1. března 2010 v 11:53 | katHys
|
DAN BROWN vydal v roce 1998 svou prvotinu
Digitální pevnost (Digital Fortress, čes. 2005, Argo, 2009). O dva roky později slavil úspěch s románem
Andělé a démoni (Angels and Demons, 2000, čes, 2003, Argo 2005), v němž se poprvé objevila postava hardvardského profesora Roberta Langdona, a v roce 2001 následovala
Anatomie lži (Deception Point, 2001, čes. 2005, Argo 2008). V roce 2003 se z autora relativně úspěšných thrillerů stal podle výsledků ankety časopisu
Time jeden ze stovky nejvlivnějších lidí naší planety a z jeho dalšího románu celosvětový bestseller.
Šifra mistra Leonarda(The Da Vinci Code, čes. 2003, Argo vydalo v odlišném překladu pod názvem
Da Vinciho kód, 2005) zaznamenala fenomenální úspěch. Románu
Da Vinciho kód se od roku 2003 prodalo ve světě přes 82 milionů výtisků a byl přeložen do jednapadesáti jazyků.
zadní obal knihy
Po zběsilé honičce po Římě, unikání před zákonem ve Francii a hledáním Svatého grálu v Londýně, se opět vracíme do života Roberta Langdona, uznávaného symbologa a profesora na Hardvardské univerzitě. Kniha splňuje všechna očekávání, která jsou po předchozích Brownových románech pěkně vysoká. Opět nám neunikne akce, překvapivá odhalení, nečekané zvraty děje, neopakovatelné postavy nebo také pohledy do historie, odhalení něco mála ze symbologie, či vědy zvané noetika. Autor opět uchvátí nejen reálností svého díla, ale také podrobnými popisy různých vědeckých postupů a zařízení. Člověk je po přečtení zase o něco moudřejší. Napětí se v knize stupňuje, až posledních sto stránek přečtete se zatajeným dechem během jednoho večera. Nechybí ani jeho osobitý vtip, kdy se různým poznámkám rádi zasmějete. A taktéž nesmím zapomenout na všelijaké teorie, které zde Dan Brown rozvádí. Zda je to však pravda si musíte zjistit sami.
Po Andělech a démonech a Šifře mistra Leonarda je to již třetí příběh se symbologem Robertem Langdonem. Tentokrát neopustí domácí půdu a po svých předchozích zběsilých šetřeních v evropské kolébce (Římě, Vatikánu, Paříži a Londýně) se prvně zaplete do noční dešifrovací honičky na území USA, a to přímo v jeho hlavním městě Washingtonu D.C.
K řešení záhady je vyzván hrůzostrašným předmětem ležícím na zemi v Kapitolu, ukazujícím na nástropní fresku s obrazem George Washingtona, který je tam zpodobněn jako pohanský bůh. A není samozřejmě náhodou, že bývalý americký prezident George Washington se zednářským kladívkem a zednářskou lžící položil roku 1793 základní kámen Kapitolu. Ve Washingtonu se odehrává honba za legendárním zednářským pokladem.
anotace, přední obal knihy
Upřímně, nejsem zrovna velkým milovníkem amerických dějin. Jedná se o jedno z mála období historie, které v hodinách dějepisu musím doslova přetrpět. I když jsem na různé narážky ohledně toho, co si takzvaní otcové Ameriky představovali, nahlížela poněkud skepticky, do knihy jsem se téměř okamžitě začetla a s hlavním hrdinou opět prožila kolotoč neuvěřitelných událostí. Těžko uvěřit, že se na bezmála 460 stranách odehrává časový úsek 12 hodin. Kniha přitom překypuje všemožnými fakty, odbočkami do minulosti či vysvětlivkami, které však nepůsobí nijak násilně a nijak nenarušují vlastní dějovou linii. Jako u předchozích děl, s nimiž jsem vás zde seznámila, i tato kniha se skládá z prologu, epilogu a následně různě dlouhých 132 kapitol. Příběh sledujeme nejen z pohledu Roberta Langdona, Katheriny Solomonvé, tajemného Malacha, či ředitelky Bezpečnostní kanceláře CIA Inoue Sató, ale i mnoha dalších vedlejších postav. Jejich osudy se různě prolínají dokud nedojde k překvapivému vyvrcholení, kde do sebe všechno rázem zapadá.
Postavy jsou věrohodné, každá je svým způsobem jedinečná a nezapomenutelná. Není těžké se s nimi sžít a věřit jim jejich osud. Mně osobně doslova učarovala postava Inoue Sató, kterou jsem zpočátku moc ráda neměla, ale můj názor se postupem času změnil. Tahle malá Japonka je prostě nezapomenutelná. Uchvacující jsou jako vždy i popisy prostředí, budov a různých zařízení, v nichž se děj právě odehrává. Autor popisy rozhodně nešetří, ale i přes to kniha nepůsobí nijak strojeně a vyumělkovaně. Je tam toho tak akorát dost, aby si čtenář dané místo mohl představit.
Tak jako i v předchozích dílech odkrýváme tajemství nějakého řádu, tentokráte zednářů, kteří jsou všem velmi známí, hlavně svým tajným střeženým pokladem. Jelikož se v historii této skupiny, nebo jak bych to nazvala, vůbec nevyznám, nebudu tu šířit informace, u nichž netuším, zda jsou pravdivá. Stejně si však neodpustím malé rýpnutí. Autor nám tu ukazuje odhalení, které rozhodně nikdo nečekal. Opětovně si zahrává s otázkami víry, tentokrát se tu mnohokrát přetřásá otázka samotného Boha, nevyužitelného lidského potenciálu, a Slova, které má člověka obdařit neuvěřitelnou mocí. Bible v této knize taktéž nenalezne klidu.
Robert Langdon je, jak mnozí jistě víte, profesor symblogie. Starý mládenec, idealista a neuvěřitelný skeptik. Právě díky poslední zmiňované vlastnosti odmítá uvěřit všem těm bizarním věcem, které se mu staví na odiv. Se svým tvídovým sakem a rolákem, který dávno vyšel z módy, je těžké si jej nevšimnout. V této době je již taktéž v podvědomí mnohých obyvatel a jeho tvář se stává docela známou. Jemu to však radost rozhodně nedělá. Díky tomu se stal terčem různých šílenců a hledačů pokladů, kteří jej stále znovu otravují žádostmi o pomoc. I zde mu práci ztěžuje jeho klaustrofobie a jakožto vynikající plavec si poprvé zkusí, jaké to je, když se člověk topí.
Samozřejmě nesmí chybět žena, která by chudáka Roberta na jeho cestě doprovázela. Krásná, vzdělaná a chytrá. Přesně taková je Katherine Solomonová, sestra jednoho z nejvyšších zednářů, Petra Solomona, kterého nějaký šílenec právě unesl. Katherine je vědkyně, která svůj život zasvětila noetice, doposud jen teoretické vědě, jejíž zásady a myšlenky se rozhodla směle zrealizovat. A však právě šokujícím objevům, které se jí během několika málo let podařily, se stane jedním z terčů šílence, který jejího bratra unesl.
Malach, jak s tento člověk sám překřtil, je zajímavou postavou v mnoha ohledech a v knize je mu věnován docela velký prostor. Jak se ukazuje, Malach není žádný cvok, ale velmi inteligentní osoba, která se díky své důvtipnosti dokáže dostat i do nejstřeženějších objektů v zemi. Libuje si v převlecích a po celou dobu se snaží dosáhnou takzvané finální přeměny. Na začátku člověk, který je zfanatizován, na konci osoba, která má za sebou strastiplnou minulost, zlomené srdce, v němž nyní přežívá jen nenávist a žal.
I tentokrát Langdonovi překříží cesta policie. Toto označení však není správné, jelikož nyní máme čest s Bezpečností kanecláří CIA. Je až s podivem, jak i přes všechno moderní vybavení, jež mají její zaměstnanci k dispozici, Langdon stále uniká. Právě ředitelkou tohoto oddělení je již zmiňovaná Inoue Sató. Charakteristikou této postavy se zabývat nebudu. Tu si vychutnejte sami.
Nechtěla jsem v tomto popisu moc prozrazovat, takže doufám, že jsem vás při pozdějším možném čtení nezklamala. Knížka se vážně vydařila. Moje postřehy si ostatně můžete přečíst v charakteristice díla. Mám ráda Brownův styl, i když proti němu mám pár výhrad. Kniha mě každopádně nakopla k mému vlastnímu psaní, což je dobré, protože ne každá to dokáže. A taky mi říká, že na cestě za svým snem mám ještě pořád řadu překážek.
Ukázka z knihy: kapitola 6 (část)
"Langdon ztlumil osvětlení a pustil druhý diapozitiv. "Kdo mi poví, co na tomhle obrázku dělá George Washington?"
Na obrázku byla slavná nástěnná malba zobrazující George Washingtona v kompletním zednářském úboru, jak stojí před podivným zařízením - ohromnou dřevěnou trojnožkou s kladkostrojem, z něhož na provaze visí mohutný kamenný kvádr. Kolem postávala skupinka dobře oblečených přihlížejících.
"Že by vytahoval ten kámen?" zkusil to někdo.
Langdon nic neříkal, protože byl radši, když se studenti pokud možno opravovali navzájem.
"No," ozval se další student, "já si tedy spíš myslím, že Washington ten kámen spouští. Je v zednářském. Už jsem viděl obrázky zednářů, co pokládají základní kameny. A při tom ceremoniálu se ke spouštění kamene vždycky používá něco jako trojnožka."
"Výborně," řekl Langdon. "Tahle freska zobrazuje naše otce zakladatele, jak pomocí trojnožky a kladky pokládají základní kámen Kapitolu. Bylo to 18. září 1793 mezi čtvrt na dvanáct a půl jednou." Langdon se odmlčel a rozhlédl se po studentech. "Kdo mi řekne, co tohle datum a čas znamená?"
Ticho.
"A co kdybych vám prozradil, že přesný okamžik vybrali tři slavní zednáři - George Washington, Benjamin Franklin a Pierre L´Enfant, původní architekt města?"
Pořád ticho.
"Vždyť je to zcela prosté. Základní kámen byl položen právě tehdy, protože v tu šťastnou chvíli byla mimo jiné Dračí hlava v Panně."
Studenti na sebe vrhli udivené pohledy.
"Moment," ozval se někdo, "to mluvíte... o astrologii?"
"Přesně tak. I když je to trochu jiná astrologie, než jak ji známe dneska."
Zvedla se ruka. "Vy chcete říct, že naši Otcové zakladatelé věřili v astrologii?"
Langdon se potutelně usmál. "A jak. Co byste řekli, kdybych vám sdělil, že architektura celého města Washington skrývá víc astrologických symbolů než jakékoli jiné město na světě - znamení zvěrokruhu, hvězdné mapy, základní kameny položené v přesných astrologických datech a hodinách? Mezi tvůrci naší Ústavy byla více než polovina zednářů, lidí, kteří při vytváření nového světa pevně věřili, že hvězdy jsou propojené s osudem."
"No dobře, tak byl základní kámen Kapitolu položen, když byla Dračí hlava v Panně. A co je na tom? Třeba je to jenom náhoda?"
"To by byla vskutku fenomenální náhoda. Uvědomte si, že základní kameny všech tří staveb tvořících Federální trojúhelník - tedy Kapitolu, Bílého domu a Washingtonova památníku - byly položeny sice v různých letech, ale vždycky to bylo pečlivě načasováno tak, aby k tomu došlo za úplně stejných astrologických podmínek."
Langdonův pohled narazil na sál plný vytřeštěných očí. Několik hlav se sklonilo, studenti si začali psát poznámky.
Vzadu se jeden student přihlásil. "Proč to dělali?"
Langdon se zasmál. "Tak odpověď na tuhle otázku je téma na celý semestr. Jestli vás to zajímá, můžete chodit na můj seminář mysticismu. Ale upřímně řečeno si myslím, že vy tady ještě nejste na odpověď emocionálně zralí."
"Cože?" ohradil se nahlas dotyčný. "Tak to schválně zkuste."
Langdon předstíral, že o tom uvažuje, a pak zavrtěl hlavou. Hrál si s nimi. "Je mi líto, ale nejde to. Jsou mezi vámi i studenti prvních ročníků. Mám obavy, že by vám z toho praskla hlava."
"Řekněte nám to!" vykřikla posluchárna sborově.
Langdon pokrčil rameny. "Možná byste měli vstoupit k zednářům nebo do Řádu Východní hvězdy a zjistit si informace přímo od pramene."
"Tam nás nevezmou," ozval se nějaký mládenec. "Vždyť zednáři jsou přece supertajná organizace."
"Supertajná? Opravdu?" Langdonovi se vybavil masivní zednářský prsten, který jeho přítel Peter Solomon hrdě nosil na pravé ruce. "Tak proč zednáři nosí nápadné zednářské prsteny, spony a jehlice do kravaty? Proč jsou zednářské budovy jasně označené? Proč se časy jejich zasedání oznamují v novinách?" Při pohledu na ty udivené tváře se Langdon usmál. "Moji milí, zednáři nejsou žádná tajná společnost - zednáři jsou společnost, která má tajemství."
Celkové hodnocení:
92% Nejspíš to bude tou předpojatostí k Americe, že se mi předešlé díly zamlouvaly o něco víc. Tím však nechci říct, že by byla knížka špatná, to vůbec ne.
Ukázku jsem nečetla, a ani tvůj popis ne. Bojim se, že mi prozradí víc, než bych chtěla
Ztracený symbol už také mám na poličce, a právě mi začínají prázdniny, tak určitě se pustím do čtení. Andělé a démoni a Šifru jsem už četla, líbilo se mi to. Četla jsem spoustu kritik a vím o mnoha lidech, co tu knihu nepřečetli do konce, protože je to prostě nebavilo. Nechápu to =/ Dan Brown je mým nejoblíbenějším současným spisovatelem. A navíc jeho tématika - jako spojení historie, náboženství, vědy, a dobrodružství - naprosto perfektní. Takže už se těším 