V mezičase psaní bakalářky...

3. února 2016 v 15:41 | Katherine |  What's up?
Poznatek z předchozího týdne: Pro přežití v novém bytě skutečně potřebujete jen pár nejnutnějších věcí. Ale až velmi brzy vám začnou chybět nejrůznější maličkosti, o kterých jste vlastně ještě ani nezačali pořádně přemýšlet. Tak třeba jako držák na toaletní papír nebo například zrcadlo v koupelně. Potřebujete-li zařídit jeden pokoj pro studenta, tak takové věci vůbec neřešíte, ale máte-li najednou zařídit celý byt, můžete záhy dojít ke zjištění, že toho potřebujete mnohem víc, než jste si původně mysleli.
.
Nebudu teď polemizovat nad ložnicí zející prázdnotou či chybějící postelí, jelikož matrace na vyspání úplně stačí. A rozhodně se nehodlám zastavovat ani nad tím, že domov nevytváří jen materiální potřeby. O tom možná někdy jindy. Zahanbeně však přiznávám, že mi doposud nikdy zcela nedošlo, s kolika věcmi musí člověk při zařizování přemýšlet. A já naivka si myslela, že po vymalování budeme mít to náročnější část za sebou. Ha, ha.
.
Pořídit pračku do koupelny totiž vůbec nestačí!
.
Abyste ji totiž mohli i zužitečnit potřebujete prací prášek. Na prádlo by se hodil nějaký ten koš. A až se to prádlo vypere, chtělo by to sušák nebo nějakou tu šňůru, na kterou ho pověsit. K tomu jsou potřeba kolíčky. Některé kusy se musí vyžehlit, takže přibývá žehlicí prkno a (pokud to ne tak alespoň) žehlička. A tím to ani zdaleka nekončí! Raději ani nebudu zmiňovat, že jsem zatím pořád ještě u koupelny, ve které jsem se nedostala ještě ani k polovině věcí.
.
Zpočátku poměrně krátký nákupní seznam se tak postupně natahuje donekonečna a vy začínáte přemýšlet, jestli to vůbec někdy skončí. Začít teď, když na to s přítelem ani jeden nemáme pořádně čas, taky nepatří k těm nejlepším nápadům. (Ó ano, s panem D. jsme již oficiální pár a v místě, kde jsem byla na letní brigádě, jsme již v myslích mnohých dokonce i oddáni.) Navíc, když pak ještě vrážíte peníze do takových "maličkostí" jako obří puzzle na stěnu (5 x 2 metry, cca 32 000 kousků) nebo si přejete koupit Raumfeld repráky za akční cenu (za kterou si taky mimo jiné můžete pořídit i ojeté auto). Ale tak každý na něčem ulítáváme, že? Jen se mne neptejte, kde na to všechno bereme peníze, sama to nechápu.
.
Vím, že to tak nejspíš moc nevypadá, ale v podstatě si na nic nestěžuju, protože ve skutečnosti jsem šťastná jak blecha. Alespoň tedy většinou. Po temném období, jímž jsem od pozdního podzimu procházela, slunce opět vylezlo nad mraky a já sebrala sílu jít dál. Nečeká mne lehká cesta, ale postupně opět začínám věřit, že ji zvládnu.
.
Zdar a sílu přeje
.
 

Čtvrtek, 24. 9. 2015

4. října 2015 v 17:05 | Katherine
.
.

Člověk míní, život ... ?

1. října 2015 v 11:35 | Katherine |  What's up?
Měla jsem to všechno hezky naplánované. Ano, měla. Všímáte si toho minulého času? Tak to totiž bylo. Přesně jsem věděla, jakým směrem se bude můj život ubírat. Nebyla jsem z toho nějak zvlášť nadšená, ale byl to plán. Vlastně poměrně dobrý plán.
.
Udělám si bakaláře. Potom magistra. Možná získám učitelská minima. Pro lepší uplatnění. Dokončím latinu (alespoň bakaláře). Potom zaměstnání.
.
Docela dobrý a jasný plán na další tři roky, nemyslíte? Jenže ... Pak jsem jela do Řecka.
.
V momentě, kdy jsem začala uvažovat o výjezdu do zahraničí se mi náhle otevřely další dveře. Zjistila jsem, že si klidně mohu prodloužit studium o další rok a vlastně se vůbec nic nestane. A pak jsem prostě odjela. A vrátila se zpátky. Jenže ten člověk, který se po půl roce vrátil, nebyl ten stejný člověk, který tam před půl rokem odjížděl.
.
Co se stalo? Život
.
Poznala jsem nové lidi. Navštívila nová místa. Ale hlavně - otevřela jsem oči. A nejednou jsem viděla možnosti, které mi doposud zůstaly skryty. Teď je má budoucnost jeden velký otazník, ale to mě už dávno neděsí. Možná trošku. Ale už to není panika ochromující mé celé tělo, nýbrž pomalý nárůst adrenalinu před skokem do neznáma. Je tu tolik možností. Tolik cest po kterých se dát. Tak kterou si vybrat? Snad poprvé ve svém životě nemám strach z budoucnosti a konečně začínám chápat, že každá cesta je správná, i když ji ostatní nechápou. Vždycky se totiž najde někdo, komu se nebude líbit, naštěstí se však vždy najdou i tací, kteří mě na cestě za mými sny podpoří. Nebojte se, nejsem bez plánu; uvědomuji si však, že život mi může pod nohy hodit různé příležitosti, a tak mohu nakonec ze své původní cesty sejít a skončit u něčeho jako ...
.
Přestěhovat se do Německa, najít si tam zaměstnání a pokusit se přežít alespoň prvního půl roku. Dokončit bakaláře (konečně!) a získat ten zpropadený titul (když už nic jiného). Udělat si řidičák na auto i na motorku. Naučit se kódování stánek. Možná studovat grafický design.
.
Docela změna, nemyslíte? A ke všem těmto rozhodnutím jsem dospěla během posledního půl roku. Šílené? Možná. Ale občas mívám i o něco šílenější ambice. Jediný rozdíl mezi předtím a teď je v tom, že se tolik nebojím je realizovat. A zároveň také vím, že i když to nevyjde, tak je tu vždycky plán B. Nikdy nevíte, co se může stát. Třeba tyto tři měsíce s panem D. nepřežijeme. Třeba nás ještě více nakopnou. Však ono se to nějak vymyslí.
.
A časem vám tu pak možná napíši, jak jsem svých cílů dosáhla. Nebo přednesu nový plán. Uvidíme podle situace; zatím to ale vypadá tak, jak to vypadá, se spoustou otazníků a možností, které si všechny rozhodně neuvědomuju.
.
Zdar a sílu na každé cestě, po které se rozhodnete jít dál.
.
 


Sobota, 19. 9. 2015

19. září 2015 v 20:11 | Katherine |  Journal
.
.

Středa, 16. 9. 2015

17. září 2015 v 23:02 | Katherine |  Journal
.
.

Terry Pratchett - Stráže! Stráže!

12. září 2015 v 18:24 | Katherine |  Bookshelf
První román z oblíbené série o Noční hlídce nás nejen zavádí za záhadami odehrávajícími se v ulicích města Ankh-Morkpork, ale především na svých stránkách představuje srdce hlídky v podobě kapitána Elánia, seržanta Tračníka a desátníka Nóblhócha, jež poctivě dohlíží na klid v ulicích a dávají si záležet, aby se od každého problému drželi co nejdál (nejlépe zalezlí v koutě nějakého baru, nejlépe s lahví v ruce nebo ještě lépe s lahví u úst). Jejich poklidné úřadování však neplánovaně naruší skupinka ambiciózních hlupáků, co se rozhodnou pro státní převrat. Nenapadne je totiž nic lepšího než přivolat draka. Znáte to, přiletí drak a vzápětí se záhadně objeví ztracený dědic trůnu, který všechny zachrání. A tenhle plán skvěle vycházel, než se však malinko nezvrtl. Do toho se ve městě navíc objevil jakýsi dvoumetrový trpaslík, který by se chtěl přidat k hlídce - dobrovolně! Tato kniha si však do hledáčku nebere jen detektivky, svým námětem a v podstatě celou hlavní dějovou linkou naráží i na klasické pohádky o dracích, hrdinech a rytířství. Zda a jakým způsobem se Elániovi nakonec podaří zachránit město nechť odhalí každý čtenář sám, za sebe však mohu slíbit jen pořádnou dávku Pratchettovského humoru a nejedno překvapení, která se v knize ukrývají. A také snad ještě mohu potvrdit, že jako úvod do celé série příběhů tato kniha svůj účel plní - rozhodně si chci po jejím dočtení přečíst další!