I wanna be somebody else....
28. března 2010 v 13:07 | katHys | My dear diary I want to tell you what happend to me...Komentáře
Někdy člověk potřebuje si totálně zanadávat, ale co je moc to je moc. Někdy se mi taky zdá, že jsem antitalent a sobecký ničema, který ať cokoliv řekne je to špatně. Když zas o nečem dlouho rozmýšlím, zkazím to stejně.
Jen pár lidí o sobě může říct, že si ůdvěřují, že jsou dokonalí nebo nedělají chyby. Z chyb se má člověk učit, ale ono to není zas tak lehké, jak přísloví praví.
Být dobrým člověkem je těžké ale dá se tahle krkolomná, nadmíru těžká cestas přejít a pak by teoreticky mohlo jít všechno lépe.....Nikdy nemůžeš vědět jestli se nezměníš za několik let a chování bude úplně jiné
Je spousta věcí, který bych na sobě chtěla změnit, který bych chtěla jinak, ale ono to nejde a nepůjde. Nejhorší jsou mé utkvělé představy, že se všecko řítí kvůli jedný jediný pitomý věci. Odvíjí se mi od toho sebevědomí (nulové) a od sebevědomí se odvíjejí ty další věci. Bohužel pár věcí mi přišlo pod nos, ani jsem nemrkla a teď čekám, že to tak bude i s ostatním. Jenže je čas, abych se taky začala o něco snažit sama, ne?
Říká se, že méně je někdy více, ale pro mě to neplatí, pro mě je méně furt málo...
nebudu ti tvrdit jak to není pravda, vlastně ode mě nečekej žádnout pomoc.. nečetla jsem si komentáře předemnou.. jen ti řeknu, že JÁ VÍM JAK SE CÍTÍŠ. to co tady popisuješ je orpavu doslova a do písmene můj případ. Cítím úplně to samé. Nevím, nevím, nevím, opravdu nevím co s tím. A... nečekala jsem, že by někdo mohl mít problém jako já. jasně, v něčem se to liší.. ale jakási pointa je stejná.
Řekla ybch ti suměj se, ale.. mě to nepomáhá, předpokládám, že ty víš, že to není tak jednoduché. Doufám, že se z toho brzo dostanem, nebo tak něco.. opravdu nevím, co teď říci, většinou jsem člověk, co se snaží pomoct...
Já jsem taky bývala docela náladová a hnusná na své okolí. Od té doby, co znám Ježíše s tímto problém nemívám;)
Okej ... prvně díky všem, kdo se k tomuto kecu vyjádřili. Snad jen..., proč jste to všichni vzali tak pesimisticky? To to tak vážně vyznívá? Ale to jsem v úmyslu neměla...
[1]: Angie: Ohou, tak to díky. Teď ale nehorázně vzrostlo moje ego! No neboj, však ono taky hned klesne...
Jenže ono je to spíš o tom, že já kolem sebe vidím ty možnosti, co bych mohla mít, ale nějak nejsem schopná se zvednout a dosáhnout jich... prostě ... já, no.
[2]: Kikulka: Ale no tak! Jeden pesimista tu stačí ne?! Nechci ti nic říkat, ale takoví lidé, kteří tohle o sobě prohlašují jsou ti "nejlepší" na celé planetě. Takový lidi fakt miluju. Nakopat je nejvíc do zadku, to by potřebovali! Jo tak já vím, že se určitě nějak změním, ale ... jak to bude, kdo ví? Třeba budu lepší, třeba ne... Ale hlavní pro mě je, abych byla sama se sebou spokojená a to teď zrovna nejsem.
[3]: Kitty: Jo takový to "přiletělo mi to přímo pod nos" znám. U mě se tak stalo s hodně věcmi, ale poslední dobou je to spíš rarita. Asi se hold budu muset víc snažit a taky vynaložit trošku úsilí.
Nestresuj se. Pro mě někdy i více pořád málo....
[4]: Wifina: Ach Wifinko moje zlatá! Ani nevíš, jak mě tvůj komentář ... no, potěšil, to zní blbě, ale nevím, jak to říct. Prostě nejsem sama a to mi stačí. Je to takový zvláštní pocit. Každopádně díky, že jsi se ozvala. Moc to pro mě znamená. A slibuju, že až na něco příjdu, až zjistím, jak z toho ven, tak budeš první, komu to řeknu.
[5]: neposedné slůně*: Nevím, jestli se náladovosti dá odnaučit. Já taková vždycky byla a asi i dál budu. Jsem to prostě já a i když tuhle vlastnost někdy nenávidím, tak na ni občas nedám dopustit. Věř mi ... jen těžko kolem mě najdeš člověka, kdo přejde depresi tak rychle.
A pak ... já neříkám, že jsem přímo hnusná. To je ošklivé slovo... Já snažím nebýt taková. Snažím se smát, ale přetvářka mi moc nejde. Navíc ... už se nechci přetvařovat. Nemám ráda lži a lidi, co hrají druhé housle. Je mi z toho zle a nechci být jako oni.













to je normální, že jsi sobecká, důležité je, že to přiznáš narozdíl od ostatních lidí, kteří nejsou o nic lepší. Je normální, že se ti mění nálada - cholerických a náladových lidí je na planetě hodně. Ale každý je jiný svým způsobem. Sebevědomí možná příjde s věkem, tím se netrap, sebevědomí není to nejdůležitější. Hlavně, že jsi to ty, a pořád budeš.