Červen 2009

Možná, že slunce přeci jen svítí. Možná jej nedokáži spatřit jen proto, že se skrývám pod mraky...

26. června 2009 v 13:01 | katHys |  My dear diary I want to tell you what happend to me...
A je to tu. Konec školního roku. Nyní již oficiálně, tedy alespoň pro mě. Nechtěla jsem psát o vysvědčení, ale co mi zbývá? Slíbila jsem to. Pár řádků mu tedy věnuji. Ale jen pár!

Jednalo se pouze o rutinu. Stejně všichni věděli, co dostali. Bylo pár takových, co se snažili tvářit překvapeně, avšak mne nepřesvědčili. Dokonce jsme měli i nějaké to vyznamenání. Nedělejte si iluze, já mezi ně nepatřila. Teď něco čísel a matematiky (brr ... jak já tento předmět nesnáším). Celkově jsem toto pololetí ulovila 0 pětek, stejný počet čtverek, avšak 4 dobré, 4 chlalitebné a ten zbytek (no schválně, kdo umí počítat), to jest 5, výborných. Na to, že jsem na základce mívala samé trošku změna. :D Ale nijak neklesám na mysli, protože můj původní plán, s kterým jsem na gypl šla, se zatím daří - to jest prolézt i když s odřenýma ušima. I přesto si tak říkám, že příští rok by to chtělo změnu. Některé trojky jsou nechtěné a vyloženě zbytečné.

S zahanbením (pouze hraným) musím přiznat, že patřím k té části naší třídy, co se zhoršila. I když třída se v průměru zlepšila. Jsem si toho vědoma a také plně přijímám onen fakt, že jsem pololetí od pololetí horší. Existuje však pár stálic, které se nemění, i když některé bych velmi ráda změnila. A jak bych si představovala své budoucí vysvědčení na konci třeťáku (a pokud možno tak i v pololetí)? Ježiši, já tu mluvím o třeťáku! Nechci, nechci, nechci! Bohužel musím. :( Ale jak mi někdo pořád říká, studovat tam nemusím. Jenže je tolik věcí, které mě do toho vyloženě nutí. Poslední dobou je tak málo chvilek, kdy si říkám, že se učím pro sebe. Ale to jsem zase někde jinde. Zpět k mému vysněnému vysvědčení ve třeťáku. Myslím, že bude sranda, pokud mi tento blog vydrží, srovnat, zda se mi to splnilo, či nikoli.

Český jazyk a literatura - ráda bych dvojku. Vím, že u našeho "milého" pana profesora na jedničku nemám. Bojovala jsem o ni i toto pololetí, ale bohužel - pravopis ve slohovce a diktát udělaly za své. Trojka z češtiny však vypadá hrozně. Ještě když to srovnáte s dvojkami z angličtiny a němčiny! Vážně začínám uvažovat nad tím, jaký že to je můj rodný jazyk. :D U jazyků bych si známky ráda podržela a tentokrát by nemusely být s odřenýma ušima.
Dalším jazykem je latina - zde se dostáváme k mojí lenosti. Kdybych nenachytala ty dvě pětky a čtverky... Vím, že mám na dvojku. Nebo možná i na jedničku, ale to bych se musela učit. Příští rok budu bojovat, protože já na to mám a jen tak se nevzdám!
Jedničky - ZSV (základy společenských věd), dějepis, biologie, hudebka a tělocvik, jsou více-méně stálice. Snad kromě dějepisu, kde jsem se zlepšila a doufám, že tento status vydrží až do konce. Ten předmět mě nějak baví. U ZSV a biologie je to pomalu samozřejmost i přes to, že se do nich téměř neučím. Nedělejte si však iluze o to, že biologie je můj oblíbený předmět. Jsem vcelku ráda za to, že nemáme laborky.
Zeměpis bych mohla taky vypracovat na jedničku, když už jsem se tak snažila, ale nezadařilo se no. Hlavně díky tomu, že jsem asi tři písemky nepsala. Mám to v plánu stejně jako spravit si tu pitomou fyziku na dvojku. Dal mi za tři, ale oprávněně. Poslední opravné testy jsem vážně podělala. Neměl mi dávat písemku s příklady. Na počítání mě neužije.
Jako poslední jsou mé snad nejméně oblíbené předměty. Matematika - chvalitebná, což se divím. Počítala jsem s trojkou a chemie - dobrá. Prý jsem mohla mít dvojku. Tuplem! Nejen, že tento předmět absolutně nechápu, ale já navíc nejsem ani na našrocení zpaměti. A piště si pak písemku na prvky a jejich sloučeniny, když k jednomu máte čtyři a půl stránky...

Ale ke známkám dost. Je mi docela líto, že některé tváře přes léto pravděpodobně neuvidím, ale kdo ví, jak se to ještě nakonec vyvrbí. Jen mne mrzí to, že náš vztah se Z. (nejlepší kamarádka) poněkud uvadá. Je mi z toho nanic. Ale když ona má neuvěřitelnou sílu zkazit mi pokaždé náladu. Tu svou pochmurnost přenese na mne a já pak mám zkažený celý den. Jenže když nejsme ve škole, je všechno v pohodě. Dokážem se bavit o čemkoli, vtipkovat, smát se. Budu ji k sobě muset pozvat... nechtěla bych ji ztratit.

Nakonec ale veselejší téma. Prý má být hezky (jupí, konečně se půjdu opalovat a pořádně ohřát na sluníčku) a taky mám doma Photoshop! Jupí! A už jede. Poté, co jsem se ho snažila nainstalovat sama (neúspěšně), jsem si na pomoc raději zavolala známého a ten mi to všechno zařídil. Dokonce i češtinu tam mám, což mi práci hodně usnadňuje - sice se v něm absolutně nevyznám, ale alespoň vím, kde co je (i když nevím co to je). Ale popravdě jsem se vedle něj cítila jako naprostý debil. Asi to bude těmi mými šileně vysokými znalostmi ohledně počítačů (kdo tam cítil tu ironii?). A dnes jsem v něm zkoušela tablet. Lidičky, blýská se na lepší časy! Zjistila jsem, že psát v něm je o hodně jednodušší, než ve PhotoFiltre. Takže se těšte. Nechci nic zakřiknout, ale už mám něco rozdělané. Snad mě to nepustí, nebo se nad tím dřív nenaštvu, že mi nejdou rovné čáry! ;)

Užíjte si prázdniny, jak jen to jde!