže jazyk země pohádek a náboženství, které mě momentálně zajímá nejvíce, je jako pro mě dělaný.
Španělština by se taky hodila, jen si najít čas a mít peníze na učitele...
To, že jsou jazyky těžší, čím víc jich máš...je to možná tím, že se ti všechno plete dohromady. Mě už se kolikrát stalo, že jsem začala větu anglicky, ale nemohla si vzpomenout na jedno slovíčko, tak jsem ji dokončila francozsky. Člověk, který by uměl oba jazyky by mi možná rozumněl. Zádrhel je taky s výslovností, protože několik slovíček je stejných, převzatých z latiny (především francouzština jich má dost), ale vyslovují se jinak. Angličtinářka může vyležet z kůže, když jí někdo přečte něco francouzsky.
Měla bych zájem s tebou udělat rozhovor.
Ahoj,mohla bych s tebou udělat rozhovor?Poslala bych Ti otázky na email a pouze by jis odpověděla.Prosím
awooooj....chces sa dostat do sveta grafiky....a ukazat co je v tebe? tak sa prihlas do VGS...miesta je dost
http://natys-lay.blog.cz/1004/vgs-prihlaska
Ano ano, někdy i mě samotnou rozesmějou články, které jsem psala před x-dlouhou dobou;D.
Pěkný článek. A máš pravdu. Bez jazyka, jakožto základního způsobu dorozumívání bychom se asi těžko dorozuměli a vyjádřili své pocity.
Héj, tak to jsme dvě. Taky když jsem byla malá, tak jsem nemohla pochpit, proč se všude nemluví jen a jen česky, nebo třeba jen a jen anglicky, aby se všichni mohli dorozumět se všema, což ještě doteď nechápu;D Prostě tohle je hrozné, každý mluví jinak, když někoho potkáš, a nerozumíš jeho řeči, a on naší, tak se nedomluvíš, a ruce a nohy taky vždycky nepomůžou vždy;) Bych nejradši všechny jazyky zakázala a nechala jenom jeden, angličtinu, aby se všichni mohli dorozumět v pohodě;D a byl by klid;D Sice by to pro naše generace byl velký šok, ale ostatní by si na to zvykly a byly by za to i dokonce podle mě rády;) Tak třeba jednou...
[1]: Kitty: Já jsem většinou v pohodě a někdo mi řekne, že prostě vypadám úplně jinak. xD Tak si pak jako říkám, že musím vypadat jak blázen, nebo co ... Jak pak mám kontrolovat svůj vliv na ostatní, ten dojem, když nikdy nevypadám tak, jak zamýšlím. Problém? Neasi. xD
Mě se francouzština nelíbí. Nevím proč, ale nelíbí se mi (připomeňte mi někdo, proč je Leito Francouz ... eh?
). Ale jako já kdybych v ajině nepotřebovala máknout a začala se teď učit nový jazyk, tak taky nevím, jak bych to zvládala. Asi jak latinu, kde mírně řečeno plavu.
A ano, stačí.
[2]: Pistynka: Jo tak to se mi stává taky. xD Jako prostě v němčině naprostá normálka. Větu německy nepřeložím, ale anglicky bych ji dala hned. Docela vtipný, když si vemu, že ajinu mám o hooodně kratší dobu.
Nápodobně. Ale pochybuju, že zrovna já přijdu na lék.
[3]: Miselle: No jo, každý máme to svoje. Němčina je sice logičtější, ale mě se všechna ta pravidla docela často pletou a pak z toho vznikne vždycky taková ptákovina xD Nevím, ale pro angličtinu mám jaskýsi cit. Asi to bude tím, že s ní přicházím častěji do styku. A Španělštinu miluju už teď, i když ji znám jenom z poslechu.
Aspoň jsi měla někoho, kdo tě nakopl. Já tohle zcela postrádám. Rodiče se nějak nazajímali. A nezajímají do teď.
[4]: Denaille: Hahá, sestro!
Jako přesně tak. Největší problém mi dělá mluvit o sobě. Poslední dobou se ale vymlouvám na to, že jsem až příliš komplikovaná osobnost, abych to mohla v kostce vyjádřit. xD
Jó no, Ruština je taky dobrá. Ale učit bych se jí asi nechtěla. Možná někdy ... až začnu s tou španělštinou.
Já mám výslovnost nanejvýš zajímavou. Raději nechtěj slyšet. Ale lektor mi rozumí, učitelka taky, takže to asi nebude zas tak hrozné. Pravda, že třeba v němčině se s něčím takovým nemusím párat a latina má jen jinak čtený písmenka. Ale co už. Člověk si nevybere. Prostě ... už nevím, co říct, ale tak mě napadlo - Scio me nihil scire (aneb vím, že nic nevím).
[5]: Okurka: Rozhovor udělán. Děkuji.
[6]: Maruška: To samé jako Okurce.
[7]: NatushiQ (bo jak se to píše): Taky zdravím. Příště něco k článku a třeba i kladně odpovím. Takhe ne, aniž bych to četla.
[8]: Zvejkaczqa*: Já když vidím, jak jsem myslela, tak s musím za břicho popadat.
Díky. Jako prostě to takový ... nevím, kolikátý třídy tohle pro mě byla záda největší. Ale už tak nějak začínám chápat, ale stejně mi to připadá zbytečný. Třeba taková čeština by vůbec nemusela existovat, že ... Jako. Ale tak na druhou stranu jsou jazyky jedním z mála, co mi trošku de, takže ... ehm. Raději mlčím. Ale až zavedeš jeden jazyk, tak se asi přidám. ![]()













He, nervák, to je slabé slovo. Dokonce někdy mám pocit, že jsem v pohodě, pak si sednu do lavice a spolužačka mi řekne, že jsem byla na sesypání

Učím se angličtinu a francouzštinu a pak taky umím finsky napočítat do 999 (jenom si nejsem jistá, jestli bych to zvládla i napsat). První jazyk se učím nejdéle a taky to podle toho vypadá, francouzsky neumím ani kváknout a to se ji učím čtvrtým rokem.
Každopádně jsem ráda, že se učím třeba anglicky, protože třeba na internetu kdo neumí anglicky, jako by nebyl.
Stejně mi připadá, že se to do konce života nemůžu naučit pořádně. Poslední tři roky v angličtině necítím žádnou změnu, přestože se s ní současně setkávám častěji než kdy dřív...
Stačí?