
Ráda tančím mezi kapkami deště...
15. dubna 2010 v 17:44 | Awia | My dear diary I want to tell you what happend to me...
Komentáře
Další šťastný člověk, který se narodil s vlasy. Já byla holohlavá ještě nějaký ten měsíc po narození.
Ale přeju hodně štěstí, zdraví, ať se ti splní tvoje sny ...a taky silné nervy při skládání toho puzzle. Závidím ti.
Je to taková náhoda. Spolužák zrovna dneska taky slaví osmnáctiny. A já musím ještě nějaký ten týden počkat, než mi bude sedmnáct. Nejradši bych ten čas zastavila. Forever child!
Úplně tě chápu.
Pěkně si to napsala. Hlavně ten první osdstavec mi mluví přímo z duše ;)
Tak:): přeju dodatečně všechno nejlepší, hodně splněných přání :)
Taky miluju déšť-když je teplo, začne pršet, tak strašně ráda zmoknu-přiletím domů celá mokrá(i když mám deštník :)), mamka se diví, proč jsem tak zmokla, suším se a převléknu se do teplého, pohodlného, domácího oblečení...piju čaj :) a na parapetu buší velké kapky...krásné.....:)
Neumím si představit, jaká budu když mi bude těch osmnáct. Stejně tak jako jsem si před pár lety nedovedla představit, že nastane doba, kdy už si nebudu hrát s barbínama nebo kdy nebudu chodit na dětské hřiště. Už dost dávno jsem dala sbohem i dlouhodobé hře s jednou mojí kamarádkou a když se na to dívám zpětně, bylo to hezké.
Vlastně ani netuším, proč tu vyprávím ty svoje kydy. Asi protože si nedokážu představit, že se ještě nějak změním ale tady stejně nejde o mě. Tady jde o tebe a taky o zjištění, že jeden den prostě světem člověka nepohne a ještě velice opožděně ti přeju všechno nejlepší. A to nejen protože se to sluší, ale i proto, že to tak vážně myslím.
Měj se hezky.
No páni, tak to opožděně všechno nejlepší! A puzzle ti přeju, taky se chystám na nějaké velké a rozhoduji se mezi starou mapou a nějakým obrazem - po složení bych to totiž chtěla dát na stěnu. Inu, uvidím
Tak si užívej dospělosti!![]()
Myslela jsem, že budeš psát o dešti a ono ejhle. Ale zato jsi psala o něčem lepším. Tedy lepším...jiném. Přeju všechno nejlepší k 18., abych na to nedejbože nezapomněla.
A k tomu, že je ti už 18. Je to fakt hrozná představa, mě bude letos 15. Jsou to už jen tři roky, co budu mít všechnu zodpovědnost na sobě, budu moct mít řidičák (který mi stejně bude na nic, protože na auto asi mít nebudu
). Jako malá jsem vždy chtěla být velká, ale jak dospívám, uvědomuji si, jak běží čas rychle, že jsem teď slavila své 5. Vánoce a radovala se jak malá dítě (což jsem tedy i byla). Letošní Vánoce uběhly tak rychle, že ani nevím, že byly. Ano byly, ale než jsem si sedla pod stromeček, dárky byly rozbalené a my ulehávali do peřin. Hrůza, jak to letí. ZA nějakých 5 let se už možná budeš stěhovat z domova a zakládat si svůj život, svou rodinu. Budeš mít za chvíli děti a prožívat s nimi jejich dětské problémy. Jedinně tak se můžeš vrátit do dětského světa.
A k těm puzzlím
. Já to dostala 2 tisíce kousků a dodnes jsem to nesložila, jen jsem při tom, kdy jsem to dostala, puzzle radostně otevřela, vysypala je na stůj a při představě, že se s tím budu mořit a stejně nic nesložím, tak jsem je zase zpět nasypala do krabičky. Takže já puzzle nemám ráda a nebaví mě je skládat, maximálně tak pozorovat, když je má někdo vystavené doma a může se pyšnit tím, že tolik tisíc kousků úspěšně sestavil. Docela takové lidi obdivuju. Ale...zvládl to i můj bratr, který dostal 1 tis kousků a s tím se popral. Trvalo mu to pouze víkend. Ccc. Dodnes nám to leží na pocičce a plánujeme mu to zarámovat. Někdy možná.
No nic, moc jsem se rozepsala a nechala jsi mě snít. Asi tím, že jsi článek napsala tak, že mu nic nechybí a je pravdivý a dokonalý. Déšt taky nemám ráda, mračivé lidi taky ne a čas už vůbec ne ![]()
jeehe tak konečně vidim to tvý puzzle
nevim v jakym stádiu je teď, ale myslim že když je to "těžký" tak ti to aspoň chvilku vydrží, ne? A co se tý změny týče... přece se člověk nezmění ze dne na den jenom kuli tomu že má za sebou další "výročí"
Tak to ti přeju všechno nejlepší :)
Ty puzzle ti docela závidím-patřím mezi velké milovníky puzzlí, ale zatím jsem pořád stavěla jenom tisícovky, ale teď bych chtěla větší. Ty tvé jsou pěkné (jeden náš známý takové má, tak vím, jak vypadají), takové bych taky chtěla. Ale mám jedny puzzle slíbené :) Tak při troše štěstí taky dostanu nějaké větší (jenom nevím, kde je budu stavět
).
Fajn, nejdřív díky všem za přání. Fakt jo. *MUCK* No a teď se budu vyjadřovat jen k některým...
[2]: Denaille: Sestra byla taky holohlavá. Se dycky musím smát, když se dívám na ty starý fotky. Ale zároveň je to takový roztomilý. Zato mě tam rostlo jakýsi cosik jako ...
[4]: Zuzka: Já vážně jak kdy. Někdy vyběhnu ven a prostě počkám, až promoknu na kost, ale jindy od něj utíkám do tepla domova, kde se můžu zabalit do deky. Hlavně letní přeháňky jsou ale nejlepší. Když se moc neochladí a chvilku prší... jééé.
[5]: Kitty: Jó, taky bývaly doby, kdy jsem šla ven s panenkou a hrála si na mámu, starala se o ni. Jééé to je ták dávno. Skoro nepředstavitelné toto. Ale máš pravdu. Byly to hezké časy.
[7]: Žirafka: I to se stává. Když já nechátěla psát takové to otravné všechno nejlepší bla bla ... Nemám to ráda.
Puzzle skládám od malička. Prostě jak se před tebou tvoří ten obraz a pak ten pocit, když to máš složené ... to je neopakovatelné a nikdy bych se toho nevzdala.
[9]: Zmražená Opice: Já už bych příště chtěla nějaké zvířátka nebo krajinky. Map už mám dost. Ale to jim samozřejmě nijak neubírá na kráse. ![]()













Takže všechno nejlepší a přeji ti, ať se ti tvé přání splní. Není moc dospělých, kteří by si dokázali uchovat dítě, jakým kdysi byli, a ještě méně jich umí najít rovnováhu mezi dospělým a dítětem.