The way to my English
21. ledna 2010 v 16:37 | Awia | My dear diary I want to tell you what happend to me...Komentáře
Je zvláštní, co všechno nás dokáže nakopnout k tomu, abychom na sobě pracovali a nevzdávali se.
K tomu zvládnutí prvních kroků ti grtauluji, když si vzpomenu na to, co mi občas říkáš o svém umění zvládnout angličtinu, musím se teď smát. I když to nechceš slyšet, tak ti přesto gratuluji ty naše jedničko ![]()
To ti nezávidím, já jsem šlá na osmiletý gympl a tam jsem měla hned v primě druhý jazyk, Francouzštinu. A příští rok už budu mít třetí ![]()
Já jsem měla něco jako angličtinu od první třídy ve škole. Povinná byla sice až od třetí, to jsme se učili i psát, protože v první a druhé jsme to pořádně neuměli ani česky
.
Stejně si připadám jako začátečník, nedělám žádný pokroky. Na základce jsem dělali pořád to samý dokola. Chtěla bych už konečně umět víc, ale nemám dost sil na to, abych se do toho pustila sama. Nebo se mi spíš nechce?
Když to vezmu kolem a kolem, je to pořád stokrát lepší, než moje francouzština. Anglicky dokážu aspoň přibližně vyjádřit to, co chci, sice oklikama, ale nějak to (občas) jde.
Když jsem si přečetla, jak jsi na tom ty, asi mám najednou větší chuť, protože vidím, že to není nemožné.
[1]: Miselle: Jo tak to já taky, ale prostě tenhle jazyk mi učaroval. A nemyslím si, že je to tím, že je angličtina všude kolem nás (i když tím možná částečně taky). Prostě... chci umět víc. A taky začínám zjišťovat, že vlastně umím mluvit (neber to doslova). Jen prostě musím překonat ten nesmyslný blok z toho, že řeknu nějakou volovinu. Ale dělám pokroky. Sice malé, ale jsou tam.
Správný učitel toho udělá hodně. Dokáže nadchnout, doslova. Já němčinu vždy brala jako jazyk s takovým tím chladným profesionálním dojmem. Nemůžu říct, že bych ji měla ráda, ale taky nemůžu říct, že bych ji nesnášela. Dokonce jsem v ní teď horší než v anglině.
[2]: Polgara: Jo to je. U mě je to občas vážně volovina. Ale většinou to jsou druzí, kterým se něco nelíbí, já se pak na ně naštvu a prostě se zapřu a řeknu si, že jim ještě ukážu. Dodává mi to sílu, i když se v první moment šíleně vztekám, co si to dovolují.
[3]: Cé: Kdo by mi to záviděl. Ale momentálně jsem spokojená. Však i já mám třetí jazyk, dá-li se to tak říct. Ty dva roky latiny taky udělají za své. A chci se naučit španělštinu. Druhá skupina ji má a mě ten jazyk naprosto učaroval.
[4]: Kitty: Haha. Jako když si vzpomenu na první stupeň na základku.
Jako lenost mi taky dost překáží, ale tady se mi i chtělo něco udělat a věděla jsem, že pokud nebudu makat, nepůjde to. Tak jsem mákla. A vyšlo to. :3 Nejspíš za to může taky fakt, že jsem měla hned ze začátku docela dobré výsledky ...
Tak hodně zdaru do dalšího snažení. ![]()
Je vidět, že jsi k tomu od začátku měla ten správný přístup - chválím a přeji hodně úspěchů do budoucna!













Já jsem člověk, který angličtinu využívá ve svém životě jenom v hodinách školy a když koukám na anglické filmy (bez titulků) nebo na anime (english dubbed nebo subbed). Moc toho s nikým nenapovídám, ale tento rok (první na střední) jsem se konečně rozmluvila. Najednou se ve mě zlomil blok a ostych říci první větu anglicky a nebát se, že bude špatně! A povedlo se - zjištuji, že i rodilí mluvčí mi rozumějí! Moje věty rozhodně nejsou dokonalé a slovní zásoba se může "pyšnit" maximálně 2000 aktivně používanými výrazy (pasivně jich znám více, že ano...
). Ale důležitejší než znalost gerundia považuji schopnost mluvit! Reagovat na otázku uprostřed náměstí, naléhavou prosbu... Kvůli tomu se učím angličtinu.
Moje vášen je němčina a vše co s ní souvisí - hudba, historie, knihy... Už i Facebook mám v němčině! Jsem tak trochu šílená... Máme úžasnou učitelku. Dokáže mě neuveřitelně motivovat a má autoritu, a přitom se s ní dá skvěle domluvit. Díky ní se moje nuzná a neoblíbená němčina během pololeté zlepšila o 300 procent!