John Ernest Steinbeck (1902-1968, NC 1962) bezpochyby patří k největším americkým, ale i světovým spisovatelům a scénáristům. Steinbeck pocházel z nepříliš zámožné rodiny, která se usídlila v městečku Salinas v Kalifornii. Už jako mladík musel tvrdě pracovat a přivydělávat na živobytí. V sedmnácti letech začal navštěvovat Standfordskou univerzitu, kterou však nedokončil, a vrátil se zpět na farmu. Své doby se živil jako zedník, námořník na parníku a dělník v továrně na rybí konzervy. Vždy se však toužil stát spisovatelem a nikdy se tohoto snu nevzdal, i když byl jako žurnalista v New Yorku odmítnut. Jeho novely jsou typické pro popis vztahu člověka k půdě, ukazuje negativní postoj člověka k moderní civilizaci, popisuje doby ekonomické krize a prostředí na okraji společnosti. Odsuzuje násilí a vykořisťování druhých. Mezi jeho nejznámější díla patří romány Hrozny hněvu (1939), Pláň Tortilla (1935), Na východ od ráje (1952) a taktéž novela O myších a lidech (1937).
.
Celková charakteristika
Tato alegorická novela bezesporu patří mezi nejklasičtější díla 20. století. Jejím námětem je kruté zhroucení životního snu dvojice "kovbojů", nerozlučných kamarádů, jakýchsi protikladů, kteří však jeden bez druhého nedají ani ránu. Prototyp hlavních hrdinů, malého a chytrého George a velkého a hloupého Lennieho, se pak stal vzorem pro mnoho dalších variací. Toto krátké dílko v sobě skrývá dojemný příběh velkého přátelství a ukazuje nám jak svět lidské naivity, dobročinnosti, hořkosti, podlosti, lásky a nenávisti, kde je ukázán každodenní boj dobra se zlem v každém z nás, jenž v tomto případě vyústí v tragický a srdceryvný konec.
.
Kompozice a děj
Příběh se odvíjí chronologicky, o předešlých událostech se dozvídáme z dialogů postav. Právě na dialozích toto dílo stojí. Steinbeck zde úspěšně dosáhl svého záměru, kdy chtěl napsat divadelní hru tak, aby se dala číst, a román napsat tak, aby se dal hrát. Kniha byla tedy mnohokrát zfilmována a sám autor stojí za její dramatickou podobou. Novela má šest kapitol, během nichž se seznámíme s postavami, prohlédneme jejich životem a staneme se svědky hrůzné události, která však rozhodně nebyla spáchána se špatným úmyslem.
Děj nás přivádí na jih od Soledadu, kde protéká řeka Salinas. Právě v její blízkosti u Galibských hor existuje malá stráň, kam tuláci při svých celodenních poutích míří za vodou a odpočinkem. Právě na tuto stráňku přicházejí dva námezdní dělníci Lennie a Georgie, kteří v období Velké hospodářské krize ve 30. letech nebyli žádnou výjimkou. Spousta lidí bez dolaru v kapse cestovala z ranče na ranč, kde si vydělávali úmornou dřinou a jejich jedinou nadějí byli sny, v nichž často figurovalo vlastní hospodářství, kde by si každý pěstoval jen pro sebe. Tak smýšlejí i naši dva kamarádi.
.
"Ne, povídej ty. Já už si to všecko nepamatuju. Povídej, jak to bude s náma."
"Tak dobře. Jednoho krásného dne si dáme svoje šesťáky dohromady a koupíme si maličkej domeček s ňákým tím kouskem pole a krávu a pár prasat a…"
"A budem mít všecko, co srdce ráčí," rozjásal se Lennie. "A budem si držet králíky. Povídej dál, Georgi! Co všecko budem mít na zahrádce, a o těch králícíhv kotcích, o tom, jak v zimě bude pršet, a o těch kamínkách, a o tý smetaně a mlíce, co se skoro ani nedá prorazit. Povídej mi o tom, Georgi."
"Proč nepovídáš ty? Vždyť to všecko znáš."
"Ale ne… povídej ty. Když to povídám já, to už není ono. Jak budu muset opatrovat ty králíky."
"Tak tedy," začal Georgie, "budem mít hezky velkou zelinářskou zahradu a králíkárnu a slepice. A když bude v zimě pršet, řeknem si 'Však ona práce počká', rozděláme v kamínkách oheň, posadíme se ke kamínkám a budem poslouchat, jak déšť bubnuje na střechu. To bude!" Vytáhl z kapsy nůž. "Na víc už nemám čas." Zajel nožem do víčka fazolové konzervy, odřízl je a podal plechovku Lenniemu. Potom otevřel druhou konzervu. Vytáhl z kapsy dva lžíce a jednu z nich podal jemu.
(str. 17 - 18)
.
Z tohoto krátkého úryvku je snad každému jasné, že s Lenniem není něco v pořádku. Mluví zde jako malý kluk a přitom je to dospělý chlap jak hora, který má sílu za tři. Je to dobrák, který by nikdy nikomu neublížil, ale ke své smůle je mentálně retardovaný a ne vždy si vše plně uvědomuje. Žije ve svém vlastním světě a právě proto je tu George, jeho malý ale zato chytrý kamarád, který mu se vším ochotně pomůže, stará se o něj a tahá ho z kdejaké šlamastiky. Na první pohled je Lennie pro George přítěží, protože mu George stále dokola vyčítá, jaký by byl jeho život bez Lennieho, ale i přes to George moc dobře ví, že by si život bez svého kamaráda nedokázal představit.
Při svém putování z ranče na ranč došli k dalšímu stavení, kde nastupují do práce. Postupně se seznamují s místními obyvateli, mezi nimiž nacházejí jak přátele tak nepřátele. Chudák Lennie se právě pro svůj robustní vzhled stane trnem v oku mladému farmářovu synu Curleymu, který si hned na první pohled všimne, že s Lenniem není něco v pořádku. Na rozdíl od ostatních, kteří Lennieho tolerují právě pro jeho pracovitost a sílu, Curley ho pořád provokuje a nakonec vše málem vyústí v katastrofu. Curley naštěstí odchází jen se zlomenou rukou.
Lennie, který rád hladí hebké věci, dostane přislíbené štěňátko, za kterým rád chodí. Jedna srdceryvná scéna nastává právě ve chvíli, kdy štěně nedopatřením zabije.
.
"Ve stáji byl jen Lennie, a ten seděl v seně vedle bedny pod žlabem na onom konci, kde ještě nebylo narovnáno seno. Seděl v seně a hleděl na maličké mrtvé štěňátko, které pod ním leželo. Hleděl tak na ně dlouho a pak natáhl svou ohromnou ruku a začal je hladit, hladit je celé, od čumáčku k ocásku.
A Lennie to štěně tiše oslovil: "Pročpak jsi z toho muselo mít smrt? Ty přece nejsi žádná maličká myšička. Vždyť já tě ani tak moc nehladil!" Zvedl štěněti hlavičku, zadíval se mu na čumáček a promluvil k němu. "Až na to George přijde, že jsi zabitý, on mi pak snad nedovolí opatrovat králíky."
Na místě, které nebylo na očích, vyhloubil jamku, položil do ní štěně a přikryl je senem; ale civěl dál na hrobeček, které štěněti udělal. "Tohle přece ještě není nic tak špatného, abys se musel utíkat schovat do vrbiček. To se ví, že není! Georgovi řeknu, že jsem ho našel mrtvý."
Odhrabal štěně, prohlédl si je a začal je hladit od uší až po ocas.
"Jenže on to pozná," pokračoval žalostně. "George vždycky všechno pozná. "Spustí na mě: 'To jsi udělal ty! To víš, na mě si nepřijdeš!' A potom řekne: 'A za to nebudeš smět opatrovat králíky.'"
V tom do něho vjel vztek. "Potvoro jedna! Pročpak tě to muselo zabít?! Ty přece nejsi žádná maličká myšička!" Zvedl štěně a mrštil jím pryč. Obrátil se k němu zády. Seděl s hlavou nad koleny a šeptal: "Teď nebudu smět opatrovat kálíky. Teď mi to nedovolí." A kolíbal se ve svém hoři dopředu dozadu.
(str. 73)
.
Do stáje však za Lenniem přijde Curlyeho žena. Velmi krásná a žádaná. Začne Lenniemu vyprávět o svém životě, ale on ji neposlouchá, což ji naštve, ale brzy zjistí, jak si získat Lennieho pozornost. Má totiž hebké vlasy.
.
"Jen si mákněte, jaký jakou heboučký."
Lennieho ohromné prsty ji začaly hladit po vlasech.
"Ale abyste mi je nerozcuhal."
"Jé, to je hezký," liboval si a trochu víc přitlačil. "Jé, to je hezký!"
"Dejte přece pozor, vždyť mi je rozcucháte." A pak už rozzlobeně: "Nechte toho už, bude celá rozcuchaná!"
Uškubla hlavou na stranu, ale Lennieho prsty jí na vlasech sevřely a nechtěly pustit. "Pusťte!" Tak už pusťte!"
Lennie se vyděsil. Obličej se mu zkroutil. V tom zaječela, a jeho druhá ruka jí přiryla ústa a nos a sevřela se. "To ne, prosím vás," žadonil. "Nechte toho, prosím vás. George se bude zlobit."
(str. 77)
.
Celá tato bizardní situace nemůže vyústit v nic jiného, než v katastrofu. Lennie Curleyho ženu zabije. Po svém činu okamžitě uteče na místo, které si s Georgem určili, že se tam má schovat, když se něco přihodí. George měl totiž zlou předtuchu po incidentu ve městě, kde pracovali posledně. Lennie tam šáhl na sametové šaty nějaké paní, ta se vyděsila, Lenine taky a omylem jí je strhnul. Ona ho pak obvinila, že ji chtěl znásilnit. Kdyby s Georgem neutekli, oba by je ve městě zlynčovali. A podobný osud čekal na Lennieho i tady. Všichni chlapi z farmy se ho vydají hledat. Ale George nechce, aby tak jeho přítel skončil. On to tak nenechá!
.
Postavy
Hlavními postavami je bezesporu dvojice Lennie Small a Georgie Milton, které jsem snad dostatečně charakterizovala v popisu výše, proto zde dám prostor ostatním postavám. Už při příchodu na ranč se naše dvojice seznamuje se starcem Candym, kterému na jedné ruce chybí celá dlaň a místo ní má jen pahýl. Candy je už starý a na ranči vlastně přebytečný. Pracuje tam však už dlouho a majitel si ho nechal jako uklízeče. Candy je časem zasvěcen do plánu o vlastním hospodářství a protože má něco našetřeno, sen se rázem stává o něco reálnějším.
Ještě ten den potkají svého zaměstnavatele a následně mladého Curleyho, který ne nevrlý a nemá snad nikoho rád. Žárlí na svou krásnou ženu a taktéž žárlí na všechny velké a urostlé chlapy, protože on sám je malý a útlý. To však neznamená, že by byl kdejaké párátko, jelikož je místním přeborníkem v boxu. Je snad více než jasné, že Lennie se stane Curleymu trnem v oku.
Další postavou, která stojí za zmínku, je Slim. Chytrý a příjemný kočí, který vše bere s jakýmsi nadhledem. Platí tu za jakousi vrbu, s kterou si každý rád popovídá. Do mužského osazenstva patří ještě Whit a černoch Crooks.
V poslední řadě je tu pak Curleyho žena. Krásná dívka z města, která chtěla být herečkou, ale rodiče jí to nechtěli dovolit. Na truc si pak vzala Curleyho, kterého nemiluje. Vyhýbá se mu, jak může, u ostatních hledá pochopení, ale ti od ní dávají raději ruce pryč. Vidí v ní kurvu. A ona přitom nechce nic víc, než špetku uznání.
.
Jazyk a styl
Autor píše velice čtivě. Nezdržuje se obsáhlými popisy a věci pojmenovává takové, jaké jsou. Jak již bylo zmíněno, staví hlavně na dialozích postav. Kniha je psaná v er-formě. Děj rychle ubíhá a má spád. Už od začátku je čtenáři jasné, že se něco přihodí. Jakási pochmurná nálada nás neopouští ani v závěru celé knihy, kdy spíš dosahuje jakého vrcholu a přechází přes smutek do naprostého žalu.
.
Ukázka
"Georgi!"
"Co je?"
"Já zas něco proved."
"Ale co na tom." A George se zas odmlčel.
Na slunci byly už jenom nevyšší hřebeny. Stín v údolí byl modrý a pokojný. Z dálky se ozývaly hlasy mužů, kteří na sebe volali. George otočil hlavu a poslouchal volání.
"Goergi," promluvil Lennie.
"Co je?"
"Pustíš se do mě?"
"Pustit se do tebe?"
"No přece jako vždycky. Víš přece: 'Nemít na krku tebe, shábnu svejch padesát dolarů…'"
"Jsi ty ale, Lennie, chlap zatracenej! Kdyby se stalo nevímco, to si nepamatuješ, ale moje slovo si pamatuješ každý."
"Tak ty se tedy nespuštíš?"
George se sebral. "Kdybych já byl sám," začal toporně, "to by se mi jinak žilo." Mluvil monotónně, nikde žádný důraz. "Nšel bych si práci a neměl bych žádný mrzutosti." A přestal.
"Tak dál!" pobízel ho Leenie. "Vždycky na konci měsíce…"
(…)
Volným prostranstvím zavál lehký večerní vánek, listí zašelestilo a po zelené tůňce vypluly proti proudy větrné vlnky. A znovu se ozvalo volání mužských hlasů, tentokrát mnohem blíž než předtím.
George smekl klobouk. "Sundej si, Lennie, klobouk," vyzval ho vratkým hlasem. "Ten vzduch dělá dobře."
Lennie sňal poslušně klobouk a položil ho před sebe na zem. Stín v údolí zmodral ještě víc, rychle přicházel večer. Po větru se k nim z houští donesly praskavé zvuky.
"Povídej, jaké to bude," žadonil Lennie.
George už chvíli poslouchal ony vzdálené zvuky. Na chvilku nabral schopnost jednat. "Koukej se, Lennie, přes řeku, a jí ti budu povídat, ty to budeš mít skoro před očima."
Lennie otočil hlavu a zahleděl se přes tůňku a na zšeřující se svahy Gabilských hor.
"Budeme mít takové malé hospodářstvíčko," začal Gerge. Sáhl do zadní kapsy kalhot a vytáhl Clarsonovu lugerovku; odklapl pojistku a ruka i pistole ležely na zemi za Lennieho zády. Díval se na jeho zátylek, na místo, kde se páteř spojovala s lebkou.
Od řeky ve směru proti proudu zvolal nějaký muž a jiný muž na to odpověděl.
"Tak dál!" pobízel Lennie.
Goerge zvedl pistoli a jeho ruka se chvěla; spustil zas ruku na zem.
(…)
"Tak dál, Georgi. Kdy se do toho pustíme?"
"Už brzo se do toho pustíme."
"Já a ty."
"Ty… a já Všecky budou na tebe hodný. Nebudou už žádný maléry. Žádnej žádnýmu nic zlýho neudělá, ani mu nic neukradne."
"Já myslel, že se na mě, Georgi, zlobíš!"
"Ale kdepak. Kdepak, Lennie. Nezlobím. Já se na tebe nezlobil nikdy, a teď taky ne. Věř mi to, Lennie."
Hlasy se už přiblížily. Georgie zvedl pistoli a poslouchal.
"Pusťme se do toho už teď," prosil Lennie. "Kupme si to hospodářstvíčko hned."
"I to víš, ze hned. Musím. Musíme."
A Gerge zvedl pistoli a sevřel ji pevněji, aby se nechtěla, a ústí hlavně přiblížil až k zátylku. Ruka se mu prudce třásla, ale obličej mu strnul a ruka nabyla pevnosti. Stiskl spoušť. Do kopců zarachotil třesk výstřelu a přirachotil zase dolů. Lennie sebou škubl a pak se pomalu složil dopředu na písek, a už ležel a ani se nezachvěl.
(str. 86 - 89)
.
Můj názor na dílo
Jedná se již o druhou knihu, po které jsem od Steinbecka sáhla a musím uznat, že i tentokrát se mi velice líbila. Nemohu nesrovnávat s jeho románem Na východ od ráje, který byl mnohem popisnější, více se zabýval podrobnostmi a životem jednotlivých postav. Vzpomněla jsem si na něj hned v úvodu knihy, kde se autor zmiňoval o řece Salinas. Přesto mi přijde novela mnohem čtivější. Steinbeck zde neodbíhá od hlavního tématu, nerozrušuje dějovou linii a říká jen to, co je podstatné, přičemž si však stále zachovává svůj styl. Díky dialogům děj rychle ubíhá, což však knize nijak neubírá na dojmu, nebo snad na pocitech, které z napsaných slov promlouvají. Nemohu říci, že by mě kniha nějak uchvátila, její odkaz ve mně nicméně zůstane.













nebankovní půjčka online břeclav