close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

KAPITOLA DVACÁTÁ SEDMÁ - PORCELÁNOVÁ PANENKA

1. dubna 2010 v 18:37 | Awia |  Blue Eyes

"Proč jsi nám to neřekla?" ptaly se matčiny oči, jako by tu otázku byla vyslovila nahlas.Viola v nich viděla zklamání, i když se jej matka snažila skrývat. Teď tu však nebyl otec, který by se jí zastal tak, jako předchozího večera po příjezdu domů. I na něm však byl patrný smutek, že se jim dcera dříve nesvěřila.
"Prosím tě, nech ji. Dneska už toho má určitě dost," řekl unaveně a Violu tak osvobodil z dalšího výslechu, který by byl plný slz, bolesti a obvinění.
Věděla, že matka teď bude hledat chybu v sobě. Otázky výchovy a mateřství zatíží její nitro. Co jsem udělala špatně? Viola se chtělo křičet "Nic!", ale nenašla v sobě dostatek sil, aby matku uklidnila. Sobecky se stáhla do pozadí, stranou od všeho dění. Dnes ráno však nemohla zůstat ve své ulitě. Nechtěla utíkat před světem. Během další probdělé noci si ujasnila spoustu věcí. Například si pustila nepopiratelný fakt, že život jde dál a nezastaví se jen proto, že se její svět od základů překopal. Se svou schopností se také vypořádala, tak proč by to teď také nezvládla?
Rodiče na stanici přijeli něco málo po tom, co si přečetla a podepsala svou výpověď. Jestli ji snad Rokuro Midorikawa chtěl přesvědčit, aby řekla pravdu, tím, že je na stanici zavolal, měl smůlu. Trvala si dál tvrdošíjně za svým a s Toshirem po boku se cítila hned o něco jistější. Matka začala okamžitě vyšilovat. Viole to sice bylo nepříjemné, ale něčím přece jen přispěla. Okamžitě si vzpomněla, jak Viola toho večera přišla s rozbitými koleny. Rokuro to rázem začal brát vážněji. Mnohokrát Yuzu ujistil, že se na toho chlapa podívají a rozhodně jej nenechají, aby mu to jen tak prošlo.
Plná nové naděje se na sebe pousmála do zrcadla. Úsměv okamžitě povadl. Byla unavená, pobledlá a připadala si stará jako snad ještě nikdy. Rychle si ke školní uniformě uvázala vázanku a spěchala do jídelny, aby do sebe dostala alespoň nějaký zdroj energie. Kisame už měla půlku snídaně v sobě a matka ji právě nabádala, aby byla opatrná.
"… vyzvednu tě přímo ze školy, rozumíš? Počkáš tam, dokud nepřijdu. A ne abys někde sama lítala! Dokud toho chlapa nechytnou, bez dozoru ani krok."
Kisame jen protočila panenky. Konečně se mohla začít ohánět tím, že je na spoustu věcí dost velká, a teď tohle.Viola to celé zkazila. Nenávistně sestru probodávala pohledem, když přišla do kuchyně.
"Violo, broučku, co tady děláš?" ptala se matka starostlivě a okamžitě se ke své dceři hrnula. "Měla jsi zůstat v posteli. Nevadí, když dnes zůstaneš doma. Upřímně bych byla radši."
"To je dobrý mami. Nemusíš si dělat starosti. Svět se kvůli tomu nezboří," oponovala jí Viola pevným hlasem. Viděla, že tím matku zaskočila
"Vážně ti nic není?" vyzvídala matka dál. "Kdyby ses necítila dobře, stačí jen říct…"
"Je mi dobře, mami," zarazila ji Viola hned zpočátku. Vůči Yuzu to sice nebylo fér, ale na trošku sobeckosti po tom všem měla nárok.
Zbytek snídaně probíhal v tichosti. Každý měl pro mlčení vlastní důvod. Viola viděla, že se matce její postoj nelíbí. Nejraději by dceru měla do konce týdne doma. Minimálně. Ona se však odmítala podřídit. Už se dál nemohla skrývat a pokoušet se plavat proti proudu. Stejně by se časem unavila a on by ji unesl.
Zvonek prolomil ticho ohromující ranou. Dal do toho sílu a všichni u stolu nadskočili Ticho to celé jen umocnilo. Yuzu dcerám nařídila, aby zůstala na místě. Viola ztuhla. Téměř nedýchala. Napětí prostoupilo celé její tělo. Tohoto okamžiku se bála. Hrozila se, že nastane, ale musel přijít tak brzy? Její schopnosti ji opět nevarovaly. Vážně si uměly vybrat vhodnou dobu pro pauzu. Neuvědomovala si, že ji blokuje strach.
Slyšela, jak matka otevřela dveře. Spíše je však pootevřela, neboť se dalo rozpoznat, že s někým mluví, i když slovům nebylo rozumět, ale hlas návštěvníka k nim nedoléhal. Pak se dveře otevřely a cizinec přešel přes práh. Přímo před očima viděla scénu, kdy cizí muž stojí za dveřmi, chvilku s matkou rozmlouvá a pak ji škvírou mezi dveřmi pistolí s tlumičem zastřelí. Ale to by slyšela, ne? Jak matka padá k zemi. Pokud to však byl profesionál… Napínala uši, jak mohla, aby rozpoznala kroky Smithova vraha. Už byl docela blízko. Rázem se na prahu kuchyně objevila cizí noha.
"Překvapení!" usmál se na ni Toshiro zvesela.
Zaplavila ji úleva. To teplo, které vždy cítila, když byla s Toshirem, pomalu prostupovalo jejím tělem. Netrvalo dlouho a dosáhlo až ke konečkům prstů. Aniž by si to uvědomovala, na tváři se jí objevil široký úsměv.
"Toshiro!" vykřikla Kisame rozjařeně.
Viola jej zdravit nemusela. Řekli si to pohledem, který mluvil za vše.
"Nazdar cácorko! Doufám, že mi tady Violu moc nezlobíš," podíval se na Kisame naoko přísně.
"Já a zlobit? Nikdy!" předstírala sestra, že se hluboce urazila.
Matka je jen s úsměvem pozorovala. Přijmout Toshira do rodiny nebylo těžké. Jak se tam jednou ocitl, zaujal nezastupitelné místo a každý s ním už počítal. Bylo nemyslitelné, aby se ocitl někde jinde. Yuzu si získal docela snadno a přímo ji okouzlil, než aby za jeho činy mohla pozorovat nějaké skryté a temné úmysly.
"No to doufám," pokračoval Toshiro jakoby to byla nějaká hra. "Však si to taky pohlídám. Teď se uvidíme častěji. Budu dělat sestře osobního bodyguarda," mrkl na ni.
Šibalsky se na něj usmála. "Ta bodyguarda nepotřebuje," mávla nad tím rukou. "Zato já jsem tady ta malá a bezbranná…"
"Kisame!" okřikla ji matka pohoršeně. "Ber na Violu ohledy! Copak nechápeš, čím si prochází?"
Viola viděla odpověď jasně vepsanou na sestřině tváři. Kisame však nahlas nic neřekla. Nechtěla se před Toshirem převádět jako bezcitná mrcha. Nebylo těžké uhodnout, že stejně jako ostatní Violiny věci i jejího přítele chtěla ta malá samaritánka jen a jen pro sebe.
Zanedlouho všichni čtyři vyrazili na cestu. Jak se ukázalo, matka je všechny chtěla vzít do školy autem. Toshira pozvala na místo spolujezdce a ten samozřejmě nemohl odmítnout. Tentokrát však Viole nebyla dopřána klidná cesta. Hovor se celou dobu točil kolem ní. Neměla šanci na chvíli vydechnout.
"S otcem jsme se domluvili, že na tebe osobně dohlédnu," říkal právě Toshiro. "Vyšetřování už začalo a v této fázi nemůžeme nic nechat náhodě. Ještě jednou se omlouvám za jeho chování. Nevím, co to do něj vjelo, ale už se to nebude opakovat…"
V jeho hlase slyšela opravdovou lítost. Špatně snášela fakt, že sedí na zadním sedadle a nevidí mu do tváře. Nemohla jej obejmout, utišit, že se nemá za co omlouvat, protože za to přece nemůže.
"…Promluvil jsem s ním a nakonec jsem ho přesvědčil, že by bylo dobré dát ke škole hlídky, které by monitorovaly okolí," pokračoval. "A pak nechají sledovat váš dům, jelikož ze záznamů ze sebeobrany si mohl zjistit tvé bydliště. Navíc jsem se zavázal, že tě odteď denně zavedu do školy a zpátky. Pokud ovšem nebude mít tvoje mamka něco proti."
"Ale vůbec ne," ozvala se Yuzu okamžitě. "Budu jenom ráda, když budu vědět, že je s někým, koho znám."
"Škoda, že ve škole s tebou nemůžu všude chodit…" poznamenal Toshiro jakoby mimochodem.
"Stejně tam budu s Tatsuki," opáčila Viola nevzrušeně. Měla sice strach, ale až tak to neprožívala. Nemyslela si, že by se jí zrovna ve škole mohlo cokoliv stát.
"No jo, ale ani tak se od ní nehneš, rozumíš?" nedal se. "Možná to zní nesmyslně, ale na místě plném lidí se skryje jakoby nic."
"A ne abys o volné hodině trajdala někde sama," přisadila matka svou. "Kisame už jsem to taky říkala. Zůstaneš pěkně v areálu školy. Nejlíp v budově," dodala starostlivě.
"Až tě doprovodím domů, tak se půjdu podívat na stanici."
"Ne, abys někomu otvírala, až budeš sama doma."
"I kdyby to byl soused odvedle. Dovnitř nepouštěj nikoho, kdo si sám neodemkne."
"Nebav se s cizími lidmi. I kdyby ti říkali, že jsou učitelé."
"A taky nechoď za studenty, když ti řeknou, že tě někdo hledá…"
Připadala si jak malomocná. Proud rad a připomínek byl nekonečný. Ti dva se spolu náramně doplňovali. Viole skoro přišlo, že se na ni společně domluvili. Naštěstí ke škole dorazili za pár minut a přednáška skončila.
Již tradičně se s Toshirem rozloučili polibkem před třídou. Od té doby, co s ním chodila, na ni Tatsuki odmítala čekat před školou. Naposledy se na něj usmála a chystala se k odchodu. Chytl ji za ruku a ještě chvíli ji podržel. "Kdyby se cokoliv stalo, tak mi zavolej," řekl vážně.
Otráveně se na něj podívala. "Nejsem z porcelánu. A vím, co dělám," dodala, protože jejím slovům evidentně nevěřil.

Toshiro by mě asi zabil, kdyby věděl, že jsem se potulovala sama po chodbách, uvažovala v duchu, když už seděla v bezpečí učebny. Jak ale mohla tušit, že mají hned první hodinu změnu? Místo laborek je poslali do jakési třídy.
Profesor Aizen rázně nakráčel do třídy. Rychle se s žáky pozdravil a už rozdával papíry. Viola nejprve nechápala, ale pak jí to s hrůzou došlo. Slibovaný test z chemie! Jak na něj mohla zapomenout? Úplně se jí vykouřil z hlavy. Nervózně sledovala učitele, jak obchází zbytek třídy. Podívala se na papír před sebou. Výsměšně se na ni šklebila bílá, nepopsaná strana. Věděla, že na druhé pak najde seznam otázek k vypracování. Test na celou hodinu. Paráda…
Aizen předstoupil před katedru a hlasitě si odkašlal. "Máte na to celých 45 minut. Můžete otočit papíry. Prosím začněte."
Třídou zašumělo, jak každý obrátil svůj papír.

1. Vyjmenuj prvky V. A skupiny a napiš jejich stručnou charakteristiku.
2. Výskyt dusíku.
3. Napiš elektronovou konfiguraci dusíku.
4. Vznik amonné soli (obecně+ konkrétní příklad).
5. Pojmenuj oxid a napiš jeho vlastnosti - NO2.
6. Vlastnosti, využití a vzorec kyseliny dusičné (+ prostorové uspořádání atomů v molekule).
7. Napiš 2 rovnice přípravy kys. dusičné.
8. Které minerály obsahují fosfor?

Tak to šlo dál až k otázce s číslem 23, kde se na ni usmívaly dva sloupečky sloučenin na pojmenování a 5 rovnic na vyčíslení. Otázky ještě jednou rychle proletěla. Nejasně si vzpomínala, že něco takového brali. Dávala v hodinách pozor, ale tohle bylo tak nečekané! Nestihla si to před testem ani přečíst. Z hlavy se jí všechno vykouřilo. Odevzdaně si oddechla a pustila se do závěrečné otázky. Někde začít musela…
Čas ubíhal a otázky, na něž znala odpovědi, kvapem ubývaly. Zanedlouho strnule seděla s propiskou mírně zdviženou nad papírem, připravenou kdykoliv začít psát, a zaraženě zírala do papíru. Písmena na něm už nevnímala. Trápily ji jiné starosti. Vždyť jsem to předtím už jednou věděla. Učila jsem se to! Tak proč si teď na nic nevzpomínám? Kdyby se v testu nesetkala s otázkami věnovanými jednotlivým prvkům, stěží by je mohla vyjmenovat. V ten moment si nedokázala vybavit ani tu periodickou tabulku.
Nervy pracovaly. Pomalu si okusovala nehty. To zase bude… Už viděla, jak bude při kontrolování za blbce. Vždy to tak dělali. Jednu hodinu psali test, následující jej opravovali. Každý s horší známkou, než trojkou, musel psát opravnou verzi. Přímo před sebou viděla poškrtanou písemku a obří nedostatečnou zakroužkovanou v jejím rohu. Učitel si bude stěžovat, jak špatně dopadli a namátkově ji bude vyvolávat, aby na zadané otázky odpovídali.
"Otázka číslo jedna. No, Yagami."
Překvapeně sebou trhla. Přistižená při činu. Moment, vždyť ale neopisovala! Zmateně se rozhlédla po třídě a zjistila, že profesor právě zapisuje do třídní knihy. Takže to, co viděla, byla vize? Musela být. Smutně se na test podívala. To tedy dopadne. Náhle jí však hlavou probleskla myšlenka, až se toho sama zalekla. Byla tak špatná, zvrácená, ale jak se tam jednou objevila, stále znovu se vracela. Pokoušela ji, lákala. Bylo by tak snadné nechat se jí unést. Ale to by byl přeci podvod, napadlo ji okamžitě.
Hrdinně jí vzdorovala, ale jak šel čas neúprosně dál, na mysli jí vytanuly i argumenty, která zvrácenou myšlenku podporovaly. Ve školním řádu ale nic takového není. Ani žádné obecné pravidlo se proti této možnosti nestaví. Žáci přeci mají podat výkon odpovídající jejich schopnostem. A když už byla u těch schopností… Teoreticky vzato by se pak o podvod nejednalo.
Bránila se, ale do konce testu zbývalo ubohých deset minut. Nakonec nervózně polkla a na okamžik zavřela oči. Síla myšlenky způsobila, že se rázem ocitla na místě. Znovu na ni z papíru koukala obří nedostatečná.
"Nevíte?" ozval se sarkastiky učitel. "Jistěže ne. Jak byste mohla? Váš test byl jeden z nejhorších. Tímto jste mne hluboce zklamala… Zeptáme se tedy někoho jiného. Luiso?"
"Mezi prvky V. A skupiny patří dusík a fosfor, což jsou nekovy, dále arsen a olovo - polokovy, a jeden kov, což je bor," spustila ihned Luisa se značným uspokojením v hlase, že ví něco, o čem nemá Viola ani tušení. "Tyto prvky se zkráceně nazývají p3 prvky a ve valenční vrstvě mají pět elektronů, jejichž konfigurace je…"
Ruka se okamžitě začala míhat po papíře, na němž zůstávala stopa po propisce, jak psala. Rychle škrábala slova, která před okamžikem vyslechla ve své hlavě. Zbytek testu pak byla hotová brnkačka. Přesto se po jeho skončení neubránila pocitů provinění.
"Si dneska nějaká zamlklá," otočila se na ni Tatsuki později o přestávce. "Neříkej mi, že tě ta písemka tak vzala. Ty ses to určitě naučila i pozpátku, jak tě znám."
Viola na to raději nic neříkala.
"Ale né," zaúpěla Tatsuki, když si všimla, jak se k nim davem prodírá Toshiro. "Čas jít. Uvidíme se na biologii," mávla na kamarádku a chystala se k odchodu.
Viola se zarazila. "Na biologii? Vždyť máme dějepis," ohradila se.
"Změna. Dějepisář si zlomil nohu," mrkla na ni Tatsuki a v mžiku zmizela.
Biologie? Teď?! Nepřicházelo v úvahu! Kurosaki si pro ně přichystá určitě zase nějaké překvapení. Zabývat se tím však nemohla, neboť se vedle ní rázem zjevil Toshiro.
"Proč jsi mi neřekla, že máte hodinu jinde?" spustil okamžitě.
"Nevěděla jsem to."
"A to jsi mi nemohla zavolat?"
Otráveně si povzdechla. "Nejsem malá…"
"Ale ten chlap se tě pokusil dvakrát napadnout. Vlastně to už jednou udělal, takže to od tebe byla značně nezodpovědné a…"
"Příště se ozvu, ano?" skočila mu do řeči. "Vím, že jsem měla a omlouvám se. Nechtěla jsem ti přidělávat starosti," řekla unaveně.
Něžně se na ni usmál. "Odpuštěno," zašeptal, než se políbili.

"Skvělý. Kurosaki se tím nápadem vážně vytáhnul," říkala právě Viola cestou domů.
"Neboj se, já taky nejsem zrovna dvakrát odvázaná z vidiny spolupráce s tou uječenou krávou," reagovala Tatsuki okamžitě a téměř prskala, když se zmiňovala o Luise. "Nechceš si to vyměnit?" zeptala se a následně se kousavě zasmála.
"Ne," konstatovala Viola suše. Pokud si měla vybrat mezi tím idiotem a Lusiou, Leito stále vítězil. O moc to však nebylo.
"Určitě to nebude zas tak hrozný," přispěl Toshiro do vínku. "Když tě bude moc prudit, tak mu maximálně pohrozíš, že si to s ní m pak vyřídím," dodal a samolibě se usmál.
"Prosim tě, ty si ty svý rozumy taky nech pro sebe," vyjela na něj Tatsuki okamžitě.
"Udělal jsem snad něco?" ohradil se Toshiro dotčeně.
"Jo. Narodil ses."
Tatsuki už otvírala pusu, že bude pokračovat a Toshiro ji chtěl rychle předběhnout, když se do toho vložila Viola. "Ticho! Už se nehádejte. Berte na mě ohledy." Oba okamžitě sklapli a stáhli se do pozadí.
Viola jim za to byla vděčná. Z těch jejich hádek ji už bolela hlava. Stejně to bylo divné, že ti tři kráčeli společně. Tatsuki se však rozhodla, že dnes na návštěvu k Viole půjde. O tom žádná. Poslední dobou na sebe ty dvě měly tak málo času! Navíc to Toshirovi patřilo. Uvnitř ji těšilo, že to od Tatsuki pořádně slízne. Neměl se před Tatsuki zmiňovat o tom napadení. Na druhou stranu ji to však ještě víc utvrdilo v tom, že k Viole prostě musí.
Violu však víc trápilo něco jiného. Kurosaki jim dnes přichystal další ze svých překvapení. Poprvé ji dnes napadlo, jestli jim to náhodou nedělá schválně. Sdělil jim totiž novinku, která je potěšila stejně, jako když se v prvním ročníku dozvěděli, že jeden týden budou záchody v polovině budovy z rekonstrukčních důvodů uzavřeny. Zapomněli jim ovšem říci, že na ně teď nesmí chodit, jelikož se ucpal odpad a v případě spláchnutí by na ně mohla klidně vyskočit jistá hnědá hmota…
V rámci utužování kolektivu si vymyslel takzvané ročníkové práce, které by měly být každá za jedno pololetí. Tématem měli být ptáci, k nimž se mezitím dopracovali. Součástí této práce také mělo být pozorování jak z laboratoří, tak z okolí jejich bydliště. Měli na ní systematicky pracovat zhruba dva měsíce a odevzdat ji nejpozději tři týdny před pololetním vysvědčením. Samozřejmě, že to však nebyla samostatná práce, nýbrž úkol pro skupiny, které měly být přesně tak, jak se téměř před měsícem rozlosovali. Pro Violu to znamenalo jediné - společná práce s Leitem.
Vůbec se na to netěšila. Už předem tušila, že se spolu budou jenom hádat. Z té představy byla tak akorát otrávená. Snažila se na to moc nemyslet. Nechtěla, aby ji ostatní, obzvláště ti dva, viděli ve špatné náladě. Musela být silná, i když se jí ve skutečnosti kolena rozklepala nervozitou.
Před domem se s Toshirem rozloučila dlouhým polibkem. Tatsuki si musela nahlas odkašlat, protože na ni úplně zapomněli. Při otevírání dveří se Viola snažila skrýt svůj ruměnec. Dívky pak vklouzly dovnitř a nějaký ten čas měly samy pro sebe, dokud se neměla vrátit Kisame.
"Musíte se spolu tak ocucávat? Je to nechutný!" říkala Tatsuki naoko zhnuseně. Ve skutečnosti se ptala jen tak žertem. Fakt, že její kamarádka chodí s naprostým idiotem, dávno vstřebala.
Viola její hru snadno prokoukla. "To láska, milá zlatá," opáčila a následně se zahihňala.
"Láska? To je jen pro holky!" mávla nad tím Tatsuki povýšeně rukou.
Obě se rozesmály. Vyprskly smíchy naprosto spontánně a dlouho nemohly přestat. Vždy, když jedna přestala, druhá to nevydržela a smála se znovu. Po chvíli je už pořádně bolela břicha a ani jedna nemohla popadnout dech. Tatsuki však nakonec zvážněla a Violu rázem všechen humor přešel. Věděla, k čemu se schylovalo. Zhluboka se nadechla a pomalu začala vyprávět svůj příběh, aby tak odpověděla na Tatsukinu nevyřčenou otázku.
Viola mluvila klidně. Samotnou ji to překvapilo, jak je najednou lehké o tom problému hovořit. Myslela si, že to bude složité. Že se bude zadrhávat. Ona však mluvila plynule. Jako by říkala nějakou pohádku. Bez emocí, bez zbytečných slz. Tatsuki ji nepřerušovala. Možná na to na tom bylo nejlepší a nejspíše jí to nejvíce pomáhalo.
"Copak… ty nemáš strach?" zeptala se Tatsuki užasle, když Viola skončila.
"Ovšem, že se bojím, ale … Nemůžu se přece okolnímu světu vyhýbat. Jak bych jednou odešla, už bych se nemusela vrátit," přiznala svou obavu.
"Ale no. Pojď sem," natáhla k ní Tatsuki ruce a dívky se objaly.
V ten moment zachrastily klíče v zámku. Kisame, blesklo Viole hlavou. Nepletla se. Myslela si, že ji matka odvede až nahoru, ale nejspíš neměla dost času, tak Kisame přivezla jen před dům. Dole byli přeci policisté, kteří tam pro všechny případy hlídali. Blond hlava zanedlouho nakoukla také do obýváku, aby zjistila, zda doma vůbec někdo je. "Kde mám jídlo?" spustila okamžitě, aniž by Tatsuki pozdravila.
"Udělej si sama," odpálkovala ji Tatsuki. Ani ona si nechtěla hrát, jaké to jsou kamarádky. "Jsi na to dost velká," dodala, když si Kisame přeměřila. "Kolik, že ti je?"
"Devět," odvětila Kisame kysele. "A Viola se o mě má starat."
"No a?" ohradila se Tatsuki. "Viola teď má těžký období. Mohla bys jí to ulehčit."
Schylovalo se k další hádce. Viole bylo upřímně jedno, co ty dvě spolu měly nebo neměly. Štvalo ji to. Štvalo ji, jak se kvůli ní všichni hádali. Už ji unavovalo, jak z ní dělali chudinku, která se o sebe nebyla schopná postarat. Jako by ani nemohla říct svůj názor. Musela se teď chovat podle určitých pravidel, podle nichž bude jen pasivně přihlížet a bojovat za sebe nechá ostatní. Ji už to ale nebavilo. Nechtěla se dál podřizovat ostatním.
"Tatsuki. Tatsuki! Nech toho. To je dobrý. Já jí něco nachystám."
"Cože?" kamarádka na ni nevěřícně zírala. "Proč? Vždyť tě jenom komanduje! Navíc na to máš plný právo. Máš přece právo na klid."
Viola ji ale neposlouchala. Zvedla se a šla do kuchyně, aby něco narychlo splácala dohromady. Kisame se na Tatsuki vítězně ušklíbla.
"Už mě nebaví, jak se kolem mě každý hádá. Bolí mě z toho akorát tak hlava a jsem pak otrávená. Prostě to teď nech být," řekla, když za ní Tatsuki přišla do kuchyně. Ta se na ni nesouhlasně dívala.
"Prosím tě, dej mi to," přišla za Violou a vzala jí práci od ruky. "Běž si sednout, když jinak nedáš."
Viola se zarazila. Přešla to však bez protestů. Sedla si ke stolu vedle Kisame a chvílemi Tatsuki navigovala, když nevěděla, kde se co nachází. Netrvalo dlouho a Kisame spokojeně jedla.
"Já du," rozloučila se Tatsuki po chvíli. "Už sem stejně měla být doma. Ráda bych tu zůstala dýl, ale bohužel. Drž se," řekla mezi dveřmi.
Viola ji beze slova mávla a vrátila se do kuchyně.
"Ty musíš mít taky debilní kamarádky," pronesla Kisame hned, jak se objevila mezi dveřmi. "Ta má pořád nějaký připomínky. Je to stejná kráva jak ty. Taky dokáže všecko zničit…" Kisame se zarazila. Chtěla se s Violou hádat, vytmavit jí všechno, co udělala, co zničila, ale Viole se místo nenávistného pohledu po tváři rozlil široký úsměv. Naprosto opačná situace než očekávala.
"Kisame," začala Viola opatrně, "ty nikdy nezklameš." Šibalsky mrkla na sestru a s úsměvem se pustila do umývání nádobí. Nechala Kisame o samotě v naprostém šoku s jejím zmatkem. Otočila se k ní zády a dál si jí už nevšímala. Radostně si začala pískat. Přece jen se našel někdo, kdo na ni nebral ohledy.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Zmražená Opice | Web | 1. dubna 2010 v 19:42 | Reagovat

Hezky se to četlo, akorát mi připadá, že se tam nic moc nedělo...

2 Lomeril | 1. dubna 2010 v 22:08 | Reagovat

Takže - poslední odstavec jsem musela číst dvakrát, než mi došlo kdo co a proč, ale nakonec došlo. Připisuji pozdní (na mě) hodině a celému dni strávenému nad učením. Jinak jsem napjatá a vůbec by mi nevadila nějaká akce.
Btw jedna rejpavá chemická: prvky V.A se nazývají p3 prvky a je to dusík, fosfor, arsen, antimon a bismut. Olovo a bor jsou trochu jinde. Zrovna dneska jsem si zpracovávala maturitní otázku V.A, takže jsem si rovnou zkusila své znalosti. Samozřejmě si pamatuju velký kulový...

3 Wifi | 2. dubna 2010 v 9:33 | Reagovat

Jooo, konec byl nejlepší :-D Ale kde je ten slibovaný Lei, co? Už tu měl dávno být! :-D tak dobrá, ale v příští kapitole se z toho tak snadno nevymotáš! haha :-D Doufám a přeju, že Ti všechny ty starosti brzy odpadnou a Ty si najdeš čas nejen na BE ale i na své vlastní věci :)

4 Anyffe | Web | 2. dubna 2010 v 13:05 | Reagovat

ten konec je dokonalej :D prostě... congratulation again :)

5 Awia | Web | 2. dubna 2010 v 13:24 | Reagovat

[1]: Zmražená Opice: Jak nic se nedělo?! Tahle kapitola v sobě nese hned několik stěžejních informací! Tak za prvé ses dozvěděla, jak to s tím výslechem dopadlo, pak je tam v náznaku vidět, jak se Viola postupně mění a prostě ... prej nic se nedělo?! Užívej si rozhovory a nemel! :-D Ne, až tak jsem to nemyslela. S humorem, prosím. Jop a díky.

[2]: Lomeril: I to se stává. Já to chápu. Akce? Na co akce? Té bylo dost. Ne, ale teď bude takové ... klidnější období. Zase bych se raději věnovala vztahům mezi postavami a taky Viole a tomu, jak z ní přestává být ta ukňouraná malá holčička. :-P
Ach... já tušila, že tam někde chyba. A která skupina, že to vlastně je? Já jen, že jsem to lovila ve starém sešitu a měla jsem tam tak trošku bordel. :-D Chemie a já si moc nerozumíme... Ale když jsi sem napsala, tak to nemůže být zas tak špatné, ne? V rámci procvičování bys mi mohla prozradit tu skupiny s dusíkem. xD A případně si můžeš zkusit zodpovědět otázky z testu. :-D

[3]: Wifi: V téhle kapitole jsem ho fakt neslibovala. Musíš si počkat. Už jsem ti to říkala. :-D Já nemám čas na nic, takže asi tak...

[4]: Anyffe: :-D Jooo, konečně někdo, kdo to ocenil. Díky.

6 Polgara | Web | 2. dubna 2010 v 14:18 | Reagovat

Já to říkám pořád, kapitoly dlouhé jako tasemnice :-D. Ale ty rozhovory jsou dokonalé. Kisame opět nezklamala. Přiznávám, že by se mi v některých hodinách Violina schopnost hodila.

7 Lomeril | 3. dubna 2010 v 9:39 | Reagovat

Ale jo, V.A začíná dusík, fosfor, ale pokračuje trochu jinak. A jsou to p3 prvky, p-prvky jsou všechny ve III-VIII A
A co se akce týče, já jsem na to ujetá. Ale vzhledem k tomu, že ty psychologii postav zvládáš na jedničku z hvězdičkou, ani mi nevadí, že akce není.

8 Awia | Web | 3. dubna 2010 v 9:56 | Reagovat

[6]: Polgara: Ale prd. Tahle v průměru patří ještě k těm kratším. I když pravda - rozdělit kapitolu na dvě části jsem musela jen jednou. :-D Takže zas až TAK hrozné to nebude. Díky, díky, díky a naprosto souhlasím, že by se Violiny schopnosti docela dost šikly.

[7]: Lomeril: Aha.... a jak to teda pokračuje? :-D Chemik ze mě nikdy nebude, periodickou tabulku jsem někde zahrabala a jsem líná dívat se na netu ... ne, já si to najdu. :-D
Tak to tě teď asi moc nepotěším. Každopádně BE nemá být žádný akčňák a i když se to možná nezdá, tak jde právě o psychologii postav, jejich pocity, změny ... V celém příběhu vlastně ani tak nejde o děj, ale tak co už, že ... :-D Jop a díky za poklonu.

9 evi | Web | 3. dubna 2010 v 17:27 | Reagovat

No nádhera! Líbilo se mi, jak si Yuzu vzpomněla na ta rozbitá kolena, jak se Toshiro staral o Violu, jak se jí Tatsuki zastala před Kisame, jak se Viola sebrala a drží se, a nejlepší byla myšlenka, že každý má při testech používat jen svoje schopnosti - tak to má Viola dobrý!:D

10 Awia | Web | 3. dubna 2010 v 18:15 | Reagovat

[9]: evi: :-D Díky. Je tam něco, co se ti nelíbilo? Jó no, to má. Teoreticky nepodvádí, že ... :-D

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.