close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Ráda tančím mezi kapkami deště...

15. dubna 2010 v 17:44 | Awia |  My dear diary I want to tell you what happend to me...
Depresivní ráno, kdy vás probudí bubnování dešťových kapek do oken. Barvy jakoby zešedly. Všechno je takové matné, nehezké, smutné... A lidé na ulici pospíchají s deštníky a mračí se. Nechci být jako všichni ti stereotypní lidé ... Když se svět mračí, budu se usmívat. Vždyť déšť je tak osvěžující. Když se mu postavím čelem, nastavím mu svou tvář, nechám jej, aby mne celou smočil, mám ten neopakovatelný pocit očištění, znovuzrození, probuzení. Mám ráda déšť, ale vážně nemusím, když prší...

Dnes je významný den, který je v kalendáři označen červenou barvou a váže se k němu jedna význačná událost. Ptáte se, jaká, když jej v diáři vyznačen nemáte? Ale to je chyba! Velká chyba... Právě v tento den se před osmnácti lety, několika hodinami a ještě víc minutami zrodil život. Začala nová existence člověka, který se vydal na svou dlouho a trnitou cestu. Malý uzlíček vážící sotva pár kil s párem černých vlásků na palici. Tehdy to ještě nebylo znát, ale přes první krůčky, různé zážitky z dětství a nejpočetnější zkušenosti z něj vyrostla velice komplikovaná osobnost. Tvor tak jedinečný, jak jen může být, i když se na první pohled zdá stejný jako miliony ostatních. Snílek, který nechtěl vyrůst. Bohužel stalo se. Čas však nejde vrátit zpátky. Přijměte proto tento památný smuteční den jako začátek něčeho nového. Oslavte jej při svíčkách minutou ticha. Modlete se.

Ale já to nechci ztratit. Chci zůstat taková, jaká jsem. Paličatá, natvrdlá, naprosto nezodpovědná ... Tímto si dávám předsevzetí, které hodlám dodržet. To dítě v sobě si uchovám. Nechci přijít o své naivní sny, nechci ztratit tu radost, tu jistou demenci, která mne doprovází. Přeji si, aby jediná změna, která mne postihne, byla ochuzení mé peněženky. Teď už na mě slevy neplatí. Ale víte co? Necítím žádný rozdíl. Je to stejné jako před rokem, před měsícem, včera. Čas se pro mne zastavil a mě to nevadí. Génius, kdo pronesl, že jsme tak staří, jak se sami cítíme. A mě je pořád sladkých šestnáct ... Ne, nebude žádná velká oslava, žádné ožíračky. Jen já a úkoly do angličtiny a sešit biologie. To bude dnešní slavení.

I když pár překvapení dnešek přeci jen přinesl. Popřáli lidé, od nichž jsem to vůbec nečekala a mile mne tím překvapili. Ve škole jsem jako dárek dostala hned dvě písemky ze zeměpisu, ale mám z nich dobrý pocit (což je špatná předzvěst, ale pšššt). A jako korunu tomu dnes nasadil ten nejlepší dárek, jaký jsem kdy dostala. Puzzle s 9 000 kousky! Na obrázku stará mapa. Splněný sen. Díky. Díky. Díky všem!
puzzle
LOL! Ono je to fakt velký. A já tomu nevěřila ..., že to bude tak obrovský. No je, no. :D Zatím jenom první půlka obrázku. Tak tohle mám po 1 dni skládání. xD Teď už je to ale fakt těžký...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lomeril | 16. dubna 2010 v 14:59 | Reagovat

Takže všechno nejlepší a přeji ti, ať se ti tvé přání splní. Není moc dospělých, kteří by si dokázali uchovat dítě, jakým kdysi byli, a ještě méně jich umí najít rovnováhu mezi dospělým a dítětem.

2 Denaille | Web | 16. dubna 2010 v 15:29 | Reagovat

Další šťastný člověk, který se narodil s vlasy. Já byla holohlavá ještě nějaký ten měsíc po narození. :D
Ale přeju hodně štěstí, zdraví, ať se ti splní tvoje sny ...a taky silné nervy při skládání toho puzzle. Závidím ti. :D
Je to taková náhoda. Spolužák zrovna dneska taky slaví osmnáctiny. A já musím ještě nějaký ten týden počkat, než mi bude sedmnáct. Nejradši bych ten čas zastavila. Forever child! :D Úplně tě chápu.

3 neposedné slůně* | Web | 16. dubna 2010 v 19:11 | Reagovat

Pěkně si to napsala. Hlavně ten první osdstavec mi mluví přímo z duše ;)

4 Zuzka | Web | 16. dubna 2010 v 19:19 | Reagovat

Tak:): přeju dodatečně všechno nejlepší, hodně splněných přání :)
Taky miluju déšť-když je teplo, začne pršet, tak strašně ráda zmoknu-přiletím domů celá mokrá(i když mám deštník :)), mamka se diví, proč jsem tak zmokla, suším se a převléknu se do teplého, pohodlného, domácího oblečení...piju čaj :) a na parapetu buší velké kapky...krásné.....:)

5 Kitty | Web | 17. dubna 2010 v 16:12 | Reagovat

Neumím si představit, jaká budu když mi bude těch osmnáct. Stejně tak jako jsem si před pár lety nedovedla představit, že nastane doba, kdy už si nebudu hrát s barbínama nebo kdy nebudu chodit na dětské hřiště. Už dost dávno jsem dala sbohem i dlouhodobé hře s jednou mojí kamarádkou a když se na to dívám zpětně, bylo to hezké.
Vlastně ani netuším, proč tu vyprávím ty svoje kydy. Asi protože si nedokážu představit, že se ještě nějak změním ale tady stejně nejde o mě. Tady jde o tebe a taky o zjištění, že jeden den prostě světem člověka nepohne a ještě velice opožděně ti přeju všechno nejlepší. A to nejen protože se to sluší, ale i proto, že to tak vážně myslím.
Měj se hezky.

6 evi | Web | 17. dubna 2010 v 19:28 | Reagovat

No páni, tak to opožděně všechno nejlepší! A puzzle ti přeju, taky se chystám na nějaké velké a rozhoduji se mezi starou mapou a nějakým obrazem - po složení bych to totiž chtěla dát na stěnu. Inu, uvidím:-) Tak si užívej dospělosti!8-)

7 Žirafka | Web | 18. dubna 2010 v 15:50 | Reagovat

Myslela jsem, že budeš psát o dešti a ono ejhle. Ale zato jsi psala o něčem lepším. Tedy lepším...jiném. Přeju všechno nejlepší k 18., abych na to nedejbože nezapomněla.

A k tomu, že je ti už 18. Je to fakt hrozná představa, mě bude letos 15. Jsou to už jen tři roky, co budu mít všechnu zodpovědnost na sobě, budu moct mít řidičák (který mi stejně bude na nic, protože na auto asi mít nebudu :D). Jako malá jsem vždy chtěla být velká, ale jak dospívám, uvědomuji si, jak běží čas rychle, že jsem teď slavila své 5. Vánoce a radovala se jak malá dítě (což jsem tedy i byla). Letošní Vánoce uběhly tak rychle, že ani nevím, že byly. Ano byly, ale než jsem si sedla pod stromeček, dárky byly rozbalené a my ulehávali do peřin. Hrůza, jak to letí. ZA nějakých 5 let se už možná budeš stěhovat z domova a zakládat si svůj život, svou rodinu. Budeš mít za chvíli děti a prožívat s nimi jejich dětské problémy. Jedinně tak se můžeš vrátit do dětského světa.

A k těm puzzlím :D. Já to dostala 2 tisíce kousků a dodnes jsem to nesložila, jen jsem při tom, kdy jsem to dostala, puzzle radostně otevřela, vysypala je na stůj a při představě, že se s tím budu mořit a stejně nic nesložím, tak jsem je zase zpět nasypala do krabičky. Takže já puzzle nemám ráda a nebaví mě je skládat, maximálně tak pozorovat, když je má někdo vystavené doma a může se pyšnit tím, že tolik tisíc kousků úspěšně sestavil. Docela takové lidi obdivuju. Ale...zvládl  to i můj bratr, který dostal 1 tis kousků a s tím se popral. Trvalo mu to pouze víkend. Ccc. Dodnes nám to leží na pocičce a plánujeme mu to zarámovat. Někdy možná.

No nic, moc jsem se rozepsala a nechala jsi mě snít. Asi tím, že jsi článek napsala tak, že mu nic nechybí a je pravdivý a dokonalý. Déšt taky nemám ráda, mračivé lidi taky ne a čas už vůbec ne :-)

8 Anyffe | Web | 19. dubna 2010 v 8:19 | Reagovat

jeehe tak konečně vidim to tvý puzzle :D nevim v jakym stádiu je teď, ale myslim že když je to "těžký" tak ti to aspoň chvilku vydrží, ne? A co se tý změny týče... přece se člověk nezmění ze dne na den jenom kuli tomu že má za sebou další "výročí"

9 Zmražená Opice | Web | 27. dubna 2010 v 11:12 | Reagovat

Tak to ti přeju všechno nejlepší :)
Ty puzzle ti docela závidím-patřím mezi velké milovníky puzzlí, ale zatím jsem pořád stavěla jenom tisícovky, ale teď bych chtěla větší. Ty tvé jsou pěkné (jeden náš známý takové má, tak vím, jak vypadají), takové bych taky chtěla. Ale mám jedny puzzle slíbené :) Tak při troše štěstí taky dostanu nějaké větší (jenom nevím, kde je budu stavět :D).

10 Awia | Web | 2. května 2010 v 14:14 | Reagovat

Fajn, nejdřív díky všem za přání. Fakt jo. *MUCK* No a teď se budu vyjadřovat jen k některým...

[2]: Denaille: Sestra byla taky holohlavá. Se dycky musím smát, když se dívám na ty starý fotky. Ale zároveň je to takový roztomilý. Zato mě tam rostlo jakýsi cosik jako ... :-D

[4]: Zuzka: Já vážně jak kdy. Někdy vyběhnu ven a prostě počkám, až promoknu na kost, ale jindy od něj utíkám do tepla domova, kde se můžu zabalit do deky. Hlavně letní přeháňky jsou ale nejlepší. Když se moc neochladí a chvilku prší... jééé.

[5]: Kitty: Jó, taky bývaly doby, kdy jsem šla ven s panenkou a hrála si na mámu, starala se o ni. Jééé to je ták dávno. Skoro nepředstavitelné toto. Ale máš pravdu. Byly to hezké časy.

[7]: Žirafka: I to se stává. Když já nechátěla psát takové to otravné všechno nejlepší bla bla ... Nemám to ráda.
Puzzle skládám od malička. Prostě jak se před tebou tvoří ten obraz a pak ten pocit, když to máš složené ... to je neopakovatelné a nikdy bych se toho nevzdala.

[9]: Zmražená Opice: Já už bych příště chtěla nějaké zvířátka nebo krajinky. Map už mám dost. Ale to jim samozřejmě nijak neubírá na kráse. :-)

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.