close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Stephen King - To

27. července 2009 v 19:26 | katHys |  Nlezeno, polapeno, přečteno
Neměla jsem co číst, tak jsem hrabala v knihovničce rodičů (ne, že by byla nějak velká) a tak, jako již dříve, mne zaujala kniha s názvem To. Pamatuji si, jak jsem se na ni ptala poprvé a bylo mi řečeno, že se jedná o jakýsi horor a zároveň o jedinou knihu, kterou si koupil můj táta. Po letech jsem po ní znovu sáhla a čekalo mne nemalé překvapení. Tímto bych chtěla Stehenu Kingu poklonu - takto poutavě umět psát - to se jen tak nevidí!
Pozn.: Kdo to nechce číst celé, tak tomu na pochopení postačí celková charakteristika, první odstavec z děje a moje hodnocení na závěr. ;) A pardón, že mi napsat tento rozbor trvalo tak dlouho. No, rozhodně to touto dobou nebude ten poslední.

Autor - sama
Stephen Edwin King (* 21. září 1947, Portland, Maine) je americký spisovatel hororů, jeden z nejproduktivnějších a čtenářsky nejúspěšnějších autorů současnosti. Řada jeho knih a povídek byla zfilmována. Jeho kariéra spisovatele začala prakticky už v roce 1959, kdy se svým starším adoptovaným bratrem Davidem vydaly místí noviny Dave's rag (5 centů za výtisk). Od roku 1962 studoval na Lisbon High School (Lisbon, Maine), kde se svým přítelem Chrisem Chesleyim vydali v roce 1963 sbírku 18 povídek s názvem People, Places and Things - volume I. V roce 1966 ukončil úspěšně studium na střední škole a dostal stipendium na univerzitu. Roku 1970 absolvoval univerzitu v Oronu, obory angličtina a tvůrčí psaní se zaměřením na učitelství. Rok nemohl najít práci učitele, a tak pracoval v prádelně a psal povídky, které prodával do pánských časopisů. V lednu 1971 se oženil s Tabithou Spruce. Seznámili se v univerzitní knihovně v Maine - Orono, kde oba pracovali během studia. První povídku Skleněná podlaha, mu vydali v časopise Startling Mystery Stories. Povídky, které napsal zpočátku tvorby, byly časem vydány v knize Night Shift "Noční směna". S manželkou Tabitou má tři děti: Naomi Rachel, Joe Hill, Owen Phillip a tři vnoučata. Jeho předkové pochází z Irska a Skotska, měří asi 193 cm a váží okolo 90 kg. Má modré oči, světlou pleť a husté tmavé vlasy. Nosí vousy, občas knírek, a brýle, které nosí již od dětství. Společně s manželkou se zapojil do mnoha charitativních akcí a zajišťuje stipendia pro středoškoláky.

Celková charakteristika
Jedná se o horor odehrávající se v městečku Derry ve státě Maine. Příběh nás nejprve přináší do roku 1858, kdy se odehraje vražda malého chlapce George. Již po pár větách vás dostihne ona pochmurná atmosféra a napětí, která se dále nese celou knihou až do úplného konce. V knize se také vyskytují chvíle, kdy vás autor ukolébá téměř do spánku a vy si rádi oddychnete, aby jste poté zažili o to větší šok. King píše poutavě, ale části, kdy je popisován dosavadní život hlavních hrdinů, jsou poněkud nudňejší (ale postavy o to realistější). Na konci se to však všechno vykompenzuje - příběh vás tak pohltí, že se od knížky dokážete jen stěží odtrhnout. Zkrátka horor jak má být.

Postavy
Hlavních hrdinů tu je hed několik, ale svým způsobem bych za toho nejdůležitějšího, kolem něhož se většina příběhu odehrává, označila Billa Denbrougha. Dříve vůdce celé naší hlavní party outsiderů, přezdívaný Bill kokta, kvůli jeho problému s koktáním. Možná se mu kvůli tomu většina lidí posmívala, ale jeho handycap mu nijak nezabraňoval v tom, aby jej ostatní následovali. Bill je typickou vůdčí osobností s jistou dávkou charisma, z něhož se v pozdějších letech (hlavně díky oné neblahé události z dětství) stane velmi úspěšný autor hororů. Vezme si docela slavnou herečku Audru a budou spolu vést poklidný a šťastný život. Tedy až do té doby, než mu zavolá dávný kamarád Mike a Bill se vrátí do svého rodného města, aby se Tomu postavil znovu tváří v trář a pomstil smrt svého bratra George.
Ben Hanscom byl za svých mladých let nebývalý tlouštík. Protože ho bylo hodně vidět a byl také dost pomalý a neohrabaný, stával se často terčem Henryho bandy. Ben však bude vůbec prvním, kdo se kdy Henrymu Bowersovi postavil. Ben byl vždy jemným hochem, miloval knihy a byl dobrý konstruktér. Také byl dost ostýchavý a proto nebyl nikdy schopen vyznat lásku své milované Beverly, jakož to jediné holce v jejich partě. V dospělosti se z něj stal velmi vážený a uznávaný architekt.
Richard Tozier, nebo-li Richie či Kecal byl bezesporu bavičem celé party. Jeho brýle a poznámky byly často trnem v oku Henryho partě. Naneštěstí pro Henryho však byl Richie malý a rychlý, naneštěstí pro něj byl jeho jazyk rychlejší, než jeho hlava. V klubě smolařů překypoval těmi nejpraštěnějšími nápady a dalo by se říci, že to byl nejlepší Billův kamarád. Hodně proslulé byly především jeho hlasy a se svým pořadem se později v rádiu dostal k jedněm z nejledovanějších pořadů.
Mike Hanlon - černý chlapec, syn farmáře, soused Henryho Bowerse a žák církevní školy. To je dost důvodů k tomu, aby se ke smolařům dostal. Ben je hrozně hodný a nemá rád násilí. Byl rád, že si našel kamarády a hodně jim pomáhal. Díky svému otci měl dost přeheld o městě a jako jediný z party se později neodstěhoval. Zůstal bydlet v Derry a jako strážný na majáku hlídal situaci. Taktéž chodil po městě a ptal se lidí, pátral ve starých spisech a snažil se přijít na to, co je To zač a jak proti němu bojovat. Díky tomu si udělal dost dobrý obrázek o historii města a taktéž o různých hrůzných událostech, jež jej postihly. V budoucnosti se stal správcem knihovny v Derry.
Stanley Uris byl žid, což nedělalo zrovna dobrý první dojem. I přes to byl tento chlapec velmi všímavý, kamarádský, vždy slušný a z různých posměšků si nedělal příliš velkou hlavu. Dokonce se na téma Židé dokázal pobavit i s takovým Richiem, což bylo dost umění. Stan byl také dost pečlivý a velmi rád pozoroval ptáky. Chodil kvůli tomu na různá místa, s sebou si brával svůj atlas ptáků, a čekal, zda se mu náhodou nepoštěstí vidět nějaký vzácný druh. Naneštěstí pro něj se ke všem nadpřirozeným jevům stavěl odmítavě a celou situaci nesl ze všech nejhůře. Později se z něj stal jeden z nejlépe placených účetních. Bohužel to on bude tím prvním, kdo se po Mikově telefonátu sesype a zemře.
Z Eddieho Kaspbraka svá matka vychovala hypochondra. Bez léků ani ránu a bez svého respirátoru už vůbec. Astmatik, který ve skutečnosti vůbec nemá astma, a jeden z nejustrašenějších členů celé skupinky. Billovi však věří a má v něm velký vzor a proto mu ve všem pomáhá a vrhá se s ním do těch nejbláznivějších akcí. Také mu často dělá tlumočníka. Na druhou stanu je to však hoch, s výtečně vyvinutým orientačním smyslem (jinak by se z něj asi nemohl stát majitel taxislužby, jež vozí ty nejslavnější osobnosti světa). Svým přátelům tak nejednou pomůže z velké bryndy a aby toho nebylo málo, tak jim ve spletité pavučině nezmapované kanalizace zachrání nejednou život. Bohužel bude na konci jedním z těch, kteří za kamarády položí život.
Beverly Roganová je slavnou návrhářkou a se svým manželem Tomem žijí na první pohled v poklidném a harmonickém manželství. Za zdmi domu se však z milého Toma stává ochlasta a surovec, který svou ženu nepovažuje za nic víc než šlapku a velmi rád ji bije. Beverly se nicméně podaří utéct a dostat se zpět do Derry, aby mohla dostát slibu, jež ještě jako malá holka složila se svými přáteli. Už tenkrát bývala krásná a klukům se líbila, ale problém byl v tom, že byla chudá. Otec ji často bil (pro její dobro) a později si uvědomila, že byl vlastně jistou obdobou manžela Toma. Bohužel se v čase našich událostí začne Beverly zrovna vyvíjet a získávat ty správné tvary, což bude její otec bedlivě sledovat a fakt, že kamarádí s partou šesti kluků, se mu muc zamlouvat nebude. Beverly je nicméně dost bojovná a všem ukáže, že její pohlaví pro ni neznamená žádný handycap. Jakoby tomu osud chtěl, nakonec se dá s Benem dohromady.
Henry Bowers by se dal označit za hlavního "padoucha". Spolu s Krkavcem Hugginsem a Viktorem Crissem tvoří bandu odpadlíků. Kluků, kteří ve škole vesměs propadají a milerádi šikanují ostatní. Především mají spadeno na bandu smolařů. Odehrají spolu jakousi dětskou bitku, ale malý Henry, jehož otec je tak napůl maniak, to bere poněkud vážněji než ostatní. Neváhá smolařům doopravdy ublížit a dokonce se je rozhodne i zabít. Smolaři mu totiž pořád unikají a dokonce se mu opovážili i postavit. První bitvu prohraje, zabije svého otce a tím pádem se nadoživotí dostane do cvokhauzu, jelikož mu jako bonus ostatní přišijí i ostatní vraždy. On však má příšerný zážitek, kdy se s Tím setkal a po čase, kdy už je dospělý, k němu To zase přichází a chce po něm jisté služby...

Děj, kompozice, jazyk a styl
Ve městě Derry se dějí hrozné věci. Vraždou malého George Denbrouha odstartovala série vražd malých dětí. Policie je bezradná, rodiče i děti se bojí. I přes to jde život dál a sedm dětí v této době svede dohromady - Billa, Richieho, Bena, Stana, Eddieho, Mika a Beverly. Všechny tyto děti mají něco společného - nemá je rád starší kluk, hromotluk a známý utiskovatel Henry Bowers s jeho partou, všichni mají nějaký handicap, díky němuž nejsou oblíbení a označování za smolaře, a všichni alespoň jednou potkali To a setkání s ním přežili. Bill se chce však neznámému Tomu pomstít za smrt svého bratra a tak, spolu s ostatními, začne po Tom pátrat. Není to však nic lehkého, protože to je staré, velké a mocné. Pokaždé na sebe bere jinou podobu - toho, z čeho máte největší strach a vaším strachem se pak živí. Nejčastěji se však objevuje v podobě klauna Pennywise a vraždí. Děti se mu však postaví a Pennywise přemůžou. Bohužel jej však nezabijí a o sedmavacet let později se krvavé události opakují. Mike však zůstal na stráži a jakmile si je stoprocentně jist, že dál to již nemůže odkládat, zavolá svým starým kamarádům, aby dostáli svému slibu, do Derry se znovu vrátili a zbavili se Pennywise jednou provždy. Stan se však do Derry nevrací a To si nyní dává mnohem větší pozor než tenkrát a je odhodladné si s nyní již dospělými smolaři poradit.

Kniha má kolem neuvěřitelných 1040 stránek a je členěna do mnoha sekcí. Největšími oddíy je pět částí s epilogem, které jsou pak dále dělelny na jednotlivé kapitoly, které navíc mají své samostatné části. Zmatek? Ani se nedivím. Mezi každou částí je navíc jakási mezihra, což jsou pomyslené zápisky z deníku Mika Hanlona, v nichž vysvětluje různé události a popisuje výsledky svého pátrání. V podstatě se vlastně jedná o jakési dějiny Derry. V každé mezihře se setkáváme s jinou děsivou události, jež se v Derry stala.
Část 1: Stní předtím má tři kapitoly. Zde se stáváme svědky vraždy malého George, poté vyšetřovánním vraždy homosexuála Adriana Melona a v poslední řadě také Mikovým telefonátům svým starým přátelům. Všichni halvní hrdiové jsou již dospělí a setkáváme se s popisem jejich životů a úspěchů.
Část 2: Červen roku 1958 nás zavádí do dětství našich hrdinů. Zde se také smolaři dají dhromady, dozvíme se, jak to s nimi bylo v dětství a také se především poprvé potkáváme s Tím. Děti zaživají svá první dobrodruždství a začínají vzdorovat jak Henrymu Bowersovi, tak i Tomu, kterérmu se chtějí pomstít. Spojeni však ještě nejsou všichni, ale skládačka do sebe pomalinku zapadá.
Část 3: Dospělí - Název samotný toho dost napovídá. Dřívější kamarádi se spolu setkávají jako dospělí, Henry Bowers utíká z vězení a To je odhodlané, aby si to s nimi konečně rozdalo.
Část 4: Červenec roku 1958 se opět vrací do onoho osudného léta. Smolaři se již dali kompletně dohromady, taktéž zjistili, kde se To nachází a jak se s ním vypořádat. Boj však teprve začíná.
Část 5: Rituál Chüd je bezesporu nejnapínavější a nejzajímavjší částí celého příběhu. Nejde jen o to, jakým stylem je napsána. Doposud byla každá kapitola (kromě meziher) psána vždy z pohledu jednoho z hrdinů a tvořila jakýsi celek. Zde se však minulost mísí se skutečností tak dokonale, že vám z toho jde hlava kolem a vy musíte číst dál a dál. Nejvíce mne uchvátilo, jak autor popisuje úsek z minulosti nějaké postavy a na konci nechá větu nedokončenou. V dalším úseku na ni úspěšně naváže a aby toho nebylo málo, tak se ještě stačí přenést zpět do současnosti. Popisuje se to dost špatně. Navíc se kromě vlastního příběhu dozvídáme, jaké pohromy zasáhly Derry. Napětí stoupá a vy prostě musíte číst dál. Hrdinové se Tomu konečně postaví tváří v tvář a celý boj jde do finishe. To se však neobejde bez rozličných zvratů a obětí.
Epilog se odehrává pár dní poté a všichni se vrací zpět do svých normálních životů.

Kniha je psána v třetí osobě minulého času. Jednotlivé části jsou popisovány očima nějaké postavy s tím, že autor dokáže skvěle vykreslit povahu toho, s nímž zrovna máme tu čest. Autor se nebojí zabíhat do detailů, takže se setkáváme s názvy ulic, město má svou vlastní krvavou historii, nechybí ani výstřižky z novin. Navíc je prostředí do detailů popisováno a vy tak máte představu, jako by jste tam s postavami byli. Knihou se line dobře stupňované napětí, které má konec v tom nejzvláštňejším rozuzlení. Kniha v sobě nemá žádné zásadní myšlenky, ale i přes to je to kvalitní, geniálně napsaný horor. Nejpoutavější jsou ty pasáže, kdy za sebe mluví samotné To.
Autor se vyjadřuje barvitě, má bohatou slovní zásobu a nešetší dialogy. Každou postavu si tak člověk dokáže snadno představit a zařadit. Není těžké se s halvními hrdiny sžít. Jednotlivé části jsou psány chronologicky s občasnými návraty do minulosti, jak děti vzpomínají na různé události, jemiž se staly svědky. Jinak je kniha docela komplikovaně napsaná, ale na půvabu a poutavosti jí to rozhodně neubírá, spíš naopak.

Můj názor na dílo
Supe horůrek, který se dobře čte a v některých částech vás doslova přiková. Pravdou je, že postavy jsou dost dobře vykresleny, ale popisování jejich životů je zdlouhavé a nudné. Právě proto jsem si nejspíše ze začátku dala více jak tříměsíční pauzu. Knihu jsem nicméhě dočetla a rozhodně nelituji toho, že jsem po ní znovu sáhla. Kdo máte rád napínavé a dlouhé příběhy, vřele doporučuji. Hlavně ta poslední část stojí vážně za to.

Celkové hodnocení
Dávám takových 70%. Možná docela málo, ale některé popisy byly vážně zdlouhavé a nezáživné. Ve vyjmenovávání jednotlivých chyb bych se tu však jen opakovala. Nic to však nemění na tom, že Stephen King je vynikající autor a přízeň čtenářů je zasloužená.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Četli jste To od Stephena Kinga?

Ano
Ne

Komentáře

1 M.I.M.A | Web | 27. července 2009 v 21:17 | Reagovat

Tuhle knihu jsem nečetla a tak nemůžu přesně posoudit. Myslím si ale, že by to mohlo být celkem zajímavé. Máš pravdu, ani mě zdlouhavé popisy tak strašně nebaví, ale knížky čtu hrozně ráda ;)

2 Polgara | Web | 28. července 2009 v 7:47 | Reagovat

Téměř každý autor občas zklouzne k nudným, popisujícím pasážím, ale třeba u Bronteové mi to nevadilo.
Jinak jako vždy výborně napsaná recenze, což mi připomíná, že až bude víkend, měla bych doplnit svoje resty  :-)

3 Yasmin | Web | 28. července 2009 v 9:34 | Reagovat

Knížku jsem nečetla, ale podle toho, jak to popisuješ, by to mohlo být zajímavé. Jak říká Polgara: každý autor zklouzne k těm nudným pasážím.. To mě na knížkách vadí, ale pak se zase jde do děje :D. Musí se to nějak překousnout. :-D.

4 Yasmin | Web | 28. července 2009 v 10:00 | Reagovat

aaa moc děkuju za ten megadlouhý, vysilující komentář. Takovej mi snad ještě nikdo nenapsal! :-D mimochodem, když už jsi psala o tom icq, nechtěla bys mi ho dát? :)

5 Yasmin | Web | 28. července 2009 v 10:41 | Reagovat

Díky za tu další hromadu vysilujících komentářů :). Tvýho taťky lituju, a jestli jsem to dobře pochopila, tak to vzal ten porybný? Hajzl :-D No nic, a to icq mi nedáš? :)

6 Awia | E-mail | Web | 28. července 2009 v 11:26 | Reagovat

[1]: M.I.M.A - Já čtu taky hrozně ráda. A naštěstí se to v téhle knize v konečné části vyvažuje. Jsem ráda, že jsem ten začátek přetrpěla.

[2]: Polgara: Tuhle knihu jsem měla přidat tak před dvěma měsíci, kdy jsem to dočetla. Dokopala jsem se k tomu až včera. A za tu dobu se mi nahromadily další knížky. Některé dokonce z povinné četby. Bohužel do rozborů těchto děl se mi vůbec nechce.

No jo, nudné pasáže - já píšu pořád nudně. I když možná pořád ne, když tu moji slátaninu někdo čte a komentuje. Chjo ... vyjadřovat se o vlastních dílech je hrozný. Nikdy nevím, co mám napsat. Když se kritizuješ, většina tě za to akorát zprdne, řekne ti, že to vidíš moc černě a nakonec si udělá závěr, že to píšeš jen proto, abys byl od dalších pochválenej. Když se ale pochválíš, tak samochvála smrdí a hned je z tebe sebevědomej namyšlenej blb...

[3]: Yasmin: Ta poslední část za to fakt stála. I když i tam mě docela štvaly ty pasáže o informacích o Derry. Na druhou stranu nebyly dlouhé a co kdyby tam bylo něco zásadního?

Vůbec nemáě zač. Když se jednou pustím do komentování, nejdu zastavit. Bohužel ty komenty taky moc nestoj zato, ale co už. S tím nic nenadělám. Porybný dle našeho názoru kameru vzal. Zrovna dvakrát z taťky nadšenej nebyl a myslíme si, že to prostě po půlnoci jel zkontrolovat. Kdo by nebral zadarmo podběrák a kameru. Nabíječka se dá dokoupit (víme to, protože jsme ji jednou ztratili) a nová kazeta taky...

Icg takhle veřejně nikde nepíšu. Ale všimla jsem si, že máš na blogu e-mail, tak ti pisnu na ten. Kdybych se náhodou během dneška neozvala, tak se zkus ozvat ty. Možná jsem se někde překlepla. Můj mail je awia@email.cz.

7 Smilesy | Web | 28. července 2009 v 13:28 | Reagovat

Nečetla jsem a asi ani číst nebudu.:D Horory v lásce nemám, mně stačej mý noční můry.:-D

8 Blanche | Web | 28. července 2009 v 14:44 | Reagovat

máš strašně úžasnej blog,teda,podle mne.Nedávno jsem se začala zajímat o takové autorské blogy jako máš ty.a musím říct,tvůj je pěknej a povedenej... :-D  ;-)

9 Awia | E-mail | Web | 28. července 2009 v 17:38 | Reagovat

[7]: Smilesy: Já taky horory moc nemusím. Nějaký příšery přitažený za vlasy mě moc neberou. To spíš nějaký pořádný triler, kdy už to máš i realný, dobře stupňovaný napětí a hodně zvratů - to je moje!

[8]: Blanche: Díky.  :-? Ehm... nějak nevím, co víc říct. Tak asi nic.

10 Kitty | Web | 1. srpna 2009 v 23:40 | Reagovat

Zvláštní, totiž to, že tomu dáváš 70%. Já jsem totiž dneska, jen tak pro sebe hodnotila pár knížek, co jsem přečetla a mezi nimi bylo i "Prokletí Salemu" od Stephena Kinga. Dala jsem mu 70%. Ale co, to tu nemusím rozmazávat :-D
Myslela jsem, že horory jsou tu od toho, abych se u nich bála. Jenže problém je v tom, že mě nechávají zcela chladnou. Štve mě to, chci se bát, ale problém je asi v tom, že chci. Nejde to na povel.
Už nějaký ten čas jsem si To chtěla přečíst. jsem Tím nějak obklopená. Poprvé jsem o Tom slyšela v anketě Kniha mého srdce a netuším, proč jsem si zapamatovala zrovna tuhle. Pak jedna spolužačka řekla, že To čte a mám pocit, že i ty ses zmínila. Aby toho nebylo dost, narazila jsem na To v knihkupectví. Kniha mě upoutala hlavně tloušťkou, lákalo mě to. Ale teď nevím. Prokletí Salemu bylo členěno a z části i napsáno (teď nemyslím děj) asi téměř stejně a trochu mě to upoutalo, ale nevím. Všechno teď záleží na knihovně, jestli To tam bude nebo ne :-D
Mě v hororech štve to nadpřirozeno. Prostě když nadpřirozeno, tak pořádně, nebo vůbec. Já nevím, ale na takové ty upíry mě neužije. Ikdyž jak se k té knize vracím, přijde mi pěkná a... a dost! Vypouštím tu z tlamy takové hovadiny... :-D (vlastně tlama sedí na svém místě a nic z ní neleze, to jsou ty neposlušný ručičky, kdo ti tu dělá spoušť :-D asi zas někdo dostane rákoskou... :-D).
P.S.: Chjo, když má někdo (já) ptačí mozeček, ztrácí se v postavách a bude si To muset přečíst, aby to chápal... :-D

11 Awia | E-mail | Web | 2. srpna 2009 v 20:50 | Reagovat

[10]: Kitty: Od Kinga jsem četla jenom tuhle knížku, ale na základě téhle zkušenosti se opovažuji napsat, že ať vymyslí sebevětší kravinu, dokáže to napsat s takvou přesvědčivostí, že tomu prostě musíš uvěřit. Je to až hrůzostrašný. To není špatná knížka, ale něco mi v ní scházelo. Nedokáži přesně popsat co... ehm. :-?
:-D Mě ta kniha přitahovala už od dětsví. Ten návez se ti prostě vryje do paměti. To ... jak by takhle mohl někdo pojmenoat knížku? No vidíš, a jde to. Ze začátku mě právě ta tloušťka odrazovala, ale nyní razím pravidlo - čím tlustší, tím lepší!  :-D Takže jsem po Tom šáhla a ... začetla se. Rozhodně tu knihu doporučuji. A taky mě dostal ten obal. Z toho obrázku mám vždy smíšené pocity a dokonce jsem To kvůli tomu i obalila. xD
V Tom je příšer požehnaně. Ale vůbec to nevadí. Jak už jsem psala - King to pojal tak, že tomu uvěříš, i když je to sebevětší blbost. A ještě k tomu před tím - taky jsem se při čtení nebála. Spíš v některých částech zapracovala moje představivost a všechny ty popisované mrtvoly mne po chvíli pronásleovaly ... lol.

12 Kitty | Web | 2. srpna 2009 v 21:51 | Reagovat

[11]: No, je pravda, že všechno, co napsal jsem si poslušně představovala. Od mrtvolně bílé pleti upírů, přes potěšení, které jim dodávalo noření dlouhých zubů do lidského masa až k mrtvolnému pachu, pterý se linul prakticky všude ve městě. Trpělivě jsem sledovala osudy jednotlivých obyvatel města, přestože se mi jejich jména ze začátku pletla. Prostě jsem nemohla přestat, nechtěla jsem. Když to tak vidím zpětně, mám docela zážitek...
P.S.: Osobní otázka, vlastně dvě, týkající se čtení:
1) Nečetla jsi nějakou knihu, která se ti líbila a zároveň se zdála být tak podivná... já nevím prostě jak to říct. Po přečtení jedné knihy mám pocit, že už přečtu všechno. Zatím jsem nenarazila na knihu, která by se mi vysloveně nelíbila, nanejvýš mě nebavila. No nějak jsem se zamotala, takže překročím ke druhé, na tuhle mi asi neodpovíš, když jsem to tak zmastila...
2) Nemáš někdy chuť přečíst něco naprosto bláznivého?
Toť vše, odpovídat není tvou povinností (kdo by tě nutil, že), ale udělala bys mi radost...

13 Awia | E-mail | Web | 3. srpna 2009 v 9:25 | Reagovat

[12]: Kitty: Já taky ne. A hlavně začátek mě dostal. A taky mě docela podivilo, jak tam popisuje některé postavy, vypráví zážitky z jejich života a potom je bez milosti zabije... nebo ... ne, nechci na to vzpomínat. Představivost znovu pracuje. Mě se na začátku taky pletly všechny postavy a musela jsem knihou listovat zpátky, abych si ujasnila, o koho jde.  :-D Ale po čtyřsté stránce jsem už neměla problém.
Na otázky ti zkusím odpovědět, ale neručím za to, že ti řeknu to, co jsi chtěla vědět...
1) Z mnoha knížek jsem měla smíšené pocity. Ale nemyslím si, že bych někdy pocítila to, na co se mě ptáš (jestli to ovšem chápu správně). To já na takovou už narazila a ne jednou ... teď mě jako příklad napadá jen Pán Prstenů. Filmy jsou skvělé, příběh taky, ale musí ten Tolkien psát tak zdlouhavě a nudně?
2) To je podle toho, co považuješ za bláznivé. Ale takové ty knihy o praštěných puberťačkách a zápisky z jejich deníčků fakt ne. Ale přemýšlela jsem o knize, kde prý autor popisuje fungování lidské mysli - mění písma, vynechává stránky, kreslí si tam, příběh je naprosto o ničem. Tohle by se mi líbilo. Nebo třeba taky Umění milovat - parodie na naučné básně. Slyšela jsem o tom a četla úryvek, ale v kinhovně to mají pořád zamluvené dva měsíce dopředu... je to hrozný.
*škrábe se na hlavě* No, třeba jsem ti i odpověděla na to, na co ses ptala.

14 Kitty | Web | 3. srpna 2009 v 10:41 | Reagovat

Díky moc, spokojenost. :-D
P.S.: Mění písmena a vynechává stránky? Co je to za knihu? Já občas mám nějaké nutkání si se slovama hrát, ale do příběhů se to nehodí :-D

15 Awia | E-mail | Web | 3. srpna 2009 v 11:41 | Reagovat

[14]: Kitty: Nemáš zaš.
Já už nevím, jak se to menuje. Jenom si pamatuju, že to napsal nějaký angličan.  :-D Hele, já zase v příběhu píšu spoustu zbytečných věcí, které by tam vůbec nemusely být... Nebo se pustím do nějakého popisu, který vlastně vůbec není důležitý.

16 ANA | Web | 4. listopadu 2009 v 23:09 | Reagovat

Tak tomu říkám dokonalý rozbor! TO jsem četla už před lety, dodnes tento román považuji za nejlepší Kingovo dílo. Taky jsem si psala do blogu obsah knihy, ovšem tak dokonale rozpitvané to nemám. TO bylo neuvěřitelné právě skutečností, že největší hrůzy nosíme sami v sobě - a nejhorší zrůda může být jen člověk. (I když v románu to bylo komplikovanější).
Fakt je, že kniha asi každému nesedne, ale u mne v knihovničce má čestné místo... :-)

17 Awia | E-mail | Web | 5. listopadu 2009 v 19:32 | Reagovat

[16]: ANA: Páni děkuji. *červená jak račice*  :-) Já sama jiné Kingovo dílo nečetla, ale názor na autora jsem si z něj udělala. U mě má taky své místo, ale místy mě prostě nudila. Avšak ta propracovanost děsila hrůzu už jen sama o sobě. Kdo nečetl, nepochopí.

18 Strixy | Web | 29. března 2011 v 17:20 | Reagovat

Upřímně tě obdivuji, že jsi to přečetla. U mě je to jedna z mála Kingových knih co ještě nemám zhltlou. Asi nejvíce mě odrazuje ta tloušťka a představa, že bych se s tou knihou musela táhnout z knihovny až domů.

19 | E-mail | Web | 23. srpna 2011 v 19:56 | Reagovat

Asi před dvěma dny jsem se pustila do "Pod kupolí". Ještě nejsem ani v polovině a je to moje čtvrtá kniha od Kinga.. ale on píše opravdu chytlavě. :)) "To" si určitě přečtu! :)

20 Awia | Web | 1. září 2011 v 13:34 | Reagovat

[18]: Strixy: Kniha o sobě není tak těžká. Když navíc narazíš na paperback, vyjde to nastejno jako tří set stránková kniha v pevné vazbě. A King píše úžasně, takže jakmile tě jednou pohltí, nepřestaneš, dokud To nedočteš do konce. :)

[19]: Dý: "To" je jediná kniha, kterou jsem od něj četla, ale už mám vyhlédnuto "Prokletí Salemu".

21 Shav | Web | 26. září 2011 v 21:42 | Reagovat

Jo, tak tuhle knihu jsem četla v deváté třídě a nutno říct, že na zážitky při listování v ní a doslovné "hltání" Kingova příběhu mám dobré vzpomínky.
V té době se mi na této kniha příčila jen jedna věc- poněkud patetický konec, který autor ( sám velký král King) dle mé čtrnáctileté pubertální duše snad vyvařil z vody.
Nyní, s odstupem čtyř let říkám následující - rozhodně by chtělo opět se ponořit do vod Kingovských a vychutnat si knihy, které mě později dovedly ke krásné literatuře.
Každopádně od S.K. přečetla jen zlomek z toho, co napsal :)

22 Awia | Web | 15. října 2011 v 13:57 | Reagovat

[21]: Shav: Konec... nevím, líbilo se mi, jakým stylem je to napsáno, ale vzhledem ke zbytku knihy a tempu, jakým se ubírala, možná poněkud uspěchanější byl. Jen mi přišlo líto Eddieho. A potom mne částečně otrávil ten happyend. Nic proti šťastným koncům, ale troška tragiky by tam neuškodila.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.