John Ernest Steinbeck (1902-1968, NC 1962) bezpochyby patří k největším americkým, ale i světovým spisovatelům a scénáristům. Steinbeck pocházel z nepříliš zámožné rodiny, která se usídlila v městečku Salinas v Kalifornii. Už jako mladík musel tvrdě pracovat a přivydělávat na živobytí. V sedmnácti letech začal navštěvovat Standfordskou univerzitu, kterou však nedokončil, a vrátil se zpět na farmu. Své doby se živil jako zedník, námořník na parníku a dělník v továrně na rybí konzervy. Vždy se však toužil stát spisovatelem a nikdy se tohoto snu nevzdal, i když byl jako žurnalista v New Yorku odmítnut. Jeho novely jsou typické pro popis vztahu člověka k půdě, ukazuje negativní postoj člověka k moderní civilizaci, popisuje doby ekonomické krize a prostředí na okraji společnosti. Odsuzuje násilí a vykořisťování druhých. Mezi jeho nejznámější díla patří romány Hrozny hněvu (1939), Pláň Tortilla (1935), Na východ od ráje (1952) a taktéž novela O myších a lidech (1937).
.
Celková charakteristika
Rodinná sága Johna Steinbecka je jakýmsi odrazem autora samotného s jeho postoji i názory. Kniha měla být odkazem jeho dvěma synům, kde by jim předal svůj odkaz, veškeré poznatky, který doposud o životě nasbíral. Dílo je taktéž jakousi kronikou Steinbeckova rodného kraje, Salinského údolí, a taktéž jeho rodiny, jelikož se tu setkáváme s jeho dědou, Samuelem Hamiltonem a celou jeho rozrostlou rodinou, do níž spadá i malý John, tudíž by se mohlo mluvit i o díle částečně autobiografickém. V průběhu románu se seznámíme s třemi generacemi fiktivní rodiny Trasků, kde ke konci nacházíme jakési podobenství mezi biblickým příběhem Kaina a Ábela u bratrů Caleba a Arona. Dílo je protkáno množstvím myšlenek a témat, z nichž je vyzdvižen nekonečný souboj dobra a zla, který se sice odehrává všude kolem nás, ale především v nás samotných. Ukazuje nám možnost volby, která nás dělá zranitelnými a může vést k chybám stejně, jako k jejich nápravě.
.
Postavy
V knize je spousta postav, jejichž osudy se různě promíjejí a ovlivňují navzájem. Celou knihou nás provází Adam Trask, o němž se nejdříve dozvídáme jak přišel na svět, co různého prožil za svého dětství, ale hlavně, jak se dostal do Salinského údolí, kde se postupně začal seznamovat s jeho obyvateli. Adam nikdy nevynikal přílišnou tělesnou zdatností či vysokým intelektem a za svého života si vypěstoval odpor k násilí, jelikož nedobrovolně zažil útrapy války a vojenského života. I jako dospělý muž si zachovává jakousi naivitu, která se mu několikrát vymstí, ale od toho má kolem sebe přátele, kteří mu vždy otevřou oči a ukážou pravdu, i když možná bolí.
První ránu do Adamova života přinese jeho žena Cathy. Díky jejímu andělskému vzezření si ji Adam vysnil jako princeznu, jako cudnou dívku, vzornou manželku a jemné nevinné stvoření, které potřebuje jeho péči. Za krásnou tvářičkou se však skrývá ďábel neschopný citu manipulující se svým okolím. Cathy, později Kate, je vypočítavá a především trpělivá. Dokáže si počkat na svou kořist a nebojí se jít i přes mrtvoly. Lidi kolem sebe vidí jako něco zkaženého a odporného. Ke konci života však na ni dopadne tíha jejího života společně s nemocí a náhle taktéž pociťuje strach, který vyústí v sebevraždu.
Taktéž se seznamujeme s rozrostlou rodinou Hamiltonů, přesněji Samuelem Hamiltonem, jeho ženou a dětmi. Irský přistěhovalec a chlouba Salinského údolí žije na neúrodných svazích hor a na živobytí si vydělává různými kovářskými prácemi a hloubením studní. Samuel je velmi sečtělý a vzdělaný, i když je chudý. Hýří nápady a neustále něco vymýšlí. Jeho vynálezy jsou většinou přijímány. Nikdy však na nich nezbohatl, protože ani o peníze nestál. Tento upovídaný muž hýří vtipem a jeho děti ho bezesporu milují. Když umírá, je to pro nejen pro ně hroznou ranou.
Číňan Lee, který pracuje v Adamových službách, je velmi dobrým sluhou. Svému pánovi naslouchá a taktéž radí. Právě on vychoval jeho dva syny a vštípil jim základní poznatky o světě. Caleb se spíše podobá otci, je bystrý a inteligentní. Dokáže se o sebe postarat. Je velmi energický, ale právě v jeho nitru se odehrává velký souboj, jelikož právě on byl tím přehlíženým z Traskovic dvojčat. Jeho bratr Aron totiž každého uchvátil svým andělským vzhledem po matce. Jeho duše byla stejně čistá a nevinná jako ta Adamova. Nikdy pořádně nedospěl, žil ve svém vysněném světě, který se však zbortil, když se dozvěděl pravdu o své matce a on se tak uchýlil k zoufalému činu, který nakonec způsobil jeho smrt.
Větší prostor tu taktéž dostává spousta dalších postav, s kterými se v knize setkáváme. Autor odhaluje jejich minulost, prostředí, z kterého pocházeli, a ukazuje nám, jak jejich životy v mnohém ovlivnilo. Taktéž se pozastavuje nad jejich chováním a popisem jejich různorodých povah.
.
Děj a kompozice
Kniha má celkově 55 kapitol, které jsou dále individuálně členěny na menší celky. Taktéž tu máme čtyři velké části, z nichž každá popisuje jedno období ze života našich hrdinů. Na konci knihy je shrnutí od Evy Masterové a na začátku jakýsi dopis, či věnování Pascalovi Covicimu, které mne velice zaujalo.
.
Milý Pate,
.
přišel jsi za mnou, když jsem vyřezával nějakou figurku ze dřeva a řekl jsi: "Co abys udělal něco pro mě?"
Zeptal jsem se tě, co bys chtěl, a tys odpověděl: "Skříňku."
"Na co?"
"Na věci."
"Na jaké věci?"
"Podle toho, co máš," řekl jsi.
Tady máš tedy svou skříňku. Dal jsem ti do ní skoro všechno, co mám, ale ještě není plná. Je v ní bolest i vzrušení a dobré i špatné pocity, zlé i dobré myšlenky - rozkoš z vymýšlení i něco ze zoufalství a nepopsatelné radosti z tvorby.
A navrch k tomu všechna vděčnost i láska, kterou k tobě cítím.
Jenomže skříňka ještě pořád není plná.
John
.
První část nás přivádí do Salinského údolí, kde se setkáme jak s jeho popisem, tak s rodinou Hamiltonových a postupně se seznamujeme se všemi jejími členy. Taktéž zavítáme do života Adama Traska z Connecticutu, který v té době nemá se Stalinským údolím pranic společného. Seznamujeme se s celou jeho rodinou a sledujeme, jak odchází na vojnu a posléze se vrací domů na ranč se svým bratrem Charlesem. Poslední z přestavených postav je dívka Cathy, která pro sebe měla skvělou budoucnost, jelikož byla chytrá a studium jí šlo. Cathy však za podivných okolností zmizí a zanechává po sobě jen zkázu a smrt. Když se pak polomrtvá Cathy objeví na zápraží Traskovic ranče, cesty našich hrdinů se začnou pozvolna proplétat.
.
"Napadlo tě někdy Charlesi, že máme tolik peněz, abychom si mohli dělat, co nás napadne?"
"A copak nás napadá?"
"Mohli bychom se podívat do Evropy, procházet se po Paříži."
"Co to bylo?"
"Co co bylo?"
"Zdálo se mi, že někoho slyším na zápraží."
"Asi kočku."
"Nejspíš. Musím co nejdřív pár těch potvor vyhubit"
"Charlesi, mohli bychom se podívat do Egypta a procházet se kolem sfingy."
"Taky bychom mohli zůstat tady a něco z těch peněz mít. Mohli bychom se do toho sakra pustit a kapku si užít. Ty zaracený mrchy kočičí!" Charles skočil ke dveřím, trhnutím je otevřel a křikl: "Jedeš!" Pak zmlkl a Adam viděl, jak vytřeštěně zírá na schody. Vyšel na zápraží k němu.
Na zápraží se plazil špinavý uzlík hadrů a bláta. Jedna vyhublá ruka se pomalu zatínala do schodů. Druhá se bezvládně klátila. Objevil se obličej se škraloupem krve a špíny, s popraskanými rty a s očima mžourajícíma mezi oteklými zčernalými víčky. Čelo bylo rozbité a krev prosakovala spečenými vlasy.
Adam sestoupil ze schodů a klekl si vedle té postavy. "Pomoz mi!" řekl. "Pojď, odneseme ji dovnitř! Dej pozor na tu ruku! Vypadá to, že je zlomená."
(str. 177)
.
Bratři se na názoru ohledně Cathy neshodnou. Charlesovi se nelíbí a chtěl by ji dostat co nejdříve z domu. Adam se do ní však zamiluje a operovává ji. Člověk by řekl, že to v dívce probudí kousek citu nebo alespoň pocítí vděčnost, ale to tento případ rozhodně není. Cathy si nakonec Adama vezme, i když z toho není nijak nadšená, ale zatím to vidí jako jediné východisko. I tak neváhá a je mu hned první noc nevěrná právě s jeho bratrem.
.
"Kde je Adam?"
"Vypil omylem mou uspávací medicínu. Uhni kousek!"
Charles těžce supěl. "S jednou kurvou jsem už byl."
"Však máš síly dost. Uhni kousek!"
"Co s tou zlomenou rukou?"
"Na tu si dám pozor sama. Ty se nestarej!"
Charles se najednou zasmál. "Ten chudák trouba!" A odhodil pokrývku, aby ji pustil k sobě."
(str.132)
.
V první části se spíše seznamujeme s minulostí postav, jejich dospíváním a rodinou. V druhé se vracíme do našeho údolíčka v Salinas, kam se Adam se svou ženou přestěhovali a opět se potkáváme se Samuelem Hamiltonem. Vedle dějové linie je tu taktéž prostor pro Steinbeckovo vzpomínání na rodinu a to především na jeho maminku Olivii. Na scénu přihází také čínský sluha Lee a nakonec se narodí malá dvojčata, Cathy uteče z domu a začne pracovat v bordelu. Část končí chvílí, kdy Adam pojmenuje své dva syny.
V třetí části osud opět zamíchá kartami. Samuel Hamilton umírá, což je velká rána pro jeho rodinu. Adam navštíví svou ženu, která zdědila jeden bordel a probouzí se ze svého "spánku". Začne si víc všímat svých dětí a rozhodne se odstěhovat do Salinas. Umře Charles a své dědictví odkáže Adamovi a jeho manželce. V této části se taktéž loučíme s Tomem a Dessie Hamiltonovými.
Závěrečná část se zčásti odehrává za první světové války. Caleb a Aron dospívají. Cal taktéž najde svou matku, ale Aronovi o ní nechce říct, protože by ho to zničilo. Taktéž svádí vnitřní boje, jelikož si myslí, že má v sobě zlo. Příběh se dále komplikuje až nakonec vyvrcholí do závěru knihy, kdy Lee začíná pociťovat starost a Adama zasáhne těžká choroba, díky níž se ocitá na sklonku života.
.
Celé lůžko jako by se roztřáslo mocným soustředěním. Adamovi se tím úsilím zrychlil dech a nakonec pomalu zvedla pravou ruku - zvedl ji o coul a nechal ji zase klesnout.
Lee měl ztrhanou tvář. Přistoupil k hlavám postele a utřel nemocnému zvlhlý obličej cípem prostěradla. Podíval se na jeho zavřené oči a zašeptal: "Děkuju ti, Adame - děkuju ti, příteli. Můžeš pohybovat rty? Vyslov jeho jméno."
Adam unaveně vzhlédl. Rty se mu pootevřely naprázdno a zkusily to znovu. Pak se z plných plic nadechl. Vydechl a rty zachytili unikající vzdech. Šeptem vyslovené slovo jako by utkvělo ve vzduchu:
"Timšel!"
Adam zavřel oči a usnul.
(str. 615)
.
Právě toto slovo - timšel; nám v knize ukazuje úděl člověka. Neustále se k nám vrací v jakési úvahové části knihy. Ukazuje nám člověka dobrého i zkaženého. Milujícího i chybujícího. Ale hlavně ho představuje jako tvora, který má pokaždé možnost volby a pokud chce, může se změnit. Pokud to půjde k lepšímu nebo k horšímu, to už záleží pouze na něm.
.
Jazyk a styl
Steinbeck píše pružně a čtivě. Nevyžívá se v žádných zdlouhavých a komolívaných souvětích, jeho popisy nejsou plné kudrlinek a básnických obratů. Prostředí vybarvuje takové, jaké je. Nepřidává mu ani neubírá. Jeho jazyk je přístupný obyčejnému čtenáři a přesto není nudný. Dlouhé pasáže a odstavce, které mohou na první pohled vypadat nudně a nezáživně utečou jako voda. Rozhovory jsou dynamické a dá se z nich snadno vyčíst nálada mluvčího. Převážná většina knihy je psaná er-formou, ale vyskytují se zde i části, kdy autor přechází do ich-formy a popisuje zážitky ze svého vlastního života, své vztahy k rodině. Příběh nemá jednoznačné vyznění a je jen na čtenáři, co s z něho odnese.
.
Ukázka
"… Po dvou letech jsem cítil, že se můžeme pustit do vašich šestnácti veršů ze čtvrté kapitoly první knihy Mojžíšovy. Moji staří páni se mnou souhlasili, že na rozdílu těch slov ohromně záleží - >panovati budeš< a >panuj<. A nakonec jsme vydolovali tohle zlaté slovo: >můžeš<. >Můžeš panovat nad hříchem, můžeš ho překonat<. Staří páni se usmáli, pokývali hlavami a cítili, že ta léta učení nepromarnili. Zároveň je to vytáhlo z jejich čínských ulit, takže se zrovna teď začali učit řecky."
Samuel řekl: "Fantastická historka! Snažil jsem se vás sledovat, ale třeba mi něco ušlo. Proč je to slovíčko tak důležité?"
Leemu se roztřásla ruka, když doléval do něžných koflíků. Vypil svůj jediným douškem. "Copak to není jasné?" vykřikl. "Americký standardní překlad lidem přikazuje vítězit nad hříchem, a hřích můžete pokládat za nevědomost. Jakubovský překlad slibuje >panovati budeš< a říká tím, že lidé nad hříchem určitě zvítězí. Kdežto hebrejské slovo, slovo timšel - >můžeš< - dává možnost volby. Znamená volnou cestu. A svaluje tak všechno zpátky na člověka. Když platí >můžeš<, platí zároveň i >nemusíš<. Nechápete?"
"Ano, chápu. Už chápu. Ale vy to nepokládáte za božský zákon. Proč vám to tedy připadá tak důležité?"
"Ach!" řekl Lee. "Chystám se vám to povědět už dávno. Dokonce jsem předem čekal vaše otázky, takže jsem na ně připravený. Každá písemná památka, která ovlivnila myšlení a životy nesčetných lidí, je důležitá. A teď si uvědomte ty milióny příslušníků různých sekt a církví, kteří slyší příkaz >panuj<, >zvládni!< - a soustředí se hlavně na poslušnost. A další milióny slyší >panovati budeš< a cítí v tom předurčení. Ničím, co sami dělají, neovlivní předurčený výsledek. Ale >můžeš< - to přece dává člověku velikost, staví ho to naroveň s bohy, protože i ve své slabosti a špíně a krvi bratrovraždy má pořád velikou možnost volby. Může si vybrat vlastní cestu, probojovat ji a zvítězit!" Jeho hlas zněl jako triumfální famfára.
Adam se zeptal: "Vy tomu věříte, Lee?"
"Ano, věřím. Věřím. Jak je snadné vrhnout se z lenosti nebo ze slabosti do klína božstva a vymluvit se: >Nedalo se nic dělat, bylo to předurčeno.< A představte si tu slávu volby! Ta dělá člověka člověkem. Kočka na vybranou nemá, včela musí vyrábět med. Není v tom nic božského. Věřili byste, že v těch starých pánech, kteří se už pomalu propadali do smrti, to probudilo takový zájem, že se jim teď nechce umřít?"
(str. 316-318)
.
Můj názor na dílo
Zpočátku jsem se na knihu dívala s nedůvěrou. Ze začátku žádné rozhovory, jen zdlouhavé popisy. I tak jsem je však překvapivě rychle přečetla a stránky ubíhaly velice rychle. Postavy spolu neměly zpočátku nic společného, autor mnohdy zacházel až do zbytečných podrobností, ale i tak jsem se od příběhu nedokázala odtrhnout a čím dále jsem byla, tím více jsem se ke knize hnala, abych měla za sebou další část. Najednou jsem se přehoupla přes polovinu, stále více jsem se blížila ke konci, ale nebyla jsem na to připravená. Nechtěla jsem o ten příběh přijít. Bylo na něm něco krásného a když jsem přečetla poslední slova zůstal ve mně hluboký dojem. Pocit, který slovy nedokážu popsat. Tato kniha ukazuje člověka takového, jaký je. Ne vždy dokonalého, ale neodsuzuje ho za jeho chyby. Je v tom i jakési ponaučení. Rozhodně nelituji, že jsem po této knize sáhla, i když jsem se při pohledu na 615 stran málem sesypala v knihovně.













Moc pěkný blogík. Zase někdy mrknu