Arthur Golden - Gejša

4. října 2009 v 19:59 | katHys |  Nlezeno, polapeno, přečteno
Arthur Golden (*1956 Chattanooga, Tennessee) vystudoval na Harvardské univerzitě dějiny umění se spacializací na Japonsko. Posléze získal diplom z japonských dějin na Columbia University, kde se rovněž naučil mandarínské čínštině. Nějaký čas působil v Pekingu a v Tokiu a po návratu do Spojených států získal na Boston Univerzity diplom z anglického jazyka. Žije v Brooklinu ve státě Massachusetts s manželkou a dvěma dětmi. GEJŠA (1997) je jeho první román, který si okamžitě získal nadšený mezinárodní ohlas.

Příběh chudé dívenky Čijo, která se nakonec stane jednou z nejslavnějších gejš své doby, nás provádí od začátku v malém městečku Joroido přes všechny možné i nemožné nástrahy dívčina života do Kjóta, přesněji pak do Gionu - jedné z nejslavnější čtvrti gejš, a ukazuje nám, co všechno se skrývá za elegantními pohyby a bílou maskou. Životopisný příběh plný neštěstí, smutku a strádání, stejně jako něžnosti naděje a lásky. Příběh popisovaný očima ženy, ale psán rukou muže. I takto by se dala popsat kniha, která nás zavádí do exotického prostředí a ukazuje nám ho do těch nejmenších detailů. Příběh Sajuri je volně založen na životních osudech skutečné gejši Mineko Iwasaki. Dílo bylo také roku 2005 zfilmováno režisérem Robem Marshallem. Mé dojmy z toho počinu si můžete přešíst zde [odkaz].

Postavy
Hlavní postavou je dívka Čijo Samakoto, jejímiž očima je příběh vyprávěn. Na začátku se setkáváme s malým děvčátkem, které je zcela ztracené, když je prodáno do otroctví. Život se s ní rozhodně nemazlí a mnohá utrpení ji stojí spoustu síly a slz. V nějtěžších chvílích ji drží při životě jedině snad láska k Předsedovi, kterého jako malé děvčátko potkala. To on jí dal sílu k tomu, aby se z ní později stala slavná gejša Sajuri. I přes všechny strasti Sajuri nezatrpkne nad svým životem a nakonec se jí podaří to, co si vysnila.
V době, kdy se Čijo dostane do "své" okije, je za nejkrasnější gejšu v celém Gionu bezpochyby označována Hacumomo, s níž má Čijo tu poctu (nebo smůlu - jak se to vezme) bydlet. Hacumomo možná má krásnou tvářičku, ale za sladkým úsměvem se skrývá ďábel, jež každému nahání strach. Hacumomo nenávidí Čijo od prvního okamžiku, protože v ní vidí svou možnou rivalku. Právě díky ní di Čijo u Matky nadělá spoustu problémů a dluhů.
Mameha byla vyškolena stejnou gejšou jako Hacumomo a obě spolu odedávna soupeří. Hacumomo ji nemá ráda, protože ač se to nezdá, Mameha je úspěšnější a dokonce se osamostatnila od své okije. Po menších potížích se z Mamehy stává Sajuřina starší sestra a učí ji všem potřebným dovednostem, jež musí správná gejša zvládnout. Mameha je žena se zlatým srdcem, ale narozdíl od Sajuri žije ve světě bez iluzí.
Jedním ze Sajuřiných osudových muží je Nobu Tošikazu. Bývalý voják, nyní byznisman a prezident podniku Iwamura Electric. Poněkud postarší pán, který mnohé odrazuje už jen svým vzhledem - z bitev si odnesl různé jizvy, žvláště na obličeji, a taktéž přišel o ruku. O to horší je to s jeho povahou. Zatrpklý muž, který vždy říká co si myslí a nezaobírá se city ostatních, ale když chce, tak umí být i velice laskavý. Docela zvláštní, že v Sajuri najde takové oblíbení. Zásadový muž, kterého Sajuřina zrada zlomí a už nikdy s ní pak nepromluví.
Předseda Iwamura Electric a pravý vlastník této firmy, Ken Iwamura, se se Sajuri setkává ještě jako s malou holčičkou Čijo. Dívku si okamžitě zapamatuje především díky jejím neobvyklým šedomodrým očím a i on v ní nechá hluboukou stopu. Sajuri se do té doby nepotkala s milejším člověkem. Jak se ukáže, tak předseda je nanejvýš milý a ohleduplný, ovšemže svému drahému příteli Nobuovi něco dluží, tak se od Sajuri, které vlastně zařídil celou budoucnost, drží dál.

Děj
Začínáme v bytě Nitta Sajuri v New Yorku, kde se již jako stará žena dává do vyprávění svého života. Nejprve nás vyvede z omylu, že se v Kjótu nikdy nenarodila a pochází z malého rybářského městečka Joroida. Ve zkratce nám popisuje svůj dosavadní život na venkově dokud se nedostane ke dni o kterém prohlašuje toto: "To odpoledne, kdy jsem potkala toho a toho ... bylo to nejlepší, ale také to nejhorší odpoledne mého života." Ten den se totiž setkala s jistým panem Tanakou, který zásadně změnil její život. Tenkrát se ještě Sajuri nejmenovala Sajuri, ale Sakamoto Čijo, která žila v "opilém domě" na útesu spolu se svou nemocnou matkou, otcem a starší sestrou Sacu. Když však měla matka krátce před smrtí, pan Tanaka se rozhodne zasáhnout a prokáže Čijo a její sestře velkou "službu". Přemluví jejich otce, aby dcery prodal a z nich se pak staly gejši.
Život gejš však není tak krásný, jak se na první pohled zdá. Čijo nejprve zlomí zrada pana Tanaky (myslela si, že je adoptuje), poté odloučení od sestry a nálsedně zacházení s ní v okiji, kde jí nikdo nic pořádně nevysvětlí, každý se k ní chová nepřátelsky a nikdo si pro ni nenajde chvilku, aby jí řekl pár vlídných slov plných pochopení. Pro osamělé děvčátko je tak předválečné Kjóto s nádhernými čajovnami a divadly, uzkými postranními uličkami, zdobnými chrámy a příbytky umělců světem plným nástrah a nebezpečí. Čijo se postupně učí umění gejš - tanci a zpěvu, nošení kimona, složité úpravě líčení a účesu či svůdnému nalévání saké, ale zároveň také vede neustálý souboj se starší gejšou v okiji, Hacumomo. Hacumomo malé Čijo ubližuje jak se dá a není proto divu, že díky ní má dívka spoustu problému a dluhy u Matky, která je navíc na peníze vyloženě vysazená, jen narůstají. Její sny ztrozkotají ve chvíli, kdy ji Hacomomo obviní z krádeže a Čijo se nálsedně pokusí utéct. Matka ji označí jako špatnou investici a místo učednice na gejšu z ní udělá služku.
Čijo je z toho celá nešťastná, ale jednoho dne se setká s jistým mužem Kenem Iwamurou, který si jí všimne plačíčí na mostě a utěší ji pár vlídnými slovy. Koupí jí zmrzlinu a věnuje jí svůj kapesníček. Čijo je Předsedou tak okouzlena, že se rozhodne stát slavnou gejšou, aby se dostala do takových společenských kruhů, kde se může s Předsedou opět setkat. Jako spása z nebes se zanedlouho poté na prahu jejich okije objevuje slavná gejša Mameha, mimo jiné také soupeřka Hacumomo, mladé dívky se ujímá a s Matkou uzavře dosti odvážnou sázku. Od té doby se z Čijo znovu stává gejša učednice a neváhá do svéhu úkolu vložit vše, co má. Vždyť její hnací silou je velká láska k Předsedovi. Nakonec je Čijo přejmenována na Sajuri a pod svým novým jménem si se svou krásou vytváří spousty obdivovatelů. Sajuri tak proniká do urputného soupeření o přízeň mužů a peníze, které z ní plynou a stává se z ní jedna z tehdy nejslavnějších gejš Gionu. Těší se přízně od těch nejvlivějších mužů své doby a není večírku, kterého by se neúčastnila. Zdá se, že konečně dosáhla svého cíle. Nebo snad ne...

Kompozice, jazyk a styl
Na začátku románu autor udává, že se jedná o takzvané memoáry jedné slavné gejši, která nam umožňuje pohlédnou do zákulisí tohoto tajuplného života. Kniha nás provází celým Sajuřiným žvotem takřka od počátku do smrti, s výjimkou právě těchto dvou zmíněných událostí. Největší zvláštností mi příjde způsob vyprávění. Autor píše tzv. ich-formou, avšak z pohledu ženy, což ale nijak neubírá na kráse a věrohodnosti příběhu. Po celou se dobu se vám zdá, jakobyste tam sami stáli a prožívali to společně se Sajuri. Sama se přiznávám, že mne v závěru kniha i rozplakala. Další podivností je, že ač se autor otáčí na čtenáře, nemluví s nimi obvyklou formou v množném čísle, ale obrací se jakoby na jeho, muže, kterému příběh vypráví.
Kniha je rozdělena do 35 kapitol, plus malý úvod v podobě poznámky překladatele do angličtiny (tu jsem tak trošku nepochopila). Děj je vyprávěn chronologicky se spouty dialogů (zvláště jsem se nasmála u toho, kde je Dýně poprvé na večírku u Nobua), ale také především úžasnými popisy různých míst a spoustou přirovnání. Hlavně ona přirovnání dodávají knize onen exotický nádech, stejně jako různé výrazy v japonském jazyce - ať už se jedná o kimona, okije nebo třeba takové mizuage. Autor taktéž skvěle popisuje hrdinčiny pocity a pro čtenáře proto není těžké, aby se s ní sžil.

Ukázka
"Je ti osmnáct, Sajiri," řekla. "Ani ty, ani já neznáme svůj osud. Může se stát, že ho nikdy nepoznáme. Osud není jako party na konci večera. Někdo to je pouze celoživotní každodenní boj o přežití."
"Ale Mmeha-san, to je strašné!"
"Ano je," přitakala. "Jenže svému osudu nikdo z nás neuteče."
"Já to dhápu. Nobu-san je hodný člověk, jak říkáte. Vím, že bych měla být vděčná za to, že se o mě zajímá..., ale já jsem snila o..."
"A teď se bojíš, že jakmile se tě Nobu dotkne, už se druhé nemůže stát? Sajuri, vážně, jak sis představovala život gejší? My se přece nestáváme gejšami proto, abychom vedly život, který by nás uspokojoval. Děláme to proto, že nám nic jiného nezbývá."
zadní obal knihy

Můj názor na dílo
Naprosto úžasná knížka, která mne uchvátila od první strany. Přiznávám se, že první kapitoly mne poněkud nudily, ale od okamžiku, kdy se Čijo dostala do Kjóta, jsem knihu nedokázala udržet někde odloženou. Film jsem sice přetím již viděla, ale přesto knihu vřele doporučuji. V mnoha ohledech je lepší. Nejen, že jsou tam mnohé věci vysvětleny, ale příběh je ucelenější a tak nějak vás víc chytne za srdce. Kniha ve mne zachovala mnohem větší dojem než film. A nemyslím si, že jsou gejši štětky (jejich život bych přirovnala k milenkám, i když ani to ne). Kdo si to myslí, ať si knížku milostivě přečte. Od této chvíle mne navíc japonská kultura přitahuje zase o něco víc.

Hodnocení
86%
I když se mi kniha velice líbila, nemůžu říci, že to byl ten nejlepší počin, jaký jsem kdy četla. Kdo mne však zná, tak ví, že tohle je na mne dost vysoké číslo.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Četli jste knihu Arthura Goldena Gejša?

Ano
Ne

Komentáře

1 evi | Web | 5. října 2009 v 2:51 | Reagovat

Zatím znám jenom film a ten se mi líbil. Pamatuji si, jak mě dostala ta scéna, kdy ji oddělili od její sestry a ona ji pořád chodila hledat. To bylo smutné...

2 Awia | E-mail | Web | 5. října 2009 v 20:00 | Reagovat

[1]: evi: Knížku si teda rozhodně musíš přečíst. Vážně ... bylo to fakt něco. Hledání Sacu tam sice nebylo nejzávažnější, ale jak byla chudák zmatená, když se chystala zradit Nobua ...  :-? To mi i ta slzička ukápla. Škoda, že jejich vztahu ve filmu nedopřáli dostatečný prostor.

3 lina | 11. října 2009 v 18:36 | Reagovat

Já teda nejdřív četla knížku a pak viděla film...z obou jsem, ale byla nadšená...

4 Awia | E-mail | Web | 11. října 2009 v 18:45 | Reagovat

[3]: lina: Já to měla naopak. Nemůžu říct, že by se mi film nelíbil, jem mne mrzí, že tam některé věci nedali. A jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, protože jsem si konečně ujasnila, jak to ty gejši s chlapama teda vlastně mají ...

5 lina | 16. října 2009 v 17:01 | Reagovat

[4]: to jsem věděla už dávno:D a vždycky jsem vyletěla, když ty chudinky degradovaly na d****:D složitě jsem to svému okolí vyjasńovala a byla uzasena "nedělej chytrou"

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.