close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

I wanna be somebody else....

28. března 2010 v 13:07 | katHys |  My dear diary I want to tell you what happend to me...
Zjistila jsem jednu věc - jsem příšerný člověk. Ač se to snažím nevidět, ve své podstatě jsem tak sobecká a sebestředná, že to už snad ani víc nejde. Jsem hnusná na své okolí, pořád dělám nějaké stupidní chyby, kterých potom lituji a ... nedokážu se poučit ze svých předchozích chyb. Jednou si řeknu, že už to neudělám a pak do toho spadnu znova a můžu si tak akorát nadávat. Ale víte, co? Já už to tak nechci. Už nebudu zbytečně brečet nad rozlitým mlékem. Půjdu s hlavou vztyčenou. Tak. Tečka.

Ale stejně. Víte, jak já se vidím? Moc pozitivní to nebude ... Jsem náladová, příšerně, až to bolí. Moje nálady se mění častěji než počasí. V jednu chvíli se s vámi vesele bavím, za moment bych vám nejraději vyškrábala oči a za chvilku jsme zase nejlepší kamarádi. Nebo moje deprese, které sice nemívají dlouhé trvání, ale člověka pořádně vezmou... Vždy je to stejné. Postavím se na nohy, spadnu, lituji se, znovu se postavím, zase spadnu.... a tak dále a tak dále. Kolotoč. Jsem snílek. Až moc velký. A to se dneska nevyplácí. Nemám žádné sebevědomí, jsem líná, otravná, protivná, jenom zraňuji své okolí. Když lžu, nevyplatí se to. Když řeknu pravdu, narazím taky. Tak co mám jako sakra dělat? Já už nevím. Nevím nic.

Víte, teď to myslím naprosto upřímně a nehledejte v tom namyšlenost nebo tak něco. Jasně, jasně, vím, že už teď tu něco zapáchá, ale pro tentokrát si zacpěte nos, ano? Nemyslím si, že jsem až tak blbá. Něco ve mě určitě být musí, ale ... já nevím co. Pořád životem tak nějak bloudím a hledám, ale nenacházím. Je to tak frustrující! Možná ve mě opravdu leží nějaký ten talent, jak ostatní říkají. Třeba jo... Ale jsem srab. Moc velký srab na to, abych se zvedla a udělala to, k čemu se tak dlouho odhodlávám.

Občas bych chtěla být někým jiným. Lepším člověkem. Nebo ne, to není přesné, ale zkrátka někým, kdo si stojí za svým. Vytrvá a dosáhne svého cíle. Chtěla bych mít odvahu. Chtěla bych si splnit své sny. Ale asi nechci dost. Pořád se ptám, čím to je, že já jsem pořád nikde a oni vyčnívají. Copak nechci moc? Co mi chybí? Co mají oni a já ne? Nemám snad odhodlání? Jisté je jedno - vím, co mám. Mám strach a ten je zatím příliš veliký. Brání mi v tolika věcech, ale já se ho nedokážu zbavit. Občas si vážně připadám jako naprostý ňouma.

No já ... ehm .... asi končím. Jdu nakreslit nějaký pošahaný obrázek, který by odrazil mou momentální náladu a pak ho sem možná přidám. Pokračovat nemá cenu. Ještě bych zas začala moc přemýšlet a to by nedopadlo dobře. Ne ne ... Ze mě vážně nic nebude. Už se pomalu začínám těšit na ty veřejný záchodky, který tu na mě někde čekají. Adios! Mějte se dobře. A líp než já.

PS: Nevíte někdo, proč se tolik vyžívám v psaní smysl postrádajících článků?
PPS: Ne, vážně jsem to nenapsala proto, abych od vás potřebovala slyšet jak to není pravda. Já ... jsem pesimista, prostě.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Angie | Web | 28. března 2010 v 14:48 | Reagovat

to je normální, že jsi sobecká, důležité je, že to přiznáš narozdíl od ostatních lidí, kteří nejsou o nic lepší. Je normální, že se ti mění nálada - cholerických a náladových lidí je na planetě hodně. Ale každý je jiný svým způsobem. Sebevědomí možná příjde s věkem, tím se netrap, sebevědomí není to nejdůležitější. Hlavně, že jsi to ty, a pořád budeš.

2 Kikulka | Web | 28. března 2010 v 16:03 | Reagovat

Někdy člověk potřebuje si totálně zanadávat, ale co je moc to je moc. Někdy se mi taky zdá, že jsem antitalent a sobecký ničema, který ať cokoliv řekne je to špatně. Když zas o nečem dlouho rozmýšlím, zkazím to stejně.
Jen pár lidí o sobě může říct, že si ůdvěřují, že jsou dokonalí nebo nedělají chyby. Z chyb se má člověk učit, ale ono to není zas tak lehké, jak přísloví praví.
Být dobrým člověkem je těžké ale dá se tahle krkolomná, nadmíru těžká cestas přejít a pak by teoreticky mohlo jít všechno lépe.....Nikdy nemůžeš vědět jestli se nezměníš za několik let a chování bude úplně jiné

3 Kitty | Web | 28. března 2010 v 16:44 | Reagovat

Je spousta věcí, který bych na sobě chtěla změnit, který bych chtěla jinak, ale ono to nejde a nepůjde. Nejhorší jsou mé utkvělé představy, že se všecko řítí kvůli jedný jediný pitomý věci. Odvíjí se mi od toho sebevědomí (nulové) a od sebevědomí se odvíjejí ty další věci. Bohužel pár věcí mi přišlo pod nos, ani jsem nemrkla a teď čekám, že to tak bude i s ostatním. Jenže je čas, abych se taky začala o něco snažit sama, ne?
Říká se, že méně je někdy více, ale pro mě to neplatí, pro mě je méně furt málo...

4 Wifina | 29. března 2010 v 14:34 | Reagovat

nebudu ti tvrdit jak to není pravda, vlastně ode mě nečekej žádnout pomoc.. nečetla jsem si komentáře předemnou.. jen ti řeknu, že JÁ VÍM JAK SE CÍTÍŠ. to co tady popisuješ je orpavu doslova a do písmene můj případ. Cítím úplně to samé. Nevím, nevím, nevím, opravdu nevím co s tím. A... nečekala jsem, že by někdo mohl mít problém jako já. jasně, v něčem se to liší.. ale jakási pointa je stejná.
Řekla ybch ti suměj se, ale.. mě to nepomáhá, předpokládám, že ty víš, že to není tak jednoduché. Doufám, že se z toho brzo dostanem, nebo tak něco.. opravdu nevím, co teď říci, většinou jsem člověk, co se snaží pomoct...

5 neposedné slůně* | Web | 29. března 2010 v 16:57 | Reagovat

Já jsem taky bývala docela náladová a hnusná na své okolí. Od té doby, co znám Ježíše s tímto problém nemívám;)

6 Awia | Web | 29. března 2010 v 17:47 | Reagovat

Okej ... prvně díky všem, kdo se k tomuto kecu vyjádřili. Snad jen..., proč jste to všichni vzali tak pesimisticky? To to tak vážně vyznívá? Ale to jsem v úmyslu neměla... :-?

[1]: Angie: Ohou, tak to díky. Teď ale nehorázně vzrostlo moje ego! No neboj, však ono taky hned klesne... :-D Jenže ono je to spíš o tom, že já kolem sebe vidím ty možnosti, co bych mohla mít, ale nějak nejsem schopná se zvednout a dosáhnout jich... prostě ... já, no.

[2]: Kikulka: Ale no tak! Jeden pesimista tu stačí ne?! Nechci ti nic říkat, ale takoví lidé, kteří tohle o sobě prohlašují jsou ti "nejlepší" na celé planetě. Takový lidi fakt miluju. Nakopat je nejvíc do zadku, to by potřebovali! Jo tak já vím, že se určitě nějak změním, ale ... jak to bude, kdo ví? Třeba budu lepší, třeba ne... Ale hlavní pro mě je, abych byla sama se sebou spokojená a to teď zrovna nejsem.

[3]: Kitty: Jo takový to "přiletělo mi to přímo pod nos" znám. U mě se tak stalo s hodně věcmi, ale poslední dobou je to spíš rarita. Asi se hold budu muset víc snažit a taky vynaložit trošku úsilí. :-D Nestresuj se. Pro mě někdy i více pořád málo....

[4]: Wifina: Ach Wifinko moje zlatá! Ani nevíš, jak mě tvůj komentář ... no, potěšil, to zní blbě, ale nevím, jak to říct. Prostě nejsem sama a to mi stačí. Je to takový zvláštní pocit. Každopádně díky, že jsi se ozvala. Moc to pro mě znamená. A slibuju, že až na něco příjdu, až zjistím, jak z toho ven, tak budeš první, komu to řeknu. ;-)

[5]: neposedné slůně*: Nevím, jestli se náladovosti dá odnaučit. Já taková vždycky byla a asi i dál budu. Jsem to prostě já a i když tuhle vlastnost někdy nenávidím, tak na ni občas nedám dopustit. Věř mi ... jen těžko kolem mě najdeš člověka, kdo přejde depresi tak rychle. :-D A pak ... já neříkám, že jsem přímo hnusná. To je ošklivé slovo... Já snažím nebýt taková. Snažím se smát, ale přetvářka mi moc nejde. Navíc ... už se nechci přetvařovat. Nemám ráda lži a lidi, co hrají druhé housle. Je mi z toho zle a nechci být jako oni.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.