Dalších deset
30. ledna 2010 v 15:57 | katHys | Blue EyesKomentáře
Ani nápad, že bys to zabalila! Jen si pěkně projdi krizí s Violou a Toshirem a pak pěkně pokračuj - těším se na těch dalších 20-25 kapitol. Podle mě píšeš vážně moc dobře a máš prima nápady. Občas mi to připomíná mého oblíbeného japonského autora Kojiho Suzukiho.
Gratuluji k úspěchu s BE i k novému vzhledu, který velmi překpvapil. Tvůj příběh čtu ráda a ráda čekám na nové kapitoly. Je fakt, že od záčatku svého psaní si dosáhla pokroků a stále se zlepšuješ a...a dost chvály, jinak nám usneš na vavřínech
Nicméně ti přeji, aby ti psaní šlo rychle a my nemuseli dlouho čekat na nové části, že? ![]()
hm, já se rozhodně stydím, že jsem tu povídku nečetla. Možná bych to mohla jednou napravit, sednou si, a přečíst, myslím, že k zahození to nebude ))
[1]: Kitty: Myslíš, že mě tenhle příběh nikdy nepřipadal pitomý? Když si vzpomenu, jak to vypadalo na začátku. Lol. Bylo to šílené, trapné ... ne, radši to nebudu dál rozebírat. Věřím, že k tomu taky jednou dojdeš. Píšeš skvěle, takže kdybys přestala, byla by to škoda. Piš dál. Aspoň pro mě. Mě by třeba stačilo, kdybys vydala soubor povídek. Takových v tom tvém úžasném stylu. Troška krve, troška šokujícího odhalení... Jé, to by bylo.
[2]: evi: Však počky. První krize přestátá, druhá snad taky. Zas mi to začíná připadat pitomé, dokud tam není Akimachi.
Takže musím přežít další čtyři kapitoly, než se moje přání vyplní. Každopádně díky. Hele, toho autora neznám, ale třeba to bude jen těmi jmény. Nebo je v tom něco víc?
[3]: Polgara: Oh, děkuji za krásný komentář. A není tak sentimentální, jak si myslíš.
I když tu poslední poznámku sis mohla odpustit. Ale neboj se, pokusím se. Nechci nad první knihou ztrávit další rok.
[4]: Angie: Nemáš se za co stydět. Takových je, bylo a bude. Ale lhala bych, kdyby mi další čtenář neudělal radost.
Takže tě budu muset pořádně nalákat. Zanedlouho je tu další kapitola, tak můžeš začít rovnou s ní. I když tam toho napětí moc nebude. Po přečtení tohoto článku by ti mělo být všechno jasné a kdybys měla nějaké dotazy, tak já je klidně zodpovím (pokud to ovšem neprozradí budoucí děj, že). No, dost už toho. Přečti si prolog a uvidíš. Jen to celé číst od začátku moc nedoporučuju. Je to fakt dlouhé... Ale když se ti bude chtít... ![]()
Vzhled je úžasný, to v prvé řadě. :) A pak gratuluju k dvacáté kapitolce. Fakticky tě obdivuju, já bych s tím nejspíš už sekla. Především proto, o jak propracovaný příběh jde. A taky dost dlouhý příběh.
I já mám některé části, které bych nejraději přeskočila, protože mě je ani nebaví psát, ale jsou v tom příběhu nutné. Ale když si je třeba za čas přečtu, přijdou mi napsané mnohem líp než ty části, které mě psát bavili.
Ano, stydím se, že jsem doteď nenapsala komentář... Jenže vše řečené jsme si už řekly v průběhu našich rozhovorů na ICQ a ty víš, že vždycky nedočkavě čekám na e-mail s novou kapitolkou. I když obvykle kapitoly nekomentuji, čtu je a nejméně dvakrát
Mám mezi těmito 20 kapitolami své oblíbené - Kapitolu Nový spolužák, pak souboj s Akimachim, Oslavu narozenin, tzv. "první skoropolibek" s Toshirem, naposledy samozřejmě Violiny vidiny s Yuuki a Toshirem. A jak bych mhola zapomenout na kapitolu Výzkum a úžasného Hideakiho! Nebo hodiny s profesorem Kurosakim... Ano, v těch více než 100 stranách jsem si našla hodně velice oblíbených pasáží! Jen tak dál.
[6]: Kitty: Však ono napadne. Neboj.
[7]: Denaille: Děkuji, děkuji mockrát.
Ano dlouhý je to máš pravdu. Propracovaný ... hm... no, vymýšlím za chodu a zatím mi to jde. Jen tak mimochodem si milion věcí a komplikací dovymyslím zrovna při psaní kapitoly. Při psaní té poslední jsem vymyselela další zápletku... MUHAHAHA *kuck* Nejde o to, že by mě to vyloženě nebavilo. Většinou se jedná zrovna o části, které jsou dost důležité a já je prostě musím napsat. Jen mi v nich ten příběh připadá tak stupdní, nijaký ... ale jak je mám za sebou, je to všechno pryč a já píšu vesele dál.
[8]: Miselle: Nestyď se, nemáš za co.
Číst je dvakrát?! Tak to mě nehrozí ani omylem. Přiznávám, že ani u cizích příběhů. Já si to přečtu napoprvé a stačí. Nechci si kazit první dojem...
Hihi, tak tenhle výčet mě pobavil. Ale taktéž nesmírně potěšil mé ego ....
Awia: Koji Suzuki napsal například Kruh, podle kterého nejdřív Japonci a pak i Američani natočili ten vcelku děsivý horor. Ano, ta "exotická" jména asi hrajou velkou roli, proč mi tvoje psaní připomíná právě jeho, ale myslím, že to není jenom v tom - ty jeho příběhy jsou taky takové mysteriózní, vyprávěné z pohledu různých postav, taky se tam většinou po něčem pátrá, tohle mě prostě baví - jako Blue eyes![]()













Já chci taky... Ani nevíš, jak ti tu tvoji dvacítku závidim. Potřebuju k životu taky něco takovýho, ale nápad není. Vždycky se mi to zdá nepřiměřeně pitomé a tak.
Ale gratuluju, i mě se to zdá neuvěřitelné, vzhledem k tomu, že já jsem donedávna nepřekročila čryřku...