close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Dalších deset

30. ledna 2010 v 15:57 | katHys |  Blue Eyes
Upřímně, v tento okamžik jsem ani nedoufala. Když jsem svou povídku Blue Eyes začala psát, nikdy by mne nenapadlo, že mi to vydrží. Většinou věci začnu, ale nedokončím. Přesto je to tady. Dalších deset kapitol za mnou. Je skoro k nevíře, že jsem ji psala přes půl roku. Zanedlouho budeme moci slavit první narozeniny. Jedenáctá kapitola se zde objevila 7. srpna 2009 v 14:25. Od té doby uběhlo neuvěřitelných 6 měsíců, kdy jsem nepravidelně přidávala další kapitoly v rozmezí 1-4 za měsíc. Dne 24. ledna v 16 hodin a 27 minut byla zveřejněna poslední část této desítky. Dvacátá kapitola. Ve světě BE až směšně nízké číslo. Pořád jsem na začátku, ale stále mám odhodlání dojít ke konci.

Na řadě je menší rekapitulace. Nejprve se ve zkratce mrkneme na to, co se stalo v prvních deseti kapitolách. Hlavní hrdinka Viola zjistila, že má schopnost vidět do budoucnosti. Ověřilo se jí to docela blbým způsobem, kdy viděla vlastní smrt, ale jen díky tomu unikla ze spárů vraha Akimachiho. Ve škole se objevil nový spolužák Leito, další kluk, Toshiro, se jí dvoří. Dalších deset kapitol tedy o něco podrobněji aneb nechci nic prozrazovat, ale momentálně vytáhnu to nejdůležitější, co bude pro pokračování velmi důležité:

Viola se snaží odhalit, jak fungují její schopnosti a zároveň se snaží vypátrat něco o muži, který ji málem zabil. Náhodou se dozvídá o kurzu sebeobrany, kam se následně přihlásí, a pomalu se sbližuje s Tatsukinou spoluhráčkou Hinatou. Při jejích prvních hodinách jí to moc nejde a jelikož se po pár nedorozuměních sbližuje s Toshirem, požádá jej o pomoc se cvičením. Toshiro ochotně přijímá. Vztah s Leitem se oproti tomu docela dost komplikuje, kdy oba dva neustále narážejí a musí se jeden druhému omlouvat. Vše končí hádkou před celou třídou, od které se spolu ti dva nebaví. Po oslavě sedmnáctých narozenin se Viola dozvídá, že je adoptovaná, což je pro ni pořádná rána. S prosbou o pomoc se obrací k Toshirovi, který jí slibuje, že jí pomůže. Následně Viola vyzkouší hypnózu. Sice ji Tatsuki vážně zhypnotizuje, ale Viola se poté nic nedozví. Nakonec se dozvídá, že její schopnosti nefungují jen v noci a s největší pravděpodobností ji chrání. Zároveň se jí však zdá sen o Toshirovi, který je plný záhad a ukazuje Toshira v jiném světle.

A jak to bude pokračovat? Telefonát Akimachimu, na který si možná někteří z vás vzpomínáte, odstartuje spoustu věcí. Například také to, že se Viola a Akimachi znovu shledají. Viola začne oficiálně chodit s Toshirem, přijde na to, jak ovládat své schopnosti a mnoho dalšího. Leito si taktéž uvědomí svou chybu, ale nebude vědět, jak ji odčinit, dokud se mu nenaskytne skvělá příležitost, jelikož bude nucen s Violou trávit víc času. Jak správně někteří hádáte, ti dva se začnou pomalu sbližovat. Na závěr ještě prozradím, že začne vznikat jedno nové přátelství a jedno staré se zřítí do záhuby. Víc si budete muset přečíst.

Tak to bychom měli. Dvacet kapitol. Dvacet. To je naprosto neuvěřitelné. Dobře, už toho nechám. Možná vás překvapí, že se nacházím zhruba v polovině, i když po té, co jsem si v hlavě prošla pár následujících kapitol, si tím nejsem tak jistá. Původně jsem plánovala dalších 15 - 20 kapitol, ale jak to tak vidím, tak skončím u 20 - 25. I když kdo ví. Třeba se do těch 15 vlezu... To zas budu psát rok. Ale co, jsem ráda, kam jsem se dostala. Ve zdraví jsem přežila i menší krizi, která na mě jde pokaždé, když moc rozebírám Violu a Toshira, a o níž mnozí ani neví. Tou dobou jsem měla chuť s celým BE seknout. Naštěstí jsem tak neučinila. Na to mám ten příběh až moc ráda a ztratila jsem nad ním dost času. Každopádně jsem se v některých věcech zlepšila. Vyjadřování sice občas mám docela krkolomné, ale problémy mi nedělají třeba takové dialogy, kterých jsem se předtím bála.

Teď jen malá připomínka ohledně rozcestníku povídky. Za prvé plánuji nový obrázek do záhlaví (už se na něm pracuje) a poté chci upozornit na několik věcí. Zde totiž můžete narazit na aktuální dění povídky. Zjistíte, jak se například budou jmenovat následující kapitoly, pokud je mám vymyšlené, a v jakém stavu se nachází aktuální kapitola. Informace jsou vždy za názvem kapitoly v závorce. Taktéž tam můžete narazit na galerii, která se snad do budoucna o něco rozroste a budu moct přidat informace o všech hlavních postavách.

Nakonec přidávám velké dík všem svým čtenářům. Těch stálých komentujících je v průměru 7 . K druhé desítce kapitol se objevilo 52 komentářů, vyjma těch mých. :3 Děkuji každému, kdo se ozval. Kritiku samozřejmě vítám stejně jako nové čtenáře. Klidně začněte číst od aktuální kapitoly. Případné dotazy mileráda zodpovím. Jsem ráda za každou zprávu, že jste si to přečetli. Každý komentář mě evokuje k dalšímu a rychlejšímu psaní. A nyní na toto čestné místo (ano, konec článku je dle mého názoru čestné místo) přidávám výpis těch, co se kdy k této části příběhu vyjádřili: Polgara, Kikulka, Kitty, Pistynka, Zmražená Opice, Denaille, Miselle, evi, lea, Cassidy, Žirafka, Anyffe, Nenci, Lai
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kitty | Web | 30. ledna 2010 v 18:27 | Reagovat

Já chci taky... Ani nevíš, jak ti tu tvoji dvacítku závidim. Potřebuju k životu taky něco takovýho, ale nápad není. Vždycky se mi to zdá nepřiměřeně pitomé a tak.
Ale gratuluju, i mě se to zdá neuvěřitelné, vzhledem k tomu, že já jsem donedávna nepřekročila čryřku...

2 evi | Web | 30. ledna 2010 v 19:52 | Reagovat

Ani nápad, že bys to zabalila! Jen si pěkně projdi krizí s Violou a Toshirem a pak pěkně pokračuj - těším se na těch dalších 20-25 kapitol. Podle mě píšeš vážně moc dobře a máš prima nápady. Občas mi to připomíná mého oblíbeného japonského autora Kojiho Suzukiho.

3 Polgara | Web | 30. ledna 2010 v 20:02 | Reagovat

Gratuluji k úspěchu s BE i k novému vzhledu, který velmi překpvapil. Tvůj příběh čtu ráda a ráda čekám na nové kapitoly. Je fakt, že od záčatku svého psaní si dosáhla pokroků a stále se zlepšuješ a...a dost chvály, jinak nám usneš na vavřínech  :-)
Nicméně ti přeji, aby ti psaní šlo rychle a my nemuseli dlouho čekat na nové části, že?  :-P

4 Angie | Web | 30. ledna 2010 v 23:49 | Reagovat

hm, já se rozhodně stydím, že jsem tu povídku nečetla. Možná bych to mohla jednou napravit, sednou si, a přečíst, myslím, že k zahození to nebude ))

5 Awia | Web | 31. ledna 2010 v 10:28 | Reagovat

[1]: Kitty: Myslíš, že mě tenhle příběh nikdy nepřipadal pitomý? Když si vzpomenu, jak to vypadalo na začátku. Lol. Bylo to šílené, trapné ... ne, radši to nebudu dál rozebírat. Věřím, že k tomu taky jednou dojdeš. Píšeš skvěle, takže kdybys přestala, byla by to škoda. Piš dál. Aspoň pro mě. Mě by třeba stačilo, kdybys vydala soubor povídek. Takových v tom tvém úžasném stylu. Troška krve, troška šokujícího odhalení... Jé, to by bylo.  :-D

[2]: evi: Však počky. První krize přestátá, druhá snad taky. Zas mi to začíná připadat pitomé, dokud tam není Akimachi.  :-D Takže musím přežít další čtyři kapitoly, než se moje přání vyplní. Každopádně díky. Hele, toho autora neznám, ale třeba to bude jen těmi jmény. Nebo je v tom něco víc?

[3]: Polgara: Oh, děkuji za krásný komentář. A není tak sentimentální, jak si myslíš.  :-D I když tu poslední poznámku sis mohla odpustit. Ale neboj se, pokusím se. Nechci nad první knihou ztrávit další rok.  :-P

[4]: Angie: Nemáš se za co stydět. Takových je, bylo a bude. Ale lhala bych, kdyby mi další čtenář neudělal radost.  :-P Takže tě budu muset pořádně nalákat. Zanedlouho je tu další kapitola, tak můžeš začít rovnou s ní. I když tam toho napětí moc nebude. Po přečtení tohoto článku by ti mělo být všechno jasné a kdybys měla nějaké dotazy, tak já je klidně zodpovím (pokud to ovšem neprozradí budoucí děj, že). No, dost už toho. Přečti si prolog a uvidíš. Jen to celé číst od začátku moc nedoporučuju. Je to fakt dlouhé... Ale když se ti bude chtít... :-D

6 Kitty | Web | 31. ledna 2010 v 12:15 | Reagovat

[5]:... No, to by mě hlavně muselo něco napadnout :-D

7 Denaille | Web | 31. ledna 2010 v 16:28 | Reagovat

Vzhled je úžasný, to v prvé řadě. :) A pak gratuluju k dvacáté kapitolce. Fakticky tě obdivuju, já bych s tím nejspíš už sekla. Především proto, o jak propracovaný příběh jde. A taky dost dlouhý příběh.
I já mám některé části, které bych nejraději přeskočila, protože mě je ani nebaví psát, ale jsou v tom příběhu nutné. Ale když si je třeba za čas přečtu, přijdou mi napsané mnohem líp než ty části, které mě psát bavili.

8 Miselle | Web | 31. ledna 2010 v 18:47 | Reagovat

Ano, stydím se, že jsem doteď nenapsala komentář... Jenže vše řečené jsme si už řekly v průběhu našich rozhovorů na ICQ a ty víš, že vždycky nedočkavě čekám na e-mail s novou kapitolkou. I když obvykle kapitoly nekomentuji, čtu je a nejméně dvakrát :-D Mám mezi těmito 20 kapitolami své oblíbené - Kapitolu Nový spolužák, pak souboj s Akimachim, Oslavu narozenin, tzv. "první skoropolibek" s Toshirem, naposledy samozřejmě Violiny vidiny s Yuuki a Toshirem. A jak bych mhola zapomenout na kapitolu Výzkum a úžasného Hideakiho! Nebo hodiny s profesorem Kurosakim... Ano, v těch více než 100 stranách jsem si našla hodně velice oblíbených pasáží! Jen tak dál.

9 Awia | Web | 31. ledna 2010 v 20:21 | Reagovat

[6]: Kitty: Však ono napadne. Neboj.

[7]: Denaille: Děkuji, děkuji mockrát. :D Ano dlouhý je to máš pravdu. Propracovaný ... hm... no, vymýšlím za chodu a zatím mi to jde. Jen tak mimochodem si milion věcí a komplikací dovymyslím zrovna při psaní kapitoly. Při psaní té poslední jsem vymyselela další zápletku... MUHAHAHA *kuck* Nejde o to, že by mě to vyloženě nebavilo. Většinou se jedná zrovna o části, které jsou dost důležité a já je prostě musím napsat. Jen mi v nich ten příběh připadá tak stupdní, nijaký ... ale jak je mám za sebou, je to všechno pryč a já píšu vesele dál.

[8]: Miselle: Nestyď se, nemáš za co.  :-P Číst je dvakrát?! Tak to mě nehrozí ani omylem. Přiznávám, že ani u cizích příběhů. Já si to přečtu napoprvé a stačí. Nechci si kazit první dojem...  :-D Hihi, tak tenhle výčet mě pobavil. Ale taktéž nesmírně potěšil mé ego ....

10 evi | Web | 1. února 2010 v 11:10 | Reagovat

Awia: Koji Suzuki napsal například Kruh, podle kterého nejdřív Japonci a pak i Američani natočili ten vcelku děsivý horor. Ano, ta "exotická" jména asi hrajou velkou roli, proč mi tvoje psaní připomíná právě jeho, ale myslím, že to není jenom v tom - ty jeho příběhy jsou taky takové mysteriózní, vyprávěné z pohledu různých postav, taky se tam většinou po něčem pátrá, tohle mě prostě baví - jako Blue eyes:-)

11 Awia | Web | 4. února 2010 v 18:40 | Reagovat

[10]: evi: Fakt?! Tak to jo...  :-D

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.