close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Dan Brown - Andělé a démoni

16. února 2009 v 21:35 | katHys |  Nlezeno, polapeno, přečteno
Autor
Americký spisovatel Dan Brown se narodil 22. června 1964 v Exeteru (New Hampshire). Po studiích vyučoval na univerzitě angličtinu, ale záhy ho zlákala profese spisovatele. V roce 1996 vydal svou prvotinu DIGITÁLNÍ PEVNOST (Digital Forteres) z prostředí tajných služeb. O čtyři roky později slavil úspěch s románem ANDĚLÉ A DÉMONI (Angels and Demnos), kde zkoumá konflikt vědy a náboženství, a poprvé se zde seznamujeme s postavou harvardského učitele symboliky, Robertem Langdonem. V roce 2001 následovala ANATOMIE LŽI (Deseption point). V roce 2003 se z autora relativně úspěšných thrillerů stal jeden z nejvlivnějších lidí na světě a z jeho románu DA VINCIHO KÓD (Da Vinci Code) celosvětový fenomén. Kniha zaznamenala nevídaný úspěch (a krituku církve) a v mnoha zemích se dodnes drží na žebříčcích nejprodávanějších titulů. Dan Brown v současné době pracuje na svém dalším románu s Robertem Langdonem.

Celková charakteristika
Tento nervy drásající triller, který je směsicí hrůzy poznání i humoru, provádí čtenáře po autentických historických památkách Říma i Vatikánu, přičemž ho vtahuje do temných krypt, nebezpečných hrobek, opuštěných katedrál a tajných chodeb. Celá kniha je protkaná sopustou zajímavých myšlenek, v nichž hlavní konflikt tvoří otázka vědy a náboženství, nečekaných zvratů a doslova šokujících závěrů. Díky vědecký dokázaným faktům, věrohodnému líčení míst a realesticky vykresleným postavám kniha působí stejně neuvěřitelně, jako skutečně.

Děj
Ve špičkovém švýcarském výzkumném ústavu CERN je nalezen brutálně zavražděn vědec. Do Švýcarska přilétá harvardský profesor Robert Langdon, aby pomohl rozluštit záhadný symbol, který kdosi umučenému vědci vypálil na hruď - a dochází k šokujícímu žjištění: cejch je dílem iluminátů, tajného bratrstva, které podle veškerých důkazů již dávno zaniklo. Nyní však ilumináti vstali z mrtvých, aby se krutě pomstili svému odvěkému nenáviděnému nepříteli: katolické církvi.
Ve vatikánské Sixtinské kapli se zatím shromáždili kardinálové, aby zvolili nového papeže. Odříznuti od vnějšího světa, jak velí tradice konkláve, nemají ani tušení, že kdesi v útrobách Vatikánu odtikává supermoderní časovaná bomba. Vědí jen to, že čtyři z nich v kapli neznámo proč chybí.
Langdon a jeho krásná pomocnice, vědkyně Vittorie Vetrová, spojí síly, aby rozluštili prastarý systém symbolů tvořících po Římě tajnou stezku zasvěcení. Ta je má dovést do zapomenuté iluminátské lóže, vníž chtějí nalézt klíč k záchraně Svatého města. Každé odhalí ale vede k další záhadě a neviditelný nepřítel zatím vraždí jednoho kardinála za druhým...

Kompozice, jazyk, styl
Kniha je členěna na 137 kapitol. Ty však nejsou dlouhé a kniha díky nim rychleji obíhá. Příběh je vyprávěna chronologicky. Setkáváme se tu s několikati liniemi - přiběh Roberta Langdona, konkláve pod vedením kardinála Mortatiho, Asasína vraždícího kardinály a naposledy krátkými kapitolkami o reportérské dvojici Guntherovi Glickovi a Chinitě Macriové, kteří mají sledovat dění ve Vatikánu avšak díky záhadným telefonátům se vždy dostanou tam, kde se něco děje. Autor píše třetí osobou, nešetří dialogy a barvitými popisy. Přidává i některé věci mimo děj, jako pozastavení nad slavnými díly některých autorů, dozvíme se fakta z historie i vědy.
Celá kniha je shlukem několika hodin, což se zdá být neuvěřitelné, ale přesto je to skutečné. Stupňující se napětí, stále nové otázky, nečekané zvraty a závěry, které by nikdo nečekal z knihy dělají strhující triller, jež vás doslova přiková a nepustí. Celá kniha je však protkána spuostou dobře položených vtipů a narážek, které nikdy nejsou kýčovité a vy se nad knihou rádi zasmějete.
Hlavní myšlenkou díla je konflikt mezi vědou a náboženstvím, přičemž cílem je dojít mezi nimi ke smíru. Autor sám podotýká, že je to možné. Ukazuje to na postavě Leonarda Vetry, který sice byl výborným vědcem, ale taktéž hlubokým věřícím. Ohledně víry se otevírá spousta otázek a to jak nad její samotnou podstatou, tak i samotným účelem a její potřebou. Každý člověk potřebuje věřit ... Zároveň se zde mluví o úpadku církve a vědě nahrazující lidem jejich Boha.

Postavy
Harvardský profesor, uznávaný symbolog a věčný starý mládec. Takto by se dal Robert Langdon popsat pár slovy. Hlavní hrdina knihy, který je jednoho večera vytržen ze svého snění a následně je dovezen do Švýcarského centra CERNu, kde začíná jeho dobrodružství. Langdon je taktéž džentlmen, milý člověk, který by se pro ostatní rozal, ale tak trošku i trouba, jak při čtení zjistíte. Je však těžké si jej nezamilovat. Díky nepěknému zážitku z dětství, kdy spadl do staré studny a musel šest hodin šlapat vodu, trpí mírnou klaustrofobií. Podle všeho je to oblíbený profesor a vinikající plavec. Langdon je navíc velice důvěřivý člověk a v ostaních hledá vždy to dobré, ale někdy se to nevyplácí.
Langdon se v CERNu seznamuje s mladou bioložkou Vittorií Vetrovou, která vedla nějaký utajovaný výzkum spolu se svým otcem, zavražděným Leonardem Vetrou. Vittorie je jižanský tip a prudkou italskou krev v sobě nezapře. Je vášnivá, impulzivní, vznětilvá, sebevědomá a především velice chytrá, díky čemuž způsobuje nemalé problémy. Je rozhodnutá najít vraha svého otce a pomstít jej, stejně jako odhodlaná nalézt antihmotu a zničit ji. Vyčítá si, že otce k tomuto výzkumu prosila a že se z čisté energie, která měla pomoci milionům lidí na planetě, stala smrtící zbraň.
Vittoriin nadřízený, ředitel CERNu, Maxmilian Kohler je oním představeným, který Langdona povolal k případu. Kohler je zapřísáhlý vědec, který nenávidí náboženství. V dětství onemocněl a rodiče jej nechtěli léčit. Věřili, že Bůh jejich syna ochrání. Jeden z doktorů to však nevydržel a sejně malému Maxovi lék dal. Max přežil, ale po celý zbytek života zůstal ochrnutý a nyní se můsí pohybovat na vozíku. Je to dost nepříjemný chlapík, který si potrpí na dochvilnost a dobré jméno podniku.
Naši hrdinové se přesouvají do Vatikánu, kde byla antihmota nalezena. Sice ji lze pozorovat z jedné kamery, ale ta byla ukradnuta a přenesena neznámo kam. Zde se seznamujeme s hlavním velitelem Švýcarské gardy, kapitánem Olivettim. Zprvu je Olivetti poněkud nepříjemný a nějakou antihmotou se nechce zabívat. Ve Vatikánu se přeci koná volba nového papeže a jelikož ten byl kvůli bezpečnosti kardinálů celý prohledán do nejmenších detailů, není možné, aby se tam nějaká časovaná bomba dostala. Bohužel však nějak není schopen pochopit, že antihmota se nedá zjistit žádným doposud známým bezpečnostním zařízením a tudíž to ani není tak těžké. Po přehodnocení celé situace se z něj však stává dobrý a cenný partner.
Díky Olivettimu se taktéž seznamujeme s místním Camerlengem Carlem Ventrescou, který nyní úřaduje za papeže. Tento zbožný mladík je milý, charismatický a plný pochopení. Nic však není tak, jak se zdá. V dětství jako jediný přežil bombový výbuch v kostele a od té doby věří, že byl vybrán od Boha. Když se jej pak ujal samotný papež, jeho myšlenky se mu jen potvrdily. Papež však Carlovi vyjeví své největší tajemství a z milého chlapce se stává nebezpečný náboženský fanatik.

Můj názor na dílo
Kniha se mi velice líbila. Pan Brown píše velice zajímavě a já mám ráda detektivní zápletky jak na papíře, tak ve filmu. Všechny své pocity jsem myslím napsala již při popisování knihy, takže je tu nebudu opakovat. Vedle Pokání jedna z nejlepších knih, které jsem četla. Navíc mne donutila zamyslet se nad danou problematikou a mými postoji k víře, jako takové. Neříkám, že je to Bůh, neříkám, že věda může všechno - já jen říkám, že přírodě přeci někdo musel dát řád. Jen říkám, že život sám od sebe nevznikne...


Celkové hodnocení
95% Promiň Kingu, ale tohle bylo lepší a hlavně reálnější.

* Kniha byla úspěšně zfilmováná a právě běží v kinech s Tomem Hanksem v hlavní roli.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Četli jste knihu Andělé a démoni od Dana Browna?

Ano
Ne

Komentáře

1 Kikulka | Web | 6. srpna 2009 v 12:19 | Reagovat

POpravdě mě obsazen í filmu trošku zklamalo.Roberta jsem si představovala uplně jinak.Ne jako 70 letýho dědka.Vittorie mi připadá jiná než v knížce.A to jsem se dvala na thriller.KNížka je suprová,i když ty vraždy jsou hnusný.Opravdu.

2 Awia | E-mail | Web | 6. srpna 2009 v 12:25 | Reagovat

[1]: Kikulka: No, já před knihou viděla Šifru, takže Roberta jsem měla zakódovaného jako Hankse, ale v té roli mi nevadí. Jako herce jej mám hrozně ráda a myslím, že své role se zhostil velmi dobře a i se na ni hodí. Ohledně Vittorie - tu zkazili. Já si ji představovala vždy opálenou, s dlouhými člernými kadeřemi a vlnami. Prostě takovou tu klasickou italku. Vraždy mi nedělaly až takový problém, ale moje představivost jela jako vždy naplno. Spíš mi v Šifře vadila ta cilice, než ty cejchy a tak...

3 Kitty | Web | 6. srpna 2009 v 21:01 | Reagovat

Četla jsem jen celkovou charakteristiku, děj, prolítla jsem kompozici, jazyk a styl a pak jsem skočila na tvůj názor na dílo. A závěr? Že bych si to celkem ráda přečetla. Takže si to zapíšu na svůj seznam knížek, které mám v knihovně sledovat (vlastně po většinu času sleduju prázdná místa). Dík za další tip. Inspirovala jsem se (nejen od tebe) a zahořela jsem touhou, psát na blog něco o knihách, které jsem četla. Můj blog je prostě tuctový :-D

4 Awia | E-mail | Web | 6. srpna 2009 v 21:12 | Reagovat

[3]: Kitty: No jo, postavy se u mě nevyplácí číst, protože u nich vždycky prozrazuji hrozně moc z děje. Přesněji to, co se ve zbytku snažím zatajit, abych někoho nalákala... trošku si to protiřečí. Trošku?  8-O
Je to skvělá kniha. No, není tam zas tak moc nasakrů  ;-), ale myslím, že si přijdeš na své. Hlavně je to šíleně napínavé a konec šokující. Něco přesně pro mě. Nemyslím si, že je tvůj blog tuctový. Možná, že blogů s podobným tématem (i jako je ten můj) existují spousty, ale jedinečné a originální jsou tím, co tam dáváš. Tvé příběhy mi nepřipadají tuctové, ani tvé fotografie, takže blog taky není tuctový.

5 Polgara | Web | 30. srpna 2009 v 16:28 | Reagovat

Přiznám se, že mi taky hlavní představitel zpočátku poněkud neseděl,ale časem si na něj zvyknete a už vám ani tolik nevadí, i když na jeho místo dosazujete jiné herce, kteří by vám tam seděli mnohem lépe.
Andělé a Démoni se mi moc líbili,akorát sem měla problém s pochopením některých složitějších pasáží, ale po druhém přečtení už jsem tomu přišla na kloub  :-D
Nedalo mi to, aby druhý díl nesrovnávala s prvním  akostra i některé postavy mi přišli dost podobné těm v tom prvním, ale četlo se to lehce, čtenář se místy i zasmál a s úžasem sledoval, co by mohlo být, kdyby k tomu skutečně došlo.
Brown prostě umí zaujmout a ty též. Výborný rozbor, šikulka  ;-)

6 Awia | E-mail | Web | 2. září 2009 v 14:37 | Reagovat

[5]: Polgara: Já si zvykla bez problémů. Hanks je navíc můj oblíbenec. Mám ráda filmy s ním.
Já pochopila všechno hned na poprvé (což je u mě velký úspěch a dost se divím). Ale znovu si to určitě přečtu. Jednou bych chtěla psát tak jako on. Asi jsem našla vzor... pozor!
No, to už je riziko povolání. Já když tak přemýšlím nad různými příběhy, zápletkami a dějem (u mých příběhů), tak mi taky přijde, že je to všechno stejné a postavy si jsou moc podobné, ale časem se to snad vykompenzuje. Navíc teď píšu jenom jednu story, takže se zatím nedá s čím srovnávat. Zbytek je jen v mé hlavě.
Jé díky. Ale ehm ... to o mně bych nezmiňovala.

7 "xxx" | Web | 22. dubna 2011 v 17:55 | Reagovat

Hm, mně se Tom Hanks jako Robert Langdon! :) Knížky od Dana Browna zbožňuju a četla jsem všechny! :) Nejprve jsem četla Šifru a potom až Anděly! :) ..
Kdykoli si přečtu kteroukoli knížku od Browna znovu !! :) Až tedy na jednu, a tou je Anatomie lži.. ://

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.